16 C 48/2026

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Radimem Slezákem ve věci žalobkyně: Anonymizováno Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení 30 030 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Domáhala-li se žalobkyně po žalované zaplacení částky zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 12,75 %, v této části se žaloba zamítá.

III. Domáhala-li se žalobkyně po žalované zaplacení částky částka v této části se žaloba zamítá.

IV. Domáhala-li se žalobkyně po žalované zaplacení částky částka, v této části se žaloba zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VI. Žalobkyně je povinna uhradit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet soudu č. hodnota č. účtu, variabilní symbol var. symbol.

1. Žalobkyně (dříve Anonymizováno právnická osoba.) se žalobou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručenou zdejšímu soudu dne datum domáhala po žalované zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 12,75 %, zaplacení částky částka, částky částka a nákladů řízení ve výši částka.

2. Žalobkyně tvrdila, že s žalovanou byla dne datum uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru, kdy celková výše úvěru činila částka a na základě dodatku ke smlouvě byl úvěrový limit ze dne datum navýšen na částka. K opakovanému čerpání úvěru žalovanou docházelo postupně od datum do datum, kdy finance byly zasílány na bankovní účet žalované. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet tak, že smluvní úrok bude hradit v pravidelných měsíčních splátkách, a to vždy ke dni splatnosti. Zbytek celkové částky k úhradě splatí žalovaná nejpozději ke dni ukončení smlouvy. Žalovaná se však dostala do prodlení s úhradou sjednaných splátek počínaje splátkou splatnou datum. Žalovaná na dlužnou částku neuhradila ničeho, pročež došlo ke dni datum k zesplatnění celého úvěru. K úhradě jistiny zbývá částka. Dle smlouvy pak žalobkyně požaduje smluvní pokutu od datum do datum ve výši 0,10 % denně z částky částka, tedy částka. Dále žalobkyně požaduje náklady na vymáhání ve výši částka. Před podáním žaloby žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku.

3. V žalobě žalobkyně dále tvrdila, že před poskytnutím úvěru byla řádně posouzena úvěruschopnost žalované, a to na základě dat získaných od žalované. Dle získaných informací byly příjmy žalované částka, výdaje ve výši částka. Dále bylo jméno žalované prověřováno v systému Kontomatik, což je softwarový nástroj využívaný finančními institucemi a věřiteli k ověření úvěruschopnosti žadatele o úvěru. Dále byla žadatelka lustrována v dostupných databázích CRIF (NRKI, BRKI, REPI), SOLUS, TELCO SCORE, CEE, ISIR, databáze neplatných OP, a byl proveden tzv. scoring, dle kterého žalovaná dosáhla vysokého scóre, které vypovídalo o nízké pravděpodobnosti nesplácení. právnická osoba výzvě soudu pak žalobkyně svou žalobu dne datum (č.l. 45-47 spisu) doplnila tak, že částečně zopakovala svá tvrzení uvedená v návrhu, tedy, že žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované na základě údajů sdělených žalovanou, dále pomocí interního systému Kontomatik a veřejně dostupných zdrojů CRFI, SOLUS, TELCO SCORE, centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, databáze neplatných op. Žalobkyně na základě zjištěných údajů a lustrací a prohlášení klienta nepojala důvodné podezření o neschopnosti splácet úvěr a dále odkázala na výpis ze systému Kontomatik, bankovních účtů.

5. Žaloba s výzvou k vyjádření byla žalované zaslána na adresu trvalého pobytu uvedenou shora a o zahájení soudního řízení byla informována i e-mailem. Do dne vydání rozhodnutí se však žalovaná nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná.

6. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaná zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. II. ÚS 1308/10).

7. Žaloba byla zaslána žalované na shora uvedenou adresu. Protože nebyla jako adresát zastižena, byla jí zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedla na poště. Žalovaná si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedla. Zásilka byla žalované vhozena do domovní schránky dne datum. Soud považuje žalobu za doručenou uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o. s. ř.

8. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaná byla vyzvána k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagovala. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.

