17 C 166/2023

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stratilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 67 468 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se částečně, pro částku 47 538,26 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 306,42 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 412,41 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 26 079 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 26 079 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 374,74 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 18 555 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 084,30 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 957,22 Kč, s úrokem ve výši 25,26 % ročně z částky 11 121,31 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 121,31 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem doručeným soudu dne 29. 6. 2023, ve znění jeho doplnění ze dne 28. 7. 2023 a částečného zpětvzetí ze dne 14. 9. 2023, domáhala se žalobkyně zaplacení částky 19 929,74 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela dne 28. 11. 2019 se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované prostředky ve výši 16 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 9 401 Kč, odměnou za zpracování ve výši 6 574 Kč a pojistným ve 24 měsíčních splátkách po 1 462 Kč, poslední splátka byla splatná 28. 11. 2021. Před uzavřením smlouvy byla posouzena schopnost žalované úvěr splácet, a to prostřednictvím jí poskytnutých informací a doložených dokladů. Takto zjištěné informace byly zaznamenány v zákaznické kartě a prověřeny obchodním informačním systémem právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaná uhradila 14 625,26 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek přešla pohledávka za žalovanou na žalobkyni. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka.

2. Žalobkyně se svým návrhem dále domáhala zaplacení částky 47 538,26 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi žalovanou a její právní předchůdkyní společností [právnická osoba] dne 11. 6. 2019. K tomuto smluvnímu vztahu však žalobkyně neměla žádné listinné důkazy, proto vzala svůj návrh v této části zcela zpět.

3. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, v řízení zůstala zcela nečinná.

4. Vzhledem k tomu, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud usnesením účastníky vyzval, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a to s poučením, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude se ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož se žalobkyně ani žalovaná ve stanovené lhůtě nevyjádřily, resp. žalobkyně s tímto postupem souhlasila v žalobním návrhu, rozhodl soud ve věci v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. bez nařízení jednání.

5. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

6. Ze zákaznické karty ze dne 28. 11. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná požádala o částku 16 000 Kč, přičemž uvedla své jméno, příjmení, datum narození, rodné číslo, telefonní číslo, bydliště. Dále uvedla, že žije s partnerem jako nájemník, má středoškolské vzdělání, má jednu vyživovanou osobu. Dále uvedla, že pracuje jako ošetřovatelka na plný úvazek s příjmem 14 195 Kč měsíčně, další příjmy domácnosti byly označeny na 25 000 Kč (bez další specifikace). Měsíční výdaje jsou uvedeny 5 000 Kč jako odhadované výdaje žadatele a 3 400 Kč jako interní splátky. Bylo zaznamenáno, že žalovaná nemá kreditní kartu ani zápůjčku u jiné společnosti. Měla doložit pracovní smlouvu a dvě výplatní pásky za září a říjen 2019.

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo zjištěno, že tato byla dne 28. 11. 2019 uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovanou. Na základě smlouvy se věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 16 000 Kč, žalovaná se přitom zavázala tuto částku věřiteli vrátit spolu s úrokem ve výši 9 401 Kč, odměnou za zpracování ve výši 6 574 Kč a pojistným ve výši 3 096 Kč ve 24 měsíčních splátkách po 1 462 Kč.

8. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaná uhradila na dlužnou částku celkem 14 625,26 Kč celkem 13 platbami v různé výši, s různě nepravidelnými termíny plateb.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Pohledávka za žalovanou je uvedena v přiloženém seznamu.

10. Z oznámení ze dne 16. 12. 2022 bylo zjištěno, že tímto byla žalovaná informována o postoupení pohledávky na žalobkyni.

11. Z podacího lístku bylo zjištěno, že zásilka žalobkyně pro žalovanou byla podána k poštovní přepravě dne 13. 1. 2023.

12. Z předžalobní upomínky ze dne 1. 6. 2023 bylo zjištěno, že touto byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, přičemž byla upozorněna na její možné soudní vymáhání.

13. Z podacího lístku bylo zjištěno, že zásilka zástupce žalobkyně pro žalovanou byla podána k poštovní přepravě dne 2. 6. 2023.

14. Závěr o skutkovém stavu:

15. Dne 28. 11. 2019 byla mezi žalovanou a společností [právnická osoba] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které se věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 16 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku věřiteli vrátit spolu s úrokem ve výši 9 401 Kč, částkou za zpracování ve výši 6 574 Kč a pojištěním ve výši 3 096 Kč ve 24 měsíčních splátkách po 1 462 Kč. Před uzavřením smlouvy posuzovala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované na základě informací a listin získaných od žalované, tj. pracovní smlouvy a dvou výplatních pásek. Zjistila, že žalovaná žije s partnerem, má jednu vyživovanou osobu, pracuje na plný pracovní úvazek jako ošetřovatelka s měsíčním příjmem 14 195 Kč a dalšími příjmy domácnosti 25 000 Kč, výdaje žalované byly zaznamenány v odhadované výši 5 000 Kč a dále interní splátky ve výši 3 400 Kč měsíčně. Uvedla, že nemá kreditní kartu a zápůjčku u jiné společnosti. Na dluh uhradila celkem 14 625,26 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek přešla pohledávka za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná byla o postoupení pohledávky na žalobkyni písemně informována dopisem ze dne 16. 12. 2022. Žalované byla dne 2. 6. 2023 zaslána předžalobní upomínka z 1. 6. 2023, byla vyzvána k úhradě dlužné částky a upozorněna na její možné soudní vymáhání.

