16 C 29/2021

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Radimem Slezákem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Domáhal-li se žalobce po žalované zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, v této části se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobkyně se žalobou, resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne datum domáhala na žalované zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně právnická osoba, IČO, uzavřela elektronicky prostřednictvím své webové stránky anonymizováno s žalovanou dne datum smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši částka. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky, včetně poplatku ve výši částka, vrátit dne datum. Žalovaná úvěr ani poplatek nesplatila, a to ani přes zaslanou upomínku ze dne datum. Žalobkyně, na níž byla pohledávka za žalovaným postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, má tak nárok na zaplacení dlužné jistiny ve výši částka a poplatku ve výši částka a nárok na náhradu nákladů řízení ve výši částka.

2. Okresní soud v Kroměříži dne datum vydal ve věci elektronický platební rozkaz číslo jednací, který byl usnesením ze dne datum zrušen v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). Usnesením ze dne 8. 2. 2021, č.j. 16 C 29/2021-33 byla žalovaná vyzvána k vyjádření k žalobě.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, byť jí výzva s žalobou byla vhozena do domovní schránky dne datum. Současně byla žalované zaslána i výzva, aby se ve stanovené 10 denní lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s tímto postupem souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, soud rozhodl dle § 115a o.s.ř., aniž nařizoval jednání a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise, kterými byly smlouva o zápůjčce, standardní informace o zápůjčce anonymizováno, potvrzení o provedené platbě, rámcová smlouva o úplatném postoupení pohledávek, smlouva o postoupení pohledávek číslo seznam pohledávek, potvrzení o úhradě, oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum, výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne datum s podacím lístkem.

4. Soud má za prokázané následující skutečnosti: 5. právnická osoba poskytla žalované dne datum peněžní prostředky ve výši částka (viz potvrzení o provedené platbě č.l. 19 spisu), a to na základě smlouvy o zápůjčce sjednané přes internet téhož dne (viz smlouva o úvěru č.l. 12 spisu). Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit původní věřitelce částku částka a zaplatit poplatek ve výši částka do datum právnická osoba postoupila pohledávku za žalovanou, která je předmětem tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek č.l. 20 spisu). Předžalobní výzva byla na adresu žalovaného odeslána dne datum doporučeně.

6. Žalobkyní nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně náležitě zjišťovala úvěruschopnost žalovaného. Ve spise se nenachází žádný důkaz, ze kterého by vyplývalo, že původní věřitelka zjišťovala majetkové a osobní poměry žalované. Na výzvu soudu žalobkyně nereagovala.

7. Na základě shora popsaných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

8. Původní věřitelka právnická osoba poskytla žalované dne datum peněžní prostředky ve výši částka na základě smlouvy o zápůjčce sjednané přes internet. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit poskytnutý úvěr a zaplatit poplatek ve výši částka do datum. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nezpochybnila, že žalovaný dosud ničeho neuhradil.

9. Soud věc posoudil dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platném a účinném ke dni sjednání smlouvy o úvěru.

10. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem.

16. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi původní věřitelkou a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože žalovaná vystupovala ve vztahu jako spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

17. V tomto konkrétním případě z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by se původní věřitelka před uzavřením smlouvy o úvěru vůbec zabývala otázkou schopnosti žalované v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru a úvěr splácet. Původní věřitelka nijak neověřovala příjmy žalované, ani se blíže nezabývala jeho osobními a majetkovými poměry. Soud proto pokládal smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi původní věřitelkou a žalovanou za neplatnou dle § 85, § 86 a § 57 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, když k této neplatnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení § 588 OZ i bez návrhu, neboť takovéto jednání původní věřitelky (nedostatečné zjištění schopnosti žalované splácet úvěr) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

18. Původní věřitelka tedy na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytla žalované finanční prostředky ve výši částka. Na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení dle § 2991 OZ, a žalovaná je povinna bezdůvodné obohacení vydat. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nezpochybnila, že žalovaná dosud neuhradila na dluh ničeho. Je třeba připomenout, že žalovaná má břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a v jaké výši dluh splatil. Soud proto zavázal žalovanou uhradit žalobkyni, na níž byla pohledávka postoupena, částku částka, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Soud zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení poplatku ve výši částka, neboť poplatek nemohl být v neplatné smlouvě platně sjednán.

19. Žalobkyně byla ve sporu částečně úspěšná a současně odeslala na poslední známou adresu žalovaného předžalobní výzvu k plnění ve smyslu § 142a o.s.ř. Soud stanovil výši odměny advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění.

20. Náklady řízení spočívají v odměně advokáta za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby a výzva k plnění) po částka, podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v náhradě hotových výdajů advokáta podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony po částka, to vše navýšeno podle § 137 odst. 1, 2 o.s. ř. o 21 % daň z přidané hodnoty. K těmto nákladům je potřeba připočíst náhradu na zaplacený soudní poplatek ve výši částka Celkem náklady řízení činí částka.

21. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci výše uvedenou částku s příslušenstvím a uhradit mu náklady řízení do 3 dnů od právní moci rozsudku má oporu v ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do 3 dnů od právní moci rozsudku.

22. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení k rukám advokáta vychází z ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.

23. Odůvodnění tohoto rozsudku bylo provedeno dle ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (ustanovení § 202 o. s. ř.). Nebude-li povinnost rozsudkem uložená splněna, lze ji vymáhat soudním výkonem rozhodnutí.