9. Soud má za prokázané následující skutečnosti:

10. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne datum bylo prokázáno, že toto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky do výše částka (úvěrový limit), a to na bankovní účet žalované. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou a trvá do doby úplného splacení jistiny. Limit měl být poskytnut téhož dne. Žalovaná se zavázala vrátit jistinu s úrokem ve výši 40 % měsíčně z poskytnuté jistiny. RPSN činila 5535 %. Úvěr má podobu tzv. revolvingového úvěru s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru s tím, že finanční prostředky můžou být poskytnuty opakovaně, pouze však tak, aby celková výše jistiny poskytnuté na základě smlouvy dosahovala maximálně výše limitu (viz č.l. 9-10 spisu).

11. Z postupu čerpání byly zjištěny jednotlivé kroky žalované uzavírání úvěrové smlouvy (viz č.l. 18-20 spisu.

12. Bezprostředně po uzavření smlouvy byla žalované zaslána částka částka, což jí bylo oznámeno s tím platebními údaji, kdy variabilní symbol ke splácení činil Anonymizováno, termín první splátky ve výši částka byl datum (viz č.l. 14 spisu).

13. Dodatkem o navýšen úvěrového limitu ke smlouvě o spotřebitelském úvěru bylo prokázáno, že tímto byl úvěrový limit ze dne datum navýšen na částku částka. Finanční prostředky měly být zasílána na bankovní účet žalované. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou a trvá do doby úplného splacení jistiny. Žalovaná se zavázala vrátit jistinu s úrokem ve výši 40 % měsíčně z poskytnuté jistiny. RPSN činila 5535 %. Částka čerpaná bezprostředně po uzavření smlouvy činila částka. Dále se klient zavázal splácet 1x měsíce úrok z úvěru přirostlý za uplynulé období, jistinu splatí klient nejpozději při ukončení smlouvy. Úvěr má podobu tzv. revolvingového úvěru s možností opakovaného čerpání maximálně do výše limitu (viz č.l. 11-13 spisu).

14. Z potvrzení o provedených platbách a přehledu čerpání bylo zjištěno, že dne datum v 11:51 hodin bylo na účet žalované zasláno částka, dne datum v 11:59 hodin bylo zasláno částka, dne datum v 7:32 hodin bylo zasláno částka a dne datum v 13:08 hodin bylo zasláno částka. Celkem tak bylo čerpáno částka (viz č.l. 15-16, č.l. 17 spisu).

15. Totožnost žalované byla ověřena dle občanského průkazu a rodného listu (viz č.l. 21 spisu).

16. Z výpisu interního systému – ověřovací databáze byly zjištěny osobní a kontaktní údaje žalované (viz č.l. 22 spisu), z přehledu Kontomatik – Příjmy a výdaje pak příjmy a výdaje žalované (viz č.l. 23-33 spisu). Z přehledu bylo zjištěno že žalovaná disponovala pravidelným příjmem ze starobního důchodu, který se v jednotlivých měsících pohyboval přibližně v rozmezí částka až částka. Vedle toho se na účtu žalované objevovaly i další příchozí platby od fyzických osob a rovněž hotovostní vklady. Současně soud zjistil, že na účtu žalované byly opakovaně evidovány odmítnuté inkasní platby a odmítnuté platby SIPO, dále opakované položky odpovídající poplatkům, debetním úrokům a položkám označeným jako late payment, jakož i časté výběry hotovosti, v některých případech i ve vyšších částkách. Z výpisů jsou současně patrné běžné výdaje za potraviny, léky, pohonné hmoty a další spotřební výdaje. Z těchto podkladů soud dále zjistil, že se ve výpisech objevují transakce spojené se subjekty označenými jako právnická osoba., Anonymizováno právnická osoba., Anonymizováno právnická osoba., právnická osoba. a Anonymizováno,Anonymizováno Anonymizováno.Anonymizováno.; u jednoho dalšího subjektu je název vzhledem ke kvalitě kopie čitelný pouze neúplně, přibližně jako Anonymizováno/právnická osoba.. V dalších ověřovacích podkladech jsou zaznamenány též interní záznamy označené jako Anonymizováno a Anonymizováno.

