17 C 252/2023

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stratilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 31 278 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení 31 278 Kč s příslušenstvím se zcela zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek ve výši 312 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet [číslo], [variabilní symbol].

1. Návrhem doručeným soudu dne 25. 9. 2023, ve znění jeho doplnění z 13. 10. 2023, domáhala se žalobkyně zaplacení částky 31 278 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela dne 6. 9. 2019 se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky ve výši 2 400 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč a poplatkem za doplňkovou službu ve výši 300 Kč (poplatek za životní pojištění), a to v 60 týdenních splátkách po 365 Kč, poslední splátka byla splatná 30. 10. 2020. Před uzavřením smlouvy byla posouzena schopnost žalované úvěr splácet, a to prostřednictvím jí poskytnutých informací a doložených dokladů. Takto zjištěné informace byly zaznamenány v zákaznické kartě a prověřeny obchodním informačním systémem právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaná uhradila 15 200 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni. Dlužná částka z této smlouvy 6 700 Kč sestává z jistiny 5 139,73 Kč a dlužných úhrad za služby (úrok + poplatky) 1 560,27 Kč, dále žalobkyně požadovala kapitalizovaný úrok ve výši 3 416,55 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 111,89 Kč, úrok ve výši 25,35 % ročně z částky 5 139,73 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 139,73 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení.

2. Dále žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela dne 23. 5. 2019 se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky ve výši 5 100 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 6 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 17 100 Kč a poplatky za doplňkové služby ve výši 720 Kč (poplatek za životní pojištění) a 720 Kč (poplatek za asistenční služby), a to v 80 týdenních splátkách po 746 Kč, poslední splátka byla splatná 3. 12. 2020. Před uzavřením smlouvy byla posouzena schopnost žalované úvěr splácet, a to prostřednictvím jí poskytnutých informací a doložených dokladů. Takto zjištěné informace byly zaznamenány v zákaznické kartě a prověřeny obchodním informačním systémem právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaná uhradila 35 290 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni. Dlužná částka z této smlouvy 24 578 Kč sestává z jistiny 16 930,25 Kč a dlužných úhrad za služby (úrok + poplatky) 7 647,75 Kč, dále žalobkyně požadovala kapitalizovaný úrok ve výši 8 875,87 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 530,66 Kč, úrok ve výši 20,74 % ročně z částky 16 930,25 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 930,25 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení.

3. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka.

4. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, v řízení zůstala zcela nečinná.

5. Vzhledem k tomu, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud usnesením účastníky vyzval, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a to s poučením, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude se ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož se žalobkyně ani žalovaná ve stanovené lhůtě nevyjádřili, resp. žalobkyně s tímto postupem souhlasila v žalobním návrhu, rozhodl soud ve věci v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. bez nařízení jednání.

6. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

7. Ze zákaznické karty ze dne 5. 9. 2019 bylo zjištěno, že jejím prostřednictvím žalovaná (pod dřívějším příjmením [příjmení]) požádala původní věřitelku [právnická osoba] o poskytnutí úvěru ve výši 12 000 Kč, přičemž v zákaznické kartě uvedla, že žije s rodiči, je vdaná, její dosažené vzdělání je učňovské, nemá žádné nezaopatřené děti, je zaměstnaná jako kuchařka u společnosti [právnická osoba], s pracovní smlouvou od dubna 2018 na dobu neurčitou, s čistým měsíčním příjmem ve výši 13 814 Kč, jiné příjmy žalovaná neuvedla. Celkové měsíční výdaje označila žalovaná částkou 10 354 Kč (výdaje na bydlení 720 Kč, osobní výdaje 3 500 Kč, splátka předchozího úvěru u původní věřitelky ve výši 6 134 Kč). Z kolonky„ dokumenty k ověření finanční situace žadatele“ vyplývá, že žalovaná předložila výplatní pásky a faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon, [spisová značka] pracovní smlouvu, nájemní smlouvu a příjmové složenky. Tyto dokumenty soudu předloženy nebyly.

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo zjištěno, že tato byla dne 6. 9. 2019 uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovanou (pod dřívějším příjmením [příjmení]). Na základě smlouvy se věřitelka zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 12 000 Kč, žalovaná se přitom zavázala tuto částku věřiteli vrátit spolu s úrokem ve výši 2 400 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč a poplatek za doplňkové služby ve výši 300 Kč (poplatek za životní pojištění), a to v 60 týdenních splátkách po 365 Kč. Úvěr byl čerpán v hotovosti při podpisu smlouvy. Součástí smlouvy je zařazení žalované jako zákazníka zařazení do pojistného programu.

