17 C 295/2023

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stratilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 20 940 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 600 Kč a částku 1 300 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7 040 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 168,13 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 734,38 Kč, s úrokem ve výši 18,69 % ročně z částky 6 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, a částky 11 000 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 722,55 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 448,82 Kč, s úrokem ve výši 22,08 % ročně z částky 9 566,67 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 566,67 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek ve výši 209 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet [číslo], [variabilní symbol].

1. Návrhem doručeným zdejšímu soudu dne 6. 11. 2023 domáhala se žalobkyně zaplacení částky 20 940 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. V návrhu doplněném podáním ze dne 11. 12. 2023 žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela dne 28. 3. 2021 se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 6 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky ve výši 1 200 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč, a to v 60týdenních splátkách po 180 Kč, poslední splátka byla splatná 22. 5. 2022. Před uzavřením smlouvy byla posouzena schopnost žalované úvěr splácet, a to prostřednictvím jí poskytnutých informací a doložených dokladů. Takto zjištěné informace byly zaznamenány v zákaznické kartě a prověřeny obchodním informačním systémem právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaná uhradila pouze 4 400 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni. Dlužná částka z této smlouvy 8 640 Kč sestává z jistiny 6 000 Kč a dlužných úhrad za služby (úrok + poplatky) 2 640 Kč, dále žalobkyně požadovala kapitalizovaný úrok ve výši 1 168,13 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 734,38 Kč, úrok ve výši 18,69 % ročně z částky 6 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení.

2. Dále žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela dne 29. 12. 2020 se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky ve výši 2 400 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč, a to v 60týdenních splátkách po 360 Kč, poslední splátka byla splatná 22. 2. 2022. Před uzavřením smlouvy byla posouzena schopnost žalované úvěr splácet, a to prostřednictvím jí poskytnutých informací a doložených dokladů. Takto zjištěné informace byly zaznamenány v zákaznické kartě a prověřeny obchodním informačním systémem právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaná uhradila pouze 10 700 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni. Dlužná částka z této smlouvy 12 300 Kč sestává z jistiny 9 566,67 Kč a dlužných úhrad za služby (úrok + poplatky) 2 733,33 Kč, dále žalobkyně požadovala kapitalizovaný úrok ve výši 2 722,55 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 448,82 Kč, úrok ve výši 22,08 % ročně z částky 9 566,67 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 566,67 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení.

3. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka.

4. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, v řízení zůstala zcela nečinná.

5. Vzhledem k tomu, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud usnesením účastníky vyzval, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a to s poučením, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude se ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož se žalobkyně ani žalovaná ve stanovené lhůtě nevyjádřily, resp. žalobkyně s tímto postupem souhlasila v žalobním návrhu, rozhodl soud ve věci v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. bez nařízení jednání.

6. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

7. Ze zákaznické karty ze dne 28. 3. 2021 bylo zjištěno, že jejím prostřednictvím žalovaná požádala původní věřitelku [právnická osoba] o poskytnutí úvěru ve výši 6 000 Kč, přičemž v zákaznické kartě uvedla, že žije v nájmu se spolubydlící (m), její dosažené vzdělání je učňovské, nemá vyživovací povinnosti, je vdova, je zaměstnána v Psychiatrické nemocnici [obec] s pracovní smlouvou na dobu určitou do 31. 1. 2022, má čistý příjem ve výši 20 000 Kč. Výdaje žalované činí měsíčně 11 850 Kč, z toho 4 850 Kč na bydlení, 4 000 Kč osobní výdaje a splátky předchozího úvěru ve výši 3 000 Kč měsíčně. Z kolonky„ dokumenty k ověření finanční situace žadatele“ vyplývá, že žalovaná předložila pracovní smlouvu a výplatní pásky.

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo zjištěno, že tato byla dne 28. 3. 2021 uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovanou. Na základě smlouvy se věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 6 000 Kč, žalovaná se přitom zavázala tuto částku věřiteli vrátit spolu s úrokem ve výši 1 200 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč, a to v 60týdenních splátkách po 180 Kč. Úvěr byl čerpán v hotovosti při podpisu smlouvy.

