16 C 44/2021

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem titul Radimem Slezákem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 8 slov , IČO anonymizována dvě slova obec , ulice a číslo , PSČ obec o náhradu nemajetkové újmy

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 672 000 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 24. 2. 2021 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 672 000 Kč s 10% úrokem z prodlení od 18. 6. 2020 do zaplacení, a dále náhrady nákladů řízení. Tvrdil, že mu v souvislosti s trestním stíháním vedeným [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka] vznikla škoda a nemajetková újma v celkové výši 840 900 Kč. Nárok uplatnil u žalované ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“). Žalovaná uznala požadovanou náhradu škody, avšak nemajetkovou újmu uznala jen částečně, a to do výše 78 000 Kč. Takto měla žalovaná učinit s odůvodněním promlčení nároku ve věci [spisová značka]. S tímto názorem žalobce nesouhlasí a má za to, že je třeba vzít v úvahu souvislost obou trestních řízení, jejich propojenost v osobách a také skutečnost, že nemajetková újma se projevila nejdříve až 7. 5. 2019, tj. právní mocí rozsudku ve věci [spisová značka]. Dále je žalobce přesvědčen, že zadostiučinění v žalovanou přiznané výši 78 000 Kč je zjevně nepřiměřené.

2. Žalovaná ve svém vyjádření uplatnila námitku promlčení žalobou uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním a navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že [anonymizována dvě slova] vedené pod sp. zn. [spisová značka] bylo pravomocně skončeno dne 1. 12. 2016, žalobce svůj nárok u žalované uplatnil až 17. 7. 2019, tedy po uplynutí šestiměsíční promlčecí doby. Trestní stíhání vedené pod sp. zn. [spisová značka] pravomocně skončilo 7. 5. 2019, žalobce svůj nárok u žalované uplatnil dne 17. 7. 2019. Dle § 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. promlčecí doba neběžela 6 měsíců od uplatnění nároku, tedy do 17. 1. 2020. Následně promlčecí doba opět počala běžet a skončila 7. 5. 2020.

3. Žalobce v replice k vyjádření žalované uvedl, že námitka promlčení nezohledňuje rozhodné okolnosti pro posouzení věci. Promlčecí lhůta navíc skončila v době nouzového stavu vyhlášeného vládou ČR, přičemž ve smyslu § 651 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) dochází k jejímu stavění. Žalobce neměl s ohledem na svůj seniorský věk a onemocnění možnost své právo uplatnit, jeho právní zástupce byl nucen po dobu pandemie uzavřít kancelář.

4. Soud provedl dokazování účastnickým výslechem žalobce a listinnými důkazy, z čehož učinil následující skutková zjištění:

5. Žádostí ze dne 15. 7. 2019 žalobce uplatnil u žalované nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy vzniklé v souvislosti s trestními řízeními vedenými [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka], a to v celkové výši 840 900 Kč.

6. Z dopisu [stát. instituce] ze dne 18. 6. 2020 bylo zjištěno, že dne 17. 7. 2019 bylo žalované doručeno podání, kterým žalobce uplatnil nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy způsobené v souvislosti s trestními řízeními vedenými [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]. Nárok na náhradu škody byl uznán do částky 64 850 Kč, zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 78 000 Kč. Žalovaná obsahem dopisu konstatuje, že nárok na náhradu nemajetkové újmy v souvislosti s trestními řízeními vedeným pod sp. zn. [spisová značka] je promlčen.

7. Z omluvy [jméno] [příjmení] ze dne 22. 8. 2019 bylo zjištěno, že tato se omluvila [jméno] [příjmení] za to, že jako svědek vypovídající ve shora uvedených trestních řízeních úmyslně uvedla nepravdivé informace o poměru [jméno] [příjmení] s žalobcem.

8. Usnesením [název soudu] ze dne 1. 12. 2016, č. j. [číslo jednací] byla postoupena věc obžaloby [celé jméno žalobce] stíhaného pro přečin výtržnictví [stát. instituce], komisi pro projednání přestupků. Usnesení nabylo právní moci dne 1. 12. 2016. Usnesení bylo žalobci doručeno dne 12. 12. 2016.

