16 C 192/2022

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Radimem Slezákem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované Ruská federace zastoupená opatrovníkem příjmení jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa o určení neexistence zástavního práva,

I. Zástavní právo smluvní k zajištění pohledávky ve výši 2 560 000 Kč, zapsané ve prospěch žalované ke všem nemovitým věcem zapsaným na [list vlastnictví] pro [územní celek], okres [okres], [katastrální uzemí], u [stát. instituce], [stát. instituce], a to dle smlouvy o zřízení zástavního práva dle občanského zákoníku ze dne [datum], právní účinky vkladu práva ke dni [datum], řízení číslo [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo], neexistuje.

II. Žalovaná je povinna uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 18 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobce.

III. ČR – Okresnímu soudu v Kroměříži se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobce se žalobou domáhal určení neexistence zástavního práva zapsaného na listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek], okres [okres], [katastrální uzemí], u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, [stát. instituce]. Žalobce tvrdil, že je výlučným vlastníkem nemovitých věcí zapsaných na dotčeném LV. Zástavní právo ve prospěch žalované vzniklo na základě smlouvy ze dne [datum] a mělo sloužit k zajištění ústně sjednané půjčky mezi žalobcem a žalovanou ve výši 2 560 000 Kč. Žalovaná se měla touto půjčkou podílet na podnikání žalobce. Podle žalobce však k poskytnutí půjčky nikdy nedošlo, mezi stranami neproběhlo žádné plnění. Dle žalobce tak neexistuje dluh (závazek), který mělo zástavní právo zajišťovat, proto ani není možné nadále akceptovat jeho zápis v katastru nemovitostí. Zástavní právo k nemovitostem žalobce nevzniklo, protože platně nevznikla pohledávka, kterou mělo zajišťovat. Žalovaná (zástavní věřitelka) na výzvu žalobce neposkytla potřebnou součinnost spočívající v podpisu dohody o zániku zástavního práva, žalobci proto nezbylo než se obrátit na soud, přičemž v neposkytnutí součinnosti nezbytné k výmazu zástavního práva žalobce též spatřuje naléhavý právní zájem.

2. U žalované, cizí státní příslušnice, se soudu nepodařilo zjistit místo pobytu na území ČR, ani jí doručit žalobu a další písemnosti na poslední známou adresu v cizině pomocí mezinárodního dožádání. Proto soud žalované ustanovil opatrovníka. Ten se k žalobě vyjádřil tak, že podle informací plynoucích z obchodního rejstříku žalovaná (patrně společně s manželem) ve skutečnosti k podnikání žalobce opravdu přistoupila, nejednalo se tak pouze o ústní a neformální dohodu, která nebyla nikdy naplněna, jak tvrdí žalobce. Z žalované a žalobce se stali obchodní partneři v lednu [rok], kdy došlo k převodu obchodního podílu [právnická osoba] s. r. o., se sídlem [adresa] (dále jen„ [právnická osoba] s. r. o.“), na žalovanou a jejího manžela, a to za dohodnutou kupní cenu. V roce [rok] byla na majetek uvedené společnosti nařízena exekuce a z údajů v obchodním rejstříku je zřejmé, že se v daném období společnost nacházela ve značných finančních problémech. Je tak logické, že žalobce hledal investory pro své podnikání. Opatrovník žalované rovněž poukázal na to, že žalobce sám podal návrh na zápis zástavního práva do katastru nemovitostí, a to s určitým časovým odstupem od podpisu samotné zástavní smlouvy ze dne [datum]. Není zřejmé, proč by tak činil, pokud by k poskytnutí půjčky nedošlo. Navíc to, že žalovaná žalobci půjčku reálně poskytla, z textu zástavní smlouvy jednoznačně plyne, což žalobce stvrdil i svým podpisem, který byl úředně ověřen.

3. Žalobce v replice upozornil na to, že do [právnická osoba] s. r. o. vstoupil až v roce [rok], tedy ve stejné době jako žalovaná. Šlo o společnost jeho tehdy již bývalé manželky, nešlo tak o„ rodinnou firmu“, do které po letech vstoupil investor zvenčí. Žalobce nikdy nebyl ve vedení uvedené společnosti. Je však toho názoru, že exekuční a insolvenční řízení svědčí právě o tom, že vstupem kapitálu se společnost zachránit nepodařilo. Jinými slovy je zřejmé, že k poskytnutí finančních prostředků od žalované nedošlo. Zástavní smlouva jako taková oporu pro takový závěr rovněž neposkytuje, pouze bez dalšího konstatuje existenci smlouvy o půjčce, nikoli, že k předání peněz skutečně došlo. Žalobce také doplnil, že on sám v té době ani neměl bankovní účet.

