17 C 250/2023

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stratilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 16 499,83 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 742,22 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11 757,61 Kč s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 16 499,83 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 499,83 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem doručeným soudu dne 27. 6. 2023 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 16 499,83 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku II. a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že dne 17. 12. 2021 uzavřela žalobkyně a [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], [IČO], smlouvu o postoupení pohledávek, čímž byla na žalobkyni postoupena pohledávka za žalovanou. Smlouva byla účinná ke dni 17. 12. 2021 a žalované toto oznámeno dopisem ze dne 28. 12. 2021. Žalovaná dne 23. 2. 2017 uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o poskytnutí kontokorentního úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované kontokorentní úvěr do výše 5 000 Kč Součástí smlouvy byly obchodní podmínky, produktové podmínky a sazebník poplatků. Před poskytnutím úvěru byla úvěruschopnost žalované řádně posouzena. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky spolu s úrokem ve výši 18 % ročně splácet, a to průběžně, vkladem v jakékoliv výši ve prospěch účtu žalované. Vzhledem k tomu, že na účtu žalované vznikl nepovolený debetní zůstatek a žalovaná jej ve lhůtě neuhradila, vyzvala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou k jeho úhradě pod sankcí zesplatnění úvěru. Jelikož žalovaná v poskytnuté lhůtě dlužnou částku neuhradila, právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 18. 9. 2020 zesplatnila. Ke dni zesplatnění byl dluh vyčíslen na částku 16 499,83 Kč. Dne 18. 5. 2023 zaslala žalobkyně žalované výzvu k úhradě zbylé dlužné částky.

2. V doplnění žaloby ze dne 1. 11. 2023 žalobkyně uvedla, že její právní přechůdkyně před uzavřením předmětné smlouvy ověřovala schopnost žalované úvěr splácet vyhledáváním žalované v databázi dlužníků [příjmení], v insolvenčním rejstříku, v registru CCB, prověřením platnosti občanského průkazu žalované v databázi neplatných dokladů a prověřováním pohybů na bankovním účtu žalované. Měsíční splátka kontokorentního úvěru nebyla pevně stanovena, její orientační výše byla 250 Kč. Z výpisů z bankovního účtu žalované za poslední kalendářní čtvrtletí předcházející uzavření smlouvy bylo zjištěno, že žalovaná měla měsíční příjem ze zaměstnání 11 653 Kč, po odečtení měsíční splátky jí tedy zbývalo 11 403 Kč. Dále žalobkyně sdělila, že žalovaná celkem čerpala částku 13 632,22 Kč, příchozí platby byly evidovány ve výši 8 890 Kč. Součástí žalované částky jsou dále úroky ve výši 6 818,81 Kč a poplatky ve výši 4 938,80 Kč.

3. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, v řízení zůstala zcela nečinná.

4. Vzhledem k tomu, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud usnesením účastníky vyzval, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a to s poučením, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude se ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili (resp. žalobkyně vyjádřila souhlas již v žalobě), rozhodl soud ve věci v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. bez nařízení jednání.

5. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

6. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru č. [spisová značka] [číslo] uzavřené dne [datum rozhodnutí] mezi [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], [IČO], a žalovanou (č. l. 41), bylo zjištěno, že na základě této se banka zavázala poskytnout žalované kontokorentní úvěr do výše 5 000 Kč, a to na účtu žalované č. [bankovní účet] (který byl založen smlouvou o běžném účtu ze dne 16. 9. 2016 - č. l. 16), byla sjednána variabilní úroková sazba (ke dni podpisu činila výše úroku 18 % ročně) a průběžné splácení vkladem ve prospěch účtu žalované. Součástí smlouvy byly obecné obchodní podmínky, produktové podmínky a ceník. Dále bylo sjednáno oprávnění banky prohlásit úvěr za okamžitě splatný v případě neuhrazení splatného dluhu. Součástí smlouvy byly produktové obchodní podmínky, všeobecné obchodní podmínky, ceník.

7. Z výzvy ze dne 30. 6. 2020 (č. l. 17) bylo zjištěno, že touto byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky po splatnosti s upozorněním, že nebude-li dlužná částka uhrazena do 14. 8. 2020, může být úvěr prohlášen za okamžitě splatný.

8. Z dopisu ze dne 1. 9. 2020 (č. l. 20) bylo zjištěno, že tímto bylo žalované oznámeno zesplatnění úvěru ke dni 18. 9. 2020 a odstoupení od smlouvy o vedení běžného účtu ke dni 10. 10. 2020.

9. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] (č. l. 19) bylo zjištěno, že k okamžiku zesplatnění činila dlužná částka 16 499,83 Kč.

10. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 12. 2021 uzavřené mezi žalobkyní a [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] (č. l. 22) bylo prokázáno postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 28. 12. 2021 (č. l. 32).

11. Z výpisů lustrací (č. l. 65-68) bylo zjištěno, že žalovaná byla lustrována v rejstřících [příjmení] a CCB a platnost jejího občanského průkazu byla ověřena v evidenci neplatných dokladů. Z výpisů však není zřejmé, k jakému datu byla žalovaná lustrována.

12. Z výpisů z účtu žalované [číslo] za měsíce říjen až prosinec 2016, tj. za poslední kalendářní čtvrtletí před uzavřením smlouvy o kontokorentním úvěru (č. l. 94-96) bylo zjištěno, že v měsíci říjnu 2016 měla žalovaná konečný zůstatek na účtu 169,81 Kč, v měsíci listopadu 2016 4 807,81 Kč a v měsíci prosinci 2016 - 177,22 Kč. Na účtu byl patrný příjem ze zaměstnání ([anonymizována tři slova]) v průměrné výši 11 653 Kč měsíčně.

