17 C 173/2023

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stratilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 65 400 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 37 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 37 000 Kč od 26. 8. 2022 do zaplacení, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se částečně, pro částku ve výši 28 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 65 400 Kč od 10. 8. 2022 do 25. 8. 2022 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 400 Kč od 26. 8. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 1 880,70 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek ve výši 654 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet [číslo], [variabilní symbol], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem doručeným soudu dne 7. 6. 2023 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 65 400 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 1. 6. 2022 uzavřela se žalovaným prostřednictvím webové stránky [webová adresa] smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě které mu poskytla úvěr 37 000 Kč, který vyplatila na bankovní účet č. [bankovní účet]; žalovaný se jej zavázal uhradit v plné výši do 9. 8. 2022. Celková výše poplatku za poskytnutí úvěru činila 25 900 Kč, žalovaný se také zavázal pro případ prodlení s úhradou jakékoliv splátky zaplatit jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Žalobkyně tak požaduje uhradit po žalovaném jistinu ve výši 37 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 25 900 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 500 Kč (prodlení s úhradou pěti splátek), neboť žalovaný úvěr v datu splatnosti nevrátil. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy.

2. Žalovaný se k žalobě ani k výzvě soudu, zda souhlasí s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dál jen „o. s. ř.“) - (rozhodnutí soudu bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů), nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný. Na stejnou výzvu nereagovala ani žalobkyně, v souladu s citovaným ustanovením tedy soud předpokládá, že obě strany s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), o čemž byly ve výzvě poučeny.

3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

4. Žalobkyně a žalovaný sjednali přes internet dne 1. 6. 2022 úvěrovou smlouvu [číslo] žalovaný je ve smlouvě označen identifikačním číslem a sídlem podnikání (viz výpis z živnostenského rejstříku č. l. 19 spisu) a ve smlouvě je uvedeno, že úvěr je poskytován výlučně na financování podnikatelských potřeb klienta. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 37 000 Kč za poplatek (úrok) ve výši 1 % denně za každý den čerpání úvěru, a to na 70 dní. Úvěr měl být hrazen po čtrnáctidenních splátkách po 12 580 Kč, konečná splatnost úvěru byla dne 9. 8. 2022. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou jakékoliv splátky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč (viz smlouva o podnikatelském úvěru č. l. 9-12 spisu).

5. Žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 37 000 Kč dne 1. 6. 2022 (viz potvrzení o platbě č. l. 13-14 spisu).

6. K úhradě dluhu po splatnosti byl žalovaný vyzván žalobkyní před zahájením soudního řízení dopisem ze dne 22. 8. 2022, odeslaným téhož dne (viz předžalobní upomínka s podacím lístkem č. l. 15-16 spisu), byl upozorněn na možné soudní vymáhání dlužné částky.

7. Z webové stránky [webová adresa], na níž byla úvěrová smlouva uzavřena, soud zjistil, že je zde deklarováno, že zákazník musí splňovat podmínku schopnosti splatit úvěr v termínu splatnosti, o pár odrážek dále však již pro případ nedostatečné platební schopnosti je nabízena možnost schválení úvěru s jedinou splátkou na dobu od 1 do 30 dnů s úrokem 0,0001 % pro nového klienta, nebo 2 % pro stávajícího, či deklaruje, že negativní platební historie nemusí automaticky vést k zamítnutí žádosti (č. l. 22).

8. Ze systému [příjmení] [jméno] národní banky bylo zjištěno, že se úroková sazba pro nefinanční podniky v měsíci červnu 2022 s fixací do 1 roku byla 8,72 % ročně.

9. Závěr o skutkovém stavu:

10. Žalobkyně a žalovaný, jako podnikatel, sjednali přes internet dne 1. 6. 2022 úvěrovou smlouvu, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 37 000 Kč na 70 dní za poplatek ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru (byť v době poskytnutí úvěru činila obvyklá úroková sazba 8,72 % pro daný typ). Žalovaný se zavázal úvěr včetně poplatku splatit v pěti předepsaných splátkách nejpozději do 9. 8. 2022. Pro případ prodlení s úhradou jakékoliv splátky úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně (žalovaným nerozporovaného), že žalovaný ničeho neuhradil, ač mu byla zaslána předžalobní upomínka. Na webových stránkách žalobkyně uvádí, že sice musí zákazník splňovat podmínku schopnosti splatit úvěr, nicméně současně i to, že pro případ nedostatečné platební schopnosti je nabízena možnost schválení úvěru s jedinou splátkou na dobu od 1 do 30 dnů s úrokem 0,0001 % pro nového klienta, nebo 2 % pro stávajícího, či deklaruje, že negativní platební historie nemusí automaticky vést k zamítnutí žádosti. Předžalobní upomínkou ze dne 22. 8. 2022, podanou k poštovní přepravě téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, přičemž byl upozorněn na její možné soudní vymáhání.