4. Soud učinil následující skutková zjištění:

5. Z listiny označené jako zástavní smlouva soud zjistil, že žalobce, jako zástavce, a žalovaná, jako zástavní věřitelka, se mezi sebou dne [datum] dohodli na zřízení zástavního práva k zajištění pohledávky zástavní věřitelky, konkrétně půjčky ve výši 2 560 000 Kč. Zástavní právo bylo zřízeno na dobu do úplného zaplacení pohledávky, a to k nemovitostem žalobce zapsaným na [list vlastnictví] pro [územní celek], okres [okres], [katastrální uzemí], u [stát. instituce], [stát. instituce], konkrétně k pozemku parc. č. St. [číslo], (zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa] – rodinný dům), pozemku parc. [číslo] (ovocný sad) a pozemku parc. [číslo] (lesní pozemek).

6. Z výpisu z katastru nemovitostí vyplynulo, že žalobce je výlučným vlastníkem nemovitých věcí zapsaných na [list vlastnictví] pro [územní celek], okres [okres], [katastrální uzemí], u [stát. instituce], [stát. instituce]. K nemovitostem evidovaným pod parc. č. St. [číslo], parc. [číslo] parc. [číslo] je ve prospěch žalované zapsané zástavní právo smluvní k zajištění pohledávky ve výši 2 560 000 Kč, a to na základě Smlouvy o zřízení zástavního práva podle obč. z. ze dne [datum], právní účinky vkladu práva ke dni [datum], řízení číslo [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo].

7. Z listiny označené jako zánik a výmaz zástavního práva – předžalobní výzva soud zjistil, že žalobce dne 26. 8. 2022 žalovanou vyzval k součinnosti a k podpisu dohody o zániku zástavního práva s úředně ověřenými podpisy a k podepsání návrhu na vklad práva do katastru nemovitostí. Dle zprávy České pošty, s. p. (služba PoštaOnline) došlo k doručení zásilky v zemi určení (Ruská federace) dne 19. 10. 2022.

8. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že žalobce byl s žalovanou ve velmi přátelském vztahu, jejich vazby byly zprvu spíše osobní než obchodní. Do společnosti ([právnická osoba] – pozn. soudu) vstoupila žalovaná s manželem s příslibem vnosu financí, to se ale nestalo. Za podíl zaplatili paní [příjmení]. Poté přestali komunikovat, žalovaná se vymlouvala a následně odjela do zahraničí. Žalobce měl za to, že zástava nehraje roli, protože ji bude moci sám zrušit. Když zjistil, že se mýlí, psal žalované i jejímu manželovi, ale bez odezvy. Nekomunikují ani s přítelem žalobce, kterého má v Ruské federaci. Návrh na vklad do katastru podal po podpisu zástavní smlouvy proto, aby slíbenou půjčku od žalované dostal, smlouva o půjčce totiž měla být uzavřena až po vkladu zástavního práva. Peníze měly být zaslány na účet [právnická osoba] s. r. o. vedený u [právnická osoba], k tomu ale nedošlo. Ani žalobce nikdy od žalované žádné finance neobdržel.

9. Z notářského zápisu zn. NZ [anonymizováno] [rok] ze dne [datum] soud zjistil, že jediná společnice [právnická osoba] s. r. o., [jméno] [příjmení], rozhodla o rozdělení svého obchodního podílu v uvedené společnosti na čtyři části, přičemž tři podíly poté převedla na žalobce, žalovanou a pana [jméno] [příjmení]. Z listiny označené jako smlouva o převodu obchodního podílu ze dne [datum] se pak podává, že [jméno] [příjmení], jako převodce, převedla na uvedené osoby, jako nabyvatele, svůj obchodní podíl ve [právnická osoba] s. r. o. V rámci převodu podílu se na nabyvatele převedly i dosavadní vklady do základního kapitálu společnosti. Žalobce měl za podíl zaplatit [jméno] [příjmení] částku 50 000 Kč, žalovaná částku 80 000 Kč a pan [jméno] [příjmení] částku 20 000 Kč.

