17 C 185/2023

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stratilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 3 840 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 000 Kč od 29. 1. 2023 do zaplacení, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se částečně, pro částku ve výši 840 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 840 Kč od 5. 10. 2022 do 28. 1. 2023 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 840 Kč od 29. 1. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 744,50 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem doručeným soudu dne 17. 5. 2023 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 3 840 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 21. 9. 2022 uzavřela se žalovaným prostřednictvím webové stránky [webová adresa] smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě které mu poskytla úvěr 3 000 Kč, který vyplatila na bankovní účet žalovaného; žalovaný se jej zavázal uhradit v plné výši do 4. 10. 2022. Celková výše poplatku za poskytnutí úvěru činila 840 Kč. Žalobkyně požaduje uhradit po žalovaném jistinu ve výši 3 000 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 840 Kč, neboť žalovaný úvěr v datu splatnosti nevrátil. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy.

2. Žalovaný se k žalobě ani k výzvě soudu, zda souhlasí s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dál jen „o. s. ř.“) - (rozhodnutí soudu bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů), nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný. Na stejnou výzvu nereagovala ani žalobkyně, v souladu s citovaným ustanovením tedy soud předpokládá, že obě strany s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), o čemž byly ve výzvě poučeny.

3. Závěr o skutkovém stavu:

4. Žalobkyně a žalovaný, jako podnikatel, sjednali přes internet dne 21. 9. 2022 úvěrovou smlouvu, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 3 000 Kč na 14 dní za poplatek ve výši 2 % za každý den čerpání úvěru (byť v době poskytnutí úvěru dle [obec] národní banky činila obvyklá úroková sazba 9,4 % ročně pro úvěry poskytnuté bankami nefinančním podnikům s fixací do jednoho roku). Žalovaný se zavázal úvěr jednorázově uhradit do 4. 10. 2022. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně (žalovaným nerozporovaného), že žalovaný ničeho neuhradil, ač mu byla zaslána předžalobní upomínka. Na webových stránkách žalobkyně [webová adresa]) uvádí, že sice musí zákazník splňovat podmínku schopnosti splatit úvěr, nicméně současně i to, že pro případ nedostatečné platební schopnosti je nabízena možnost schválení úvěru s jedinou splátkou na dobu od 1 do 30 dnů s úrokem 0,0001 % pro nového klienta, nebo 2 % pro stávajícího, či deklaruje, že negativní platební historie nemusí automaticky vést k zamítnutí žádosti. Předžalobní upomínkou ze dne 21. 1. 2023, podanou k poštovní přepravě téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, přičemž byl upozorněn na její možné soudní vymáhání.

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2048 odst. 1 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

7. Podle § 433 odst. 1 o. z., kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.

8. Podle § 547 o. z., právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

9. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

10. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (2).

11. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

12. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o podnikatelském úvěru dle § 2395 o. z., na základě které žalobkyně vyplatila žalovanému 3 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit včetně sjednaného poplatku ve výši 2 % denně z dlužné částky (celkem 840 Kč) do 4. 10. 2022, což neučinil.

13. Soud se zabýval platností uzavřené smlouvy z hlediska její mravnosti ve smyslu § 547 a § 588 o. z.

14. Byť účastníci řízení vystupovali v popsaném smluvním vztahu ve formálně rovnocenném podnikatelském postavení, nelze odhlédnout od skutečnosti, že žalobkyně je profesionálem v oblasti poskytování nebankovních úvěrů, která nastavuje smluvní podmínky jednostranně a primárně podle vlastních potřeb, úvěrovaný nemá možnost je jakkoli upravovat či měnit (adhezní způsob uzavírání smluv – viz § 1798 a násl. o. z.). [příjmení] živnostník tak vůči ní zasluhuje ochrany slabší strany ve smyslu § 433 o. z. (viz i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019).

15. Dále je nutno vzít v potaz podnikatelský záměr žalobkyně, založený na předpokladu, že úvěrovaný nebude schopen smluvnímu závazku dostát a žalobkyně své riziko zhojí na neobvykle vysokých sankcích za porušení smluvní povinnosti. Cílí přitom na drobné podnikatele, kteří – rozhodnou-li se ve smluvních vztazích vystupovat v rámci svého živnostenského oprávnění – nepožívají ochrany spotřebitele, současně však velmi pravděpodobně nejsou solventními smluvními partnery pro bankovní instituce či jiné subjekty poskytující úvěr za poplatek v běžné výši (resp. v poměru nikoli nepřiměřeném k obvyklé výši úrokové sazby ve smyslu § 1802 o. z.). Solventní, úvěruschopný a racionální podnikatel by neměl důvod na úvěrové podmínky žalobkyně přistupovat. Žalobkyně na zmíněném webu [webová adresa] sice deklaruje, že zákazník musí splňovat podmínku schopnosti splatit úvěr v termínu splatnosti, o pár odrážek dále však již pro případ nedostatečné platební schopnosti nabízí možnost schválení úvěru s jedinou splátkou na dobu od 1 do 30 dnů s úrokem 0,0001 % pro nového klienta, nebo 2 % pro stávajícího, či deklaruje, že negativní platební historie nemusí automaticky vést k zamítnutí žádosti. O nepoctivosti popsaného podnikatelského záměru svědčí i skutečnost, že sama žalobkyně předem předpokládá možnost, že soud neshledá uzavřenou smlouvu platnou, a pro ten případ žádá přiznání jistiny z titulu bezdůvodného obohacení. Není v zájmu společnosti, aby takový podnikatelský záměr požíval právní ochrany (k celospolečenskému rozměru posuzované problematiky, byť ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

