16 C 42/2025

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Radimem Slezákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 25 178,92 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12 %, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna uhradit ČR – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, na účet soudu č. , č. účtu, , VS: , var. symbol, .

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení ve výroku I. uvedené částky s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení ve výši , částka, . Žalobkyně tvrdila, že s žalovaným dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému bezhotovostně poskytnut úvěr ve výši , částka, . Jelikož žalovaný nehradil své závazky vyplývající ze smlouvy řádně a včas, došlo ke zesplatnění úvěru, kdy ke dni zesplatnění činila částka , částka, . Žalobkyně žalovanému zesplatnění úvěru oznámila dne , datum, . Žalovaný se mj. ve smlouvě zavázal pro případ prodlení s nezaplacením nové jistiny úvěru uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny až do zaplacení, nejvýše , částka, . Jelikož žalovaný své závazky přes výzvy neplnil, podala žalobkyně k soudu žalobu, na jejímž základě byl vydán dne , datum, rozsudek č.j. , spisová značka, , kterým bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno a žalovaný zavázán uhradit žalobci částky představující smluvní pokuty dle čl. 6.1.a 6.5. smlouvy, tedy částky ve výši , částka, a , částka, . Částka ve výši , částka, představovala smluvní pokutu dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši , částka, , a to za období prodlení žalovaného s úhradou této nové jistiny úvěru do , datum, .

2. Prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny úvěru trvalo i po datu , datum, a žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty. S ohledem na to, že žalovaný ničeho neuhradil, byla mu zaslána předžalobní upomínka ze dne , datum, .

3. Na výzvu soudu žalobkyně dne , datum, (č.l. 27-30 spisu) rozsáhle popsala způsob posuzování úvěruschopnosti klienta a doplnila, že žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost a posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z dokladů o příjmech vyplynulo, že celkový čistý příjem žalovaného činil , částka, , celkové měsíční náklady žalovaného činily , částka, , volné zdroje ke splácení činily , částka, . Úvěrovou historii ověřovala žalobkyně z NRKI a SOLUS, kdy byl proveden scoring klienta. Dále bylo zjištěno, že žadatel nebyl evidován v ISIR, neměl u žalobkyně jinou smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti byl planý, zaměstnavatel žadatele nebyl veden v ISIR, obchodník, jednající s žadatelem doporučil úvěr schválit.

4. Z formuláře hodnocení klienta bylo mj. zjištěno, že po zhodnocení bonity žalovaného měl žalovaný volné zdroje ke splácení ve výši , částka, . Z detailů plateb ze dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, měla žalobkyně za prokázané existenci pravidelného příjmu žalovaného ze zaměstnání a vlastnictví b.ú. Co se týká údajů ohledně výdajů žalovaného, zde žalobkyně vycházela z údajů uvedených žalovaných v kartě klienta. K nákladům na bydlení žalovaný uvedl, že jeho náklady činí , částka, . K tomu žalobkyně uvedla, že prediktibilní výdaje na živobytí lze určit částkou životního minima, výdaje na bydlení však takto stanovit nelze a je tedy třeba zkoumat, zda částka není nepřiměřeně nízká, avšak vychází se z údaje poskytnutého klientem. K ostatním výdajům žalovaného žalobkyně nemá žádné doklady, vycházela taktéž z tvrzení žalovaného, který uvedl, že nemá žádné vyživovací povinnosti. Na základě shromážděných údajů žalobkyně seznala, že je možno žalovanému úvěr poskytnout. Závěrem žalobkyně uvedla, že žalovaný na úvěr uhradil pouze jednu splátku ve výši , částka, , a to dne , datum, , po zesplatnění nebylo uhrazeno ničeho.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), za adresu pro doručování adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, na kterou mu mají být doručovány písemnosti, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Protože adresa místa trvalého pobytu žalovaného je sídlem ohlašovny označeným v informačním systému evidence obyvatel jako adresa úřadu, doručoval soud žalovanému danou písemnost (tj. žalobu s výzvou k vyjádření) postupem podle § 50m odst. 1 o. s. ř. vyvěšením na úřední desku soudu dne , datum, . Tento postup není možné využít pro doručování první písemnosti v řízení [viz § 50m odst. 4 písm. a) o. s. ř.], v projednávané věci však byl první doručovanou písemností již výzva k vyjádření k žalobě ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, spolu s žalobou, kterou si však žalovaný ani přes zanechané oznámení v místě evidovaného pobytu v úložní době nevyzvedl. Pro doručování dalších písemností proto lze citované ustanovení aplikovat. O zahájení řízení a o tom, že soud postupuje při doručování podle § 50m o. s. ř., navíc soud žalovaného informoval o zahájení řízení na jeho e-mailovou adresu uvedenou ve smlouvě. Žalovaný nijak nereagoval v průběhu řízení zůstal nečinný.