9. Vyrozuměním ze dne 4. 4. 2017 [územní celek] vyrozumělo žalobce o odložení věci.

10. Rozsudkem [název soudu] ze dne 7. 5. 2019, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 7. 5. 2019, byl žalobce zproštěn obžaloby pro [anonymizována tři slova]. Rozsudek byl žalobci doručen dne 23. 5. 2019.

11. Usnesením okresní státní zástupkyně v [obec] ze dne 1. 7. 2019, [číslo jednací] [anonymizována dvě slova] odloženo podání návrhu na potrestání [jméno] [příjmení] pro přečin křivé výpovědi.

12. Z účastnické výpovědi žalobce bylo zjištěno, že prodělal onemocnění COVID-19 přibližně v únoru 2021 a asi v létě 2020 Ani v jednom případě neměl onemocnění diagnostikované.

13. Z lékařské zprávy ze dne 12. 5. 2021 bylo zjištěno, že žalobce byl v pracovní neschopnosti v době od 15. 10. 2019 do 28. 10. 2020, od 1. 2. 2021 do 17. 3. 2021 a od 17. 3. 2021 do 31. 3. 2021.

14. Pokud byly v řízení provedeny další důkazy nad rozsah uvedený shora, pak z nich nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by měly význam pro rozhodnutí ve věci.

15. Pokud bylo v řízení navrhováno dokazování čestným prohlášením kanceláře právního zástupce žalobce o uzavření kanceláře v době nouzového stavu v roce 2020, pak provedení tohoto důkazu soud zamítl, neboť rozhodné skutečnosti byly v potřebném rozsahu pro náležité rozhodnutí věci zjištěny jinými důkazy a jeho provedení by tak bylo nadbytečné, neúčelné a nehospodárné.

16. Soud zhodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemné souvislosti a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

17. Proti žalobci bylo vedeno trestní řízení u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], které bylo pravomocně skončeno dne 1. 12. 2016 postoupením věci komisi pro projednání přestupků. Dále bylo proti žalobci vedeno trestní řízení u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], které bylo pravomocně skončeno dne 7. 5. 2019 zproštěním obžaloby. Dne 17. 7. 2019 žalobce uplatnil svůj nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy v souvislosti s vedením těchto trestních řízení u žalované. Žalovaná žalobci vyhověla pouze částečně. Žalobce je dlouhodobě v pracovní neschopnosti.

18. Podle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

19. Podle § 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

20. Po podřazení zjištěného skutkového stavu věci pod shora citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žalovanou uplatněná námitka promlčení žalobcem uplatňovaného nároku je důvodná.

21. Nejprve se soud zabýval uplatněním nároku v souvislosti s trestním řízením vedeným pod sp. zn. [spisová značka]. Je zřejmé, že žalobce se musel dozvědět o vzniklé újmě způsobené trestním řízením a o tom, kdo tuto újmu způsobil (tj. stát), nejpozději dnem právní moci usnesení [název soudu] č. j. [číslo jednací], kterým bylo trestní řízení skončeno postoupením věci, tj. dne 1. 12. 2016 (k tomu blíže srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2018 sp. zn. 30 Cdo 5687/2016 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 12. 2012 sp. zn. 30 Cdo 962/2012). Od tohoto okamžiku pak v souladu s § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. počala běžet promlčecí lhůta 6 měsíců, která marně uplynula 1. 6. 2017. Jestliže žalobce uplatnil svůj nárok u žalované až dne 17. 7. 2019, bylo tak z jeho strany učiněno po marném uplynutí promlčecí lhůty.

22. Pokud žalobce brojí tím, že újmu z trestního řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka] je nutno spojovat s újmou z trestního řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka], které spolu dle slov žalobce souvisejí, pak se s takovým názorem soud neztotožnil. Je tomu tak z toho důvodu, že předmětná trestní řízení spolu nikterak nesouvisí, vážou se ke zcela jiné skutkové podstatě. V žádném případě nelze souhlasit s tím, že by se žalobce snad dozvěděl o újmě způsobené trestním řízením ve věci [spisová značka] až v souvislosti s pravomocným skončením trestního řízení ve věci [spisová značka], neboť jde o zcela samostatná řízení, která nejsou ve vzájemné návaznosti a nemají bližší příčinnou souvislost.