16. Jak vyložil Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí sp. zn. 23 ICdo 56/2019, případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z. I přes nečinnost žalovaného má soud v projednávané věci za to, že úrok ve výši 2 % denně (730 % ročně) představuje nemravně nepřiměřenou cenu úvěru (obvyklá úroková sazba podle databáze [obec] národní banky dle systému časových řad [příjmení], tabulky týkající se nových úvěrových obchodů pro nefinanční podniky, s fixací sazby do jednoho roku, v době sjednání úvěru činila 9,4 % ročně), k čemuž přistupují i další (v předchozím odstavci popsané) mimořádné okolnosti svědčící pro závěr o nemravnosti ujednání o výši úroku vedoucí k absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy jako celku, který soud učinil (podobně viz i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 2. 2. 2023, č. j. 59 C 217/2022-24, či rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 30. 11. 2022, sp. zn. 10 C 186/2022).

17. K tomu je nutno odkázat na rozhodovací praxi Městského soudu v Praze, který se zabýval možností aplikace § 576 a § 577 o. z. v případě úroku sjednaného v nemravné výši, jak tomu bylo i v daném případě, kdy přestože se rozhodnutí týká úvěru spotřebitelského, je možno jeho závěry aplikovat i v daném případě, o čemž bylo pojednáno již výše. Tedy:„ Odvolací soud k tomu považuje za vhodné ještě zdůraznit i toto: Neplatnost má charakter i sankčně motivační. Redukce zachovávající platnost v režimu § 577 o. z. by znamenala v případě jako je tento, že by žalobkyně nijak nebyla motivována k dodržování požadavku na mravnou výši úroku z úvěru. V řadě případů by žalobkyně jako podnikatelka v oblasti poskytování nebankovních spotřebitelských úvěrů dostala zaplacenu částku vyšší, a i v případě zpochybnění by dostala zaplacenu nejvyšší přípustnou. Je zřejmé, že aplikace pravidla § 577 o. z. by zde nenaplňovala podstatu ochranného účelu. Motivační složka by byla zcela popřena.“ (k tomu srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2022, č. j. 22 Co 61/2022-40).

18. Soud tedy přiznal žalobkyni pouze nárok na vrácení vyplacené jistiny 3 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Jelikož žalovaný získal majetkový prospěch plněním žalobkyně z právního důvodu, který odpadl, má žalobkyně podle § 1970 o. z. také nárok na úrok z prodlení, jehož výše je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. K vrácení plnění byl žalovaný žalobkyní vyzván dopisem ze dne 21. 1. 2023, odeslaným doporučenou poštou téhož dne. Při využití domněnky obsažené v § 573 o. z. se výzva považuje za doručenou dnem 25. 1. 2023, nejpozději od 29. 1. 2023 je tedy žalovaný v prodlení s vrácením plnění z bezdůvodného obohacení, neboť v rámci výzvy mu žalobkyně stanovila lhůtu tří dnů k úhradě dlužné částky, žalobkyni tak náleží úrok z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné částky. V rozsahu období od 5. 10. 2022 do 28. 1. 2023, požadovaném žalobkyní, proto soud žalobu rovněž zamítl.

19. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když žalobkyně byla úspěšná se svým návrhem pouze částečně. V návrhu požadovala částku 3 840 Kč s příslušenstvím, přičemž úspěšná byla v části nároku ve výši 3 000 Kč s příslušenstvím, tedy v rozsahu 75 %, když soud pro posouzení úspěchu počítal i s příslušenstvím zkapitalizovaném ke dni vyhlášení rozhodnutí. Žalobkyni tak přísluší náhrada nákladů řízení v rozsahu 50 % (od úspěchu 75 % se odečítá neúspěch 25 %).

20. Žalobkyni vzniklé náklady řízení představují uhrazený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady zastoupení, při jejichž výpočtu vycházel soud z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“). Zástupce žalobkyně by měl nárok na odměnu ve výši 600 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 advokátního tarifu za tři úkony právní služby po 200 Kč dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé, předžalobní upomínka). Za uvedené úkony právní služby by byla přiznána v souladu s § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Poněvadž zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla by mu v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznána náhrada za tuto daň ve výši 21 %, tj. 189 Kč Celkem tedy by byly přiznány žalobkyni náklady řízení ve výši 1 489 Kč. Jelikož má však nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 50 %, činí náklady řízení 744,50 Kč.

21. Soud postupoval v souladu s § 14b advokátního tarifu, neboť žalobkyně zahájila předmětné řízení opakovaně na ustáleném vzoru, ve skutkově i právně obdobné věci – řízení vedená pod sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], když se jedná rovněž o nárok ze smlouvy o úvěru sjednanou na dálku [webová adresa]), v návrhu tak dochází pouze ke změně základních identifikačních údajů.

22. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.