16 C 60/2026

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Radimem Slezákem ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce trvale bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví,

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že se zrušuje a vypořádává rovnodílné podílové spoluvlastnictví žalobce jméno FO a žalované Jméno žalované, k - dosud nezkolaudované stavbě rodinného domu nacházející se na pozemcích Anonymizováno a Anonymizováno pro k. ú. adresa, - zahradnímu domku s terasou a pergolou nacházejícímu se na pozemku Anonymizováno pro k. ú. adresa, - jurtě nacházející se na pozemku Anonymizováno pro k. ú. adresa, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne datum domáhá zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem specifikovaným ve výroku rozhodnutí; ke stavbám nacházejícím se na pozemcích žalované, zapsaných v Katastru nemovitostí pro Anonymizováno kraj, Katastrální pracoviště adresa na LV č. hodnota pro obec a k.ú. adresa, konkrétně k dosud nezkolaudované stavbě rodinného domu, zahradnímu domku s terasou a pergolou a jurtě, které nejsou evidovány v katastru nemovitostí a je proto na ně třeba pohlížet jako na samostatné věci v právním smyslu. Žalobce navrhl nemovitosti přikázat do vlastnictví žalované za vypořádací podíl částka.

2. Žalobce ve své žalobě tvrdí, že účastníci řízení žili v letech Anonymizováno až Anonymizováno v partnerském svazku, ze kterého se narodily v letech Anonymizováno a Anonymizováno dvě nezletilé děti, a že v průběhu tohoto soužití společně pojali úmysl vybudovat rodinné zázemí na pozemcích ve výlučném vlastnictví žalované. Z tohoto důvodu ke dni datum s žalovanou uzavřeli, jakožto budoucí objednatelé, smlouvu o budoucí smlouvě o dílo se stavební firmou a uhradili zálohu částka. Budoucí zhotovitel stavbu rodinného domu realizoval do fáze hrubé stavby. Realizace výstavby byla dle tvrzení žalobce financována jednak ze společných prostředků účastníků, zejména z úspor nabytých během jejich pobytu na Anonymizováno Anonymizováno, jednak z finančních prostředků žalobce, přičemž žalobce se na výstavbě rovněž významně podílel svou vlastní pracovní činností.

3. Pokud jde o právní režim předmětných staveb, žalobce dovozuje, že tyto byly realizovány na základě společného úmyslu účastníků mít je ve společném užívání jako rodinné bydlení, a proto se nachází v jejich rovnodílném podílovém spoluvlastnictví. V této souvislosti žalobce odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, zejména na rozsudek ze dne datum, sp. zn. spisová značka, podle něhož vlastnictví ke stavbě nabývá ten, kdo ji vytvořil jako stavebník v občanskoprávním smyslu, a v případě, kdy stavbu realizuje více osob za účelem jejího společného užívání, může vzniknout jejich podílové spoluvlastnictví i bez výslovné dohody o vlastnictví. Dále poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, a ze dne datum, a sp. zn. spisová značka, z nichž dovozuje, že při společné výstavbě financované i realizované více osobami je třeba vycházet z jejich úmyslu a všech okolností případu, přičemž spoluvlastnictví může vzniknout i konkludentně.

4. Žalobce současně v žalobě tvrdí, že jeho účast na realizaci staveb nelze považovat za pouhou výpomoc žalované, nýbrž za rovnocenný podíl na vytvoření věci, a že mezi účastníky vznikla alespoň konkludentní dohoda o jejich spoluvlastnictví.

5. Po rozpadu partnerského vztahu došlo podle tvrzení žalobce ke zhoršení vztahů mezi účastníky, přičemž žalovaná začala popírat jeho spoluvlastnické právo a bránit mu v užívání staveb. Pokusy o mimosoudní řešení věci nebyly úspěšné.

6. Za této situace žalobce navrhuje postup podle § 1143 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle něhož nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého z nich soud, přičemž současně rozhodne i o jeho vypořádání. Žalobce uvádí, že reálné rozdělení věci ve smyslu § 1144 odst. 1 občanského zákoníku není v daném případě dobře možné, neboť by vedlo ke snížení hodnoty staveb, a proto navrhuje aplikaci § 1147 občanského zákoníku. Konkrétně žalobce navrhuje, aby soud předmětné stavby přikázal do výlučného vlastnictví žalované jako vlastnice pozemků, na nichž se nacházejí, a současně jí uložil povinnost vyplatit žalobci vypořádací podíl odpovídající jedné polovině jejich obvyklé ceny, kdy v žalobě navrhl jako vypořádací podíl částku částka. Pro případ, že by takový způsob vypořádání nebyl možný, navrhuje žalobce, aby soud rozhodl o prodeji staveb a rozdělení výtěžku mezi účastníky podle výše jejich podílů.