9. Ze zákaznické karty ze dne 29. 12. 2020 bylo zjištěno, že jejím prostřednictvím žalovaná požádala původní věřitelku [právnická osoba] o poskytnutí úvěru ve výši 12 000 Kč, přičemž v zákaznické kartě uvedla, že žije v nájmu se spolubydlící (m), její dosažené vzdělání je učňovské, nemá vyživovací povinnosti, je vdova, je zaměstnána v Psychiatrické nemocnici [obec] s pracovní smlouvou na dobu určitou do 31. 1. 2021, má čistý příjem ve výši 14 535 Kč. Výdaje žalované činí měsíčně 9 879 Kč, z toho 5 079 Kč na bydlení, 3 500 Kč osobní výdaje a splátky předchozího úvěru ve výši 1 300 Kč měsíčně. Z kolonky„ dokumenty k ověření finanční situace žadatele“ vyplývá, že žalovaná předložila pracovní smlouvu, výplatní pásky a doklad o platbě SIPO. Tyto dokumenty byly soudu předloženy.

10. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo zjištěno, že tato byla dne 29. 12. 2020 uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovanou. Na základě smlouvy se věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 12 000 Kč, žalovaná se přitom zavázala tuto částku věřiteli vrátit spolu s úrokem ve výši 2 400 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč, a to v 60týdenních splátkách po 360 Kč. Úvěr byl čerpán v hotovosti při podpisu smlouvy.

11. Z pracovní smlouvy ze dne 8. 7. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná byla zaměstnána u zaměstnavatele Psychiatrická nemocnice v [obec], a to od 9. 7. 2020 na dobu určitou do 31. 1. 2021 Dohodou o prodloužení pracovního poměru ze dne 20. 1. 2021 byl pracovní poměr prodloužen do 31. 1. 2022.

12. Dále byly soudu předloženy výplatní lístky za období prosinec 2020 – únor 2021, z nichž vyplývá, že čistý měsíční příjem žalované v tomto období byl přibližně 20 000 Kč, byly prováděny pravidelné srážky.

13. Z dokladu o platbě SIPO za měsíc únor 2021 vyplývá, že žalovaná platila na platbách spojených s bydlením částku 4 849 Kč.

14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 bylo zjištěno, že pohledávky za žalovanou byly postoupeny na žalobkyni.

15. Z oznámení ze dne 23. 6. 2023 bylo zjištěno, že tímto byla žalovaná informována o postoupení pohledávek na žalobkyni.

16. Z podacího lístku bylo zjištěno, že zásilka žalobkyně pro žalovanou byla podána k poštovní přepravě dne 23. 6. 2023.

17. Výzvou ze dne 29. 9. 2023 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, přičemž byla upozorněna na její možné soudní vymáhání.

18. Z podacího lístku bylo zjištěno, že zásilka zástupce žalobkyně pro žalovanou byla podána k poštovní přepravě dne 2. 10. 2023.

