16 C 228/2025

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Radimem Slezákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 73 574,18 Kč s příslušenstvím,

I. Řízení se zastavuje co do částky částka s úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

III. Domáhala-li se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 15 %, v této části se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyně je povinna uhradit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet soudu č. č. účtu, variabilní symbol var. symbol.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne datum ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a náhrady nákladů řízení ve výši částka. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný uzavřel dne datum s právní předchůdkyní žalobkyně, a to společností právnická osoba, prostřednictvím webových stránek www.zaplaco.cz smlouvu o úvěru, na základě které žalovaný čerpal bezhotovostně dne datum úvěr ve výši částka. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splatit úvěr do datum, avšak do uvedeného data poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Pohledávku za žalovaným postoupila původní věřitelka na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Do dnešního dne žalovaný na čerpaný úvěr neuhradil ničeho, a to i přes předžalobní upomínku ze dne datum.

2. Dne datum sdělila žalobkyně, že žalovaný po dobu trvání úvěru celkem čerpal částka, když dne datum čerpal částku částka a dne datum částku částka. Na úvěr žalovaný uhradil dne datum částku částka a dne datum částku částka. Celkem tedy částka, kdy částka částka byla započtena na jistinu, částka částka byla započtena na smluvní úrok a zbylá částka ve výši částka byla započtena na smluvní pokutu a upomínky. Dále žalobkyně uvedla, že žalobní návrh obsahuje zjevnou písařskou chybu, kdy bylo uvedeno, že předmět žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši částka, skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši částka a ze smluvního úroku, který v době zesplatnění činil částka, když správně mělo být že předmět žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši částka, skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši částka a ze smluvního úroku, který v době zesplatnění činil částka.

3. Dále žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného odkázala na obchodní podmínky dostupní na stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, na které odkazuje úvěrová smlouva, dle kterých žalovaný souhlasil, aby si společnost nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zejména dlužnických registrů, SOLUS, z.s.p.o., CNCB atp. Úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací jméno FO, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalobkyně však nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích.

4. Závěrem žalobkyně vzala svou žalobu částečně zpět co do částky částka s úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení a soud tak rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, a to v souladu s ustanovením § 96 odst. 1, 2 o. s. ř.

5. Žaloba byla zaslána žalovanému spolu s výzvami k vyjádření na jím telefonicky potvrzenou adresu adresa, kde si zásilku žalovaný dne datum převzal do vlastních rukou, což stvrdil svým podpisem. Žalovaný se však k žalobě nijak nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný.

6. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně i žalovaný byli vyzváni, aby se vyjádřili, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu nereagovali. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u obou účastníků předpokládal, že nemají žádné námitky.

7. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

8. Dne datum byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČ: Anonymizováno Anonymizováno, uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku, smlouva o úvěru splatném ve splátkách č. hodnota. Předmětem smlouvy byl úvěr ve výši částka, kdy doba trvání byla 12 měsíců. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou výši spotřebitelského úvěru částka ve 12 splátkách po částka dle splátkového kalendáře uvedeného ve smlouvě. Úroková (zápůjční) sazba byla 112 %, RPSN činilo 191,80 %. Peněžní prostředky měly být vyplaceny převodem na účet žalovaného uvedený ve smlouvě (viz č.l. 9 spisu). Smlouva byla uzavřena ve znění obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně (č.l. 38-47 spisu).

9. Dne datum byl uzavřen dodatek č. hodnota ke smlouvě o úvěru č. hodnota, kdy se právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dohodli o navýšení částky úvěru na částka. Dodatkem bylo nahrazeno znění předchozí smlouvy tak, že celková částka jistiny úvěru činila částka, aktuální částka jistiny úvěru (ke dni uzavření dodatku) činila částka, doba trvání úvěru činila 12 měsíců a celková částka spotřebitelského úvěru ke splacení ve výši částka měla být uhrazena ve 12 splátkách dle připojeného splátkového kalendáře po částka. Úroková (zápůjční) sazba činila 111,10 % a RPSN činilo 189,40 % (viz dodatek č.l. 11-12).