10. Z přiznání k dani z příjmů právnických osob [právnická osoba] s. r. o. za zdaňovací období od [datum] do [datum] vyplynulo, že společnost byla ke dni [datum] ve ztrátě - 1 452 872 Kč, základ daně byl uveden ve výši - 874 624 Kč. V daňovém přiznání společnosti za zdaňovací období roku [rok] je uveden výsledek hospodaření - 1 686 354 Kč, základ daně - 1 554 535 Kč. Ze zpráv bankovních institucí soud zjistil, že [právnická osoba] s. r. o. neměla v období od června [rok] do června [rok] vedené účty u [právnická osoba], u [právnická osoba], ani u [právnická osoba] [právnická osoba], soudu sdělila, že [právnická osoba] s. r. o. u ní měla v rozhodném období vedený účet [číslo] který byl zrušen dne [datum]. Pohyby na tomto účtu v daném období není možné sdělit, protože jde o údaje starší deseti let, které banka již nemá k dispozici.

11. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, protože neměly pro posouzení věci význam.

12. Z provedeného dokazování učinil soud závěr, že nemovitosti ve vlastnictví žalobce jsou zatížené zástavním právem ve prospěch žalované, které mělo sloužit k zajištění půjčky mezi žalobcem a žalovanou ve výši 2 560 000 Kč. Tato částka měla být složena na účet [právnická osoba] s. r. o., v níž byli (mimo jiných osob) žalobce a žalovaná společníky. Z ničeho však nevyplynulo, že by žalovaná jakékoli peněžní prostředky žalobci, respektive [právnická osoba] s. r. o. skutečně poskytla. <i>13. Podle § 152 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), zástavní právo slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy.</i> <i>14. Dle § 155 odst. 1 obč. zák. platí, že zástavním právem může být zajištěna pohledávka peněžitá i nepeněžitá. Zástavní právo se vztahuje i na příslušenství této pohledávky. Podle odstavce třetího citovaného ustanovení zástavním právem může být zajištěna i pohledávka, která má v budoucnu vzniknout, anebo pohledávka, jejíž vznik je závislý na splnění podmínky.</i> <i>15. Podle § 156 odst. 1, věty první obč. zák. zástavní právo vzniká na základě písemné smlouvy (§ 552) nebo rozhodnutí soudu o schválení dohody o vypořádání dědictví. Dále podle § 157 odst. 1 obč. zák. zástavní právo k nemovitým věcem a k bytům nebo nebytovým prostorům ve vlastnictví podle zvláštního právního předpisu vzniká vkladem do katastru nemovitostí, nestanoví-li zákon jinak.</i> <i>16. Na základě § 170 odst. 1 obč. zák. zaniká zástavní právo (mj.) zánikem zajištěné pohledávky, vzdá-li se zástavní věřitel zástavního práva jednostranným písemným úkonem nebo písemnou smlouvou uzavřenou mezi zástavním věřitelem a zástavním dlužníkem nebo zástavcem.</i> <i>17. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.</i> <i>18. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), platí, že určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.</i> 19. Z hlediska právního posouzení věci uvádí soud následující.

20. Mezi žalobcem a žalovanou byla dne [datum] platně uzavřena zástavní smlouva, na jejímž základě bylo k nemovitostem žalobce zapsáno v katastru zástavní právo s právními účinky vkladu ke dni 7. 9. 2009. Zástavní právo mělo zajišťovat peněžitou pohledávku žalované (zástavní věřitelky) vůči žalobci (zástavci) ve výši 2 560 000 Kč. Podle soudu však nikdy mezi účastníky nedošlo ke vzniku právního vztahu na základě smlouvy o půjčce, protože žalovaná neprokázala, že by žalobci přenechala finanční prostředky ve stanovené výši. Žalobce přitom tvrdil, že peníze od žalované nikdy neobdržel, stejně jako je neobdržela [právnická osoba] s. r. o., na jejíž účet měla žalovaná dle předchozí ústní dohody peníze poukázat. Pohyby na bankovním účtu této společnosti s ohledem na časový odstup již [anonymizováno] ověřit, z provedených důkazů přitom nevyplynulo, že by daná společnost v období let [rok] až [rok] obdržela takto vysokou částku, naopak hospodařila se ztrátou. Byla to tedy žalovaná, která měla doložit, že určenou částku žalobci ([právnická osoba] s. r. o.) předala. To se však nestalo.

