17 C 253/2023

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stratilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 69 250 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 950 Kč a částku 10 900 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 44 400 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 813,52 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 625,85 Kč, s úrokem ve výši 22,08 % ročně z částky 23 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 23 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 296,18 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 678,75 Kč, s úrokem ve výši 23,79 % ročně z částky 27 922,22 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 27 922,22 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek ve výši 693 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet [číslo], [variabilní symbol].

1. Návrhem doručeným zdejšímu soudu dne 25. 9. 2023 domáhala se žalobkyně zaplacení částky 69 250 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. V návrhu doplněném podáním ze dne 20. 10. 2023 žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela dne 10. 12. 2020 se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 23 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky ve výši 4 600 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 4 600 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 200 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 690 Kč, poslední splátka byla splatná 3. 2. 2022. Před uzavřením smlouvy byla posouzena schopnost žalovaného úvěr splácet, a to prostřednictvím jím poskytnutých informací a doložených dokladů. Takto zjištěné informace byly zaznamenány v zákaznické kartě a prověřeny obchodním informačním systémem právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný uhradil 9 050 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Dlužná částka z této smlouvy 33 350 Kč sestává z jistiny 23 000 Kč a dlužných úhrad za služby 10 350 Kč, dále žalobkyně požadovala kapitalizovaný úrok ve výši 6 813,52 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 3 625,85 Kč, úrok ve výši 22,08 % ročně z částky 23 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 23 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení.

2. Dále žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela dne 26. 9. 2020 se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky ve výši 6 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 6 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 900 Kč, poslední splátka byla splatná 20. 11. 2021. Před uzavřením smlouvy byla posouzena schopnost žalovaného úvěr splácet, a to prostřednictvím jím poskytnutých informací a doložených dokladů. Takto zjištěné informace byly zaznamenány v zákaznické kartě a prověřeny obchodním informačním systémem právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný uhradil 19 100 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Dlužná částka z této smlouvy 35 900 Kč sestává z jistiny 27 922,22 Kč a dlužných úhrad za služby 7 977,78 Kč, dále žalobkyně požadovala kapitalizovaný úrok ve výši 10 296,18 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 3 678,75 Kč, úrok ve výši 23,79 % ročně z částky 27 922,22 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 27 922,22 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka.

3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný.

4. Vzhledem k tomu, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud usnesením účastníky vyzval, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a to s poučením, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude se ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož se žalobkyně ani žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádřili, resp. žalobkyně s tímto postupem souhlasila v žalobním návrhu, rozhodl soud ve věci v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. bez nařízení jednání.

5. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

6. Ze zákaznické karty ze dne 9. 12. 2020 bylo zjištěno, že jejím prostřednictvím žalovaný požádal původní věřitelku [právnická osoba] o poskytnutí úvěru, přičemž v zákaznické kartě uvedl, že je spoluvlastníkem nemovitosti, ve které žije, jeho dosažené vzdělání je středoškolské, je ženatý, má dvě nezaopatřené děti, od listopadu 2019 pracuje jako dělník u [právnická osoba] s. r. o., s pracovní smlouvou na dobu určitou do 30. 5. 2021 s čistým měsíčním příjmem ve výši 20 962 Kč. Výdaje žalovaného činí měsíčně 13 800 Kč, z toho 4 250 Kč na bydlení (1/2 z celkové částky 8 500 Kč), 5 500 Kč osobní výdaje (1/2 z celkové částky 11 000 Kč) a splátka předchozího úvěru ve výši 4 050 Kč měsíčně. Z kolonky„ dokumenty k ověření finanční situace žadatele“ vyplývá, že žalovaný předložil bankovní výpisy a faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon, TV/SIPO.

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo zjištěno, že tato byla dne 9. 12. 2020 uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovaným. Na základě smlouvy se věřitelka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 23 000 Kč, žalovaný se přitom zavázal tuto částku věřitelce vrátit spolu s úrokem ve výši 4 600 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 4 600 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 200 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 690 Kč. Úvěr byl čerpán v hotovosti při podpisu smlouvy.

8. Ze zákaznické karty ze dne 26. 9. 2020 bylo zjištěno, že jejím prostřednictvím žalovaný požádal původní věřitelku [právnická osoba] o poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč, přičemž v zákaznické kartě uvedl, že žije ve vlastní nemovitosti, jeho dosažené vzdělání je středoškolské, je ženatý, nemá žádné nezaopatřené děti, od listopadu 2019 pracuje jako dělník u [právnická osoba] [anonymizováno], s pracovní smlouvou na dobu určitou do 30. 11. 2020 s čistým měsíčním příjmem ve výši 24 153 Kč. Výdaje žalovaného činí měsíčně 12 527 Kč, z toho 3 000 Kč na bydlení (1/2 z celkové částky), 6 000 Kč osobní výdaje a 3 527 Kč další výdaje. Z kolonky„ dokumenty k ověření finanční situace žadatele“ vyplývá, že žalovaný předložil výplatní pásky, pracovní smlouvu a faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon, TV/SIPO.

9. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo zjištěno, že tato byla dne 26. 9. 2020 uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovaným. Na základě smlouvy se věřitelka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, žalovaný se přitom zavázal tuto částku věřitelce vrátit spolu s úrokem ve výši 6 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 6 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 900 Kč. Úvěr byl čerpán v hotovosti při podpisu smlouvy.

10. Z pracovní smlouvy ze dne 6. 11. 2019 včetně dodatku ze dne 20. 4. 2020 vyplývá, že žalovaný byl ode dne 6. 11. 2019 zaměstnán u společnosti [právnická osoba], pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 30. 11. 2020.

11. Z výplatních pásek bylo zjištěno, že žalovaný měl v měsíci červnu 2020 čistý měsíční příjem (po provedení srážek) ve výši 19 187 Kč, v měsíci červenci 2020 ve výši 22 201 Kč a v měsíci srpnu 2020 ve výši 20 392 Kč.

12. Ze složenky [právnická osoba] [anonymizováno] bylo zjištěno, že tato byla vystavena na částku 950 Kč a na jméno [jméno] [příjmení].

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 bylo zjištěno, že pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni.

14. Z oznámení ze dne 23. 6. 2023 bylo zjištěno, že tímto byl žalovaný informován o postoupení pohledávek na žalobkyni.

15. Z podacího lístku bylo zjištěno, že zásilka žalobkyně pro žalovaného byla podána k poštovní přepravě dne 23. 6. 2023.

16. Výzvou ze dne 25. 8. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, přičemž byl upozorněn na její možné soudní vymáhání.

17. Z podacího lístku bylo zjištěno, že zásilka zástupce žalobkyně pro žalovaného byla podána k poštovní přepravě dne 25. 8. 2023.

18. Závěr o skutkovém stavu:

19. Dne 9. 12. 2020 byla mezi žalovaným a spol. [právnická osoba] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byla žalovanému vyplacena částka 23 000 Kč v hotovosti a byly sjednány podmínky splácení úvěru (viz výše). Před uzavřením smlouvy posuzovala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného na základě informací a listin získaných od žalovaného, tj. bankovních výpisů a faktur za elektřinu, vodu, plyn, telefon, TV/SIPO (tyto listiny však soudu doloženy nebyly, byla předložena pouze složenka na částku 950 Kč vystavená [právnická osoba] [anonymizováno] na jméno [jméno] [příjmení], přičemž není zřejmé, ke které ze smluv byla tato složenka předložena). Právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný je spoluvlastníkem nemovitosti, ve které žije, jeho dosažené vzdělání je středoškolské, je ženatý, má dvě nezaopatřené děti, od listopadu 2019 pracuje jako dělník u [právnická osoba] s. r. o., s pracovní smlouvou na dobu určitou do 30. 5. 2021 s čistým měsíčním příjmem ve výši 20 962 Kč. Výdaje žalovaného činí měsíčně 13 800 Kč, z toho 4 250 Kč na bydlení (1/2 z celkové částky 8 500 Kč), 5 500 Kč osobní výdaje (1/2 z celkové částky 11 000 Kč) a splátka předchozího úvěru ve výši 4 050 Kč měsíčně. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 9 050 Kč. Kromě toho byla dne 26. 9. 2020 mezi žalovaným a spol. [právnická osoba] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byla žalovanému vyplacena částka 30 000 Kč v hotovosti a byly sjednány podmínky splácení úvěru (viz výše). Před uzavřením smlouvy posuzovala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného na základě informací a listin získaných od žalovaného, tj. výplatních pásek za měsíce červen až srpen 2020, pracovní smlouvy ze dne 6. 11. 2019 a faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon, TV/SIPO. Zjistila, že žalovaný žije ve vlastní nemovitosti, jeho dosažené vzdělání je středoškolské, je ženatý, nemá žádné nezaopatřené děti, od listopadu 2019 pracuje jako dělník u [právnická osoba] s. r. o., s pracovní smlouvou na dobu určitou do 30. 11. 2020, s čistým měsíčním příjmem ve výši 24 153 Kč. Výdaje žalovaného činí měsíčně 12 527 Kč, z toho 3 000 Kč na bydlení (1/2 z celkové částky), 6 000 Kč osobní výdaje a 3 527 Kč další výdaje. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 19 100 Kč.

20. Smlouvou o postoupení pohledávek přešly obě pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávek na žalobkyni písemně informován dopisem ze dne 23. 6. 2023. Předžalobní upomínkou ze dne 25. 8. 2023, která byla podána k poštovní přepravě téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, přičemž byl upozorněn na její možné soudní vymáhání.

21. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

23. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

25. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona (ve znění účinném do 28. 5. 2022) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Podle § [číslo], § [číslo] odst. 1, § [číslo] odst. 1, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

27. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

28. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ 29. Právní posouzení věci:

30. Jelikož obě smlouvy uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně jsou smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přistoupil soud nejdříve k posouzení toho, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila před uzavřením předmětných smluv povinnost uloženou ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. zda s řádnou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně k tomuto sdělila, že úvěruschopnost žalovaného byla v obou případech posouzena na základě informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Mělo jít o informace uvedené v zákaznických kartách, které byly ověřeny z dokumentů předložených žalovaným, z těchto byla soudu předložena pracovní smlouva, výplatní pásky a složenka [právnická osoba] [anonymizováno]. Z těchto dokumentů bylo možno ověřit zejména existenci a dobu trvání pracovního poměru žalovaného a výši příjmu z něj plynoucího, avšak k výdajové stránce byla předložena pouze zmíněná složenka, u které však ani není zřejmé, o jakou platbu šlo – za co a za jaké období. Žádné další dokumenty soudu doloženy nebyly, proto nelze ověřit, k jakým dalším zjištěním právní předchůdkyně žalobkyně dospěla. Posouzení zejména příjmů žalovaného tedy nelze považovat za dostatečné. Právní předchůdkyně žalobkyně v obou případech vůbec neověřovala ostatní náklady – výdaje na živobytí apod. Při posouzení použitelného příjmu právní předchůdkyně žalobkyně v případě smlouvy ze dne 9. 12. 2020 dále evidentně vůbec nepřihlédla k tomu, že žalovaný uvedl dvě nezaopatřené děti. Žalobkyně rovněž nedoložila, že by její právní předchůdkyně zjišťovala (z jiných zdrojů než ze sdělení žalovaného), zda žalovaný v době uzavření smlouvy měl či neměl dluhy a v jaké výši – nepředložila důkaz o tom, že by byla provedena lustrace žalovaného v registrech dlužníků, v insolvenčním rejstříku či v registru zahájených exekucí (což je obzvláště zarážející vzhledem k tomu, že z výplatních pásek je evidentní, že jsou prováděny srážky ze mzdy).

31. Soud dospěl k závěru, že postup právní předchůdkyně žalobkyně neodpovídá požadavkům uvedených ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně zjišťování zejména výdajů žalovaného, nepředložila žádné další relevantní listiny, ze kterých při tomto posouzení vycházela, navíc je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně neověřovala příjmy a výdaje komplexně, zcela chybělo ověření skutečnosti, zda žalovaný má či nemá dluhy, případně v jaké výši. Takové posouzení úvěruschopnosti nemůže být považováno za dostatečné.

32. Jelikož žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného posoudila na základě všech potřebných hledisek, považuje soud obě smlouvy o úvěru za neplatné podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Tento závěr odpovídá rovněž obecné úpravě obsažené v § 580 a § 588 občanského zákoníku, dle které je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu (v tomto případě § 86 zákona o spotřebitelském úvěru) a soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Pro doplnění soud dodává, že v kontextu rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] OPR-Finance proti GK, je povinností soudu zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení následek, tedy absolutní neplatnost smlouvy.

33. V souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru tak vzniká žalovanému povinnost vrátit věřiteli poskytnutou jistinu. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku celkem 53 000 Kč (23 000 Kč + 30 000 Kč), která mu byla vyplacena v hotovosti při podpisu každé ze smluv. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem 28 150 Kč (9 050 Kč + 19 100 Kč). Pohledávky byly následně v souladu s § 1879 občanského zákoníku postoupeny žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 23. 6. 2023. Poté již žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyni byl tedy přiznán rozdíl mezi částkou, která byla žalovanému vyplacena a částkou, kterou žalovaný uhradil, tj. 24 850 Kč (13 950 Kč a 10 900 Kč) a ve zbývající části byla žaloba zamítnuta, neboť úrok i poplatky byly sjednány rovněž neplatně (smlouva je neplatná v celém rozsahu).

34. Jelikož podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru„ v době přiměřené jeho možnostem“, nelze uzavřít, že se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku, žalobkyni nelze tedy přiznat ani úrok z prodlení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

35. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

36. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, když žalobkyně byla úspěšná se svým návrhem pouze částečně, a to v rozsahu méně než 50 % požadovaného plnění. Z hlediska úspěšnosti ve věci by tedy měl mít právo na náhradu nákladů řízení žalovaný, tomu však vzhledem k jeho nečinnosti žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.

37. Soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, proto je jeho povinností doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků činí 3 463 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 2 770 Kč, zbývá tedy doplatit 693 Kč.