7. Žalovaná se ve svém vyjádření ze dne datum (č.l. 28-31 spisu) s podanou žalobou neztotožnila a navrhla její zamítnutí, neboť ji považuje za nedůvodnou a předčasnou. Zásadně popírá základní východisko žaloby, tedy že by mezi účastníky vzniklo podílové spoluvlastnictví ke sporným stavbám, a namítá, že žalobce neprokázal existenci žádného právního titulu, na jehož základě by mu takové právo svědčilo.

8. Ve vztahu ke vzniku spoluvlastnictví žalovaná výslovně uvádí, že mezi účastníky nikdy nedošlo k uzavření dohody o společném vlastnictví staveb, a to ani v písemné, ani ústní, ani konkludentní formě. Odmítá přitom tvrzení žalobce, že by bylo možné existenci takové dohody dovodit z okolností případu, zejména ze společného soužití, údajného společného záměru vybudovat rodinné zázemí či z účasti žalobce na výstavbě. Zdůrazňuje, že pouhé tvrzení o společném záměru bydlení není právně relevantní.

9. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu pak žalovaná uvádí, že ke vzniku spoluvlastnictví ke stavbě realizované více osobami je nezbytné prokázat buď existenci dohody o společném vlastnictví, anebo alespoň jednoznačný a společný úmysl všech zúčastněných osob nabýt věc do spoluvlastnictví. Má za to, že žalobce takový úmysl konkrétně netvrdí ani neprokazuje, přičemž jím citovaná judikatura je podle jejího názoru interpretována účelově a vytrženě z kontextu.

10. K jednotlivým skutkovým okolnostem žalovaná uvedla, že co se týká účelu výstavby – stavby podle jejího tvrzení nebyly realizovány za účelem vytvoření společného majetku účastníků, nýbrž k zajištění zázemí pro její rodinu, volnočasové aktivity a činnost spolku Anonymizováno. Dále uvádí, že jejím záměrem bylo do budoucna převést tento majetek na děti, nikoliv vytvořit spoluvlastnictví se žalobcem. Popírá tvrzení žalobce, že by cílem bylo vybudování společného rodinného domova.

11. Co se týká tvrzení stran postavení stavebníka uvedla, že stavební řízení bylo vedeno výlučně na její osobu jako žadatele, což podle jejího názoru svědčí o tom, že byla jediným stavebníkem v občanskoprávním smyslu a že nebyl dán úmysl založit spoluvlastnictví ke stavbě. Skutečnost, že žalobce vystupoval jako spoluobjednatel ve smlouvě o budoucí smlouvě o dílo, vysvětluje žalovaná praktickými okolnostmi jejich soužití (žalobce zajišťoval technickou komunikaci), nikoli jako projev společného vlastnického úmyslu.

12. Ve vztahu k návrhu na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví žalovaná namítá, že k aplikaci § 1143 a násl. občanského zákoníku nelze přistoupit, dokud není prokázáno, že spoluvlastnictví vůbec vzniklo. Z tohoto důvodu považuje žalobu za předčasnou.

13. Na základě uvedeného žalovaná uzavřela, že žalobce neunesl břemeno tvrzení ani důkazní ve vztahu ke vzniku a existenci podílového spoluvlastnictví, a proto navrhla, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

14. K předčasnosti podání žaloby žalobce ve svém vyjádření ze dne datum (č.l. 66-67 spisu) uvedl, že určení existence spoluvlastnictví k nemovitostem tvoří tzv. předběžnou otázku, kterou si soud vyhodnotí v rámci řízení a pokud dospěje ke kladnému závěru, nic mu nebrání rozhodnout o zrušení a vypořádání takového spoluvlastnictví. Dále se rozsáhle vyjádřil k otázce financování a realizaci staveb.

15. Žalovaná pak v podání ze dne datum (č.l. 77-80 spisu) reagovala tak, že zopakovala, že dle jejího názoru je žaloba nedůvodná a měla by být zamítnuta. Setrvala na stanovisku, že mezi účastníky nevzniklo podílové spoluvlastnictví k předmětným stavbám, a dovodila, že žaloba je nedůvodná, neboť postrádá základní předpoklad pro postup podle § 1143 a násl. občanského zákoníku.

