17 C 110/2023

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stratilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 2 315 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 315 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 015 Kč od 23. 10. 2022 do zaplacení, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení soudu I. stupně ve výši 4 947,48 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení soudu II. stupně ve výši 1 600 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem doručeným soudu dne 8. 5. 2023 domáhala se žalobkyně zaplacení částky 2 315 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že žalovaný je v registru silničních vozidel evidován jako vlastník/provozovatel vozidla s objemem válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 s [registrační značka], [VIN kód], které je evidováno jako provozované, avšak ve dnech od 12. 6. 2022 do 12. 7. 2022 nebylo k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně má tak nárok na zaplacení příspěvku placeného vlastníkem (popř. provozovatelem) vozidla, které je provozováno bez příslušného pojištění ve výši 2 015 Kč (31 dní nepojištění x 65 Kč jako denní sazba) a poplatku za mimosoudní uplatnění práva ve výši 300 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu, splatnost příspěvku nastala 22. 10. 2022. Žalovanému byla zaslána výzva k úhradě a předžalobní upomínka.

2. Žalovaný k věci samé, v rámci svých podání, uvedl pouze to, že s návrhem v celém rozsahu nesouhlasí, se žalobkyní žádnou smlouvu neuzavřel, následně doplnil, že vozidlo nebylo provozováno, neboť nebylo schopno provozu. Dále ve svých podáních žalovaný uváděl, že Česká republika je neplatnou korporací s protiprávním systémem, všechny její instituce jsou neplatné, včetně justice. Žalobkyni označil za zločineckou a teroristickou organizaci, která nedoložila oprávněnost svého nároku, která naopak mimo jiné spolupracuje s drogovými kartely, vytváří zfalšované exekuční tituly, čistí peníze prostřednictvím exekutorských účtů, schvaluje protizákonné a protiústavní loupežná přepadení, případně jiné obdobné aktivity. Domáhal se poskytnutí různých potvrzení nesouvisejících s předmětem řízení (např. že soudci mají oprávnění nad živými muži a ženami, nevážou lidi k otroctví, aj.). Dovolával se dokumentů označených jako [příjmení] [jméno], vojenských zákonů SHAEF, případně jiných, bez vazby na danou věc. Sám sebe pak žalovaný označuje za živou lidskou bytost evidovanou jako fikce [celé jméno žalovaného].

3. U jednání soudu uplatnil žalovaný námitku podjatosti soudu, neboť Česká republika je shodně jako žalobkyně organizační složkou státu, resp. neplatné [právnická osoba] republika [anonymizováno].

4. Závěr o skutkovém stavu:

5. Žalovaný je evidován jako vlastník/provozovatel osobního vozidla s [registrační značka], [VIN kód], avšak po dobu od 12. 6. 2022 do 12. 7. 2022, kdy bylo vozidlo registrováno jako provozované, neměl k tomuto vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem, motorového vozidla, které je provozováno bez příslušného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tento příspěvek pro dané období v celkové výši 2 015 Kč, který odpovídá součinu počtu dnů, po které nebylo vozidlo pojištěno (31) a denní sazbě s ohledem na objem válců vozidla nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 (65 Kč), po žalovaném vymáhala, když ho vyzvala k jeho úhradě dopisem ze dne 8. 8. 2022, který byl podán k poštovní přepravě a dne 9. 8. 2022 žalovanému doručen. V návaznosti na to byl žalobkyni doručen dopis žalovaného z 26. 9. 2022, ve kterém ji vyzval k prokázání kompetencí a pravomocí jednat jménem státu. Uvedl, že rozdělení Československa bylo protiprávní, vlastizrádné, on sám se cítí být Čechoslovákem, za tím účelem doložil i svůj rodný list, prohlášení občana ČSR a dekret nositele kompetencí a státnosti pro Československou republiku, České republice nikdy věrnost nepřísahal, ani neslíbil hájit její zájmy. Žádal doložení souhrnného přehledu všech přijatých plateb pojistného vůči své osobě a jejich vrácení. Žalovaná žalovanému dopisem ze dne 21. 10. 2022 vysvětlila, že je právnickou osobou zřízenou zákonem, řídí se platnými zákony České republiky, přičemž výzva k úhradě byla žalovanému zaslána právě v souladu se zákonem. Žalovaný příspěvek k výzvě ani poté neuhradil, jeho splatnost tak nastala ke dni 22. 10. 2022 (lhůta 60 dnů od doručení výzvy k zaplacení, přičemž žalobkyně počítá až s pozdějším datem doručení), s ohledem na to byl vyzván i k úhradě nákladů spojených s uplatněním práva ve výši 300 Kč. Žalovaný na další výzvu reagoval podáním z 23. 11. 2022, ve kterém odmítl obchodní nabídku žalobkyně a její postup ve smyslu mezinárodně platného jednotného obchodního zákoníku UCC. Opětovně odkázal na vojenské zákony, odmítl platnost korunovace královny [jméno] [příjmení], označuje se za osobu evidovanou jako fikce. Žalobkyně žalovanému dne 7. 12. 2022 sdělila, že mu obchodní nabídku nečinila, postupovala v souladu se zákonem – vyzvala k plnění zákonné povinnosti k úhradě příspěvku do garančního fondu, neboť dotčené vozidlo nemělo sjednáno zákonné pojištění (povinné ručení). Následně dopisem ze dne 14. 12. 2022 (doručeným dne 15. 12. 2022) byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani k předžalobní upomínce ze dne 9. 1. 2023, která byla podána k poštovní přepravě a dne 11. 1. 2023 doručena. Všechny zásilky byly žalovanému adresovány na [část obce a číslo], [PSČ] [obec].

