16 C 22/2025

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Radimem Slezákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně , Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného pro doručení Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o zaplacení 16 850 Kč s příslušenstvím,

I. Řízení se zastavuje: co do zákonného úroku z prodlení z částky 10 000 Kč od , datum, do zaplacení, co do částky 150 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 150 Kč od , datum, do zaplacení představující neuhrazený řádný úrok co do částky 1 800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 800 Kč od , datum, do zaplacení představující neuhrazený poplatek za poskytnutí úvěru co do částky 800 Kč představující neuhrazené poplatky za upomínky formou SMS a emailových zpráv co do částky 700 Kč představující neuhrazený poplatek za administraci prodlení do částky 1 000 Kč představující neuhrazené poplatky za upomínky zasílané písemnou formou co do částky 2 400 Kč představující neuhrazenou smluvní pokutu z prodlení.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna uhradit ČR – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet soudu č. , č. účtu, , VS: , var. symbol, .

1. Žalobkyně se žalobou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručenou soudu dne , datum, domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedených částek s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení ve výši 7 878,50 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný se společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut bezhotovostně dne , datum, úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr uhradit dle podmínek smlouvy s příslušenstvím do 30 dnů od poskytnutí. Dle čl. II smlouvy činila výše řádného úroku 150 Kč, za poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal uhradit poplatek 1 800 Kč. Žalovaný porušil svou povinnost řádně splácet a dostal se tak do prodlení. Z důvodu prodlení více jak 14 dní, vznikla žalovanému povinnost úhrady poplatku za administraci prodlení ve výši 700 Kč dle čl. VI smlouvy. V souvislosti s prodlením byl žalovaný vyzván k úhradě formou sms a mailových zpráv, což dle čl. VI smlouvy je zpoplatněno 50 Kč za každou odeslanou upomínku, 500 Kč za písemnou formu výzvy k úhradě. Žalovanému tak vznikla povinnost uhradit 800 Kč za upomínky formou sms a e-mailu a 1 000 Kč za písemné výzvy. Dále žalovanému vznikla povinnost úhrady smluvní pokuty, na kterou žalobkyně požadovala 2 400 Kč.

2. Pohledávka za žalovaného byla postoupena na společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , která ji postoupila na žalobkyni.

3. Před podáním žaloby byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka.

4. Žalobkyně byla usnesením ze dne , datum, vyzvána k doplnění tvrzení a důkazů o to, jakým způsobem a jaké získala žalobkyně, resp. původní věřitelka konkrétní informace o schopnosti žalovaného splácet úvěr ve smyslu § 78 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně dne , datum, sdělila, že nemá k dispozici důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavření předmětné úvěrové smlouvy, neboť tyto od postupitele neobdržela, proto není schopna tyto předložit. Dále uvedla, že žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho. V rámci svého podání žalobkyně vzala částečně zpět svou žalobu co do příslušenství a soud tak rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, a to v souladu s ustanovením § 96 odst. 1, 2 o. s. ř.

5. Usnesením ze dne , datum, byl žalovaný vyzván k vyjádření k žalobě. Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření doručena do jeho datové schránky, kde byly zásilky řádně doručeny dne , datum, . Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, pouze uvedl, že jeho adresa je k datu , datum, na adrese , adresa, .

6. Soud nařídil jednání na den , datum, , ze kterého byla žalobkyně, resp. její právní zástupce řádně omluven, žalovaný se bez omluvy nedostavil, byť mu bylo předvolání k jednání doručeno dne , datum, do datové schránky. Soud tak jednal a rozhodoval v nepřítomnosti účastníků.

7. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

8. V rámci předsmluvního formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, (č.l. 15-16 spisu) byl žalovaný informován, že v případě poskytnutí úvěru by se jednalo o neúčelový úvěr sjednaný na určitou dobu v délce 30 dní, kdy celková dlužná částka k zaplacení činila 11 950 Kč. Náklady spotřebitelského úvěru představovaly 36,5 % p.a. zápůjční úrokovou sazbu, úroky celkem 300 Kč, kdy po slevě se jednalo o 150 Kč. RPSN činilo 773,59 %. Poplatek za úvěr činil 3 600 Kč, při slevě 1 800 Kč celkem poplatek za úvěr činil 1 800 Kč. Dále byly vysvětleny poplatky za upomínání a další sankce. Úvěr měl být poskytnut bezhotovostně věřitelem , právnická osoba, ., IČ , IČO, . Následně byla dne , datum, uzavřena mezi žalovaným a společností , právnická osoba, . smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (viz č.l. 17-18) ve spojení se všeobecnými obchodními podmínkami (č.l. 19-21). Smlouva byla uzavřena na částku 10 000 Kč, kdy datum splatnosti úvěru bylo stanoveno na , datum, . ZÚS činilo 36,5 %, úroky po slevě činily 150 Kč, poplatek za úvěr po slevě 1 800Kč, RPSN činilo 773,59 % a celková splatná částka k úhradě 11 950 Kč. Původní věřitelka se zavázala sjednanou částku 10 000 Kč zaslat žalovanému jednorázovou platbou na účet, což bylo učiněno dne , datum, (viz potvrzení o platbě na č.l. 22 spisu).

9. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou a byl vyzván k nápravě (viz přehled sms a e-mailových upomínek na č.l. 23-24 spisu). Dne , datum, byla žalovanému zaslána písemně výzva k úhradě částky 13 790 Kč, a to do 5 dnů od obdržení výzvy (viz č.l. 25 spisu). Dne , datum, byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k uhrazení pohledávky ve výši 15 130 Kč, a to do 5 dnů od obdržení výzvy (viz č.l. 26).

10. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, (viz č.l. 27) byla pohledávka za žalovaného postoupena na společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, .

11. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , byla pohledávka za žalovaného postoupena ze společnosti , právnická osoba, na žalobkyni (viz č.l. 28-29 spisu), seznam postupovaných pohledávek č.l. 30).

12. Předžalobní výzvou ze dne , datum, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky 22 562 Kč před podáním žaloby (viz výzva na č.l. 31 a podací arch na č.l. 32 spisu).

13. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně netvrdila ani nedoložila žádné důkazy, ze kterých by vyplývalo, že původní věřitelka před poskytnutím úvěru řádně a náležitě zjišťovala a posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr.

14. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

15. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

22. Podle ust. § 87 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

23. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem:

24. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, . Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona ve znění účinném do , datum, ). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona.

25. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, sp. zn. Pl. ÚS 21/96, „… soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci …“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne , datum, rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C-679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008/48/ES.

26. Soud proto vycházel z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že „nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ).

27. Soud má tedy v předmětné věci za to, že původní věřitelka nepostupovala dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, a proto je smlouva o úvěru absolutně neplatná ve smyslu § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. Soud především podotýká, že původní věřitelka důsledně nezkoumala před poskytnutím úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet, žalobkyně žádná tvrzení v tomto smyslu neučinila ani nedoložila žádné důkazy, kdy sama ve svém vyjádření uvedla, že takové informace nemá a důkazy nedisponuje. Původní věřitelka tak porušila ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když poskytla spotřebitelský úvěr přesto, že nemohla vyloučit pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

28. Původní věřitelka tedy poskytla žalovanému plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a to konkrétně ve výši 10 000 Kč. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil, že na dlužnou částku nebylo hrazeno ničeho. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nebyly platně sjednány ani poplatky či smluvní pokuta. Soud proto uložil žalovanému, aby uhradil žalobkyni nesplacenou jistinu úvěru ve výši 10 000 Kč v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako bezdůvodné obohacení. Ve zbývajícím rozsahu vzala žalobkyně svou žalobu zpět a řízení bylo v rozsahu zpětvzetí zastaveno (viz výrok I).

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 o. s. ř.

30. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř.

31. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz (EPR , č. účtu, ) a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení byl určen dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků na částku 1 000 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 800 Kč. Je tedy povinností žalobkyně doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč. V případě, že tato částka nebude uhrazena, bude pohledávka předána nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.