17 C 228/2023

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stratilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 4 848,45 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení 4 848,45 Kč s příslušenstvím se zcela zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet [číslo], [variabilní symbol].

1. Návrhem doručeným soudu dne 31. 8. 2023 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 848,45 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (s účinností k 28. 9. 2018 byla část závodu společnosti [právnická osoba] převedena na společnost [právnická osoba], [IČO]), uzavřela se žalovanou dne 11. 4. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] [rok] [číslo], na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč v hotovosti. Úvěr byl žalované poskytnut za úplatu, poplatky a úrok ve výši 28 % z jistiny úvěru za období, na které byl poskytnut. Celkové náklady úvěru činily 10 950 Kč. Celkovou částku 25 950 Kč se žalovaná zavázala splatit v 13 měsíčních splátkách po 1 950 Kč. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 26. 11. 2019 zesplatnila. Dlužná částka ke dni zesplatnění činila 3 394,02 Kč, z toho jistina ve výši 2 234,02 Kč, administrativní poplatek ve výši 458 Kč a inkasní poplatek 702 Kč. Na tuto částku nebylo ničeho hrazeno. Pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2023 s účinností k 28. 4. 2023 postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná ničeho neuhradila ani poté, co jí byla zaslána předžalobní upomínka.

2. Dále žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], uzavřela dne 27. 3. 2018 se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty prostředky ve výši 7 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 674 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 3 150 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 642 Kč a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 1 260 Kč (souhrnně dále označeny jako„ úhrady za služby“) ve 14 měsíčních splátkách po 909 Kč, poslední splátka byla splatná 27. 5. 2019. Žalovaná dlužnou částku ve lhůtě splatnosti neuhradila. Smlouvou o postoupení pohledávek přešla pohledávka za žalovanou na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná částka ve výši 1 454,43 Kč sestávala z jistiny 861,95 Kč, nesplaceného úroku 14,79 Kč, nesplacené úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 359,89 Kč, nesplacené úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 73,84 Kč a nesplacené úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 143,96 Kč. Po postoupení pohledávky neuhradila žalovaná na dlužnou částku ničeho. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka.

3. K výzvě soudu, aby doplnila skutková tvrzení a označila a předložila důkazy o tom, že její právní předchůdkyně splnila v obou případech svou zákonnou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované, žalobkyně podáním ze dne 19. 10. 2023 sdělila, že tato povinnost byla splněna, neboť její právní předchůdkyně schopnost žalované splácet úvěr posoudila na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětných smluv a jejich ověření doklady vyžádanými od žalované (poštovní poukázky) a nahlédnutím do veřejných registrů. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr a finanční analýze ze dne 11. 4. 2018 a žádosti o úvěr ze dne 27. 3. 2018.

4. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, v řízení zůstala zcela nečinná.

5. Vzhledem k tomu, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud usnesením účastníky vyzval, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a to s poučením, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude se ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož se žalobkyně ani žalovaná ve stanovené lhůtě nevyjádřily, rozhodl soud ve věci v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. bez nařízení jednání.

6. Závěr o skutkovém stavu:

7. Dne 11. 4. 2018 byla mezi žalovanou a společností [právnická osoba] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] [rok] [číslo], na základě které byla žalované vyplacena částka 15 000 Kč v hotovosti a byly sjednány podmínky splácení úvěru – žalovaná se zavázala poskytnutou částku věřiteli vrátit spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 10 950 Kč v 13 měsíčních splátkách po 1 950 Kč. Před uzavřením smlouvy posuzovala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované na základě informací získaných od žalované. Zjistila, že žalovaná je vdova, žije v bytě/rodinném domě v osobním/družstevním vlastnictví, výdělečně činné osoby v domácnosti jsou tři, žalovaná vyživuje jedno dítě do 6 let, má příjem z důchodu ve výši 12 051 Kč měsíčně, celkové příjmy celé domácnosti činily 42 000 Kč měsíčně, průměrné měsíční výdaje celé domácnosti ve výši 7 240 Kč (z toho výdaje na energie 2 240 Kč a výdaje na stravu, výživné ve výši 5 000 Kč). Výše důchodu byla ověřena z výplatních dokladů za měsíce leden 2018 až březen 2018 (dle kterých je rovněž zřejmé, že z důchodu jsou prováděny srážky), za stejné měsíce byly ověřeny výdaje na energie (SIPO ve výši 2 240 Kč). Na dluh žalovaná uhradila celkem 25 555,98 Kč, přičemž soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nevyvrátila. S účinností k 28. 9. 2018 byla část závodu společnosti [právnická osoba] převedena na společnost [právnická osoba], [IČO] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2023 uzavřenou mezi [právnická osoba] a žalobkyní přešla pohledávka za žalovanou s účinností k 28. 4. 2023 na žalobkyni. Žalovaná byla o postoupení pohledávky na žalobkyni písemně informována dopisem ze dne 11. 5. 2023.