23. Dále se soud zabýval uplatněním nároku v souvislosti s trestním řízením vedeným pod sp. zn. [spisová značka], aby i zde dospěl k závěru o marném uplynutí promlčecí lhůty. I zde platí, že se žalobce musel dozvědět o vzniklé újmě způsobené trestním řízením a o tom, kdo tuto újmu způsobil, nejpozději dnem právní moci konečného rozhodnutí. Tím je rozsudek [název soudu] ze dne 7. 5. 2019, č. j. [číslo jednací], kterým byl žalobce zproštěn obžaloby, a který nabyl právní moci dne 7. 5. 2019. Od tohoto okamžiku je třeba počítat běh promlčecí lhůty. Žalobce svůj nárok řádně a včas uplatnil u žalované dne 17. 7. 2019, tímto dnem tudíž došlo v souladu s § 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., ke stavění promlčecí lhůty na 6 měsíců. Promlčecí lhůta tedy marně uplynula dne 7. 5. 2020. Jestliže žalobce uplatnil svůj nárok u soudu až dne 24. 2. 2021, bylo tak učiněno po marném uplynutí promlčecí lhůty.

24. Zakládal-li žalobce svou obranu na tvrzení, že proti svědkům svědčících v předmětných trestních řízeních byla následně zahájena nová trestní řízení pro jejich křivou výpověď, pak soud podotýká, že tato skutečnost nemůže mít vliv na závěr o tom, že se žalobce musel o vzniku újmy způsobené trestními řízeními dozvědět nejpozději dnem právní moci konečných rozhodnutí. Byla-li následně zahájena nová trestní řízení se svědky, je tato skutečnost irelevantní ve vztahu k posouzení vědomosti žalobce o vzniklé újmě. Pokud snad žalobce pociťuje újmu způsobenou křivou výpovědí svědků, pak mu nic nebrání v tom, aby se řádným způsobem domáhal svého práva vůči těmto svědkům, nikoli však vůči státu, který je odpovědný toliko za újmu způsobenou nedůvodným trestním stíháním.

25. V neposlední řadě se sluší dodat, že na běh promlčecí doby nemohl mít vliv ani vládou vyhlášený nouzový stav, neboť ten nepředstavuje sám o sobě vyšší moc, která by žalobci znemožnila uplatnit nárok u soudu (§ 651 o. z.). Úpravou promlčení nároků se nezabývaly ani zákony přijaté v souvislosti s řešením dopadů pandemie (např. z. č. 191/2020 Sb., tzv. [příjmení] [jméno]). Soudy v době nouzového stavu fungovaly a i tehdy poskytovaly spravedlivou ochranu právům a oprávněným zájmům občanů. Žalobce tedy i v době nouzového stavu mohl a měl svůj nárok uplatnit žalobou. Byl-li právní zástupce žalobce nucen dočasně uzavřít advokátní kancelář (ačkoli mu to žádný právní předpis neuložil), pak bylo jeho stavovskou povinností zajistit přednostní vyřízení neodkladných záležitostí, mezi které včasné uplatnění nároku u soudu jistě spadá. Ani subjektivní pocit ohrožení neodůvodňuje několikaměsíční prodlení s podáním žaloby a neodůvodňuje nevyužití prostředků komunikace na dálku, kdy každý advokát musí mít zřízenu datovou schránku. Pokud takto nebylo z jeho strany učiněno a promlčení zabráněno, nelze toto jeho pochybení jakkoli klást k tíži protistraně.

26. Ze všech shora uvedených důvodů byla žaloba zamítnuta (výrok I.).

27. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II.) je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 150 o. s. ř. Žalobce nebyl v řízení úspěšný, náhrada nákladů řízení by tak příslušela ve věci plně úspěšné žalované. Soud ovšem nemohl přehlédnout nedobrou sociální situaci žalobce, který je v důsledku nepříznivého zdravotního stavu dlouhodobě v pracovní neschopnosti. Dále je třeba zohlednit skutečnost, že žalobce nebyl ve věci úspěšný proto, že bezmezně důvěřoval zvolenému advokátovi, v důsledku čehož došlo k marnému uplynutí promlčecí lhůty. Za této situace, kdy žalobce navíc musel absolvovat trestní řízení, která měla neodmyslitelně negativní dopad do jeho osobní sféry, soud považuje za příčící se principům spravedlnosti, kdyby byl žalobce zavázán k úhradě nákladů řízení žalované. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.