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2048 odst. 1 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

13. Podle § 433 odst. 1 o. z., kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.

14. Podle § 547 o. z., právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

15. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

16. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (2).

17. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

18. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o podnikatelském úvěru dle § 2395 o. z., na základě které žalobkyně vyplatila žalovanému 37 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit včetně sjednaného poplatku ve výši 1 % denně z dlužné částky (celkem 25 900 Kč) v pěti čtrnáctidenních splátkách do 9. 8. 2022, což neučinil. Pro případ prodlení s plněním splátek ještě žalobkyně podle uzavřené smlouvy účtovala žalovanému smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každou (celkem 2 500 Kč).

19. Soud se zabýval platností uzavřené smlouvy z hlediska její mravnosti ve smyslu § 547 a § 588 o. z.

20. Byť účastníci řízení vystupovali v popsaném smluvním vztahu ve formálně rovnocenném podnikatelském postavení, nelze odhlédnout od skutečnosti, že žalobkyně je profesionálem v oblasti poskytování nebankovních úvěrů, která nastavuje smluvní podmínky jednostranně a primárně podle vlastních potřeb, úvěrovaný nemá možnost je jakkoli upravovat či měnit (adhezní způsob uzavírání smluv – viz § 1798 a násl. o. z.). [příjmení] živnostník tak vůči ní zasluhuje ochrany slabší strany ve smyslu § 433 o. z. (viz i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019).

21. Dále je nutno vzít v potaz podnikatelský záměr žalobkyně, založený na předpokladu, že úvěrovaný nebude schopen smluvnímu závazku dostát a žalobkyně své riziko zhojí na neobvykle vysokých sankcích za porušení smluvní povinnosti. Cílí přitom na drobné podnikatele, kteří – rozhodnou-li se ve smluvních vztazích vystupovat v rámci svého živnostenského oprávnění – nepožívají ochrany spotřebitele, současně však velmi pravděpodobně nejsou solventními smluvními partnery pro bankovní instituce či jiné subjekty poskytující úvěr za poplatek v běžné výši (resp. v poměru nikoli nepřiměřeném k obvyklé výši úrokové sazby ve smyslu § 1802 o. z.). Solventní, úvěruschopný a racionální podnikatel by neměl důvod na úvěrové podmínky žalobkyně přistupovat. Žalobkyně na zmíněném webu [webová adresa] sice deklaruje, že zákazník musí splňovat podmínku schopnosti splatit úvěr v termínu splatnosti, o pár odrážek dále však již pro případ nedostatečné platební schopnosti nabízí možnost schválení úvěru s jedinou splátkou na dobu od 1 do 30 dnů s úrokem 0,0001 % pro nového klienta, nebo 2 % pro stávajícího, či deklaruje, že negativní platební historie nemusí automaticky vést k zamítnutí žádosti. O nepoctivosti popsaného podnikatelského záměru svědčí i skutečnost, že sama žalobkyně předem předpokládá možnost, že soud neshledá uzavřenou smlouvu platnou, a pro ten případ žádá přiznání jistiny z titulu bezdůvodného obohacení. Není v zájmu společnosti, aby takový podnikatelský záměr požíval právní ochrany (k celospolečenskému rozměru posuzované problematiky, byť ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

22. Jak vyložil Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí sp. zn. 23 ICdo 56/2019, případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z. I přes nečinnost žalovaného má soud v projednávané věci za to, že úrok ve výši 1 % denně (365 % ročně) a smluvní pokuta 500 Kč za prodlení se splátkou při výši poskytnutého úvěru představují nemravně nepřiměřenou cenu úvěru (obvyklá úroková sazba podle databáze [obec] národní banky dle systému časových řad [příjmení], tabulky týkající se nových úvěrových obchodů pro nefinanční podniky, s fixací sazby do jednoho roku, v době sjednání úvěru činila 8,72 % ročně), k čemuž přistupují i další (v předchozím odstavci popsané) mimořádné okolnosti svědčící pro závěr o nemravnosti ujednání o výši úroku vedoucí k absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy jako celku, který soud učinil (podobně viz i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 2. 2. 2023, č. j. 59 C 217/2022-24, či rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 30. 11. 2022, sp. zn. 10 C 186/2022).

23. K tomu je nutno odkázat na rozhodovací praxi Městského soudu v Praze, který se zabýval možností aplikace § 576 a § 577 o. z. v případě úroku sjednaného v nemravné výši, jak tomu bylo i v daném případě, kdy přestože se rozhodnutí týká úvěru spotřebitelského, je možno jeho závěry aplikovat i v daném případě, o čemž bylo pojednáno již výše. Tedy:„ Odvolací soud k tomu považuje za vhodné ještě zdůraznit i toto: Neplatnost má charakter i sankčně motivační. Redukce zachovávající platnost v režimu § 577 o. z. by znamenala v případě jako je tento, že by žalobkyně nijak nebyla motivována k dodržování požadavku na mravnou výši úroku z úvěru. V řadě případů by žalobkyně jako podnikatelka v oblasti poskytování nebankovních spotřebitelských úvěrů dostala zaplacenu částku vyšší, a i v případě zpochybnění by dostala zaplacenu nejvyšší přípustnou. Je zřejmé, že aplikace pravidla § 577 o. z. by zde nenaplňovala podstatu ochranného účelu. Motivační složka by byla zcela popřena.“ (k tomu srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2022, č. j. 22 Co 61/2022- 40).

24. Soud tedy přiznal žalobkyni pouze nárok na vrácení vyplacené jistiny 37 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Jelikož žalovaný získal majetkový prospěch plněním žalobkyně z právního důvodu, který odpadl, má žalobkyně podle § 1970 o. z. také nárok na úrok z prodlení, jehož výše je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. K vrácení plnění byl žalovaný žalobkyní vyzván dopisem ze dne 22. 8. 2022, odeslaným doporučenou poštou téhož dne. Při využití domněnky obsažené v § 573 o. z. se výzva považuje za doručenou dnem 25. 8. 2022, nejpozději od 26. 8. 2022 je tedy je tedy žalovaný v prodlení s vrácením plnění z bezdůvodného obohacení a žalobkyni náleží úrok z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné částky. V rozsahu období od 10. 8. 2022 do 25. 8. 2022, požadovaném žalobkyní, proto soud žalobu rovněž zamítl.

25. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když žalobkyně byla úspěšná se svým návrhem pouze částečně. V návrhu požadovala částku 65 400 Kč s příslušenstvím, přičemž úspěšná byla v části nároku ve výši 37 000 Kč s příslušenstvím, tedy v rozsahu 56 %, když soud pro posouzení úspěchu počítal i s příslušenstvím zkapitalizovaném ke dni vyhlášení rozhodnutí. Žalobkyni tak přísluší náhrada nákladů řízení v rozsahu 12 % (od úspěchu 56 % se odečítá neúspěch 44 %).

26. Žalobkyni vzniklé náklady řízení představují uhrazený soudní poplatek ve výši 3 270 Kč (viz odůvodnění výroku IV. tohoto rozsudku) a náklady zastoupení, při jejichž výpočtu vycházel soud z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“). Zástupce žalobkyně by měl nárok na odměnu ve výši 9 350 Kč dle § 7 bodu 5 advokátního tarifu za dva úkony právní služby po 3 740 Kč dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé) a za jeden úkon právní služby po 1 870 Kč dle § 11 odst. 2 advokátního tarifu (jednoduchá výzva k plnění). Za uvedené úkony právní služby by byla přiznána v souladu s § 13 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč). Poněvadž zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla by mu v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznána náhrada za tuto daň ve výši 21 %, tj. 2 152,50 Kč Celkem by plná náhrada nákladů řízení činila 15 672,50 Kč. Jelikož má však žalobkyně nárok pouze na 12 % těchto nákladů, byla jí na nákladech řízení přiznána částka ve výši 1 880,70 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

27. Soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, pokračoval v řízení, proto je jeho povinností doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků činí 5 % z předmětu řízení, dosud bylo na poplatku uhrazeno 2 626 Kč, zbývá tedy doplatit 654 Kč.

28. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.