19. Závěr o skutkovém stavu:

20. Dne 28. 3. 2021 byla mezi žalovanou a společností [právnická osoba] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byla žalované vyplacena částka 6 000 Kč v hotovosti a byly sjednány podmínky splácení úvěru. Před uzavřením smlouvy posuzovala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované na základě informací a listin získaných od žalované, tj. pracovní smlouvy, výplatních lístků a dokladu o platbě SIPO. Zjistila, že žalovaná žije v nájmu se spolubydlící (m), její dosažené vzdělání je učňovské, nemá vyživovací povinnosti, je vdova, je zaměstnána v pracovním poměru na dobu určitou do 31. 1. 2022 v Psychiatrické nemocnici v [obec] s měsíčním příjmem ve výši 20 000 Kč (z tohoto příjmu byly prováděny srážky). Výdaje žalované činí měsíčně 11 850 Kč, z toho 4 850 Kč na bydlení, 4 000 Kč osobní výdaje a splátky předchozího úvěru ve výši 3 000 Kč měsíčně. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 4 400 Kč, přičemž soud vycházel ze sdělení žalobkyně, které žalovaná nijak nevyvrátila. Kromě toho byla dne 29. 12. 2020 mezi žalovanou a společností [právnická osoba] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byla žalované vyplacena částka 12 000 Kč v hotovosti a byly sjednány podmínky splácení úvěru. Před uzavřením smlouvy posuzovala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované na základě informací a listin získaných od žalované, tj. pracovní smlouvy, výplatních lístků a dokladu o platbě SIPO (posledně dva uvedené však soudu předloženy nebyly – doložené se týkají až následného období). Zjistila, že žalovaná žije v nájmu se spolubydlící (m), její dosažené vzdělání je učňovské, nemá vyživovací povinnosti, je vdova, je zaměstnána v pracovním poměru na dobu určitou do 31. 1. 2021 v Psychiatrické nemocnici v [obec] s měsíčním příjmem ve výši 14 535 Kč. Výdaje žalované činí měsíčně 9 879 Kč, z toho 5 079 Kč na bydlení, 3 500 Kč osobní výdaje a splátky předchozího úvěru ve výši 1 300 Kč měsíčně. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 10 700 Kč, přičemž soud vycházel ze sdělení žalobkyně, které žalovaná nijak nevyvrátila.

21. Smlouvou o postoupení pohledávek přešly obě pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná byla o postoupení pohledávek na žalobkyni písemně informována dopisem ze dne 23. 6. 2023. Předžalobní upomínkou ze dne 29. 9. 2023, která byla podána k poštovní přepravě 2. 10. 2023, byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, přičemž byla upozorněna na její možné soudní vymáhání.

22. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

23. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

24. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

25. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

26. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona (ve znění účinném do 28. 5. 2022) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Podle § [číslo], § [číslo] odst. 1, § [číslo] odst. 1, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

28. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

29. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ 30. Právní posouzení věci:

31. Jelikož obě smlouvy uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně jsou smlouvami o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přistoupil soud nejdříve k posouzení toho, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila před uzavřením předmětných smluv povinnost uloženou ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. zda s řádnou péčí posoudila schopnost žalované splácet úvěr. Žalobkyně k tomuto sdělila, že úvěruschopnost žalované byla v obou případech posouzena na základě informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Mělo jít o informace uvedené v zákaznických kartách, které byly ověřeny z dokumentů předložených žalovanou (pracovní smlouva, výplatní pásky, doklad o platbě SIPO). Žalobkyně předložila pracovní smlouvu a dohodu o prodloužení pracovního poměru (ke smlouvě ze dne 28. 3. 2021), je tedy zřejmé, že v tomto případě právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala existenci a délku trvání pracovního poměru. V případě smlouvy ze dne 29. 12. 2020 je zarážející, že právní předchůdkyně žalobkyně považovala za dostatečný důkaz o schopnosti žalované splácet úvěr pracovní smlouvu uzavřenou na dobu určitou do 31. 1. 2021, tj. pracovní poměr měl skončit měsíc po uzavření úvěrové smlouvy, avšak splátky byly sjednány na 60 týdnů. Dále žalobkyně předložila výplatní lístky za měsíce prosinec 2020, leden 2021 a únor 2021, je tedy zřejmé, že v případě smlouvy o úvěru ze dne 28. 3. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně rovněž ověřovala výši příjmu žalované. Pokud jde o výdaje, tyto byly ověřeny pouze z dokladu SIPO z měsíce února 2021 (tj. byl rovněž předložen pouze ke smlouvě ze dne 28. 3. 2021). Posouzení příjmů a výdajů žalované tedy nelze považovat za dostatečné, obzvlášť pokud jde o výdajovou stránku. Ta byla v případě smlouvy ze dne 28. 3. 2021 ověřena pouze z jednoho dokladu SIPO, v případě smlouvy ze dne 29. 12. 2020 nebyla ověřována vůbec (nebo to žalobkyně nedoložila). Je tedy zřejmé, že v případě smlouvy ze dne 28. 3. 2021 byla sice právní předchůdkyně žalobkyně v ověřování informací od žalované důslednější (délka trvání pracovního poměru, výše příjmu, výdaje SIPO), avšak ani to nelze považovat za dostatečné. Žalobkyně ani k jedné ze smluv nedoložila, že by její právní předchůdkyně zjišťovala (z jiných zdrojů než ze sdělení žalované), zda žalovaná v době uzavření smlouvy měla či neměla další dluhy (kromě úvěrů u právní předchůdkyně žalobkyně) a v jaké výši, jaká byla platební morálka žalované – nepředložila důkaz o tom, že by byla provedena lustrace žalované v registrech dlužníků, v insolvenčním rejstříku či v registru zahájených exekucí.

