17 C 42/2022

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stratilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa . anonymizována dvě slova zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 130 000 Kč s příslušenstvím rozsudkem pro uznání

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 130 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 130 000 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci na nákladech řízení částku ve výši 26 656,50 Kč, k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky sídlem [adresa].

III. Žalovaná je povinna splnit povinnost uvedenou ve výroku I. a povinnost uvedenou ve výroku II. v pravidelných měsíčních splátkách počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku vždy do 25. dne v měsíci pod ztrátou výhody splátek, s tím, že výše každé splátky až do úplného zaplacení činí 10 000 Kč.

1. Návrhem doručeným soudu dne 17. 2. 2022 domáhal se žalobce zaplacení částky 130 000 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Uvedl, že se žalovanou v září 2019 uzavřel ústní smlouvu o peněžité zápůjčce, na základě které jí přenechal částku 130 000 Kč. Dne 24. 12. 2019 mu žalovaná převzetí zapůjčené částky písemně potvrdila a zavázala se, že mu je vrátí v říjnu 2020. S tímto souhlasil. Žalovaná dlužnou částku žalobci nevrátila, nechce s ním ani mluvit, a to přes zaslanou předžalobní upomínku.

2. Soud ve věci dne 3. 3. 2022 rozhodl platebním rozkazem č. j. [číslo jednací], který byl žalované doručen do vlastních rukou dne [datum]. Dne [datum] bylo soudu doručeno vyjádření žalované k platebnímu rozkazu. Uvedla, že doznává, že svému synovci, žalobci, dluží uvedenou částku ve výši 130 000 Kč. Tuto částku si zapůjčila z rodinných důvodů. Jelikož se však rodinné poměry změnily, nebyla schopna dlužnou částku vrátit. Proto požádala žalobce o splátkový kalendář, tento nebyl potvrzen. Dále jí během roku 2 x oznámil bankovní číslo, kdy se jednalo účty na cizí jména majitelů, proto mu na tyto účty peníze nezasílala. Mezi účastníky probíhaly telefonické rozhovory, nicméně v poslední době hovory nepřijímala, neboť žalobce volal v pozdních nočních hodinách a pod vlivem alkoholu ji napadal, urážel a vyhrožoval. Vzhledem ke zdravotním problémům, které má od smrti manžela, hovory nepřijímala. V roce 2021 obdržela další číslo účtu, na který měla peníze zasílat, ale dostala radu, pokud nezná majitele účtu, může dojít k zapření zasílaných peněz, proto zasílání odmítla. Žalobce odmítl, aby finanční prostředky zaslala na jeho bankovní účet ve [anonymizováno] s tím, že jí není povinen vysvětlovat, proč je tam nemůže zaslat. Požádala o možnost úhrady dlužné částky ve splátkách.

3. Podle § 174 odst. 2 věta první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“), podá-li i jen jeden ze žalovaných včas odpor, ruší se tím platební rozkaz v plném rozsahu a soud nařídí jednání.

4. Podle § 153a odst. 1 věta první o. s. ř., uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem pro uznání.

5. Podle § 153a odst. 4 o. s. ř., jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání.

6. Žalovaná podala proti platebnímu rozkazu v zákonné lhůtě vyjádření, které bylo ve spojení s jejími tvrzeními posouzeno jako odpor, když současně požádala o možnost úhrady dlužné částky ve splátkách, tento byl tedy v souladu s § 174 odst. 2 o. s. ř. zrušen. Žalovaná nicméně ve vyjádření svůj dluh vůči žalobci nepopřela, naopak uvedla, že tento uznává.

7. Jelikož žalovaná nárok proti ní žalobou uplatněný v celém rozsahu uznala a v předmětné věci je vydání rozsudku pro uznání přípustné, neboť nejde o věc, v níž nelze uzavřít a schválit smír, rozhodl soud o žalobě žalobce právě dle tohoto uznání rozsudkem pro uznání ve smyslu § 153a odst. 1 o. s. ř., aniž ve věci nařídil jednání (§ 153a odst. 4 o. s. ř.).

8. Žalobce uzavřel se žalovanou smlouvu o zápůjčce v souladu s § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 130 000 Kč. Žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit do října roku 2020, nicméně dosud tak neučinila. Žalovaná je tak povinna uhradit jistinu a příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po dni splatnosti do zaplacení.

9. K tvrzením žalované o nemožnosti uhradit dluh, neboť jí žalobce sděloval čísla bankovních účtů, ke kterým neznala vlastníka, soud uvádí následující. Pokud byla splatnost dluhu stanovena na říjen roku 2020 a žalobce současně žalované sdělil číslo bankovního účtu, na který má dlužnou částku uhradit, toto jí sděloval i dle jejího tvrzení v roce 2021, nemůže se žalovaná své povinnosti zprostit tvrzením, že nezná konkrétního majitele bankovního účtu, neboť žalobce sám určil bankovní účet a po připsání částky na jím specifikovaný bankovní účet by byl dluh splněn (§ 1957 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Žalobce tak učinil vše, aby žalované umožnil dluh splnit, žalovaná nikoliv a dostala se do prodlení. I v rámci předžalobní upomínky, zasílané zástupcem žalobce, byla žalovaná informována o platebních podmínkách. O učiněné platbě má žalovaná možnost mít ze strany banky písemné potvrzení, zapření peněz tedy pravděpodobné není. Pokud měla na mysli zapření peněz ze strany majitele účtu, za situace, kdy by ona měla potvrzení, že částku odeslala, její dluh by byl připsáním částky již splněn, jak bylo uvedeno výše. Další návaznosti by se jí tedy již netýkaly. Žalobce není povinen umožnit žalované uhradit dluh na bankovní účet vedený ve [anonymizováno].

10. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobce byl ve věci zcela úspěšný a má proto nárok na náhradu nákladů řízení proti žalované, která úspěch ve věci neměla. Náklady řízení představují uhrazený soudní poplatek ve výši 6 500 Kč a náklady zastoupení. Pokud jde o náklady zastoupení, soud při jejich výpočtu vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“). Zástupce žalobce má nárok na odměnu za dva úkony právní služby po 6 300 Kč dle § 7 bodu 5 – příprava a převzetí zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, dále na odměnu za jeden úkon právní služby po 3 150 Kč dle § 7 bodu 5 ve spojení s § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu za jednoduchou výzvu k plnění. Za tyto tři úkony byla zástupci žalobce přiznána náhrada hotových výdajů ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč) dle § 13 advokátního tarifu. Jelikož je zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, byla mu v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznána náhrada za tuto daň ve výši 21 %, tj. 3 496,50 Kč Celkem tedy byly přiznány žalobci náklady řízení ve výši 26 646,50 Kč.

11. Náklady řízení je žalovaná povinna v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. nahradit k rukám zástupce žalobce.

12. Pokud jde o finanční a majetkovou stránku žalované, pak tato uvedla, že je starobní důchodkyně s příjmem 15 715 Kč, inkasem 5 750 Kč, kdy s ohledem na svůj věk již finanční prostředky od banky v celé výši neobdrží. Následně doložila vyplněné Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, ve kterém uvedla, že její příjem z důchodu je 16 685 Kč, jiné příjmy ani majetek vyšší hodnoty nemá, má dluh u [právnická osoba], na který měsíčně splácí 2 999 Kč. Tato částka vyplývá z výpisu z úvěrového účtu žalované. Mezi své výdaje zařadila pouze částku 800 Kč za léky za dva měsíce. Doložila oznámení [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne 11. 3. 2022, ze kterého plyne, že od června 2022 bude pobírat starobní a vdovský důchod ve výši 16 685 Kč, aktuální výše těchto důchodů dle sdělení Okresní správy sociálního zabezpečení Kroměříž ze dne 4. 4. 2022 činí 15 715 Kč měsíčně. Dle sdělení Úřadu práce České republiky ze dne 5. 4. 2022 je žalovaná dále poživatelkou příspěvku na péči ve výši 4 400 Kč měsíčně. Žalovaná doložila i smlouvu o nájmu domu ze dne 17. 3. 2022, na základě které jí byl přenechán dům v obci [obec], měsíční výše nájemného činí 12 000 Kč a jedná se o dům, kdy v prvním podlaží jsou dva pokoje, spíž, zádveří, chodba, koupelna, kuchyně, WC, ve druhém podlaží poté tři pokoje, chodba, koupelna s WC a spíž. Žalovaná prohlásila, že bude v domě bydlet sama. Nájemné za dobu nájmu od 1. 12. 2021 do 31. 1. 2023 bylo sjednáno celkem na částku 168 000 Kč. Smlouva současně obsahuje dohodu o vzájemném započtení pohledávek, kdy pohledávka žalované jako nájemce vůči pronajímateli z titulu kupní smlouvy ve výši 168 000 Kč za počítává na pohledávku pronajímatele vůči žalované z titulu nájemného ve výši 168 000 Kč.

13. Jelikož žalovaná požádala o možnost úhrady dlužné částky ve splátkách, kdy toto odůvodnila svou finanční a majetkovou situací, kterou soudu popsala a částečně doložila, dále s ohledem na výši dlužné částky a možnosti žalované, soud žalované umožnil zaplatit dlužnou částku včetně příslušenství a nákladů řízení ve splátkách po 10 000 Kč měsíčně. Při soudem stanovené měsíční splátce dojde k celkové úhradě přiznaného dluhu v přiměřené době a žalovaná tak nebude nepřiměřeně zvýhodněna na úkor žalobce. Soud rovněž k této částce dospěl vzhledem k tomu, že žalovaná pobírá příspěvek na péči 4 400 Kč, o kterém se nezmínila, a současně její náklady na bydlení přestavují pouze náklady za energie, když její závazek na nájemném od 1. 12. 2021 do 31. 1. 2023 byl započten. Žalovaná bydlí v nájemním dvoupodlažním domě s pěti pokoji, ve kterém bydlí sama, jedná se o její rozhodnutí, nicméně pokud má dluhy po splatnosti a nedostatek disponibilních prostředků, měla by si obstarat menší a tedy levnější bydlení tak, aby mohla všem svým dluhům dostát. Nájemné tak nemuselo být oproti kupní smlouvě započítáno, mohla tak mít disponibilní prostředky, a současně velkost domu má výrazný dopad i na výši plateb za energie, které žalovaná musí hradit. Pokud aktuálně v domě sama nebydlí, jsou ostatní obyvatelé domu povinni na bydlení a tedy i na energie přispívat. Soud přihlédl i k tvrzení žalované, že k úhradě dluhu nedošlo z toho důvodu, že jí nebylo sděleno číslo k adekvátnímu bankovnímu účtu (žalované vysvětleno výše), vychází tedy z toho, že žalovaná byla připravena dluh splnit, alespoň částečně, a měla by mít část dlužné částky naspořenou (to i ve vztahu k době konci nájemného).

14. Výhoda splátek je však žalované poskytnuta pouze v případě, že bude celý svůj dluh stanoveným způsobem plnit. Pokud žalovaná nezaplatí byť jen jednu splátku včas, ztratí výhodu splátek a celý dluh se stane splatným. Žalobkyně by se pak mohla domáhat výkonu tohoto rozsudku pro celou zbylou nezaplacenou částku.

15. Odůvodnění rozsudku je učiněno v souladu s § 157 odst. 3 o. s. ř.