6. Soud neprovedl dokazování dokumentem doloženým žalovaným, neboť tento měl prokazovat to, že Česká republika není státem, ale neplatnou korporací. Jednalo se tedy o dokument, který nemá vztah k předmětu řízení a současně je obecně známou skutečností, že Česká republika státem je, jak ostatně zcela jasně plyne z čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky (ústavní zákona č. 1/1993 Sb.).

7. Podle § 1 odst. 2 zákona [číslo] sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak, a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen„ pozemní komunikace“), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci.

8. Podle § 4 odst. 1, 3, 4 a 5 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit [anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů [anonymizováno] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou.

9. Podle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 včetně ve výši 65 Kč 10. Podle § 18 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, zřizuje se [název žalobkyně] jako profesní organizace pojistitelů. Kancelář je právnickou osobou se sídlem v [obec], která je oprávněna vyvíjet činnost v rozsahu stanoveném tímto zákonem. Na činnost [anonymizováno] se přiměřeně použijí ustanovení zákona upravujícího pojišťovnictví. Kancelář se zapisuje do obchodního rejstříku.

11. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

12. Právní posouzení věci:

13. Žalovaný v řízení uplatnil námitku podjatosti ve vztahu k soudu, respektive všem soudům v České republice, neboť tuto jako stát neuznává, dle jeho názoru se jedná o neplatnou korporaci, nad to je Česká republika i žalobkyně její organizační složkou. Soudkyně s tímto názorem nemůže souhlasit, Česká republika, jak již bylo uvedeno výše s odkazem na Ústavu České republiky, státem je. Nad to nemá soudkyně žádný vztah k projednávané věci ani účastníkům řízení. Námitka podjatosti tak není důvodná a jelikož byla uplatněna v rámci jednání, při němž byla věc rozhodnuta, nebylo rozhodnutí o námitce předloženo nadřízenému soudu v souladu s § 15b odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu.

14. Žalovaný jakožto vlastník/provozovatel vozidla s [registrační značka] nesplnil svou zákonnou povinnost dle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., když k výše označenému motorovému vozidlu nebylo v období od 12. 6. 2022 do 12. 7. 2022 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, přestože toto bylo evidováno jako provozované a nikoli vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé či odcizené. Je tak povinen uhradit žalobkyni, která byla zřízena zákonem a která je v souladu se zákonným zmocněním příjemcem příspěvku placeného vlastníkem/provozovatelem vozidla, které je provozováno bez příslušného pojištění, příspěvek ve výši 2 015 Kč odpovídající součinu počtu dní, po které nebylo vozidlo pojištěno, a příslušné denní sazby, dle § 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. Jelikož žalovaný dlužnou částku neuhradil ani k výzvě žalobkyně, je povinen uhradit i poplatek ve výši 300 Kč jako náhradu mimosoudního uplatnění pohledávky. Soud shledal návrh zcela důvodným, plně mu vyhověl, a to i pro úroky z prodlení z dlužné částky 2 015 Kč od 23. 10. 2022, tj. od data následujícího po dni splatnosti příspěvku, do zaplacení, v zákonné výši, v souladu s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

15. Argumentace žalovaného vůči návrhu není přiléhavá. Žalobkyně svůj nárok nezakládá na existenci smluvního vztahu se žalovaným, ale na svém zákonném zmocnění, jak bylo výše uvedeno, konkrétně dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, není tedy možno v tomto případě dokládat jakékoliv smluvní ujednání. V tomto řízení naopak bylo podstatné, aby žalobkyně prokázala, že vozidlo bylo v dotčeném období zapsáno v registru vozidel jako provozované, jeho vlastníkem/provozovatelem v tuto dobu byl žalovaný a ve vztahu k vozidlu nebylo uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Tak žalobkyně učinila, žalovaný ostatně ani jednu z těchto skutečností nepopíral.