32. Soud dospěl k závěru, že postup právní předchůdkyně žalobkyně neodpovídá požadavkům uvedených ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně zjišťování příjmů a výdajů žalované, ke smlouvě ze dne 29. 12. 2020 nepředložila listiny, ze kterých její právní předchůdkyně při tomto posouzení vycházela (listiny, které měly být doloženy k zákaznickým kartám), u smlouvy ze dne 28. 3. 2021 sice právní předchůdkyně žalobkyně ověřila příjem žalované, ale ověření výdajů nebylo dostatečné, navíc je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně v obou případech neověřovala příjmy a výdaje komplexně, zcela chybělo ověření skutečnosti, zda žalovaná má či nemá dluhy, případně v jaké výši. Takové posouzení úvěruschopnosti nemůže být považováno za dostatečné.

33. Jelikož žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalované posoudila s náležitou péčí, zejména nevěnovala dostatečnou péči ověření informací získaných od žalované, považuje soud obě smlouvy o úvěru za neplatné podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Tento závěr odpovídá rovněž obecné úpravě obsažené v § 580 a § 588 občanského zákoníku, dle které je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu (v tomto případě § 86 zákona o spotřebitelském úvěru) a soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Pro doplnění soud dodává, že v kontextu rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] OPR-Finance proti GK, je povinností soudu zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení následek, tedy absolutní neplatnost smlouvy.

34. V souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru tak vzniká žalované povinnost vrátit věřiteli poskytnutou jistinu. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalované částku 6 000 Kč a částku 12 000 Kč, které jí byly vyplaceny v hotovosti při podpisu každé ze smluv. Žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně částku 4 400 Kč, resp. 10 700 Kč. Pohledávky byly následně v souladu s § 1879 občanského zákoníku postoupeny žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 23. 6. 2023. Poté již žalovaná ničeho neuhradila. Žalobkyni byl tedy přiznán v obou případech rozdíl mezi částkou, která byla žalované vyplacena a částkou, kterou žalovaná uhradila, tj. částky 1 600 Kč a 1 300 Kč a ve zbývající části byla žaloba zamítnuta, neboť úrok i poplatky byly sjednány rovněž neplatně (smlouvy jsou neplatné v celém rozsahu).

35. Jelikož podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru„ v době přiměřené jeho možnostem“, nelze uzavřít, že se žalovaná dostala do prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku, žalobkyni nelze tedy přiznat ani úrok z prodlení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

36. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, když žalobkyně byla úspěšná se svým návrhem pouze částečně, a to v rozsahu méně než 50 % požadovaného plnění. Z hlediska úspěšnosti ve věci by tedy měla mít právo na náhradu nákladů řízení žalovaná, té však vzhledem k její nečinnosti žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.

37. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

38. Soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, proto je jeho povinností doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků činí 1 047 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 838 Kč, zbývá tedy doplatit 209 Kč. V případě, že tato částka (výrok IV.) nebude ve stanovené lhůtě uhrazena, bude věc dána do 30 dnů od uplynutí lhůty k zaplacení k vymáhání celnímu úřadu.