16. Těžiště její argumentace spočívá v právním posouzení vlastnictví staveb s ohledem na zásadu superficies solo cedit. Žalovaná poukazuje na § 506 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle něhož je stavba zřízená na pozemku součástí tohoto pozemku, a dále poukazuje na § 505 občanského zákoníku, dle něhož součást věci není samostatnou věcí v právním smyslu. Z toho dovozuje, že stavby vzniklé po datum na pozemcích v jejím výlučném vlastnictví nemohou být samostatným předmětem vlastnického práva ani podílového spoluvlastnictví.

17. Žalovaná dále uvádí, že všechny sporné stavby (Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno a Anonymizováno) byly vybudovány v letech Anonymizováno–Anonymizováno, tedy za účinnosti současného občanského zákoníku, a jsou konstrukčně spojeny se zemí pevným základem. Z těchto důvodů je považuje za součást pozemků ve svém výlučném vlastnictví a tvrdí, že vlastnické právo ke stavbám svědčí výlučně jí. Současně namítá, že žalobce svou žalobu nesprávně opírá o judikaturu Nejvyššího soudu (např. sp. zn. spisová značka), která vychází z právní úpravy účinné do datum, kdy stavba nebyla součástí pozemku. Podle žalované jsou tyto závěry na nynější právní režim nepoužitelné. Odkazy žalobce na novější rozhodnutí Nejvyššího soudu považuje za nepřiléhavé, neboť se buď týkají staveb, na něž se superficiální zásada neuplatní, nebo skutkových poměrů vzniklých za účinnosti předchozí právní úpravy.

18. Ve vztahu ke spoluvlastnictví žalovaná opětovně zdůrazňuje, že za daného právního stavu nemohlo ke vzniku podílového spoluvlastnictví ke stavbám vůbec dojít, neboť stavby nejsou samostatnými věcmi. I kdyby tomu tak nebylo, nebyla by podle jejího názoru splněna ani judikatorně vyžadovaná podmínka existence dohody či jednoznačného úmyslu účastníků nabýt stavbu do spoluvlastnictví. Z uvedeného žalovaná dovozuje, že není dán předmět spoluvlastnictví, a tedy ani prostor pro jeho zrušení a vypořádání.

19. Na základě uvedeného žalovaná uzavřela, že žalobce neprokázal existenci podílového spoluvlastnictví ke stavbám ani splnění podmínek pro jeho vypořádání.

20. U jednání dne datum pak účastníci učinili nesporným, že výlučnou vlastnicí pozemků pod předmětnými objekty ke dni jejich stavby byla a je žalovaná. Dále učinili nesporným, že předmětné objekty byly zřízeny na pozemcích žalované a že vznikaly, resp. byly budovány, v rozmezí let Anonymizováno až Anonymizováno.

21. Soud žalobce u jednání poučil podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o tom, že dosavadní skutková tvrzení nejsou dostatečná pro posouzení, zda a z jakého konkrétního právního důvodu by předmětné objekty měly být samostatnou věcí a předmětem podílového spoluvlastnictví účastníků, a vyzval jej k doplnění konkrétních skutkových tvrzení a označení důkazů.

22. Žalobce ani po tomto poučení netvrdil žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že právo zřídit stavbu na pozemcích žalované vzniklo již před datum na základě věcného práva nebo smlouvy ve smyslu § 3055 odst. 2 občanského zákoníku. Setrval toliko na obecných tvrzeních o společném partnerském záměru vybudovat rodinné zázemí, o společném financování výstavby a o svém pracovním podílu na realizaci staveb. Následně k opakované výzvě soudu uvedl, že o společném budování staveb v adresa začali s žalovanou uvažovat poté co jim v roce 2014 nebyla na Novém Zélandu schválena žádost o hypotéku. Poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. nemohlo být konkrétnější v tom směru, aby soud za žalobce sám formuloval skutkovou verzi nebo právní titul, z něhož by bylo možno dovozovat vybočení z obecného režimu § 506 občanského zákoníku. Takový postup by již překračoval rámec poučovací povinnosti a znamenal by nepřípustné nahrazování procesní aktivity účastníka, který byl navíc zastoupen advokátem. Soud splnil svou povinnost tím, že žalobce výslovně upozornil na nedostatek skutkových tvrzení a důkazních návrhů ve vztahu k právnímu důvodu, z něhož dovozoval vznik tvrzeného spoluvlastnictví.

23. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

24. Ze shodných tvrzení účastníků má soud za nesporné, že žalovaná je výlučnou vlastnicí pozemků parc. č. hodnota a Anonymizováno v k. ú. adresa a že na těchto pozemcích byly v období let Anonymizováno až Anonymizováno zřízeny objekty označené v žalobě jako dosud nezkolaudovaná stavba Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno s Anonymizováno a Anonymizováno a Anonymizováno, přičemž k datu zahájení těchto staveb byla vlastnicí pozemků žalovaná.

