17 C 231/2023

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stratilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 188 084,82 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 130 246,22 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 57 838,60 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 923,90 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 763,79 Kč, s úrokem ve výši 12,99 % ročně z částky 184 467,82 Kč od 2. 5. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 184 467,82 Kč od 2. 5. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 5 019,53 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem doručeným soudu dne 20. 6. 2023, ve znění jeho doplnění ze dne 22. 9. 2023, domáhala se žalobkyně zaplacení částky 188 084,82 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že žalovaná uzavřela dne 13. 5. 2021 se společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 195 542 Kč. Za poskytnuté prostředky se žalovaná zavázala platit úroky ve výši 12,99 % ročně a poplatky dle ceníku, úvěr měla splácet formou pravidelných měsíčních splátek. Před uzavřením smlouvy byla posuzována úvěruschopnost žalované, a to na základě jejího prověření v registrech a rejstřících, porovnáním jejích příjmů a výdajů. Žalovaná se dostala do prodlení, banka využila tedy svého oprávnění a úvěr ke dni 1. 2. 2023 prohlásila za okamžitě splatný. Žalovaná dluží na jistině 184 467,82 Kč, dále poplatky 3 617 Kč, smluvní úrok 5 923,90 Kč, zákonný úrok z prodlení 6 763,79 Kč, dále žalobkyně požaduje smluvní úrok i zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 184 467,82 Kč od 2. 5. 2023 do zaplacení. Celkem žalovaná uhradila 65 295,78 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek přešla pohledávka za žalovanou na žalobkyni. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka.

2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, v řízení zůstala zcela nečinná.

3. Vzhledem k tomu, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud usnesením účastníky vyzval, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a to s poučením, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude se ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas a žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, rozhodl soud ve věci v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. bez nařízení jednání.

4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

5. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 13. 5. 2021 mezi společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou, bylo zjištěno, že na základě této se banka zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 195 542 Kč, který byl veden na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Byla sjednána úroková sazba 12,99 % ročně a pravidelné měsíční splácení úvěru žalovanou. Žalovaná se zavázala dále uhradit cenu za vyřízení úvěru a hradit pravidelné poplatky (vedení splátkového účtu, zřízení a provádění inkasa). Dále bylo sjednáno oprávnění banky prohlásit úvěr za okamžitě splatný v okamžiku prodlení se splacením jedné splátky úvěru po dobu delší tří měsíců nebo při prodlení se splacením více než dvou splátek. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, ceník.

6. Z dokumentu označeného jako posouzení úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že žalovaná měla příjem 19 414 Kč, výdaje žalovaná označila částkou 0 Kč, nicméně banka stanovila její životní výdaje na 8 115 Kč měsíčně. Bylo zjištěno, že žalovaná má kontokorentní úvěr s limitem 14 000 Kč a orientační splátkou 420 Kč, hotovostní úvěr se splátkou 2 188 Kč, který byl daným úvěrem zkonsolidován, dále kreditní kartu splátkovou s limitem 40 000 Kč a orientační splátkou 1 200 Kč a kreditní kartu splátkovou s limitem 60 000 Kč a orientační splátkou 1 800 Kč. Žalovaná byla prověřena v insolvenčním rejstříku, byla zjištěna její splátková morálka, byla prověřena v interní evidenci klientů. Žádné negativní informace zjištěny nebyly.

7. Z výpisu z bankovního účtu žalované č. [bankovní účet] za červen 2020 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek činil - 13 800,47 Kč a konečný - 14 057,89 Kč, příjem ze zaměstnání činil 15 586 Kč. V červenci 2020 činil počáteční zůstatek - 14 057,89 Kč a konečný - 13 893,17 Kč, příjem celkem 17 425 Kč. V srpnu 2020 činil počáteční zůstatek - 13 893,17 Kč a konečný - 14 254,25 Kč, příjem celkem 19 627 Kč. V září 2020 činil počáteční zůstatek - 14 254,25 Kč a konečný - 13 720,57 Kč, příjem celkem 18 588 Kč. V říjnu 2020 činil počáteční zůstatek - 13 720,57 Kč a konečný - 13 821,41 Kč, příjem celkem 14 149 Kč. V listopadu 2020 činil počáteční zůstatek - 13 821,41 Kč a konečný - 14 229,83 Kč, příjem celkem 18 103 Kč. V prosinci 2020 činil počáteční zůstatek - 14 229,83 Kč a konečný - 14 158,94 Kč, příjem celkem 27 274 Kč. V lednu 2021 činil počáteční zůstatek - 14 158,94 Kč a konečný - 13 451,29 Kč, příjem celkem 20 087 Kč. V únoru 2021 činil počáteční zůstatek - 13 451,29 Kč a konečný - 14 037,97 Kč, příjem celkem 22 441 Kč. V březnu 2021 činil počáteční zůstatek - 14 037,97 Kč a konečný - 9 571,05 Kč, příjem celkem 21 409 Kč.