17. Dopisem ze dne datum bylo žalované oznámeno zesplatnění úvěru a žalovaná byla vyzvána k úhradě částky částka (viz č.l. 34, potvrzení o odeslání na č.l. 35).

18. Před podáním žaloby byla žalované zaslána předžalobní upomínka ze dne datum, a to doporučeně, kdy žalovaná byla vyzvána k úhradě částky částka a byla upozorněna na možné řešení sporu soudní cestou (viz č.l. 36-37 spisu).

19. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

20. Žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne datum ve znění dodatku peněžní prostředky v celkové výši částka, a to dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka a dne datum částku částka. Peněžní prostředky byly poskytnuty bezhotovostně převodem na bankovní účet žalované (když majitel účtu nebyl nikým rozporován) pod variabilním symbolem var. symbol uvedeným v oznámení o prvním zaslání finančních prostředků. Žalovaná se zavázala uhradit poskytnuté částky spolu s úrokem ve výši 40 % p. m. jednou měsíčně. Na dluh neuhradila ničeho. Žalobkyně nepředložila dostatečné důkazy o tom, že by řádně posuzovala schopnost žalované úvěr splácet.

21. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

22. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

26. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

27. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

28. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem:

29. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do datum.

30. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum sp. zn. spisová značka). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do datum navozovala dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona ve znění účinném do datum). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. Pl. ÚS 21/96, „… soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci …“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy.

31. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne datum rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C-679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008/48/ES. Na závěry Evropského soudního dvora ostatně reagoval i český zákonodárce, když novelou obsaženou v zákoně č. 96/2022 Sb. došlo s účinností od datum ke změně § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru tak, že dle nového znění tohoto ustanovení soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

32. Soud proto vycházel z ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně též z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

33. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že „nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum sp. zn. spisová značka).

34. Soud má v projednávané věci za to, že žalobkyně nepostupovala dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalované, a proto je předmětná smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně též § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z.

35. Žalobkyně nepředložila dostatečné důkazy o tom, že by řádně zkoumala příjmy a výdaje žalované, zjišťovala její osobní a rodinnou situaci (způsob bydlení, počet spolu žijících osob, počet vyživovaných osob apod.), věnovala pozornost případným dalším úvěrům a půjčkám. Žalobkyně rovněž neprokázala, že provedla lustrace žalované v insolvenčním rejstříku, v evidenci exekucí, v registrech dlužníků. Žalobkyně tedy nemohla dojít k závěru, že o schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr nebylo možno pochybovat. Žalobkyně řádně neposoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr.

36. Žalobkyně tedy poskytla žalované plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a to konkrétně v celkové výši částka. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nezpochybnila, že žalovaná na úvěr dosud ničeho neuhradila. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, jakou částku žalovaná uhradila, nese žalovaná, která však byla v tomto řízení zcela pasivní a netvrdila, že by snad nějakou částku uhradila.

37. Vzhledem k tomu, že smlouva je absolutně neplatná, nebyl platně sjednán ani úrok či smluvní pokuta. Soud proto uložil žalované, aby uhradila žalobkyni částku částka z titulu bezdůvodného obohacení dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně také dle § 2991 odst. 1 o. z., a ve zbývající části žalobu zamítl.

38. Jak vyplývá z ustanovení § 87 odst. 1 poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne datum sp. zn. spisová značka dospěl k následujícím závěrům: „… Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze právnická osoba vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. adresa: právnická osoba. Beck, 2017, s. 436-440). ….. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ 39. Promítnutím shora uvedených judikaturních závěrů Nejvyššího soudu do poměrů projednávané věci dospěl soud k přesvědčení, že nárok žalobkyně na úroky z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím, kterou považuje soud za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

40. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalované žádné náklady nevznikly.

41. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř.

42. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků částka, dosud bylo na poplatku uhrazeno částka.

43. Povinností žalobkyně tudíž je doplatit soudní poplatek ve výši částka. V případě, že tato částka nebude uhrazena, bude pohledávka předána nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení k vymáhání příslušnému celnímu úřadu. Proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání, které lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím soudu zdejšího. Nebude-li povinnost rozsudkem uložená splněna, lze ji vymáhat soudním výkonem rozhodnutí.