17 C 219/2023

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stratilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 30 949,11 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 502 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 14 447,11 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 949,11 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 334,89 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 202,29 Kč, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 15 949,11 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 651 Kč, dále zaplacení částky 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 000 Kč od 26. 8. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek ve výši 310 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet [číslo], [variabilní symbol].

1. Návrhem doručeným soudu 25. 8. 2023, ve znění jeho doplnění ze dne 13. 9. 2023 a opravy ze dne 14. 9. 2023, domáhala se žalobkyně zaplacení částky 15 949,11 Kč s příslušenstvím, částky 15 000 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO] uzavřela dne 23. 12. 2019 s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému prostředky ve výši 30 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši 22 982 Kč ve 52 týdenních splátkách. Před uzavřením smlouvy byla posouzena schopnost žalovaného zápůjčku splácet, a to prostřednictvím jím poskytnutých informací zaznamenaných v zákaznické kartě. Žalovaný uhradil pouze 28 498 Kč. K zesplatnění nedošlo, ode dne 22. 12. 2022 je žalovaný v prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Dlužná částka sestává z jistiny 15 949,11 Kč, nesplaceného poplatku 8 534,89 Kč, nesplaceného poplatku za upomínání 2 800 Kč, nesplacené smluvní pokuty 15 000 Kč, nákladů mimosoudního vymáhání 651 Kč, úroků a úroků z prodlení. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný.

3. Vzhledem k tomu, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud usnesením účastníky vyzval, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a to s poučením, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude se ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož se žalobkyně ani žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádřili, resp. žalobkyně s tímto souhlasila v návrhu, rozhodl soud ve věci v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. bez nařízení jednání.

4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

5. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovanému byly poskytnuty informace stran výše zápůjčky, podmínkách splácení, následcích prodlení.

6. Ze zákaznické karty ze dne 23. 12. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný požádal o částku 15 000 Kč, přičemž uvedl své jméno, příjmení, datum narození, rodné číslo, telefonní číslo, bydliště. Dále uvedl, že je svobodný, žije ve vlastním, má učňovské vzdělání, nemá žádnou vyživovanou osobu. Pracuje jako osoba samostatně výdělečně činná v oboru vodoinstalatérství-topenářství s měsíčním příjmem 21 623 Kč, jiný příjem domácnosti není. Měsíční výdaje jsou uvedeny 8 000 Kč jako odhadované výdaje žadatele. Bylo zaznamenáno, že žalovaný nemá kreditní kartu, ani zápůjčku u jiné společnosti. Žalovaný měl předložit živnostenský list a faktury za září, říjen a listopad 2019.

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo zjištěno, že tato byla dne 23. 12. 2019 uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovaným. Na základě smlouvy se věřitel zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 30 000 Kč, žalovaný se přitom zavázal tuto částku věřiteli vrátit spolu s úrokem ve výši 9 309 Kč, odměnou za zpracování ve výši 13 673 Kč v 52 týdenních splátkách po 1 019 Kč, poslední činila 1 013 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že přijal částku zápůjčky.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2022 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Pohledávka za žalovaným je uvedena v seznamu postupovaných pohledávek.

9. Z oznámení ze dne 20. 12. 2022 a 15. 2. 2023 bylo zjištěno, že těmito byl žalovaný informován o postoupení pohledávky na žalobkyni.

10. Z podacího archu bylo zjištěno, že zásilka žalobkyně pro žalovaného byla podána k poštovní přepravě dne 16. 2. 2023.

11. Z předžalobní upomínky ze dne 29. 5. 2023 bylo zjištěno, že touto byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, přičemž byl upozorněn na její možné soudní vymáhání.

12. Z podacího archu bylo zjištěno, že zásilka zástupce žalobkyně pro žalovaného byla podána k poštovní přepravě dne 5. 6. 2023.

13. Z výpisu z úkonů mimosoudního vymáhání bylo zjištěno, že cesta pověřeného terénního pracovníka na adresu dlužníka byla uskutečněna 27. 7. 2023, 12. 6. 2023, 18. 5. 2023, 30. 3. 2023, odchozí hovor 9. 8. 2023.