8. Dopisem ze dne 30. 12. 2022 byla žalovaná upozorněna, že má dluh po splatnosti, tento má uhradit nejpozději do 1. 2. 2023 s tím, že poté bude požadováno okamžité splacení celého úvěru.

9. Z dopisu ze dne 1. 2. 2023 bylo zjištěno, že tímto bylo žalované oznámeno rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu, neboť ve stanoveném termínu nebyla z její strany uhrazena pohledávka na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Byla vyzvána k úhradě dlužné částky 188 085 Kč.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2023 bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi postupitelem [právnická osoba], a postupníkem, žalobkyní. Smluvní strany se dohodly, že za podmínek dané smlouvy postupitel postoupí postupníkovi pohledávky specifikované v příloze [číslo] (z 1. 5. 2023) k této smlouvě. V rámci této je označena i žalovaná.

11. Z dopisu ze dne 4. 5. 2023 bylo zjištěno, že tímto byla žalovaná informována o postoupení pohledávky na žalobkyni. Z podacího archu bylo zjištěno, že dopis byl podán k poštovní přepravě dne 4. 5. 2023.

12. Z předžalobní upomínky ze dne 5. 5. 2023 bylo zjištěno, že touto byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, přičemž byla upozorněna na její možné soudní vymáhání. Z podacího archu bylo zjištěno, že upomínka byla podána k poštovní přepravě dne 9. 5. 2023.

13. Závěr o skutkovém stavu: 14. [právnická osoba], [IČO] a žalovanou byla dne 13. 5. 2021 uzavřena smlouva o úvěru, a to poté, co byly žalované poskytnuty a vysvětleny předsmluvní informace a prověřena její úvěruschopnost. V rámci této bylo zjištěno, že příjem žalované (uvedený žalovanou) je 19 414 Kč měsíčně, výdaje byly odhadnuty na částku 8 115 Kč, neboť žalovaná žádné neuvedla. Dále byla žalovaná prověřena v registrech s negativním výsledkem, měla již jiné úvěry, a to kontokorentní úvěr s limitem 14 000 Kč a orientační splátkou 420 Kč, hotovostní úvěr se splátkou 2 188 Kč, který byl daným úvěrem zkonsolidován, dále kreditní kartu splátkovou s limitem 40 000 Kč a orientační splátkou 1 200 Kč a kreditní kartu splátkovou s limitem 60 000 Kč a orientační splátkou 1 800 Kč. Poskytovateli úvěru byly k dispozici měsíční výpisy žalované z běžného účtu, a to za červen 2020 až březen 2021, kdy z těchto nebyl zřejmý jiný příjem, než ze zaměstnání, a to v průměrné výši 19 469 Kč měsíčně. Ve všech uvedených měsících byl zůstatek na účtu v záporných číslech, celková výše výdajů prakticky vždy odpovídala výši příjmů, zůstatek na účtu byl tedy téměř neměnný. Právní předchůdkyně žalobkyně si žalovanou vyhodnotila jako úvěruschopnou, proto jí poskytla úvěr ve výši 195 542 Kč, který se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách, byl sjednán úrok ve výši 12,99 % ročně, úhrada poplatků ze strany žalované. Úvěr byl veden na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Pro případ prodlení byla sjednána možnost zesplatnění úvěru. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně celkem uhradila 65 295,78 Kč. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, i přes upomínku, tento byl tedy ke dni 1. 2. 2023 zesplatněn, o čemž byla žalovaná písemně informována. Smlouvou o postoupení pohledávek z 25. 4. 2023 včetně její přílohy z 1. 5. 2023 přešla pohledávka za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informována. Předžalobní upomínkou ze dne 5. 5. 2023, podanou k poštovní přepravě 9. 5. 2023, byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, přičemž byla upozorněna na její možné soudní vymáhání.

