16 C 33/2021

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem titul Radimem Slezákem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 18 250 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p.a. z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Domáhal-li se žalobce po žalovaném zaplacení částky 3 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p.a. z částky 3 250 Kč od datum do zaplacení vyšší, v této části se žaloba zamítá.

III. Domáhal-li se žalobce po žalovaném zaplacení nákladů s pojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, v této části se žaloba zamítá.

IV. Domáhal-li se žalobce po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč, v této části se žaloba zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VI. Žalobce je povinen uhradit ČR – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum domáhala na žalovaném zaplacení částky 13 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 13 250 Kč od datum do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že dne datum uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla bezhotovostně žalobkyně žalovanému částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč. Jistina s poplatkem byly splatné dne datum. Žalovaný však ničeho neuhradil. Dále se žalobkyně po žalovaném domáhala úhrady částky 2 500 Kč za účelně vynaložené náklady související s prodlením a smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne datum, avšak bezúspěšně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žaloba i usnesení byly zaslány žalovanému na shora uvedenou adresu. Žalovaný si zásilku osobně převzal dne datum. Současně byl žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě 10 dnů vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil, žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, a proto soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle § 115a o.s.ř.

3. Soud má za prokázané následující skutečnosti:

4. Žalobkyně poskytla žalovanému dne datum peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč (viz č.l. 14 spisu), a to na základě smlouvy zápůjčce sjednané přes internet téhož dne (viz smlouva o úvěru č.l. 9-13 spisu). Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni částku 10 000 Kč a zaplatit poplatek ve výši 2 600 Kč do datum. V čl. 2 smlouvy byly uvedeny další poplatky přirůstající k jistině související s případným prodlením klienta.

5. Žalobce zaslal dne datum, datum, datum, datum žalovanému upomínku – pokus o smír (č.l. 15-16), dne datum předžalobní výzvu k okamžité úhradě dluhu (č.l. 17) a dne datum prostřednictvím svého právního zástupce výzvu k úhradě dluhu, která byla dle podacího lístku (č.l. 19) podána na poštu dne datum.

6. Žalobkyně neprokázala, že by náležitě zjišťovala úvěruschopnost žalovaného. Ve spise se nenachází žádný důkaz, ze kterého by vyplývalo, že věřitelka zjišťovala majetkové a osobní poměry žalovaného. Na výzvu soudu žalobkyně sdělila pouze zcela obecně (č.l. 26), že věřitelka ověřovala úvěruschopnost žalovaného dotazem na aktuální zaměstnání a výši příjmu výplatními páskami, lustrací v příjmení a dotazem na pohledávky po splatnosti.

7. Na základě shora popsaných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

8. Žalobkyně poskytla žalovanému dne datum peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč na základě smlouvy o zápůjčce sjednané přes internet. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnutý úvěr a zaplatit poplatek ve výši 3 250 Kč do datum. Žalobkyně neprokázala, že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil, že žalovaný dosud ničeho neuhradil.

9. Soud věc posoudil dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platném a účinném ke dni sjednání smlouvy o úvěru.

10. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem.

16. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi původní věřitelkou a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože žalovaný vystupoval ve vztahu jako spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

17. V tomto konkrétním případě z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by se žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru vůbec zabývala otázkou schopnosti žalované v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru a úvěr splácet. Není řádně důkazně doloženo, že by řádně ověřovala příjmy žalovaného, či se blíže nezabývala jeho osobními a majetkovými poměry. Soud proto pokládal smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným za neplatnou dle § 85, § 86 a § 57 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, když k této neplatnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení § 588 OZ i bez návrhu, neboť takovéto jednání původní věřitelky (nedostatečné zjištění schopnosti žalované splácet úvěr) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

18. Žalobkyně tedy na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytla žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení dle § 2991 OZ, a žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení vydat. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil, že tento dosud neuhradil na dluh ničeho. Je třeba připomenout, že žalovaný má břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a v jaké výši dluh splatil. Soud proto zavázal žalovaného uhradit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Soud zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení poplatku ve výši 3 250 Kč, neboť poplatek nemohl být v neplatné smlouvě platně sjednán. Ze stejného důvodu byly zamítnuty i žalobní návrhy týkající se nákladů na vymáhání pohledávky a smluvní pokuty.

19. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 občanského zákoníku v zákonné výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 146 odst. 1 o.s.ř. dle míry úspěchu ve věci.

21. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci výše uvedenou částku s příslušenstvím do 3 dnů od právní moci rozsudku má oporu v ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do 3 dnů od právní moci rozsudku.

22. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč (soud přitom vychází z předmětu řízení bez příslušenství), dosud bylo na poplatku uhrazeno 800 Kč.

23. Je, tedy povinností žalobkyně doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč, a to v kolcích nebo na účet soudu číslo – číslo, variabilní symbol. Proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání, které lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím soudu zdejšího. Nebude-li povinnost rozsudkem uložená splněna, lze ji vymáhat soudním výkonem rozhodnutí.