16 C 3/2025

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Radimem Slezákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení 56 933,54 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 847,07 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Domáhala-li se žalobkyně po žalované zaplacení částky 28 785,83 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 28 068,96 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 12,75 %, v této části se žaloba zamítá.

III. Domáhala-li se žalobkyně po žalované zaplacení částky 300,64 Kč, v této části se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyně je povinna uhradit ČR – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku ve výši 569 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet soudu č. , č. účtu, , VS: , var. symbol, .

1. Žalobkyně se žalobou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručenou dne , datum, domáhala na žalované zaplacení shora uvedených částek s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení ve výši 15 636,40 Kč. Žalobkyně tvrdila, že s žalovanou distančním způsobem na adrese www., Anonymizováno, .cz uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr do výše kreditního rámce ve výši 54 100 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit dle sjednaných podmínek. Součástí ujednání byl i sazebník a všeobecné obchodní podmínky. Dále se žalovaná zavázala žalobkyni uhradit poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky za služby objednané žalovanou. Ve svém návrhu pak žalobkyně uvedla, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalované, kdy vycházela zejména z tvrzení žalované před poskytnutím úvěru a jí předložených informací. Úvěr byl žalované poskytnut bezhotovostně prostřednictvím bankovního převodu, a to dne , datum, ve výši 17 000 Kč, dne , datum, ve výši 13 000, dne , datum, ve výši 5 032 Kč a dne , datum, ve výši 3 400 Kč (celkem 38 432 Kč). Žalovaná si dále objednala volitelnou službu, a to „, Anonymizováno, “ za celkový poplatek 660 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou denních splátek, což jí bylo oznámeno e-mailem ze dne , datum, a téhož dne došlo k výpovědi smlouvy. Žalovaná na úvěr uhradila toliko 10 584,93 Kč. Před podáním žaloby byla žalované dne , datum, zaslána předžalobní upomínka. Žalobkyně tedy po žalované požaduje nesplacenou jistinu 27 847,05 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 64,66 Kč, smluvní úrok 28 563,94 Kč a poplatek za službu , Anonymizováno, ve výši 157,25 Kč.

2. Žalobkyně byla usnesením ze dne , datum, vyzvána k doplnění svých tvrzení a důkazů uvedených v žalobě o to, jakým způsobem a jaké získala žalobkyně konkrétní informace o schopnosti žalované splácet úvěr ve smyslu § 78 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně se ve stanovené lhůtě nevyjádřila.

3. Usnesením ze dne , datum, byla žalovaná vyzvána k vyjádření k žalobě. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za doručovací adresu místo jejího pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalované na shora uvedenou adresu, kde si zásilku převzala do vlastních rukou dne , datum, .

4. Současně byla žalovaná vyzvána, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se nevyjádřila, a jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle § 115a o. s. ř. a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise.

5. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

6. Dne , datum, uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, s postupným čerpáním, ve které žalobkyně žalované umožnila čerpat úvěrový rámec ve výši 51 200 Kč. Jednalo se o bezúčelový spotřebitelský úvěr s postupným čerpáním, kdy RPSN činilo 1436,65 %, konec doby platnosti kreditního rámce byl , datum, , úroková sazba (pevná – denní úrok) činila 0,933 %, s datem splatnosti první denní splátky dne , datum, , celková výše poplatku za vyplacení tranše úvěru činila 1,99 % z čerpané částky. V rámci volitelných služeb si dlužnice zvolila jednorázovou službu „, Anonymizováno, “, představující vyplacení tranše peněžních prostředků do tří minut od schválení úvěru, příp. žádosti, kdy za každou tranši činí poplatek 165 Kč – v tomto případě se jednalo o 4 tranše (viz smlouva na č.l. 10-12, údaje pro poskytovateli úvěru č.l. 17, informace pro spotřebitele č.l. 21 a všeobecné obchodní podmínky č.l. 18-20). Úvěr byl žalované vyplacen ve čtyřech platbách na její bankovní účet, a to dne , datum, částka 17 000 Kč, dne , datum, částka 13 000 Kč, dne , datum, částka 5 032 Kč a dne , datum, částka 5 032 Kč (přehled vyplacených transakcí spotřebiteli na č.l. 29). Dlužnice se zavázala splatit vyčerpanou část úvěru spolu s poplatky mj. za vybrané volitelné služby dle VOP a sazebníku, a to v pravidelných denních splátkách dle specifikace v čl. 5 VOP (č.l. 19) a předpisu denních splátek (č.l. 13-16 spisu). Totožnost žalované byla ověřena prostřednictvím náhledu na bankovní účet (viz č.l. 26-27). Žalovaná souhlasila se zpracováních svých osobních údajů (č.l. 22). Při posuzování úvěruschopnosti žalobkyně vycházela z obecných principů a filozofie společnosti (č.l. 24-25) a z údajů poskytnutých žalovanou a zaznamenaných na výpisu o posuzování úvěruschopnosti (viz č.l. 28) a listiny nazvané identifikované příjmy (viz č.l. 30). Dne , datum, byla žalované zaslána upomínka k úhradě dlužné splátky, resp. oznámení o zesplatnění závazku (viz č.l. 31 spisu). Před podáním žaloby byla žalované doporučeně zaslána předžalobní upomínka ze dne , datum, (č.l. 32-33).