6. K tomu lze dodat, že je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 1308/10).

7. Jelikož žalobkyně nesouhlasila s postupem podle § 115a o.s.ř., tedy rozhodnout bez jednání na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů, bylo nařízeno jednání na den , datum, . Jelikož žalovaný nemá datovou schránku a adresa místa trvalého pobytu žalovaného je sídlem ohlašovny označeným v informačním systému evidence obyvatel jako adresa úřadu, doručoval soud žalovanému předvolání k jednání postupem podle § 50m odst. 1 o. s. ř. vyvěšením na úřední desku soudu dne , datum, . K jednání se dostavila pouze právní zástupkyně žalobkyně, která setrvala na podané žalobě a navrhla, aby jí soud vyhověl v celém rozsahu a žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Stran posuzování úvěruschopnosti žalovaného odkázala na žalobkyní podané doplnění ze dne , datum, a listinné důkazy založené ve spise. Ani po poučení dle § 118b o. s. ř. v tomto směru neučinila žádná nová tvrzení ani nepředložila nové důkazy.

8. Soud má za prokázané následující skutečnosti:

9. Návrhem na uzavření smlouvy/smlouvou o úvěru bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný dne , datum, uzavřeli smlouvu č. , hodnota, , na základě které žalobkyně žalovanému bezhotovostně poskytla úvěr ve výši , částka, . Žalovaný si ve smlouvě sjednal pojištění schopnosti splácet úvěr. Celková výše úvěru činila , částka, a celková částka, kterou měl klient uhradit byla , částka, , a to v 18 měsíčních splátkách splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, kdy celková výše splátky činila , částka, . Zápůjční úroková sazba činila 84,86 % p.a., RPSN činilo 127,04 %. Součástí smlouvy byly smluvní podmínky (viz smlouva na č.l. 10-12 spisu).

10. Z oznámení ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný byl obesílán na adresu , adresa, a bylo mu oznámeno, že úvěr byl zesplatněn, neboť se ocitl v prodlení se splátkami úvěru a byl vyzván k okamžité úhradě částky , částka, (viz oznámení na č.l. 14).

11. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný byl na adrese , adresa, vyzván k úhradě dlužných částek s poučením o možném soudním řízení. Zároveň byl vyzván k úhradě , částka, do 10 dnů od data odeslání. Jistina úvěru činila , částka, , úrok za poskytnutí úvěru , částka, , neuhrazené smluvní pokuty , částka, , náklady s prodlením , částka, (viz předžalobní upomínka na č.l. 13).

12. Z předsmluvního formuláře a listiny označené jako „prohlášení klientů – informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru, soud zjistil, že žalovanému byly poskytnuty informace o úvěru, kdy mj. výše úvěru měla činit , částka, , celková částka k zaplacení , částka, v 18 splátkách po , částka, (bez pojištění), výpůjční úroková sazba činila 84,86 % p.a. a předpokládané RPSN 127,04 % (viz č.l. 37-38, 38-41).

