16 C 195/2025

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Radimem Slezákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. Anonymizováno Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované A, narozená Datum narození žalované A trvale bytem Adresa žalované B o zaplacení 13 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Domáhala-li se žalobkyně po žalované zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 12 %, v této části se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna uhradit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet soudu č. hodnota č. účtu, variabilní symbol var. symbol.

1. Řízení ve věci bylo zahájeno dne datum. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala po žalované jméno FO, nyní Anonymizováno, úhrady shora uvedených částek s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení ve výši částka. K odůvodnění své žaloby uvedla, že je českou obchodní společností, jejíž předmětem podnikání je mj. poskytování nebo zprostředkování spotřebitelských úvěrů. Žalobkyně s žalovanou dne datum uzavřela smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě žalované poskytla úvěr ve výši částka, a to převodem na účet žalované téhož dne poté, co žalovaná zaslala z tohoto účtu verifikační platbu. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.Anonymizováno.cz, kdy popis uzavírání smlouvy pak žalobkyně podrobně popsala v návrhu. Úvěr měl být splacen nejpozději dne datum. Takto se nestalo, a proto žalobkyně žalovaného upomínala k úhradě dluhu upomínkou a následně předžalobní upomínkou ze dne datum. Žalovaná svůj závazek neuhradila a žalobkyně se obrátila na soud. Předmětem nároku jsou poskytnuté finanční prostředky ve výši částka a smluvní úrok v kapitalizované výši částka.

2. Žalované byla žaloba s výzvami k vyjádření zaslána do datové schránky. Zásilka byla doručena dne datum ve 12:12 hodin. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, na zaslané výzvy nereagovala.

3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů. Soud vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda s tímto postupem souhlasí. Jelikož se žalovaná ve stanovené lhůtě nevyjádřila a žalobkyně s navrženým postupem souhlasila již v žalobním návrhu, rozhodl soud ve věci v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. bez nařízení jednání.

4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

5. Ze smlouvy o úvěru (č.l. 9-10 spisu) bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná dne datum v Anonymizováno:Anonymizováno hodin uzavřely distančním způsobem smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala žalované poskytnout na její výslovnou žádost finanční prostředky (úvěr), a to na bankovní účet klienta. Smlouvou se žalovaná zavázala žalobkyni poskytnutý úvěr vrátit a dále se zavázala zaplatit poplatky za poskytnutí úvěru a smluvené úroky. Součástí smluvního ujednání byla rámcová smlouva o úvěru. Ve smlouvě se jednalo o bezhotovostní bezúčelový úvěr ve výši částka, celková splatná částka činila částka, datum splatnosti datum, výše splátky částka, doba úvěru 30 dnů. Denní úroková sazba činila 1 %, roční procentní sazba nákladů činila 2 334 %, poplatek za první prodloužení doby splatnosti částka denně, poplatek za předčasné splacení činil 0,50 % z předčasně splacené jistiny, smluvní pokuta v případě prodlení činila 1,10 % denně, náhrada za 1. upomínku činila částka, náhrada za 2. upomínku činila částka. Dále byla ve smlouvě ošetřena vybraná práva a povinnosti smluvních stran. Podpis klienta byl uskutečněn elektronicky prostřednictvím webových stránek po zaslání autorizační sms na telefonní číslo tel. číslo.

6. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (č.l. 11-12) spisu bylo zjištěno, že žalovaná byla seznámena se základními údaji o žalobkyni, byly popsány základní vlastnosti spotřebitelského úvěru, náklady spotřebitelského úvěru, další důležité právní aspekty a žalované byly sděleny dodatečné informace, jelikož se jednalo o uzavírání smlouvy na dálku.

7. Z potvrzení o provedení platby (č.l. 13 spisu) bylo zjištěno, že dne datum v 16:08 hodin byly žalobkyní žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši částka, a to z účtu žalobkyně na účet žalované uvedený ve smlouvě pod VS: var. symbol.

8. S ohledem na to, že nebylo nijak rozporováno, že se jedná o bankovní účet žalované, soud považoval návrh žalobkyně na dotaz na banku stran majitele bankovního účtu za nadbytečný a tento důkaz neprováděl.

9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne datum s potvrzením o podáním zásilky (č.l. 14-15 spisu) bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky částka a k úhradě nákladů právního zastoupení ve výši částka, a to z titulu dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Ve výzvě byla žalovaná upozorněna na možnost řešení sporu soudní cestou.

10. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

11. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. Podle § 87 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

19. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem:

20. Jelikož předmětem žaloby je smlouva o spotřebitelském úvěru, zabýval se soud nejprve otázkou, zda byla tato smlouva mezi účastníky sjednána platně, v souladu se zákonem. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do datum. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum sp. zn. spisová značka). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona ve znění účinném do datum). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona.

21. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. Pl. ÚS 21/96, „… soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci …“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne datum rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C-679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008/48/ES.

22. Soud proto vycházel z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že „nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum sp. zn. spisová značka).

23. Soud má v předmětné věci za to, že žalobkyně nepostupovala dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když před uzavřením smlouvy dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalované.

24. Žalobkyně byla usnesením soudu ze dne datum vyzvána, aby svá tvrzení stran posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru doplnila v intencích příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., jinak nemusí být ve sporu zcela úspěšná. Žalobkyně ve stanovené lhůtě nijak nereagovala, svá tvrzení ani návrhy na provedení důkazů nedoplnila.

25. Soud má tedy za to, že věřitelka porušila ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když poskytla spotřebitelský úvěr přesto, že nemohla vyloučit pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet, když nijakým způsobme netvrdila, že by zkoumala před poskytnutím úvěru příjmy a výdaje žalované či se jinak (jestli vůbec) zajímala o to, zda bude žalovaná schopna poskytnutý úvěr splatit.

26. Z tohoto důvodu je smlouva o úvěru absolutně neplatná ve smyslu § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z., a to v celém rozsahu, tedy včetně ujednání o smluvním úroku.

27. Žalobkyně tedy poskytla žalované plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, kdy reálně žalobkyně žalované poskytla částku částka. Soud vycházel z důkazů doložených žalobkyní, které žalovaná nijak nezpochybnila, že na poskytnutý úvěr nebylo ze strany žalované uhrazeno ničeho. Soud proto uložil žalované, aby uhradil žalobkyni jistinu poskytnutého úvěru v uvedené výši coby bezdůvodné obohacení dle § 2991 z.č. 89/2012 Sb., a to v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

28. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a to s ohledem na povahu věci.

29. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků částka (soud přitom vychází z předmětu řízení bez příslušenství), dosud bylo na poplatku uhrazeno částka.

30. Je tedy povinností žalobkyně doplatit soudní poplatek ve výši částka. V případě, že tato částka nebude uhrazena, bude pohledávka předána nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení k vymáhání příslušnému celnímu úřadu. Proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání, které lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím soudu zdejšího. Nebude-li povinnost rozsudkem uložená splněna, lze ji vymáhat soudním výkonem rozhodnutí.