7. Žalobkyně však neprokázala, že by náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalované. K žalobě byl doložen výpis o posouzení úvěruschopnosti žalované, ze kterého bylo zjištěno, že v domácnosti žalované spolu hospodařily dvě osoby. Výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činila 5 500 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení činila 4 000 Kč, další nezbytné výdaje činily 500 Kč a ostatní zbytné výdaje 4 000 Kč. Výše ověřeného měsíčního příjmu činila 25 200 Kč. Žalobkyně stanovila rezervu na výdaje 500 Kč, vypočítané minimální výdaje 5 455 Kč a disponibilní příjem na 14 500 Kč. K tomu však žalobkyně nedoložila žádné důkazy s výjimkou záznamu o příjmech žalované, resp. jejím čistém měsíčním příjmu ve výši 25 200 Kč na jejím bankovním účtu. Žalobkyně si tedy ověřila pouze tvrzený příjem žalované, neověřovala a nezjišťovala výdaje žalované a její majetkové poměry a vycházela pouze z tvrzení žalované. Žalobkyně měla věnovat prověřování majetkové situace dlužnice daleko více pozornosti.

8. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

9. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

12. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Podle ust. § 87 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

17. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem.

18. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, . Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona ve znění účinném do , datum, ). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona.

19. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, sp. zn. Pl. ÚS 21/96, „… soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci …“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne , datum, rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C-679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008/48/ES.

20. Soud proto vycházel z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že „nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ).

21. Soud má tedy v předmětné věci za to, že věřitelka nepostupovala dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalované, a proto je smlouva o úvěru absolutně neplatná ve smyslu § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. Soud především podotýká, že věřitelka důsledně nezkoumala výdaje žalované, nebo tyto nedoložila, dále nedoložila, že by se blíže zajímala o další příjmy domácnosti žalované (tj. výše příjmu druhého člena domácnosti a způsob, jakým se podílí na výdajích domácnosti), dále neprokázala, že by provedla lustrace žalované v registrech dlužníků, v insolvenčním rejstříku či v centrální evidenci exekucí, čemuž měla dozajista věnovat větší pozornost i s ohledem na žalovanou uvedenou skutečnost ohledně výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky, kterou uvedla žalobkyně ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti. Soud považuje rovněž za alarmující, že věřitelka poté, co dospěla k závěru, že disponibilní příjem žalované činil 14 500 Kč, uzavřela úvěrovou smlouvu, na základě které měla žalovaná splatit částku, která představuje více než trojnásobek tohoto disponibilního příjmu. Věřitelka tak porušila ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když poskytla spotřebitelský úvěr přesto, že nemohla vyloučit pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet.

22. Věřitelka tedy poskytla žalované plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a to konkrétně ve výši 38 432 Kč. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nezpochybnila, že žalovaná na tuto částku uhradila toliko 10 584,93 Kč. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nebyly platně sjednány ani poplatky či smluvní pokuta. Soud proto uložil žalované, aby uhradila žalobkyni nesplacenou jistinu úvěru ve výši 27 847,07 Kč v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako bezdůvodné obohacení. Ve zbývajícím rozsahu musela být žaloba zamítnuta.

23. Jak vyplývá z ustanovení § 87 odst. 1 poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, dospěl k následujícím závěrům: Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze , právnická osoba, vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2017, s. 436-440).

24. Obecně lze tedy ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

25. S ohledem na shora citované rozhodnutí Nejvyššího soudu dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně na úroky z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím, kterou považuje soud za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 o. s. ř.

27. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř.

28. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz (EPR , č. účtu, ) a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení byl určen dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků na částku 2 847 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 2 278 Kč. Je tedy povinností žalobkyně doplatit soudní poplatek ve výši 569 Kč. V případě, že tato částka nebude uhrazena, bude pohledávka předána nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.