25. Pro rozhodnutí ve věci bylo rozhodující posouzení, zda za těchto skutkových okolností mohlo ke sporným objektům vzniknout samostatné podílové spoluvlastnictví žalobce a žalované, a tedy zda je dán základní předpoklad pro postup podle § 1143 a násl. občanského zákoníku.

26. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:

27. Podle § 506 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., Občanského zákoníku je součástí pozemku prostor nad povrchem i pod povrchem, stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení (dále jen „stavba“) s výjimkou staveb dočasných, včetně toho, co je zapuštěno v pozemku nebo upevněno ve zdech.

28. Podle § 506 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., Občanského zákoníku není-li podzemní stavba nemovitou věcí, je součástí pozemku, i když zasahuje pod jiný pozemek.

29. Podle § 1143 občanského zákoníku nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého z nich soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň i o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

30. Podle § 3055 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., Občanského zákoníku, stavba spojená se zemí pevným základem, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, a je ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nestává součástí pozemku a je nemovitou věcí. Totéž platí o stavbě, která je ve spoluvlastnictví, je-li některý ze spoluvlastníků i vlastníkem pozemku nebo jsou-li jen někteří spoluvlastníci stavby spoluvlastníky pozemku.

31. Podle § 3055 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., Občanského zákoníku, platí obdobně pro stavbu, která má být zřízena na pozemku jiného vlastníka na základě věcného práva vzniklého stavebníku přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo na základě smlouvy uzavřené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

32. K podmínkám aplikace § 3055 odst. 2 OZ (přechodná ustanovení k superficiální zásadě) se pak vyjádřil Nejvyšší soud ve svém Usnesení ze dne datum, č.j. spisová značka, který vyložil podmínky aplikace tak, že pro použití § 3055 odst. 2 OZ není rozhodné, zda stavba existovala k datum, ale zda již před tímto datem vzniklo právo ji zřídit; ustanovení slouží k zachování právního režimu založeného ještě před rekodifikací a k prolomení superficiální zásady v těchto případech. Není tedy podmínkou aplikace § 3055 odst. 2 OZ, aby byla stavba jako věc dokončena nebo vůbec existovala ke dni účinnosti tohoto zákona, podstatné je, že právo zřídit stavbu na cizím pozemku (např. smlouva) vzniklo ještě před datum.

33. Protože objekty nejsou evidovány v katastru nemovitostí, bylo nutné jako předběžnou otázku posoudit, zda jde o samostatné věci, nebo o součást pozemku podle § 506 OZ; evidence v katastru nemovitostí není podle hmotného práva rozhodná.

34. Účastníky bylo učiněno nesporným, že předmětné stavby byly zbudovány v letech Anonymizováno–Anonymizováno na pozemcích ve výlučném vlastnictví žalované. Již z tohoto skutkového základu plyne, že na tyto právní poměry dopadá právní úprava účinná od datum, tj. zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který v § 506 odst. 1 zakotvuje zásadu superficies solo cedit, tedy že stavba je součástí pozemku. Součást věci přitom podle § 505 občanského zákoníku není samostatnou věcí v právním smyslu a nemůže být samostatným předmětem vlastnického práva ani podílového spoluvlastnictví.

35. Za situace, kdy stavby byly zřízeny po datum na pozemku ve výlučném vlastnictví žalované, je třeba uzavřít, že tyto stavby se staly součástí pozemků a sdílí jejich právní osud, tj. náleží do výlučného vlastnictví žalované. Již z tohoto důvodu nemohl vzniknout samostatný spoluvlastnický vztah k těmto stavbám, ledaže jsou dány zákonné výjimky.

36. Nebylo tvrzeno, že by v projednávané věci byly splněny podmínky pro aplikaci výjimek z uvedené zásady (např. podle přechodných ustanovení § 3054 a násl. občanského zákoníku), neboť stavby vznikly až po účinnosti nové právní úpravy a nebylo tvrzeno, že by právo ke zřízení stavby na cizím pozemku vzniklo již před datum.

