16 C 39/2021

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem titul Radimem Slezákem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul . jméno jméno sídlem adresa o zaplacení 6 252 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 6 252 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 252 Kč od 1. 10. 2019 do zaplacení s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů částku 6 934 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou, resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 19. 11. 2020, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 6 252 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 1. 10. 2019 do zaplacení, úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč a úhradu nákladů řízení ve výši 6 934 Kč. Ve své žalobě žalobkyně tvrdila, že žalovaný vykonával zprostředkovací činnost dle zákona č. 38/2004 Sb. o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí, v platném znění. Na základě smlouvy o obchodním zastoupení se žalobce a žalovaný dohodli na spolupráci, kdy žalovaný se zavázal za podmínek stanovených smlouvou vyvíjet činnost spočívající ve vyhledávání zájemců o uzavření smluv o finančních produktech. Žalovaný vyhledával zájemce o uzavření těchto smluv, případně zájemce o jejich změnu či zrušení, kdy po jejich uzavření měl nadále klientům poskytovat řádný servis spojený s uzavřenými smlouvami. Žalovanému vnikl nárok na provize za předpokladu, že nenastanou skutečnosti, které jsou důvodem zániku práva na provizi nebo její části. Provize byly žalovanému vypláceny zálohově dopředu, kdy nadále nesl žalovaný odpovědnost za vrácení provize nebo její části.

2. V rámci smlouvy poskytoval žalobce za žalovaného i další plnění spojené s předmětem jeho činnosti, kdy se může jednat například o úhradu poplatku za registraci u ČNB a další poplatky spojené se zprostředkovatelskou činností, které se žalovaný zavázal následně uhradit.

3. Žalobce v souladu se smlouvou vyplatil žalovanému provize. V případě, že klient smlouvu o finančním produktu předčasně ukončil, byl žalovaný zavázán část této provize vrátit žalobci, což žalovaný neučinil, a to ve dvou případech týkajících se pojistných smluv specifikovaných v žalobě.

4. Výše provize či částky k vrácení se řídí podmínkami jednotlivých smluv. Žalovaný měl přístup do systému, který jej o provizích neustále informoval. Žalobci vznikl nárok na zpětnou úhradu částky 6 252 Kč (2 993,80 Kč ze smlouvy [číslo] 3 258,30 Kč ze smlouvy [číslo]), představující nevrácené provize a další úhrady, které učinil žalobce za žalovaného.

5. Okresní soud v Kroměříži dne 25. 33. 2020 vydal ve věci elektronický platební rozkaz č.j. EPR 301560/2020-5, proti kterému podal žalovaný odpor. V rámci odporu a následného vyjádření (č.l. 8-10, č.l. 35, č.l. 60) žalovaný rozporoval, že by v předmětné době vykonával pro žalovanou zprostředkovatelskou činnost, neboť v té době byl žalovaný pouze„ tipařem“, a to dle smlouvy o spolupráci uzavřené dne 1. 10. 2016, na kterou se zákon č. 38/2004 Sb. nevztahoval. Na základě této smlouvy měl žalovaný nárok na odměnu, smlouva však nestanovuje, že by měl žalovaný povinnost tuto odměnu vracet. Jako„ tipař“ měl pouze získávat kontakty na zájemce o pojištění a poskytovat jim jen obecné informace o pojistných produktech [obec] pojišťovny, za což měl dostávat odměnu. Žalovaný byl tedy„ tipařem“ nikoli obchodníkem, který smlouvu uzavírá. Závěrem poukázal na absenci příslušných ustanovení upravujících práci tipaře. Dle názoru žalovaného tak nárok žalobkyně na vrácení odměny nevznikl, proto navrhl žalobu zamítnout.

6. Žalobce k vyjádření žalovaného (č.l. 37, čl. 55, č.l. 63) zopakoval skutečnosti uvedené v žalobě, uvedl, že žalovaný zprostředkovával smlouvy mezi partnerskými institucemi žalobce (pojišťovnami) a třetími osobami. Dále odkázal na čl. VII odst. 1, 6 smlouvy, č.l. V odst. 3 smlouvy o spolupráci č. V0161591T01 a [anonymizována čtyři slova]. Zopakoval, že jelikož sjednané smlouvy zanikly dříve, než za dobu, na kterou byly sjednány, proto žalobkyně požaduje provize (odměny) po žalovaném zpět.

7. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.

8. Účastníci uzavřeli dne 1. 10. 2016 smlouvu o spolupráci, jejímž předmětem bylo předtím, než bude uzavřena smlouva o zprostředkovatelské činnosti tipovat klienty pro uzavření konkrétní pojistné smlouvy s tím, že v čl. V smlouvy bylo uvedeno, že s odkazem na příslušné vnitropodnikové normy má tipař nárok na odměnu a s odkazem na tyto normy má také povinnost odměnu vrátit v případě zániku smluvního vztahu mezi vytipovanou osobu a žalobcem. Jak bylo osvědčeno z výpovědi pojistné smlouvy (č.l. 38) spolu s doklady k tomu směřujícímu, samotné smlouvy (č.l. 41), pojistné smlouvy (č.l. 46) a dokladů vztahujících se k zániku této pojistné smlouvy má soud za to, že na základě činnosti žalovaného došlo ve dnech 1. 1. 2016 a 1. 2. 2017 k uzavření pojistných smluv, které následně k 31. 3. 2018 a 31. 7. 2019 zanikly a z předložených vnitropodnikových norem a pracovních směrnic bylo zjištěno, že část odměny, kterou žalovaný obdržel za uzavření těchto smluv, je povinen vrátit. Výpočet představený v žalobě soud považuje za správný a ověřený příslušnou vnitropodnikovou normou. S ohledem na uvedené soud ve smyslu ustanovení § 2445 a násl. občanského zákoníku ([příjmení]) žalobě vyhověl spolu s příslušenstvím.

9. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšnému žalobci bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Soud stanovil výši odměny advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění.

10. V závěrečném návrhu žalobce požadoval náhradu nákladů řízení spočívající v 7 úkonech právní služby. S ohledem na znění § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy soud přiznává úspěšnému účastníkovi náklady řízení potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva, soud nepřiznal žalobci požadovanou náhradu nákladů řízení, neboť má za to, že žalobní žádání a obsah podání ve věci samé byly rozporuplné, často se měnily a k jejich objasnění došlo až u prvního jednání ve věci, po poučení soudem. Proto má soud za to, že je na místě přiznat pouze náklady řízení spočívající pouze ve 3 úkonech právní služby dle vyhl. č. 177/1996 Sb., a to za přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby a účast u jednání soudu. V ostatních případech dle názoru soudu se nejednalo o důvodně vynaložené náklady. Tyto úkony jsou navýšeny o hotové výdaje za 3 úkony po 300 Kč a 21 % DPH podle § 137 odst. 1, 2 o. s. ř. o 21 % daň z přidané hodnoty. K těmto nákladům je potřeba připočíst náhradu na zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Náklady řízení tedy činí 6 934 Kč.

11. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci výše uvedenou částku s příslušenstvím a uhradit mu náklady řízení do 3 dnů od právní moci rozsudku má oporu v ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do 3 dnů od právní moci rozsudku.

12. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení k rukám advokáta vychází z ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.

13. Odůvodnění tohoto rozsudku bylo provedeno dle ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.