17 C 327/2023

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stratilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného a žalovaného o zaplacení 421 897,33 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 421 897,33 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 17 293,90 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 42 951,66 Kč, s úrokem ve výši 5,99 % ročně z částky 421 897,33 Kč od 1. 8. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 421 897,33 Kč od 1. 8. 2023 do zaplacení, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 54 337,60 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem doručeným soudu dne 25. 8. 2023, ve znění jeho doplnění ze dne 11. 1. 2024, domáhala se žalobkyně zaplacení částky 421 897,33 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že žalovaní uzavřeli dne 25. 8. 2020 se žalobkyní smlouvu o úvěru v celkové výši 500 000 Kč a poskytnutý úvěr se zavázali včetně smluvních úroků a poplatků řádně splatit. Účelem úvěru byla konsolidace úvěrů a půjček specifikovaných ve smlouvě. Před uzavřením smlouvy byla posuzována úvěruschopnost žalovaných, a to na základě informací poskytnutých žalovanými v žádosti o úvěr a rovněž z transakčních pohybů na osobním účtech žalovaných, prověřením žalovaných v registrech a rejstřících (insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, evidence dlužníků [příjmení], nebankovní registr klientských informací CBCB), porovnáním jejich příjmů a výdajů. Jelikož žalovaní v žádosti výdaje neuvedli, žalobkyně stanovila jejich životní výdaje na základě dat uváděných žalovanými a dále podle svého interního ekonomického modelu, pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů, na částku 13 810 Kč. Nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly to, aby žalobkyně žalovaným úvěr za účelem konsolidace neposkytla. Poskytnuté prostředky byly zčásti poukázány přímo na příslušné účty ke konsolidaci stávajících dluhů, zbývající částka byla vyplacena na účet č. [bankovní účet]. Žalovaní se zavázali úvěr splácet 120 měsíčními splátkami ve výši 5 590 Kč, a to formou inkasa ze splátkového účtu, na kterém byli žalovaní povinni udržovat dostatečný disponibilní zůstatek. Úroková sazba byla sjednána ve výši 5,99 % ročně. Žalovaní nedodrželi své závazky vyplývající ze smlouvy, když i přes opakované výzvy ze strany žalobkyně neuhradili splátky, s nimiž byli v prodlení, žalobkyně proto ke dni 30. 11. 2022 prohlásila celý úvěr za okamžitě splatný a vyzvala žalované k okamžité úhradě. Na to žalovaní nereagovali, a dlužnou částku neuhradili ani poté, co jim byla právním zástupcem žalobkyně zaslána předžalobní výzva.

2. Žalovaní se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřili, v řízení zůstali zcela nečinní.

3. Vzhledem k tomu, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud usnesením účastníky vyzval, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a to s poučením, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude se ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaní se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, rozhodl soud ve věci v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. bez nařízení jednání.

4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

5. Z žádostí žalovaných o úvěr ze dne 12. 8. 2020 bylo zjištěno, že žalovaní žijí ve vlastním domě spolu s dalším členem domácnosti, který nemá pravidelný příjem, žalovaný je zaměstnán u zaměstnavatele [právnická osoba], a to od 1. 2. 2017 na dobu neurčitou, s čistým měsíčním příjmem ve výši 18 320 Kč. Žalovaná je zaměstnána u [právnická osoba] [obec], a to od 1. 11. 2015 na dobu neurčitou, v současné době s hlavním měsíčním příjmem ve výši 9 400 Kč (mateřská příp. rodičovská dovolená). K ověření příjmů žalovaných měla žalobkyně k dispozici výpisy z účtu za měsíce květen až červenec 2020, které byly rovněž soudu předloženy (zůstatek byl v rozmezí - 3 848,60 Kč až 71,50 Kč). Pokud jde o výdaje, žalovaní uvedli v žádosti 0 Kč.

6. Z potvrzení zaměstnavatele žalovaného [právnická osoba] ze dne 24. 8. 2020 vyplývá, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za posledních 12 měsíců činil 21 592 Kč, ze mzdy nebyly prováděny žádné srážky.

7. Z výpisu CCB ze dne 24. 8. 2020 vyplývá, že žalovaní měli k tomuto dni tři stávající závazky u jiného poskytovatele než žalobkyně, s celkovou výší měsíčních splátek ve výši 5 866 Kč, šlo o smlouvy ze dne 2. 5. 2017, 27. 2. 2017 a 15. 9. 2016.

8. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 25. 8. 2020 mezi žalobkyní a žalovanými bylo zjištěno, že na základě této se banka zavázala poskytnout žalovaným úvěr ve výši 500 000 Kč, vedený na úvěrovém účtu č. [bankovní účet], splatnost byla sjednána do 20. 8. 2030, výše měsíční splátky byla sjednána na 5 590 Kč, bylo sjednáno splácení formou inkasa, přičemž žalovaní se zavázali zajistit souhlas s inkasem a udržovat na účtu dostatečný disponibilní zůstatek. Úroková sazba byla sjednána ve výši 5,99 % ročně. Bylo sjednáno, že úvěr bude použit ke konsolidaci předchozích závazků u společnosti [právnická osoba], a to konkrétně úvěru čerpaného prostřednictvím kreditní karty s částkou ke splacení výši 31 500 Kč (smlouva ze dne 2. 5. 2017), splátkového úvěru s částkou ke splacení ve výši 298 900 Kč (smlouva ze dne 27. 2. 2017) a kontokorentního úvěru s částkou ke splacení ve výši 5 250 Kč (smlouva ze dne 15. 9. 2016), celkem tedy 338 749 Kč, zbývající částku budou moci žalovaní použít dle svého uvážení. Dále bylo sjednáno oprávnění banky prohlásit úvěr za okamžitě splatný v případě porušení podmínek ze smlouvy. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a ceník.

9. Z výpisu z úvěrového účtu č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že dne 28. 8. 2020 byly čerpány prostředky ve výši 31 500 Kč (na účet [číslo]), 5 250 Kč a 298 900 Kč (na účet č. [bankovní účet]) a dne 25. 8. 2020 bylo převedeny prostředky ve výši 164 350 Kč na účet č. [bankovní účet], celkem tedy bylo čerpáno 500 000 Kč.

10. Z výzev k úhradě ze dne 27. 9. 2022 bylo zjištěno, že těmito byli žalovaní vyzvání k úhradě dlužných splátek do 29. 10. 2022.

11. Z výzev k úhradě ze dne 29. 10. 2022 bylo zjištěno, že těmito byli žalovaní vyzváni k úhradě dlužné částky do 30. 11. 2022, žalovaní byli upozorněni, že v případě nezaplacení bude po nich žalobkyně požadovat okamžité splacení celého úvěru, celý úvěr bude úročen úrokem a úrokem z prodlení a dluh bude vymáhán soudní cestou.

12. Z oznámení o zesplatnění ze dne 30. 11. 2022 bylo zjištěno, že tímto bylo žalovaným oznámeno, že úvěr byl zesplatněn ke dni 30. 11. 2022.

13. Z předžalobních upomínek ze dne 17. 7. 2023 bylo zjištěno, že těmito byli žalovaní vyzváni k úhradě dlužné částky do 5 dnů od doručení výzvy, přičemž byli upozorněni na její možné soudní vymáhání. Z podacího archu bylo zjištěno, že upomínky byly podány k poštovní přepravě dne 18. 7. 2023.

14. Závěr o skutkovém stavu: 15. [právnická osoba], [IČO] a žalovanými byla na základě žádosti ze dne 12. 8. 2020 uzavřena dne 25. 8. 2020 smlouva o úvěru, jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky a ceník. Smlouvou bylo ujednáno, že žalobkyně poskytne žalovaným úvěr ve výši 500 000 Kč. Úvěr byl sjednán za účelem konsolidace předchozích závazků žalovaných vůči věřiteli [právnická osoba], a to konkrétně úvěru čerpaného prostřednictvím kreditní karty s částkou ke splacení výši 31 500 Kč (smlouva ze dne 2. 5. 2017), splátkového úvěru s částkou ke splacení ve výši 298 900 Kč (smlouva ze dne 27. 2. 2017) a kontokorentního úvěru s částkou ke splacení ve výši 5 250 Kč (smlouva ze dne 15. 9. 2016), celkem tedy 335 650 Kč. Na tyto závazky spláceli žalovaní dosud 5 866 Kč měsíčně. Zbývající částka ve výši 164 350 Kč byla převedena na účet č. [bankovní účet]. Byla sjednána úroková sazba 5,99 % ročně a výše měsíčních splátek 5 590 Kč, které měly být placeny formou inkasa. Žalovaní se zavázali udržovat na účtu dostatečné prostředky pro provedení inkasa. Dále bylo sjednáno oprávnění banky prohlásit úvěr za okamžitě splatný v případě porušení podmínek ze smlouvy. Před uzavřením smlouvy posuzovala žalobkyně schopnost žalovaných úvěr splácet, přičemž zjistila, že příjem žalovaného uvedený žalovaným v žádosti je 18 320 Kč, z potvrzení zaměstnavatele pak vyplývá příjem ve výši 21 592 Kč čistého měsíčně. Žalovaná byla na rodičovské dovolené s příjmem 9 400 Kč. Žalovaní žili ve vlastním bydlení spolu s jedním členem domácnosti bez pravidelného příjmu. Výdaje žalovaní neuvedli, žalobkyně stanovila jejich životní výdaje na základě dat uváděných žalovanými a dále podle svého interního ekonomického modelu, pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů, na částku 13 810 Kč. Žalovaní byli lustrováni ve veřejně dostupných registrech, přičemž nebyla zjištěna žádná informace, která by zakládala pochybnost o schopnosti žalovaných úvěr splácet. Z důvodu prodlení se splácením úvěru byli žalovaní opakovaně vyzýváni k úhradě dlužné částky, byli upozorněni na možnost zesplatnění úvěru v případě nezaplacení. Žalovaní výzvám nevyhověli, úvěr byl prohlášen za okamžitě splatný ke dni 30. 11. 2022, což bylo žalovaným písemně oznámeno. K tomuto dni činila dlužná částka 421 897,33 Kč. Předžalobními upomínkami ze dne 17. 7. 2023, podanými k poštovní přepravě 18. 7. 2023, byli žalovaní vyzváni k úhradě dlužné částky, přičemž byli upozorněni na její možné soudní vymáhání.