8. Dále byla dne 27. 3. 2018 mezi žalovanou a společností [právnická osoba] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byla žalované vyplacena částka 7 000 Kč v hotovosti a byly sjednány podmínky splácení úvěru – žalovaná se zavázala poskytnutou částku věřiteli vrátit spolu s úrokem ve výši 674 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 3 150 Kč, úhradou za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 642 Kč a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 1 260 Kč v 14 měsíčních splátkách po 909 Kč. Před uzavřením smlouvy posuzovala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované na základě informací získaných od žalované. Zjistila, že žalovaná je vdova, nevyživuje žádné dítě, má základní vzdělání, pobírá invalidní důchod ve výši 12 051 Kč, který je její jediným příjmem, má měsíční výdaje ve výši 9 028 Kč (z toho 2 000 Kč na bydlení a energie, 3 410 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady, a exekuční srážky z důchodu ve výši 3 618 Kč), použitelný měsíční příjem tedy činil 3 023 Kč. Výše důchodu byla ověřena z výplatních dokladů za měsíce leden 2018 až březen 2018, dle kterých je rovněž zřejmé, že z důchodu jsou prováděny srážky. Na dluh uhradila celkem 11 271,57 Kč, přičemž soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nevyvrátila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2023 přešla pohledávka za žalovanou s účinností k 28. 4. 2023 na žalobkyni. Žalovaná byla o postoupení pohledávky na žalobkyni písemně informována dopisem ze dne 11. 5. 2023.

9. Předžalobní upomínkou z 31. 7. 2023, podanou k poštovní přepravě 1. 8. 2023, byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužných částek, byla současně upozorněna na jejich možné soudní vymáhání.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona (ve znění účinném do 28. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § [číslo], § [číslo] odst. 1, § [číslo] odst. 1, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

17. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

18. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ 19. Právní posouzení věci:

20. Jelikož obě smlouvy uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně jsou smlouvami o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přistoupil soud nejdříve k posouzení toho, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila před uzavřením předmětných smluv povinnost uloženou § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. zda s řádnou péčí posoudila schopnost žalované splácet úvěr. V případě smlouvy ze dne 11. 4. 2018 byl tvrzen příjem žalované, tj. invalidní důchod ve výši 12 051 Kč, jehož výše byla doložena výplatními doklady za období tří měsíců před uzavřením předmětné smlouvy. Dále byl tvrzen příjem celé domácnosti, který nijak ověřován nebyl. Tvrzené výdaje byly ověřovány pouze ze složenek SIPO, ostatní výdaje právní předchůdkyně žalobkyně nijak neověřovala. V případě smlouvy ze dne 27. 3. 2018 byl tvrzen příjem žalované z důchodu, který byl rovněž ověřen výplatními doklady za poslední tři měsíce před uzavřením smlouvy. Pokud jde o žalovanou tvrzené výdaje, tyto nebyly nijak ověřovány. Rovněž nebyly ověřovány další významné skutečnosti, např. počet spolužijících osob, celkové příjmy a výdaje celé domácnosti. Žalobkyně rovněž ani v jednom případě nedoložila, že by její právní předchůdkyně zjišťovala, zda žalovaná v době uzavření smlouvy měla či neměla dluhy a v jaké výši – nepředložila důkaz o tom, že by byla provedena lustrace žalované v registrech dlužníků, v insolvenčním rejstříku či v registru zahájených exekucí (což je obzvláště zarážející vzhledem k tomu, že z předložených výplatních dokladů je zřejmé, že z důchodu jsou prováděny srážky, v případě smlouvy ze dne 27. 3. 2018 tuto skutečnost žalovaná uvedla i v samotné žádosti o úvěr). O schopnosti žalované hradit splátky úvěru tedy zcela jistě bylo možno pochybovat, uvedená zákonná povinnost tedy ani v jenom případě splněna nebyla a obě předmětné smlouvy jsou tak neplatné podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, jak vyplývá z výše uvedeného.

21. Tento závěr odpovídá rovněž obecné úpravě obsažené v § 580 a § 588 občanského zákoníku, dle které je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu (v tomto případě § 86 zákona o spotřebitelském úvěru) a soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Pro doplnění soud dodává, že v kontextu rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] OPR-Finance proti GK, je povinností soudu zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení následek, tedy absolutní neplatnost smlouvy.

22. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalované částku celkem 22 000 Kč (15 000 Kč + 7 000 Kč), která jí byla vyplacena v hotovosti při podpisu každé ze smluv. V souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by tak žalované vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu. Žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně celkem 36 827,55 Kč (25 555,98 Kč + 11 271,57 Kč). Pohledávky byly následně v souladu s § 1879 občanského zákoníku postoupeny žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisy ze dne 11. 5. 2023. Vzhledem k tomu, že smlouvy jsou neplatné v celém rozsahu, tedy i pokud jde o úrok, poplatky a další sjednané platby, započítají se platby provedené žalovanou pouze na jistinu. Žalovaná uhradila žalobkyni 25 555,98 Kč, resp. 11 271,57 Kč, přičemž výše jistiny byla 15 000 Kč, resp. 7 000 Kč. Jistina tedy byla v obou případech v plném rozsahu uhrazena, proto soudu nezbylo než žalobu v celém rozsahu zamítnout.

23. Jelikož podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru„ v době přiměřené jeho možnostem“, nelze uzavřít, že se žalovaná dostala do prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku, žalobkyni by tedy nebylo možno (při existenci jistiny) přiznat ani zákonný úrok z prodlení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

24. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, z hlediska úspěšnosti ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) by měla právo na náhradu nákladů řízení žalovaná, té však vzhledem k její nečinnosti žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.

25. Soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, pokračoval v řízení, proto je jeho povinností doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků činí 1 000 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 400 Kč, zbývá tedy doplatit 600 Kč.