37. Soud neshledal skutkový základ pro závěr o vzniku podílového spoluvlastnictví. 38. adresa. Anonymizováno. Anonymizováno nevzniklo věcné právo stavby ani nebyla mezi účastníky uzavřena smlouva ve smyslu § 3055 odst. 2 občanského zákoníku, a to ani výslovná, ani konkludentní. Samotná skutečnost, že účastníci byli partnery, že se žalobce určitou měrou podílel na výstavbě nebo že stavby měly sloužit rodinným účelům, není způsobilá založit vznik spoluvlastnického práva. Žalobní tvrzení i jejich doplnění u jednání naopak směřovala k tomu, že účastníci po Anonymizováno do Anonymizováno Anonymizováno zamýšleli vybudovat zázemí pro svou rodinu na pozemcích žalované. Žalobce u jednání výslovně uvedl, že o tomto začali uvažovat a hovořit až po roce Anonymizováno, kdy jim nebyl schválen hypoteční úvěr na Anonymizováno Anonymizováno. Již z tohoto časového vymezení tvrzeného skutku je zřejmé, že o režim § 3055 odst. 2 občanského zákoníku nejde.

39. Za rozhodující soud považoval, že žalovaná byla jediným vlastníkem pozemků, stavby byly realizovány na jejích pozemcích a staly se jejich součástí a nebyl tvrzen ani prokázán společný vlastnický úmysl účastníků směřující ke vzniku spoluvlastnictví. Podíl žalobce na realizaci staveb může být významný pro případné jiné majetkové nároky mezi účastníky, zejména peněžitého charakteru, nikoli však pro vznik samostatného podílového spoluvlastnictví ke stavbám, které jsou součástí pozemku ve výlučném vlastnictví žalované.

40. Žalobcem citovaná judikatura Nejvyššího soudu na projednávanou věc nedopadá. Rozhodnutí sp. zn. spisová značka a sp. zn. spisová značka vycházejí z právního režimu, v němž stavba byla posuzována jako samostatná věc podle dřívější právní úpravy. Rozhodnutí sp. zn. spisová značka se týká skutkově i právně odlišné věci. Z těchto rozhodnutí proto nelze dovodit, že po datum mohlo vzniknout samostatné podílové spoluvlastnictví ke stavbám zřizovaným na pozemku ve výlučném vlastnictví jednoho z účastníků.

41. Protože ke sporným objektům nevzniklo podílové spoluvlastnictví účastníků, není dán základní předpoklad pro postup podle § 1143 a násl. občanského zákoníku.

42. Soud u jednání dne datum neprovedl žalobcem navržené důkazy výpisem z nahlížení do katastru nemovitostí, smlouvou o budoucí smlouvě o dílo, potvrzením o převodu finančních prostředků, výpisy z bankovních účtů, předžalobní a další korespondencí účastníků a jejich zástupců, stavebními listinami, odborným vyjádřením znalce, e-mailovou komunikací, připojenými soudními spisy, fotografickou dokumentací, čestným prohlášením ani účastnickou výpovědí žalobce; ze stejného důvodu neprovedl ani účastnickou výpověď žalované. Část těchto důkazů směřovala k prokázání skutečností mezi účastníky nesporných, zejména vlastnictví pozemků žalovanou a doby zřizování objektů. Další část směřovala ke skutečnostem, které nebyly pro právní posouzení uplatněného nároku významné, zejména k otázce financování výstavby, rozsahu prací žalobce, komunikace stran o jejich záměrech, hodnotě objektů nebo jejich užívání. Ani případné prokázání těchto skutečností by nemohlo změnit závěr, že za nesporného skutkového stavu nemohlo ke sporným objektům vzniknout samostatné podílové spoluvlastnictví účastníků.

43. S ohledem na shora uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

44. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Přihlédl přitom k povaze projednávané věci, která vychází z tvrzeného podílového spoluvlastnictví a má povahu řízení typu iudicium duplex. Soud vycházel z judikatury Ústavního soudu, zejména z nálezů sp. zn. I. ÚS 3202/20, IV. ÚS 2081/21 a IV. ÚS 404/22 a ze stanoviska Pl. ÚS-st. 59/23, podle nichž se v řízeních tohoto typu zpravidla jeví jako spravedlivé, aby si každý z účastníků nesl své náklady sám, nejsou-li dány zvláštní důvody pro jiný postup. Soud v projednávané věci takové zvláštní důvody neshledal. Nebylo zjištěno, že by žalobce uplatnil žalobu šikanózně, svévolně, zjevně zneužívajícím způsobem či že by v řízení postupoval obstrukčně. Skutečnost, že žalobce zvolil právní konstrukci, kterou soud neshledal důvodnou, sama o sobě pro přiznání náhrady nákladů žalované nepostačuje. Za této situace soud považoval za přiměřené, aby si každý z účastníků nesl své náklady řízení sám. Proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání, které lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím soudu zdejšího. Nebude-li povinnost rozsudkem uložená splněna, lze ji vymáhat soudním výkonem rozhodnutí.