16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 1872 o. z. je-li několik dlužníků zavázáno plnit společně a nerozdílně, jsou povinni plnit jeden za všechny a všichni za jednoho. Věřitel může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých, nebo na kterémkoli ze spoludlužníků.

18. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

19. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

22. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ 23. Právní posouzení věci:

24. Žalobkyně uzavřela se žalovanými v souladu s § 2395 a násl. o. z. dne 25. 8. 2020 smlouvu o úvěru, na základě které se zavázala poskytnout žalovaným úvěr ve výši 500 000 Kč, z toho částka 335 650 Kč byla použita na úhradu předchozích závazků žalovaných vůči věřiteli [právnická osoba], zbývající částka 164 350 Kč byla vyplacena žalovaným. Byla sjednána úroková sazba 5,99 % ročně. Před uzavřením smlouvy provedla žalobkyně posouzení toho, zda jsou žalovaní schopni poskytnutý úvěr splácet v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě zjištění jejich příjmů, odhadu jejich výdajů, prověření jejich finanční situace včetně lustrace v registrech dlužníků či zjištění pohybů na účtu dospěla k tomu, že žalovaní jsou schopni úvěr, o který požádali, řádně splácet. Soud považuje způsob a rozsah prověření schopnosti žalovaných úvěr splácet za dostatečný, v souladu s požadavky § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, i s přihlédnutím k tomu, že úvěrem byly konsolidovány předchozí závazky, přičemž nová splátková zátěž byla prakticky totožná s dosavadní. Žalovaným tedy de facto nevznikly nové výdaje v porovnání se stavem před uzavřením předmětné smlouvy, navíc získaly další finanční prostředky. Žalobkyně svůj závazek splnila, úvěr žalovaným ve sjednané výši poskytla. Žalovaní však své smluvní povinnosti nedostáli, když nespláceli úvěr řádně a včas, dlužnou částku neuhradili ani po opakovaných výzvách ze strany žalobkyně, proto žalobkyně úvěr zesplatnila. Dlužná částka ke dni zesplatnění činila 421 897,33 Kč. Návrh byl shledán plně důvodným, a to pro uvedenou částku včetně příslušenství. Soud tak vyhověl nároku žalobkyně na zaplacení žalované částky včetně úroku z úvěru, a to v kapitalizované výši 17 293,90 Kč od 1. 12. 2022 do 31. 7. 2023 a dále ve výši 5,99 % ročně z dlužné částky od 1. 8. 2023 do zaplacení. Výše úroku byla smlouvou sjednána, sazba 5,99 % ročně odpovídá běžné úrokové sazbě. Dále bylo žalobě vyhověno pro zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, i tento byl kapitalizován za období od 1. 12. 2022 do 31. 7. 2023, a to ve výši 42 951,66 Kč, dále byl přiznán ve výši 15 % ročně z dlužné částky od 1. 8. 2023 do zaplacení, v souladu s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

25. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyni vzniklé náklady představují soudní poplatek ve výši 16 876 Kč a náklady zastoupení. Pokud jde o náklady zastoupení, soud při jejich výpočtu vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“). Zástupce žalobkyně má nárok na odměnu ve výši 30 060 Kč dle § 7 advokátního tarifu za tři úkony právní služby po 10 020 Kč, když soud vycházel z tarifní hodnoty 421 897,33 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu (příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé, předžalobní upomínka). Za uvedené úkony právní služby byla přiznána v souladu s § 13 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč). Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, na kterou má v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. nárok, činí náhrada za tuto daň ve výši 21 % částku 3 578,40 Kč Celkem náhrada nákladů řízení činí 54 337,60 Kč. Tuto částku jsou žalovaní povinni zaplatit k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

26. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za doplnění návrhu, neboť skutečnosti zde uvedené měla žalobkyně uvést již v návrhu ve věci samé. Nejedná se tak o účelně vynaložený náklad řízení.

27. Jelikož jde o společný závazek žalovaných, jsou povinni jak žalovanou částku s příslušenstvím, tak náhradu nákladů řízení zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně ve smyslu § 1872 o. z.

28. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.