9. Ze zákaznické karty ze dne 23. 5. 2019 bylo zjištěno, že jejím prostřednictvím žalovaná (pod dřívějším příjmením [příjmení]) požádala původní věřitelku [právnická osoba] o poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč, přičemž v zákaznické kartě uvedla, že žije s rodiči, má dvě nezaopatřené děti, je zaměstnaná jako kuchařka u společnosti [právnická osoba], s pracovní smlouvou od dubna 2018 na dobu neurčitou, s čistým měsíčním příjmem ve výši 18 983 Kč, jiné příjmy žalovaná neuvedla. Celkové měsíční výdaje označila žalovaná částkou 13 528 Kč (výdaje na bydlení 720 Kč, osobní výdaje 9 000 Kč, splátka předchozího úvěru u původní věřitelky ve výši 3 808 Kč). Z kolonky„ dokumenty k ověření finanční situace žadatele“ vyplývá, že žalovaná předložila výplatní pásky a faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon, [spisová značka] Tyto dokumenty soudu předloženy nebyly. Žalovaná uvedla, že má jednu exekuci.

10. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo zjištěno, že tato byla dne 23. 5. 2019 uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovanou (pod dřívějším příjmením [příjmení]). Na základě smlouvy se věřitelka zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, žalovaná se přitom zavázala tuto částku věřiteli vrátit spolu s úrokem ve výši 5 100 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 6 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 17 100 Kč a poplatky za doplňkové služby ve výši 720 Kč (poplatek za životní pojištění) a 720 Kč (poplatek za asistenční služby), a to v 80 týdenních splátkách po 746 Kč (poslední splátka 706 Kč). Úvěr byl čerpán částečně formou zápočtu na předchozí pohledávku věřitelky vůči žalované ve výši 782 Kč a ve zbývající části (29 218 Kč) byly prostředky vyplaceny žalované v hotovosti při podpisu smlouvy. Součástí smlouvy jsou dvě zařazení žalované jako zákazníka do programu poskytování asistenčních služeb a pojistného programu.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 bylo zjištěno, že obě pohledávky za žalovanou byly postoupeny na žalobkyni.

12. Z oznámení ze dne 23. 6. 2023 bylo zjištěno, že tímto byla žalovaná informována o postoupení pohledávek na žalobkyni.

13. Z podacího lístku bylo zjištěno, že zásilka žalobkyně pro žalovanou byla podána k poštovní přepravě dne 23. 6. 2023.

14. Výzvou ze dne 25. 8. 2023 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, přičemž byla upozorněna na její možné soudní vymáhání.

15. Z podacího lístku bylo zjištěno, že zásilka zástupce žalobkyně pro žalovanou byla podána k poštovní přepravě dne 25. 8. 2023.

16. Soudu je z úřední činnosti známo (řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka]), že žalovaná je rozvedená, její dřívější příjmení zní [příjmení], přičemž má dítě narozené v roce 1999 a dítě narozené v roce 2003.

17. Závěr o skutkovém stavu:

18. Dne 6. 9. 2019 byla mezi žalovanou a společností [právnická osoba] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byla žalované vyplacena částka 12 000 Kč v hotovosti a byly sjednány podmínky splácení úvěru – žalovaná se zavázala tuto částku věřiteli vrátit spolu s úrokem ve výši 2 400 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč a poplatek za doplňkové služby ve výši 300 Kč (poplatek za životní pojištění), a to v 60 týdenních splátkách po 365 Kč. Před uzavřením smlouvy posuzovala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované na základě informací a listin získaných od žalované, tj. výplatních pásek a faktur za elektřinu, vodu, plyn, telefon, [spisová značka] (tyto listiny však soudu doloženy nebyly). Zjistila, že žalovaná žije s rodiči, je vdaná, její dosažené vzdělání je učňovské, nemá žádné nezaopatřené děti, je zaměstnaná jako kuchařka u společnosti [právnická osoba], s pracovní smlouvou od dubna 2018 na dobu neurčitou, s čistým měsíčním příjmem ve výši 13 814 Kč, jiné příjmy žalovaná neuvedla. Celkové měsíční výdaje označila žalovaná v zákaznické kartě částkou 10 354 Kč (výdaje na bydlení 720 Kč, osobní výdaje 3 500 Kč, splátka předchozího úvěru u původní věřitelky ve výši 6 134 Kč). Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 15 200 Kč. Kromě toho byla dne 23. 5. 2019 mezi žalovanou a společností [právnická osoba] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty prostředky ve výši 30 000 Kč, a to částečně formou zápočtu na předchozí pohledávku věřitelky vůči žalované, částečně v hotovosti, a byly sjednány podmínky splácení úvěru – žalovaná se zavázala tuto částku věřiteli vrátit spolu s úrokem ve výši 5 100 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 6 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 17 100 Kč a poplatky za doplňkové služby ve výši 720 Kč (poplatek za životní pojištění) a 720 Kč (poplatek za asistenční služby), a to v 80 týdenních splátkách po 746 Kč (poslední splátka 706 Kč). Před uzavřením smlouvy posuzovala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované na základě informací a listin získaných od žalované, tj. výplatních pásek a faktur za elektřinu, vodu, plyn, telefon, [spisová značka] (tyto však soudu předloženy nebyly). Zjistila, že žalovaná žije s rodiči, má dvě nezaopatřené děti, má jednu exekuci, je zaměstnaná jako kuchařka u společnosti [právnická osoba], s pracovní smlouvou od dubna 2018 na dobu neurčitou, s čistým měsíčním příjmem ve výši 18 983 Kč, jiné příjmy žalovaná neuvedla. Celkové měsíční výdaje označila žalovaná částkou 13 528 Kč (výdaje na bydlení 720 Kč, osobní výdaje 9 000 Kč, splátka předchozího úvěru u původní věřitelky ve výši 3 808 Kč). Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 35 290 Kč. V době uzavření obou smluv měla žalovaná dvě děti.

