17 C 202/2023

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stratilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 4 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 500 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 212,62 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 327,66 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 000 Kč od 18. 3. 2023 do zaplacení, částky 434 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet [číslo], [variabilní symbol].

1. Návrhem doručeným soudu dne 13. 7. 2023, ve znění jeho doplnění ze dne 6. 9. 2023, domáhala se žalobkyně zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím, částky 434 Kč, částky 1 500 Kč a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela dne 25. 10. 2021 se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému prostředky ve výši 3 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 187,60 Kč, a to do 15. 11. 2021. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet na základě jím poskytnutých údajů a předložených listin – výplatních pásek. Žalovaný na svůj závazek neuhradil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek poté přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni, ani po postoupení pohledávky žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně požaduje sjednanou smluvní pokutu v celkové výši 1 500 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný.

3. Vzhledem k tomu, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud usnesením účastníky vyzval, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a to s poučením, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude se ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož se žalobkyně ani žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádřili, resp. žalobkyně s tímto postupem souhlasila v žalobním návrhu, rozhodl soud ve věci v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. bez nařízení jednání.

4. Závěr o skutkovém stavu:

5. Dne 25. 10. 2021 byla mezi žalovaným a společností [právnická osoba] uzavřena smlouva o úvěru č. [anonymizováno], na základě které byla žalovanému dne 27. 10. 2021 vyplacena částka 3 000 Kč bezhotovostním převodem na účet č. [bankovní účet] a byly sjednány podmínky splácení úvěru – žalovaný se zavázal poskytnutou částku věřiteli vrátit spolu s úroky (úroková sazba sjednána ve výši 40 % ročně) a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 187,60 Kč. Doba trvání úvěru byla sjednána na 19 dní, úvěr měl být splacen k 15. 11. 2021. Byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v případě prodlení. Před uzavřením smlouvy posuzovala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného na základě informací získaných od žalovaného a výplatních pásek. Jednalo se o měsíce únor a duben 2016, kdy měl průměrný příjem 12 256 Kč, dále červenec 2021, srpen 2021 a září 2021, kdy měl průměrný příjem 21 065 Kč, z příjmů prováděl zaměstnavatel srážky. Žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky na žalobkyni písemně informován dopisem ze dne 30. 3. 2023, ani po postoupení pohledávky, po zaslání předžalobní upomínky dne 28. 6. 2023, ničeho neuhradil.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona (ve znění účinném do 28. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § [číslo], § [číslo] odst. 1, § [číslo] odst. 1, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

13. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

14. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ 15. Právní posouzení věci:

16. Jelikož smlouva uzavřená mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přistoupil soud nejdříve k posouzení toho, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila před uzavřením předmětné smlouvy povinnost uloženou § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. zda s řádnou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr. Bylo zjištěno, že majetková situace žalovaného byla ověřována pouze výplatními páskami za měsíce červenec až září 2021, když k výplatním páskám z roku 2016 není možno s ohledem na dlouhou časovou prodlevu vůbec přihlížet. Ke zjišťování či ověřování výdajů žalovaného nebylo tvrzeno ani dokládáno ničeho, např. celkové náklady na bydlení (včetně energií), základní výdaje na živobytí, apod. Žalobkyně rovněž netvrdila a ani nedoložila skutečnosti stran jiných informací sloužících ke zjištění celkové finanční situace žalovaného – způsob jeho bydlení, vyživované osoby, atd. Žalobkyně rovněž nedoložila, že by její právní předchůdkyně zjišťovala, zda žalovaný v době uzavření smlouvy měl či neměl dluhy a v jaké výši – nepředložila důkaz o tom, že by byla provedena lustrace žalovaného v registrech dlužníků, v insolvenčním rejstříku či v registru zahájených exekucí. O schopnosti žalovaného hradit splátky úvěru tedy zcela jistě bylo možno pochybovat.

17. Soud dospěl k závěru, že postup právní předchůdkyně žalobkyně neodpovídá požadavkům uvedeným v ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného pouze ověřením příjmů, aniž by byla komplexně posouzena rovněž výdajová stránka a skutečnost, zda žalovaný nemá dluhy, případně v jaké výši, počet jím vyživovaných osob aj., nemůže být považováno za dostatečné.

18. Jelikož žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného posoudila i na základě jiných parametrů, než jen informací o výši příjmu žalovaného, považuje soud smlouvu o úvěru za neplatnou podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Tento závěr odpovídá rovněž obecné úpravě obsažené v § 580 a § 588 občanského zákoníku, dle které je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu (v tomto případě § 86 zákona o spotřebitelském úvěru) a soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Pro doplnění soud dodává, že v kontextu rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] OPR-Finance proti GK, je povinností soudu zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení následek, tedy absolutní neplatnost smlouvy.

19. V souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a § 2991 občanského zákoníku tak vzniká žalovanému povinnost vrátit věřiteli poskytnutou jistinu. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 3 000 Kč, která mu byla vyplacena převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně ničeho neuhradil. Pohledávka byla následně v souladu s § 1879 občanského zákoníku postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Poté žalovaný rovněž ničeho neuhradil. Žalobkyni tedy byla přiznána částka, která byla žalovanému vyplacena, tj. 3 000 Kč a ve zbývající části byla žaloba zamítnuta, neboť úrok i poplatky, sankce, byly sjednány rovněž neplatně (smlouva je neplatná v celém rozsahu).

20. Jelikož podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru„ v době přiměřené jeho možnostem“, nelze uzavřít, že se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku, žalobkyni nelze tedy přiznat ani úrok z prodlení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

21. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, když žalobkyně byla úspěšná se svým návrhem pouze částečně, a to v rozsahu méně než 50 % požadovaného plnění (žalované částky včetně příslušenství). Z hlediska úspěšnosti ve věci by tedy měl mít právo na náhradu nákladů řízení žalovaný, tomu však vzhledem k jeho nečinnosti žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.

22. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

23. Soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, proto je jeho povinností doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků činí 1 000 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 400 Kč, zbývá tedy doplatit 600 Kč.