14. Závěr o skutkovém stavu:

15. Dne 23. 12. 2019 byla mezi žalovaným a společností [právnická osoba] uzavřena smlouva [číslo] na základě které se věřitel zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku věřiteli vrátit spolu s úrokem ve výši 9 309 Kč, částkou za zpracování ve výši 13 673 Kč v 52 týdenních splátkách po 1 019 Kč, resp. 1 013 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že přijal částku 30 000 Kč. Před uzavřením smlouvy posuzoval věřitel úvěruschopnost žalovaného na základě informací a listin získaných od žalovaného, tj. živnostenského listu a tří faktur z roku 2019. Zjistil, že žalovaný je svobodný, nemá žádné vyživované osoby, pracuje jako OSVČ s měsíčním příjmem 21 623 Kč, jiné příjmy domácnosti nejsou, výdaje žalovaného byly zaznamenány v odhadované výši 8 000 Kč. Žalovaný dále uvedl, že nemá kreditní kartu, nemá zápůjčku u jiné společnosti. Na dluh uhradil celkem 28 498 Kč, byl upomínán k úhradě. Smlouvou o postoupení pohledávek přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky na žalobkyni písemně informován. Žalovanému byla dne 5. 6. 2023 zaslána předžalobní upomínka z 29. 5. 2023, byl vyzván k úhradě dlužné částky a upozorněn na její možné soudní vymáhání.

16. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

17. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

19. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona (ve znění účinném do 28. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § [číslo], § [číslo] odst. 1, § [číslo] odst. 1, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

23. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

24. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ 25. Právní posouzení věci:

26. Jelikož smlouva uzavřená mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přistoupil soud nejdříve k posouzení toho, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila před uzavřením předmětné smlouvy povinnost uloženou § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. zda s řádnou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet zápůjčku. Bylo zjištěno, že žalovaný doložil živnostenský list a tři faktury z podzimu roku 2019, nicméně ani k výzvě soudu tyto listinné důkazy doloženy nebyly. Pokud jde pak o výdaje žalovaného, žalobkyně ani k výzvě soudu nedoložila, jaké byly celkové výdaje žalovaného, jak tyto zjišťovala a ověřovala. Pouhé zaznamenání odhadovaného měsíčního výdaje žadatele je zcela nedostačující. Žalobkyně rovněž nedoložila, že by její právní předchůdkyně blíže zjišťovala, jaké měl žalovaný v době uzavření smlouvy případné dluhy a v jaké případné výši – nepředložila důkaz o tom, že by byla provedena lustrace žalovaného v registrech dlužníků, v insolvenčním rejstříku či v registru zahájených exekucí. O schopnosti žalovaného hradit splátky zápůjčky tedy zcela jistě bylo možno pochybovat.

27. Soud dospěl k závěru, že postup právní předchůdkyně žalobkyně neodpovídá požadavkům uvedeným v ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného pouze ověřením příjmu (o čemž lze také pochybovat, neboť faktury nemusejí mít žádnou vypovídající hodnotu), aniž by byla komplexně posouzena rovněž výdajová stránka a skutečnost, zda a jaké má žalovaný dluhy, v jaké výši, nemůže být považováno za dostatečné.

28. Jelikož žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného posoudila řádně, považuje soud smlouvu o zápůjčce za neplatnou podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Tento závěr odpovídá rovněž obecné úpravě obsažené v § 580 a § 588 občanského zákoníku, dle které je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu (v tomto případě § 86 zákona o spotřebitelském úvěru) a soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Pro doplnění soud dodává, že v kontextu rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] OPR-Finance proti GK, je povinností soudu zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení následek, tedy absolutní neplatnost smlouvy.

29. V souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a § 2991 občanského zákoníku tak vzniká žalovanému povinnost vrátit věřiteli poskytnutou jistinu. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 30 000 Kč, pohledávka byla následně v souladu s § 1879 občanského zákoníku postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný uhradil celkem 28 498 Kč. Žalobkyni byl tedy přiznán rozdíl mezi částkou, která byla žalovanému poskytnuta a částkou, kterou žalovaný uhradil, tj. 1 502 Kč a ve zbývající části byla žaloba zamítnuta, neboť úrok i poplatky byly sjednány rovněž neplatně (smlouva je neplatná v celém rozsahu).

30. Jelikož podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru„ v době přiměřené jeho možnostem“, nelze uzavřít, že se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku, žalobkyni nelze tedy přiznat ani zákonný úrok z prodlení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

31. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla úspěšná se svým návrhem pouze částečně, a to v rozsahu méně než 50 % požadovaného plnění (je nutno počítat i příslušenství). Z hlediska úspěšnosti ve věci by tedy měl mít právo na náhradu nákladů řízení žalovaný, tomu však vzhledem k jeho nečinnosti žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.

32. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

33. Soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, proto je jeho povinností doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků činí 1 548 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 1 238 Kč, zbývá tedy doplatit 310 Kč.