21. Smlouva o půjčce má reálnou (nikoliv jen konsenzuální) povahu; vznik půjčky tedy předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu půjčky dlužníkovi. V případě peněžité půjčky může dojít k předání půjčené částky i bezhotovostním převodem na účet dlužníka, dokud však nedojde k předání peněz či k bezhotovostnímu převodu sjednané částky, nevzniká mezi smluvními stranami právní vztah z půjčky (k tomu srov. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a kolektiv. Občanský zákoník I, II, 2. vydání, [obec a číslo], s. [číslo]).

22. Pohledávka žalované, kterou mělo zajišťovat smluvně zřízené zástavní právo, tedy podle soudu nikdy nevznikla. Podle dosavadní judikatury přitom platí, že samotná neexistence pohledávky, která má být zajištěna zástavním právem, není důvodem k vyslovení neplatnosti uzavřené zástavní smlouvy. Neexistence pohledávky však má za následek, že i zástavní právo vůbec nevznikne. Jak totiž konstatoval Nejvyšší soud,„ (n) eexistuje-li tedy pohledávka, která má být zajištěna zástavním právem, není to důvodem neplatnosti zástavní smlouvy; tato okolnost má za následek, že podle zástavní smlouvy - ačkoliv jde o platný právní úkon a i když, jde-li o nemovitost, bylo podle ní vloženo zástavní právo do katastru nemovitostí - zástavní právo nevznikne“ (viz rozsudek ze dne 4. 1. 2002, sp. zn. 21 Cdo 957/2001; shodně též rozsudek ze dne 26. 8. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4340/2011).

23. Žalobce se pokusil žalovanou kontaktovat, aby mu poskytla potřebnou součinnost k zániku zástavního práva ve smyslu § 170 odst. 1 obč. zák., respektive k výmazu zástavního práva z katastru nemovitostí, ta je ovšem nekontaktní a s žalobcem nekomunikuje. Soud proto nemá pochyb o tom, že žalobce má naléhavý právní zájem na určení, že zástavní právo neexistuje. Žalobce nemá k dispozici jinou možnost, jak se domoci výmazu zástavního práva z katastru nemovitostí, respektive odstranění zatížení svých nemovitostí.

24. S ohledem na výše uvedené soud rozhodl o neexistenci zástavního práva tak, jak je vymezeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

25. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vychází z § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž úspěšnému žalobci bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, které spočívají v odměně advokáta a zaplaceném soudním poplatku. Soud stanovil výši odměny advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif).

26. Dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby 2 500 Kč (soud vycházel z tarifní hodnoty 35 000 Kč podle § 9 odst. 3 advokátního tarifu) Náklady řízení spočívají celkem v šesti úkonech právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, replika k vyjádření opatrovníka žalované, účast u jednání dne 4. 12. 2023, účast u jednání dne 10. 1. 2024), tj. celkem 15 000 Kč (6 x 2 500 Kč). Dále v náhradě hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za 6 úkonů po 300 Kč, tj. 1 800 Kč. Odměna advokáta tedy celkem tvoří 16 800 Kč. Zástupce žalobce nedoložil, že je plátcem DPH ve smyslu § 14a odst. 1 advokátního tarifu, odměna se proto o sazbu DPH nezvyšuje. K těmto nákladům je třeba přičíst zaplacený soudní poplatek ve výši 2000 Kč. Žalovaný je tudíž povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení celkem 18 800 Kč.

27. Výrok o tom, že žalovaná je povinna uhradit žalobci náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v § 160 odst. 1 o. s. ř., ve kterém se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.

28. Výrok o tom, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení k rukám advokáta vychází z ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř., dle kterého zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.

29. Výrok III. tohoto rozsudku o nepřiznání náhrady nákladů státu vychází z toho, že stát nemůže požadovat po účastnících náhradu nákladů, které mu vznikly v souvislosti s tím, že účastník jednal před soudem ve své mateřštině (srov. rozhodnutí 1 Cz 15/84, publ. ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 21/1986) a náklady, které mu vznikly v důsledku rozhodnutí soudu pro ochranu práv nezastoupeného účastníka, jehož pobyt není znám.