10. Z výpisu z účtu ze dne datum (č.l. 13) bylo zjištěno verifikační platba účtu žalovaného ve výši částka (viz č.l. 13 spisu), kdy číslo účtu tam uvedené odpovídá číslu účtu uvedenému ve smlouvě, na který měly být finanční prostředky zaslány.

11. Z výpisu z účtu ze dne datum bylo zjištěno, že tohoto dne byla vyplacena částka částka (viz č.l. 13v spisu) a z výpisu z účtu ze dne datum bylo zjištěno, že toho dne byla vyplacena částka částka (viz č.l. 14 spisu). Obě částky byly zaslány na účet uvedený ve smlouvě.

12. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla společností právnická osoba postoupena na žalobkyni (viz č.l. 15-20 spisu), a to ve spojení s dodatkem č. hodnota ke smlouvě o postoupení pohledávek (č.l. 21-22) a seznamem postupovaných pohledávek (č.l. 23 spisu).

13. Z předžalobní upomínky ze dne datum bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě částky částka (viz č.l. 24).

14. Z dopisu ze dne datum bylo zjištěno, že tímto bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky (č.l. 25 spisu).

15. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne datum spolu s dokladem o odeslání bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě částky částka, a to do tří dnů (viz č.l. 26-27 spisu).

16. S ohledem na to, že číslo účtu žalovaného nebylo nikým rozporováno, považoval soud návrh na provedení dotazu na banku stran majitele účtu za nadbytečné a tento důkaz neprováděl.

17. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně nedoložila žádné důkazy, ze kterých by vyplývalo, že původní věřitelka před poskytnutím úvěru řádně a náležitě zjišťovala a posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr.

18. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

19. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

22. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

26. Podle § 87 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

27. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem:

28. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do datum. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum sp. zn. spisová značka). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona ve znění účinném do datum). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona.

29. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. Pl. ÚS 21/96, „… soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci …“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne datum rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C-679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008/48/ES.

30. Soud proto vycházel z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že „nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum sp. zn. spisová značka).

31. Soud má tedy v předmětné věci za to, že původní věřitelka nepostupovala dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, a proto je smlouva o úvěru absolutně neplatná ve smyslu § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z.

32. Soud především podotýká, že původní věřitelka důsledně nezkoumala před poskytnutím úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet, žalobkyně v tomto smyslu netvrdila ani nedoložila žádné důkazy, kdy sama ve svém vyjádření uvedla, že takové informace nemá a důkazy nedisponuje.

33. Původní věřitelka tak porušila ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když poskytla spotřebitelský úvěr přesto, že nemohla vyloučit pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

34. Původní věřitelka tedy poskytla žalovanému plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a to konkrétně ve výši částka. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil, že na dlužnou částku uhradil částka. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, jakou částku žalovaný uhradil, nese žalovaný, která však byl v tomto řízení zcela pasivní a netvrdil, že by uhradil částku vyšší.

35. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nebyly platně sjednány ani poplatky či smluvní pokuta. Soud proto uložil žalovanému, aby uhradil žalobkyni nesplacenou jistinu úvěru ve výši částka v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako bezdůvodné obohacení (výrok II).

36. V rozsahu zpětvzetí pak byla žaloba zastavena (viz výrok I).

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 o. s. ř.

38. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř.

39. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz (EPR č. účtu) a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení byl určen dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků, kdy dosud bylo na poplatku uhrazeno částka.

40. Je tedy povinností žalobkyně doplatit soudní poplatek ve výši částka. V případě, že tato částka nebude uhrazena, bude pohledávka předána nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení k vymáhání příslušnému celnímu úřadu. Proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání, které lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím soudu zdejšího. Nebude-li povinnost rozsudkem uložená splněna, lze ji vymáhat soudním výkonem rozhodnutí.