15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona (ve znění účinném do 28. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § [číslo], § [číslo] odst. 1, § [číslo] odst. 1, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

21. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

22. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ 23. Právní posouzení věci:

24. Jelikož smlouva uzavřená mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přistoupil soud nejdříve k posouzení toho, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila před uzavřením předmětné smlouvy povinnost uloženou § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. zda s řádnou péčí posoudila schopnost žalované splácet úvěr. Žalobkyně k tomuto sdělila, že úvěruschopnost žalované byla posouzena na základě informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy, doložením jejích výpisů z bankovního účtu a jejím prověřením v registrech. Soud má však za to, že se v daném případě nejednalo o řádné prověření úvěruschopnosti, neboť stran výdajů se věřitelka omezila pouze na informace získané od klienta, v tomto případě uváděnou částku výdajů 0 Kč a svůj způsob výpočtu předpokládaných výdajů v necelé výši 8 115 Kč. Dle názoru soudu se však nejedná o řádný/dostatečný postup, zejména pak v případě žalované, která měla více úvěrových produktů, není zaznamenáno, jaká byla její zbývající životní situace (způsob bydlení, vyživované osoby, spolužijící osoby a jejich případné podílení se na základních nákladech), zejména pak s ohledem na doložené výpisy z bankovního účtu žalované. Z těchto zcela zřetelně vyplývá, že žalovaná neměla žádné další volné disponibilní prostředky, naopak, každý měsíc za posledních deset měsíců před poskytnutím úvěru měla záporný zůstatek na účtu v řádů tisíců korun, který byl prakticky neměnný, výdaje odpovídaly příjmům, bylo tedy zřejmé, že v takové situaci žalovaná nebude schopna splácet další úvěr.

25. Soud tedy dospěl k závěru, že postup právní předchůdkyně žalobkyně neodpovídá požadavkům uvedeným v ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Tato úvěruschopnost žalované prověřovala, nicméně stran výdajové stránky nebyla zcela důsledná (informace nebyly dostatečné), z nashromážděných informací poté vyvodila mylné závěry o úvěruschopnosti žalované.

26. Jelikož žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalované posoudila řádně, považuje soud smlouvu o úvěru za neplatnou podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Tento závěr odpovídá rovněž obecné úpravě obsažené v § 580 a § 588 občanského zákoníku, dle které je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu (v tomto případě § 86 zákona o spotřebitelském úvěru) a soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Pro doplnění soud dodává, že v kontextu rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] OPR-Finance proti GK, je povinností soudu zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení následek, tedy absolutní neplatnost smlouvy.

27. V souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru tak vzniká žalované povinnost vrátit věřiteli poskytnutou jistinu. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalované částku 195 542 Kč. Žalovaná uhradila 65 295,78 Kč, žalovaná je tak povinna žalobkyni, na kterou byla v souladu s § 1879 občanského zákoníku pohledávka postoupena, uhradit 130 246,22 Kč, ve zbývající části byla žaloba zamítnuta, neboť úrok i poplatky byly sjednány rovněž neplatně (smlouva je neplatná v celém rozsahu).

28. Jelikož podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru„ v době přiměřené jeho možnostem“, nelze uzavřít, že se žalovaná dostala do prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku, žalobkyni nelze tedy přiznat ani úrok z prodlení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení z větší části úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 019,53 Kč. Tato částka představuje 14,42 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 57,21 % a úspěchu žalované v rozsahu 42,79 %), přičemž pro účely výpočtu míry úspěchu účastníků soud vycházel z celého požadovaného plnění včetně příslušenství kapitalizovaného k datu vyhlášení rozsudku, tj. k 7. 11. 2023, tedy z částky 227 649,72 Kč Náklady řízení (před krácením ve výši 34 809,50 Kč) sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 524 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 188 084,82 Kč sestávající z částky 8 660 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 4 330 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t., dále 3 x náhrada hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 22 550 Kč ve výši 4 735,50 Kč Náklady řízení je žalovaná povinna v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. nahradit k rukám zástupce žalobkyně.

30. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.