16. Námitka žalovaného, že předmětné vozidlo nebylo v posuzovaném období fakticky provozováno, nebylo schopno provozu, neobstojí, neboť dikce zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (§ 1 odst. 2 písm. a) je odlišná, dle této musí být vozidlo pojištěno vždy, když je zapsáno v registru silničních vozidel, pouze s výjimkami (viz výše), které však vozidlo žalovaného nesplňuje. Mezi výjimkami tedy není neprovozování z důvodu špatného technického stavu.

17. Zbývající argumentací se soud může vypořádat pouze tak, že Česká republika státem je (čl. 1 odst. 1 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava). Tvrzení žalovaného o neplatnosti České republiky, její neplatnosti jako [právnická osoba] republika [anonymizováno] a tedy neplatnosti všech zákonů, jsou zcela lichá. Soud proto mohl a měl aplikovat zákony České republiky, zejména pak zákona č. 168/1999 Sb., naopak není možno aplikovat např. Jednotný obchodní zákoník UCC, který je zákonem Spojených států amerických či případně zákony vojenské.

18. Jiné argumenty žalovaný ani přes poučení ze strany soudu netvrdil, nedoložil.

19. Výrok III. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně byla ve věci před soudem I. stupně zcela úspěšná a má proto nárok na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, který úspěch ve věci neměl. Náklady řízení představují uhrazený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady zastoupení. Pokud jde o náklady zastoupení, soud při jejich výpočtu vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“). Zástupce žalobkyně má nárok na odměnu za tři úkony právní služby učiněné do zahájení řízení včetně ve výši 600 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 advokátního tarifu po 200 Kč dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé, předžalobní upomínka) a odměnu za jeden úkon právní služby učiněný po zahájení řízení (účast u jednání dne 16. 1. 2024) ve výši 1 000 Kč dle § 7 bodu 3 advokátního tarifu, celkem 1 600 Kč. Za uvedené úkony právní služby byla přiznána v souladu s § 14b odst. 5 písm. a), b) advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 600 Kč (3 x 100 Kč, 1 x 300 Kč). Jelikož zástupce žalobkyně strávil při cestě ze sídla kanceláře v [obec] k jednání soudu dne 16. 11. 2024 a zpět celkem čtyři započaté půlhodiny času, náleží mu v souladu s § 14 advokátního tarifu náhrada za ztrátu času ve výši 400 Kč (4 x 100 Kč). Zástupce žalobkyně má nárok taktéž na cestovné ze sídla své kanceláře v [obec] do [obec] a zpět dne 16. 1. 2024 ve výši 1 088,83 Kč dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad. Cestovné je počítáno z kombinované spotřeby 5,7 l [číslo] km vozidla dle předloženého technického průkazu, ceny benzinu pro rok 2024 ve výši 38,20 Kč/litr, sazby základní náhrady za používání silničního motorového vozidla ve výši 5,60 Kč/km jízdy a vzdálenosti sídla zástupce do [obec] (tam a zpět), celkem 140 km. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, na kterou má v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. nárok, činí náhrada za tuto daň ve výši 21 % 858,66 Kč. Soud přiznal žalobkyni na nákladech zastoupení celkem částku ve výši 4 947,48 Kč.

20. Náklady řízení je žalovaný povinen v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. nahradit k rukám zástupce žalobkyně.

21. Výrok IV. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaný byl ve věci před soudem II. stupně (odvolací řízení) zcela úspěšný a má proto nárok na náhradu nákladů řízení proti žalobkyni, která úspěch ve věci neměla. Náklady řízení představují uhrazený soudní poplatek za odvolání ve výši 1 000 Kč a náklady žalovaného, jakožto nezastoupeného účastníka řízení. Žalovaný má v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. c), f) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. nárok na náhradu nákladů vůči žalobkyni za dva úkony ve výši po 300 Kč (odvolání proti rozhodnutí soudu I. stupně, účast u jednání před odvolacím soudem). Náklady žalovaného celkem činí 1 600 Kč.

22. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

23. Odůvodnění rozsudku je učiněno v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř.