17 C 180/2023

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stratilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 17 463 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 108 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 504 Kč od 29. 11. 2022 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 604 Kč od 29. 11. 2022 do zaplacení, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 355 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 5 100 Kč od 5. 4. 2017 do 28. 11. 2022, se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 596 Kč od 29. 11. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 4 300 Kč od 24. 3. 2017 do 28. 11. 2022 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 696 Kč od 29. 11. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet [číslo], [variabilní symbol].

1. Návrhem doručeným dne 19. 4. 2023 domáhala se žalobkyně zaplacení částky 17 463 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. V návrhu uvedla, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela dne 23. 2. 2016 se žalovanou smlouvu [číslo] na základě které poskytla žalované zápůjčku ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 1 400 Kč, poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 300 Kč. Žalovaná uhradila pouze 6 496 Kč. Dlužná částka z této smlouvy 10 904 Kč sestává z jistiny 5 100 Kč a dlužných úhrad za služby (úrok + poplatky) 5 804 Kč, dále žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 100 Kč od 5. 4. 2017 do zaplacení.

2. Dále žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela dne 26. 5. 2016 se žalovanou smlouvu [číslo] na základě které poskytla žalované zápůjčku ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 455 Kč, poplatkem za poskytnutí částky 1 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 500 Kč, a to v 43 týdenních splátkách po 185 Kč. Žalovaná uhradila pouze 1 396 Kč. Dlužná částka z této smlouvy 6 559 Kč sestává z jistiny 4 300 Kč a dlužných úhrad za služby (úrok + poplatky) 2 259 Kč, dále žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 300 Kč od 24. 3. 2017 do zaplacení.

3. Smlouvou o postoupení pohledávek byly obě pohledávky za žalovanou postoupeny žalobkyni. Dále žalobkyně uvedla, že před uzavřením obou smluv byla posouzena schopnost žalované úvěr splácet, a to prostřednictvím jí poskytnutých informací, které byly dále ověřovány nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Byly posouzeny příjmy a výdaje žalované včetně pohybů na jejím bankovním účtu, načež původní věřitelka shledala, že žalovaná je schopna úvěry splácet. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka.

4. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, v řízení zůstala zcela nečinná.

5. Vzhledem k tomu, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud usnesením účastníky vyzval, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a to s poučením, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude se ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož se žalobkyně ani žalovaná ve stanovené lhůtě nevyjádřili, resp. žalobkyně s tímto postupem souhlasila v žalobním návrhu, rozhodl soud ve věci v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. bez nařízení jednání.

6. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

7. Z karty zákazníka ze dne 23. 2. 2016 bylo zjištěno, že jejím prostřednictvím žalovaná požádala původní věřitelku [právnická osoba] o poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč, přičemž v kartě uvedla, že žije s rodiči, je svobodná, neuvedla žádné nezaopatřené osoby, je nezaměstnaná, má celkové měsíční příjmy ve výši 8 300 Kč měsíčně (státní sociální dávky 5 300 Kč + ostatní příjmy 3 000 Kč), celkové měsíční výdaje domácnosti uvedla ve výši 3 000 Kč (nájem/inkaso 1 000 Kč + jiné výdaje domácnosti 2 000 Kč), z kolonky„ dokumenty na ověření finanční situace žadatele“ vyplývá, že žalovaná předložila výměr podpory v nezaměstnanosti. Ten však soudu předložen nebyl.

8. Ze smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že tato byla dne 23. 2. 2016 uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovanou. Na základě smlouvy se věřitel zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč, žalovaná se přitom zavázala tuto částku věřiteli vrátit spolu s úrokem ve výši 1 400 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 300 Kč. Úvěr byl čerpán v hotovosti při podpisu smlouvy.

9. Z karty zákazníka ze dne 26. 5. 2016 bylo zjištěno, že jejím prostřednictvím žalovaná požádala původní věřitelku [právnická osoba] o poskytnutí úvěru ve výši 5 000 Kč, přičemž v kartě uvedla, že žije s rodiči, je svobodná, neuvedla žádné nezaopatřené osoby, je nezaměstnaná, má celkové měsíční příjmy ve výši 11 200 Kč měsíčně (státní sociální dávky 7 700 Kč + ostatní příjmy 3 500 Kč), celkové měsíční výdaje domácnosti uvedla ve výši 7 300 Kč (nájem/inkaso 2 000 Kč + výdaje domácnosti 3 800 Kč + splátky úvěrů 1 500 Kč), z kolonky„ dokumenty na ověření finanční situace žadatele“ vyplývá, že žalovaná předložila SIPO a výměr podpory v nezaměstnanosti. Tyto listiny však soudu předloženy nebyly.