19. Smlouvou o postoupení pohledávek přešly obě pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná byla o postoupení pohledávek na žalobkyni písemně informována dopisem ze dne 23. 6. 2023. Předžalobní upomínkou ze dne 25. 8. 2023, která byla podána k poštovní přepravě téhož dne, byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, přičemž byla upozorněna na její možné soudní vymáhání.

20. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

22. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

23. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

25. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona (ve znění účinném do 28. 5. 2022) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Podle § [číslo], § [číslo] odst. 1, § [číslo] odst. 1, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

27. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

28. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ 29. Právní posouzení věci:

30. Jelikož obě smlouvy uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně jsou smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přistoupil soud nejdříve k posouzení toho, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila před uzavřením předmětných smluv povinnost uloženou ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. zda s řádnou péčí posoudila schopnost žalované splácet úvěr. Žalobkyně k tomuto sdělila, že úvěruschopnost žalované byla v obou případech posouzena na základě informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Mělo jít o informace uvedené v zákaznických kartách, které byly ověřeny z dokumentů předložených žalovanou – výplatních pásek a faktur za elektřinu, vodu, plyn, telefon, [spisová značka], ty však soudu doloženy nebyly, proto nelze ověřit, k jakým zjištěním právní předchůdkyně žalobkyně dospěla. Posouzení příjmů a výdajů žalované tedy nelze považovat za dostatečné, zvlášť když k výdajové stránce byly předloženy pouze blíže nespecifikované faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon, [spisová značka] – za jaké období, pro domácnost kolika osob apod. V případě smlouvy ze dne 23. 5. 2019 právní předchůdkyně žalobkyně dále evidentně vůbec nepřihlédla k tomu, že žalovaná uvedla, že má dvě nezaopatřené děti (přitom tyto děti měla již v době uzavření první smlouvy). Žalobkyně rovněž nedoložila, že by její právní předchůdkyně zjišťovala (z jiných zdrojů než ze sdělení žalované), zda žalovaná v době uzavření smluv měla či neměla dluhy a v jaké výši – nepředložila důkaz o tom, že by byla provedena lustrace žalované v registrech dlužníků, v insolvenčním rejstříku či v registru zahájených exekucí. Přitom při uzavření obou smluv bylo zřejmé, že žalovaná má i jiné závazky, ve druhém případě měla dokonce i exekuci. Právní předchůdkyně žalobkyně i přesto v obou případech žalované, které nezbývalo mnoho disponibilních prostředků v rámci měsíce, finanční prostředky poskytla.

31. Soud však dospěl k závěru, že postup právní předchůdkyně žalobkyně neodpovídá požadavkům uvedeným v ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně zjišťování příjmů a výdajů žalované, nepřeložila žádné listiny, ze kterých při tomto posouzení vycházela (listiny, které měly být doloženy k zákaznickým kartám), navíc je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně neověřovala příjmy a výdaje komplexně, zcela chybělo ověření skutečnosti, zda žalovaná má či nemá dluhy, případně v jaké výši. Takové posouzení úvěruschopnosti nemůže být považováno za dostatečné.

32. Jelikož žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalované posoudila i na základě jiných hledisek, než jen informací získaných od žalované, považuje soud obě smlouvy o úvěru za neplatné podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Tento závěr odpovídá rovněž obecné úpravě obsažené v § 580 a § 588 občanského zákoníku, dle které je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu (v tomto případě § 86 zákona o spotřebitelském úvěru) a soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Pro doplnění soud dodává, že v kontextu rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] OPR-Finance proti GK, je povinností soudu zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení následek, tedy absolutní neplatnost smlouvy.

33. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalované částku celkem 42 000 Kč (12 000 Kč + 30 000 Kč), která jí byla vyplacena v hotovosti při podpisu každé ze smluv (kromě částky 782 Kč v případě smlouvy ze dne 23. 5. 2019, která byla použita na zápočet předchozí pohledávky původní věřitelky vůči žalované). V souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by tak žalované vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu. Žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně celkem 50 490 Kč (na první pohledávku 15 200 Kč, na druhou 35 290 Kč). Pohledávky byly následně v souladu s § 1879 občanského zákoníku postoupeny žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 23. 6. 2023. Vzhledem k tomu, že smlouvy jsou neplatné v celém rozsahu, tedy i pokud jde o úrok, poplatky a další sjednané platby, započítají se platby provedené žalovanou pouze na jistinu. Žalovaná v obou případech jistinu uhradila zcela, soudu proto nezbylo než žalobu v celém rozsahu zamítnout.

34. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, z hlediska úspěšnosti ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) by měla právo na náhradu nákladů řízení žalovaná, té však vzhledem k její nečinnosti žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.

35. Soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, proto je jeho povinností doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků činí 1 564 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 1 252 Kč, zbývá tedy doplatit 312 Kč.