13. Z listiny nazvané „Hodnocení klienta“ bylo zjištěno, že žalovaný byl v době uzavření úvěru zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou u , podezřelý výraz, , podezřelý výraz, , adresa, a.s. s příjmem , částka, , jeho výdaje činily , částka, a byly tvořeny životním minimem ve výši , částka, , nájemným + inkaso ve výši , částka, a ostatní výdaje, tedy záliby, doprava apod. ve výši , částka, . Splátky Profi , právnická osoba, . činily , částka, . Byl svobodný, bydlel formou vlastního bydlení, měl maturitu. Volné zdroje tak dle zjištění žalobkyně činily , částka, (viz č.l. 33). K tomu byly předloženy výpis z b.ú. ohledně výplat (č.l. 36, 43- 46).

14. Z přehledu splátek a karty klienta pak bylo zjištěno, že žalovaný obdržel úvěr ve výši , částka, a na úvěr uhradil celkem , částka, (viz č.l. 34 spisu).

15. Totožnost klienta byla ověřena dle OP (viz č.l. 32).

16. Z výpisu ISIR (č.l. 18) bylo zjištěno, že na žalovaného bylo vedeno insolvenční řízení. Z lustrace NRKI bylo zjištěno, že u žalovaného bylo evidováno scóre 317, tedy kategorie II – menší riziko. Z lustrace SOLUS bylo zjištěno, že žalovaný byl lustrován dne , datum, (č.l. 42).

17. Z elektronické evidence spisu Okresního soudu v Kroměříži sp. zn. , spisová značka, bylo zjištěno, že dne , datum, obdržel soud žalobu žalobkyně proti žalovanému, kterou se žalobkyně domáhala svého nároku z titulu smlouvy o úvěru ze dne , datum, , č. , hodnota, , a na základě které byla dne , datum, vydán pod č.j. , spisová značka, rozsudek pro zmeškání, kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 8,5 % ročně od , datum, do zaplacení, smluvní pokutu ve výši , částka, , úrok ve výši 40 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, , úrok ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, , a to do 3 dnů ode dne právní moci rozhodnutí. Žaloba o zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 44,86 % ročně z částky , částka, za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, , byla zastavena a žalovanému uložena povinnost uhradit náklady řízení výši , částka, k rukám advokáta.

18. Žalovanému byla doporučeně zaslána předžalobní upomínka ze dne , datum, (viz č.l. 14-16)

19. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam.

20. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav.

21. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru , datum, peněžní prostředky ve výši , částka, , tyto prostředky byly žalovanému vyplaceny bezhotovostně. Žalovaný na tuto smlouvu uhradil celkem , částka, . K posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně doložila výpisy z b. ú. žalovaného týkajících se příchozích výplat od zaměstnavatele. Doložila také provedenou lustraci v registrech NRKI a SOLUS. Nedoložila však, že by žalovaného lustrovala v jiných databázích dlužníků či ISIR ani jiný důkaz, že by řádně posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet (zejména co se výdajové stránky týká). Uvedla pouze, že žalovaný má příjem , částka, jako zaměstnanec, žije sám a nemá žádnou vyživovací povinnost. Celkové měsíční výdaje měly činit , částka, (z toho částka , částka, činila životní minimum), výdaje na bydlení , částka, a další výdaje (například doprava, koníčky atp.) , částka, . Dále uvedla, že žalovaný již splácel úvěr žalobkyni ve splátkách po , částka, . K výdajům však nedoložila žádné důkazy. Vycházela pouze z tvrzení žalovaného uvedeného v kartě a hodnocení klienta.