16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

19. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona (ve znění účinném do 28. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § [číslo], § [číslo] odst. 1, § [číslo] odst. 1, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

23. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

24. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ 25. Podle § 96 odst. 1, odst. 2 věta prvá o. s. ř., žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

26. Právní posouzení věci:

27. Jelikož vzala žalobkyně svůj návrh zpět před rozhodnutím soudu, a to pro částku 47 538,26 Kč s příslušenstvím tak, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsahu, požadovanou ve vztahu ke smlouvě o zápůjčce [číslo] soud výrokem I. tohoto rozsudku řízení pro tuto částku s příslušenstvím částečně zastavil.

28. Jelikož smlouva uzavřená mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přistoupil soud nejdříve k posouzení toho, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila před uzavřením předmětné smlouvy povinnost uloženou § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. zda s řádnou péčí posoudila schopnost žalované splácet úvěr. Bylo zjištěno, že žalovaná doložila pracovní smlouvu a výplatní pásky, nicméně ani k výzvě soudu tyto listinné důkazy doloženy nebyly. K dalšímu příjmu domácnosti nebylo tvrzeno ani doloženo ničeho. Pokud jde pak o výdaje žalované, resp. její domácnosti, pakliže byl počítán i příjem celé domácnosti, pak žalobkyně ani k výzvě soudu nedoložila, jaké byly celkové výdaje žalované a její domácnosti, jak tyto zjišťovala a ověřovala. Pouhé zaznamenání odhadovaného měsíčního výdaje žadatele je zcela nedostačující, už jen z toho hlediska, že byly počítány příjmy pro celou domácnost. Není možno odhlédnout ani od toho, že pakliže měla žalovaná jednu vyživovanou osobu a bydlela v nájmu, její měsíční výdaje pravděpodobně nemohly skutečně být v tak nízké měsíční výši. Právní předchůdkyně žalobkyně si však uvedené řádně neověřila. Žalobkyně rovněž nedoložila, že by její právní předchůdkyně zjišťovala, zda žalovaná v době uzavření smlouvy měla či neměla dluhy a v jaké výši – nepředložila důkaz o tom, že by byla provedena lustrace žalované v registrech dlužníků, v insolvenčním rejstříku či v registru zahájených exekucí. O schopnosti žalované hradit splátky úvěru tedy zcela jistě bylo možno pochybovat.

29. Soud dospěl k závěru, že postup právní předchůdkyně žalobkyně neodpovídá požadavkům uvedeným v ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Posouzení úvěruschopnosti žalované pouze ověřením příjmu, aniž by byla komplexně posouzena rovněž výdajová stránka a skutečnost, zda žalovaná nemá dluhy, případně v jaké výši, nemůže být považováno za dostatečné.

30. Jelikož žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalované posoudila řádně, považuje soud smlouvu o úvěru za neplatnou podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Tento závěr odpovídá rovněž obecné úpravě obsažené v § 580 a § 588 občanského zákoníku, dle které je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu (v tomto případě § 86 zákona o spotřebitelském úvěru) a soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Pro doplnění soud dodává, že v kontextu rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] OPR-Finance proti GK, je povinností soudu zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení následek, tedy absolutní neplatnost smlouvy.

31. V souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a § 2991 občanského zákoníku tak vzniká žalované povinnost vrátit věřiteli poskytnutou jistinu. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalované částku 16 000 Kč, pohledávka byla následně v souladu s § 1879 občanského zákoníku postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná uhradila celkem 14 625,26 Kč. Žalobkyni byl tedy přiznán rozdíl mezi částkou, která byla žalované poskytnuta a částkou, kterou žalovaná uhradila, tj. 1 374,74 Kč a ve zbývající části byla žaloba zamítnuta, neboť úrok i poplatky včetně pojistného byly sjednány rovněž neplatně (smlouva je neplatná v celém rozsahu).

32. Jelikož podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru„ v době přiměřené jeho možnostem“, nelze uzavřít, že se žalovaná dostala do prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku, žalobkyni nelze tedy přiznat ani zákonný úrok z prodlení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

33. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla úspěšná se svým návrhem pouze částečně, a to v rozsahu méně než 50 % požadovaného plnění, k zastavení řízení došlo nikoliv s ohledem na chování žalované. Z hlediska úspěšnosti ve věci by tedy měla mít právo na náhradu nákladů řízení žalovaná, této však vzhledem k její nečinnosti žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.

34. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.