10. Ze smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že tato byla dne 26. 5. 2016 uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovanou. Na základě smlouvy se věřitel zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 5 000 Kč, žalovaná se přitom zavázala tuto částku věřiteli vrátit spolu s úrokem ve výši 455 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 1 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 500 Kč, a to v 43 týdenních splátkách po 185 Kč. Úvěr byl čerpán v hotovosti při podpisu smlouvy.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 4. 2018 včetně seznamu pohledávek bylo zjištěno, že obě pohledávky za žalovanou byly postoupeny na žalobkyni.

12. Z výzvy ze dne 21. 11. 2022 bylo zjištěno, že touto byla žalovaná informována o postoupení pohledávek a byla vyzvána k úhradě dlužných částek, přičemž byla upozorněna na možné soudní vymáhání.

13. Z podacího listu bylo zjištěno, že zásilka zástupce žalobkyně pro žalovanou byla podána k poštovní přepravě dne 21. 11. 2022.

14. Závěr o skutkovém stavu:

15. Dne 23. 2. 2016 byla mezi žalovanou a společností [právnická osoba] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byla žalované vyplacena částka 10 000 Kč v hotovosti, žalovaná se přitom zavázala tuto částku věřiteli vrátit spolu s úrokem ve výši 1 400 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 300 Kč. Před uzavřením smlouvy posuzovala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované na základě informací získaných od žalované a z výměru podpory v nezaměstnanosti (ten však soudu doložen nebyl). Zjistila, že žalovaná žije s rodiči, nemá vyživovací povinnosti, je nezaměstnaná, má celkové měsíční příjmy ve výši 8 300 Kč měsíčně (státní sociální dávky 5 300 Kč + ostatní příjmy 3 000 Kč), celkové měsíční výdaje domácnosti uvedla žalovaná ve výši 3 000 Kč (nájem/inkaso 1 000 Kč + jiné výdaje domácnosti 2 000 Kč). Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 6 496 Kč. Kromě toho byla dne 26. 5. 2016 mezi žalovanou a společností [právnická osoba] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byla žalované vyplacena částka 5 000 Kč v hotovosti, žalovaná se přitom zavázala tuto částku věřiteli vrátit spolu s úrokem ve výši 455 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 1 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 500 Kč, a to v 43 týdenních splátkách po 185 Kč. Před uzavřením smlouvy posuzovala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované na základě informací a listin získaných od žalované, tj. SIPO a výměru podpory v nezaměstnanosti. Zjistila, že žalovaná žije s rodiči, nemá vyživovací povinnosti, je nezaměstnaná, má celkové měsíční příjmy ve výši 11 200 Kč měsíčně (státní sociální dávky 7 700 Kč + ostatní příjmy 3 500 Kč), celkové měsíční výdaje domácnosti uvedla žalovaná ve výši 7 300 Kč (nájem/inkaso 2 000 Kč + výdaje domácnosti 3 800 Kč + splátky úvěrů 1 500 Kč). Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 1 396 Kč.

16. Smlouvou o postoupení pohledávek přešly obě pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná byla o postoupení pohledávek na žalobkyni písemně informována předžalobní upomínkou ze dne 21. 11. 2022, která byla podána k poštovní přepravě téhož dne, žalovaná byla zároveň vyzvána k úhradě dlužné částky, přičemž byla upozorněna na její možné soudní vymáhání.

17. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), účinného v době uzavření smluv, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle odst. 3 téhož ustanovení spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

19. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

22. Podle § [číslo], § [číslo] odst. 1, § [číslo] odst. 1, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

23. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

24. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ 25. Právní posouzení věci:

26. Jelikož smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně jsou smlouvami spotřebitelskými, přistoupil soud nejdříve k posouzení toho, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila před uzavřením předmětných smluv povinnost uloženou § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. zda s řádnou péčí posoudila schopnost žalované splácet úvěr. Bylo zjištěno, že právní předchůdkyně zjišťovala příjmy žalované. Žalovaná při uzavírání smluv sdělila, že má čistý měsíční příjem ve výši 8 300 Kč, resp. 11 200 Kč, kromě dávky státní sociální podpory ve výši 5 300 Kč, resp. 7 700 Kč však nebyl zdroj zbývajících příjmů nijak označen. Příjem měl být ověřen výměrem podpory v nezaměstnanosti, který však nebyl soudu ani k jedné smlouvě doložen. Žalobkyně dále netvrdila a ani k výzvě soudu nedoložila, že by byly podrobněji zjišťovány a zejména ověřovány také výdaje žalované (v kartách zákazníka uvedené ve výši 3 000 Kč, resp. 7 300 Kč měsíčně), tj. celkové náklady na bydlení (včetně energií), základní výdaje na živobytí, apod. Doloženo mělo být pouze v případě smlouvy [číslo] [anonymizováno], ostatní výdaje nejsou blíže zdůvodněny, navíc jejich výše je spíše nižší nežli předpokládaná. Žalobkyně rovněž nedoložila, že by její právní předchůdkyně ověřovala, zda žalovaná v době uzavření smlouvy měla či neměla dluhy a v jaké výši – nepředložila důkaz o tom, že by byla provedena lustrace žalované v registrech dlužníků, v insolvenčním rejstříku či v registru zahájených exekucí.

27. Soud dospěl k závěru, že postup právní předchůdkyně žalobkyně neodpovídá požadavkům uvedeným v ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Posouzení úvěruschopnosti žalované pouze na základě informací o příjmech sdělených žalovanou, aniž by byla komplexně posouzena rovněž výdajová stránka a skutečnost, zda žalovaná nemá dluhy, případně v jaké výši, nemůže být považováno za dostatečné, navíc s přihlédnutím k tomu, že ani příjmy žalované nebyly řádně zjištěny a doloženy. Jelikož tedy žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované, soud pokládá smlouvy o úvěru uzavřené mezi původním věřitelem a žalovanou za neplatné dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když k této neplatnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení § 588 o. z. i bez návrhu, neboť takovéto jednání původní věřitelky (nedostatečné zjištění schopnosti žalované splácet zápůjčku) odporuje zákonu. Pro doplnění soud dodává, že v kontextu rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] OPR-Finance proti GK, je povinností soudu zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení následek, tedy absolutní neplatnost smlouvy.

28. V souladu s § 2991 občanského zákoníku tak vzniká žalované povinnost vrátit věřiteli poskytnutou jistinu z obou smluv. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč, resp. 5 000 Kč, která jí byla v obou případech vyplacena v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně celkem 7 892 Kč. Pohledávka byla následně v souladu s § 1879 občanského zákoníku postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Poté již žalovaná ničeho neuhradila. Žalobkyni byl tedy přiznán rozdíl mezi částkou, která byla žalované vyplacena a částkou, kterou žalovaná uhradila, tj. 7 108 Kč a ve zbývající části byla žaloba zamítnuta, neboť úrok i poplatky byly sjednány rovněž neplatně (smlouva je neplatná v celém rozsahu).

29. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. Soud nemohl vycházet ze splatnosti úvěrů sjednaných v neplatných smlouvách. Ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. byla žalovaná povinna splnit dluh (vrátit jistinu půjčky) na žádost věřitele, a to bez zbytečného odkladu od doručení výzvy. Výzva k plnění obsažená v oznámení o postoupení pohledávky byla žalované odeslána doporučeně dne 21. 11. 2022, dne 28. 11. 2022 byl poslední den k možnosti úhrady dlužné částky – v souladu se zněním výzvy („ úhrada do 7 dnů od odeslání oznámení“). Žalovaná je tedy od 29. 11. 2022 v prodlení s úhradou dluhu a od tohoto data náleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tedy ve výši 15 % ročně. Ve zbývající výši byl návrh žalobkyně na zákonné úroky z prodlení zamítnut.

30. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

31. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, když žalobkyně byla úspěšná se svým návrhem pouze částečně, a to v rozsahu méně než 50 % požadovaného plnění. Z hlediska úspěšnosti ve věci by tedy měla mít právo na náhradu nákladů řízení žalovaná, té však vzhledem k její nečinnosti žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.

32. Soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, proto je jeho povinností doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků činí 1 000 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 800 Kč, zbývá tedy doplatit 200 Kč.