13. Z předžalobní upomínky ze dne 18. 5. 2023 bylo zjištěno, že touto byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, přičemž byla upozorněna na její možné soudní vymáhání. Z podacího archu bylo zjištěno, že upomínka byla podána k poštovní přepravě dne 23. 5. 2023 (č. l. 34-35).

14. Zbývající listinné důkazy soud nehodnotil, neměly vztah pro posouzení věci.

15. Závěr o skutkovém stavu: Mezi [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] a žalovanou byla dne 24. 2. 2017 uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru, a to poté, co byla prověřována úvěruschopnost žalované. Dle sdělení žalobkyně tak její právní předchůdkyně učinila vyhledáním žalované v databázi dlužníků [příjmení], v insolvenčním rejstříku, v registru CCB, prověřením platnosti občanského průkazu žalované v databázi neplatných dokladů a prověřováním pohybů na bankovním účtu žalované. Skutečnost, že byla žalovaná lustrována v uvedených registrech před uzavřením smlouvy, žalobkyně také prokázala. Z výpisů z účtu za poslední kalendářní čtvrtletí předcházející uzavření smlouvy (říjen až prosinec 2016) byl zjištěn průměrný příjem žalované ve výši 11 653 Kč, zůstatek na účtu v těchto měsících byl 169,81 Kč v měsíci říjnu, 4 807,81 Kč v měsíci listopadu a - 177,22 Kč v měsíci prosinci. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou vyhodnotila jako úvěruschopnou, proto jí poskytla kontokorentní úvěr až do výše 5 000 Kč, který se žalovaná zavázala průběžně splácet spolu s variabilním úrokem, který ke dni uzavření smlouvy činil 18 % ročně. Kontokorentní úvěr byl veden na bankovním účtu žalované č. [bankovní účet]. Pro případ prodlení byla sjednána možnost zesplatnění úvěru. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, i přes upomínku, tento byl tedy ke dni 18. 9. 2020 zesplatněn, o čemž byla žalovaná písemně informována. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nezpochybnila, celkem čerpala 13 632,22 Kč a celkem uhradila 8 890 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek z 17. 12. 2021 přešla pohledávka za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informována. Předžalobní upomínkou ze dne 18. 5. 2023, podanou k poštovní přepravě 23. 5. 2023, byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, přičemž byla upozorněna na její možné soudní vymáhání.

16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona (ve znění účinném do 28. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § [číslo], § [číslo] odst. 1, § [číslo] odst. 1, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

22. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

23. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ 24. Právní posouzení věci:

25. Jelikož smlouva uzavřená mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přistoupil soud nejdříve k posouzení toho, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila před uzavřením předmětné smlouvy povinnost uloženou § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. zda s řádnou péčí posoudila schopnost žalované splácet úvěr. Žalobkyně k tomuto sdělila, že úvěruschopnost žalované byla posouzena vyhledáním žalované v databázi dlužníků [příjmení], v insolvenčním rejstříku, v registru CCB, prověřením platnosti občanského průkazu žalované v databázi neplatných dokladů a prověřováním pohybů na bankovním účtu žalované. Pokud jde o pohyby na bankovním účtu žalované, právní předchůdkyně žalobkyně z výpisů za poslední kalendářní čtvrtletí předcházející uzavření smlouvy zjistila, že průměrný měsíční příjem žalované byl ve výši 11 653 Kč, a dále že zůstatek na účtu byl 169,81 Kč v měsíci říjnu, 4 807,81 Kč v měsíci listopadu a - 177,22 Kč v měsíci prosinci 2016. Z těchto zjištění nelze dle názoru soudu učinit závěr, že o schopnosti žalované splácet úvěr nebyly pochybnosti – velmi nízký příjem, i minusový zůstatek na účtu. Pokud jde o výpisy z uvedených registrů, soud podotýká, že tyto samotné nejsou dostačující. K řádnému prověření by bylo zapotřebí dále zjišťovat celkovou majetkovou, osobní a sociální situaci žalované, tj. např. způsob bydlení, pravidelné měsíční výdaje, vyživované osoby, spolužijící osoby a jejich případné podílení se na základních nákladech apod.

26. Soud tedy dospěl k závěru, že postup právní předchůdkyně žalobkyně neodpovídá požadavkům uvedeným v ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Tato úvěruschopnost žalované prověřovala, nicméně nebyla zcela důsledná (informace nebyly dostatečné), z nashromážděných informací poté vyvodila mylné závěry o úvěruschopnosti žalované.

27. Jelikož žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalované posoudila řádně, považuje soud smlouvu o úvěru za neplatnou podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Tento závěr odpovídá rovněž obecné úpravě obsažené v § 580 a § 588 občanského zákoníku, dle které je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu (v tomto případě § 86 zákona o spotřebitelském úvěru) a soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Pro doplnění soud dodává, že v kontextu rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] OPR-Finance proti GK, je povinností soudu zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení následek, tedy absolutní neplatnost smlouvy.

28. V souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru tak vzniká žalované povinnost vrátit věřiteli poskytnutou jistinu. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalované částku 13 632,22 Kč. Žalovaná uhradila 8 890 Kč, žalovaná je tak povinna žalobkyni, na kterou byla v souladu s § 1879 občanského zákoníku pohledávka postoupena, uhradit 4 742,22 Kč, ve zbývající části byla žaloba zamítnuta, neboť úrok i poplatky byly sjednány rovněž neplatně (smlouva je neplatná v celém rozsahu).

29. Jelikož podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru„ v době přiměřené jeho možnostem“, nelze uzavřít, že se žalovaná dostala do prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku, žalobkyni nelze tedy přiznat ani úrok z prodlení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

30. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, z hlediska úspěšnosti ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) by měla právo na náhradu nákladů řízení žalovaná, té však vzhledem k její nečinnosti žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.

31. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.