22. Přesto, že v řízení vedené pod sp.zn. , spisová značka, byl , datum, vydán pravomocný rozsudek pro zmeškání, ve světle aktuální ustálené judikatury a po přezkoumání tvrzení a důkazů soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením předmětné smlouvy náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Kromě výpisů z b.ú., které dle slov žalovaného měly prokazovat existenci pravidelného příjmu žalovaného ze zaměstnání a vlastnictví b.ú. se ve spise nenachází důkazy o tvrzených lustracích žalovaného v databázích dlužníků (vyjma NRKI a SOLUS) ani jiný relevantní důkaz, ze kterého by vyplývalo, že by žalobkyně ověřovala majetkovou situaci žalovaného, zejména výši výdajů. Neprokázala, že by se jakkoli blíže zajímala o výdajovou stránku žalovaného, tj. jaké má měsíční výdaje sám žalovaný; také jím uvedené výdaje na bydlení ve výši , částka, , stejně jako výdaje na vše ostatní (včetně dopravy, zálib atp.) ve výši , částka, , se soudu jeví jako značně podhodnocené, a i při započítání životního minima ve výši , částka, měla žalobkyně věnovat prověřování majetkové situace dlužníka daleko více pozornosti i proto, že žalovaný uvedl, že již hradí splátky žalobkyni ve výši , částka, , kdy tato položka také nebyla nijak osvětlena (např. platební morálka žalovaného, zbývající výše úhrady atp.).

23. Ležérní postup právní předchůdkyně žalobkyně navozuje pochybnosti o tom, že jejím skutečným cílem bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného. Dle názoru soudu se jednalo pouze o formalistické zachycení příjmů a výdajů žalovaného, resp. jejího tvrzení, bez zhodnocení toho, jestli tvrzené výdaje odpovídají realitě.

24. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

25. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

26. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

28. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

29. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

30. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem.

31. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, .

32. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do , datum, navozovala dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona ve znění účinném do , datum, ). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, sp. zn. Pl. ÚS 21/96, „… soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci …“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy.

33. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne , datum, rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti, a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008/48/ES. Na závěry Evropského soudního dvora ostatně reagoval i český zákonodárce, když novelou obsaženou v zákoně č. 96/2022 Sb. došlo s účinností od , datum, ke změně § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru tak, že dle nového znění tohoto ustanovení soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

34. Soud proto vycházel z ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně též z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že „nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ).

35. Soud má v projednávané věci za to, že žalobkyně nepostupovala dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, a proto je předmětná smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně též § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. Soud především podotýká, že žalobkyně dostatečně nezkoumala výdaje žalovaného, spolehla se pouze na informace uvedené žalovaným, aniž by tyto informace ověřovala (například inkasní lístky, výpisy z b.ú., smlouvy s energetickými společnostmi atp.). Pouhá čtyři potvrzení o přijetí výplaty na účet žalovaného osvědčujících toliko příjem žalovaného a nijak ověřené informace sdělené žalovaným nemohly stačit žalobkyni k závěru, že o schopnosti žalovaného úvěr splácet nelze pochybovat.

36. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a to konkrétně ve výši , částka, . Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil, že žalovaný na úvěr uhradil , částka, . Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, jakou částku žalovaný uhradil, nese žalovaný, který však byl v tomto řízení zcela pasivní a netvrdil, že by snad na úvěr uhradil částku jinou.

37. Vzhledem k tomu, že smlouva je absolutně neplatná, nebyl platně sjednán ani úrok a případné další platby.

38. Jak vyplývá z ustanovení § 87 odst. 1 poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, dospěl k následujícím závěrům: „… Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze , právnická osoba, vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2017, s. 436-440). ….. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“39. Jelikož žalobkyně byla ve věci neúspěšná, rozhodl soud dle § 1 42 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ve sporu zcela úspěšný žalovaný náklady řízení nepožadoval.

40. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků , částka, , dosud bylo na poplatku uhrazeno , částka, . Povinností žalobkyně tudíž je doplatit soudní poplatek ve výši , částka, .

41. V případě, že tato částka nebude uhrazena, bude pohledávka předána nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.