17 C 65/2024

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stratilovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený opatrovníkem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 39 250,24 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 32 575,21 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se částečně, pro částku 6 675,03 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 737,16 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 875,42 Kč, úrok ve výši 11,5 % ročně z částky 37 250,24 Kč od , datum, do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 37 250,24 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 5 127,50 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

IV. Česká republika – Okresní soud v Kroměříži nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem doručeným soudu dne , datum, doplněným podáním ze dne , datum, a , datum, , se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 39 250,24 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že dne , datum, uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 11,5 % ročně a případnými poplatky. Před uzavřením smlouvy byla posouzena schopnost žalovaného úvěr splácet, a to prostřednictvím jím poskytnutých informací uvedených v žádosti o poskytnutí úvěru, jeho prověřením v registrech, přičemž získaná data žalobkyně konfrontovala se statistickými, demografickými a historickými daty. Jelikož žalovaný úvěr řádně nesplácel, uhradil 11 splátek, byl úvěr ke dni , datum, zesplatněn.

2. Opatrovník žalovaného uvedl, že žalovaný trpí trvalou a závažnou duševní poruchou (paranoidní schizofrenií), která nepochybně snižuje jeho kognitivní funkce a je zvýšeně důvěřivý. Kvůli této nemoci byl s největší pravděpodobností někým zneužit, případně se stal obětí trestné činnosti. Doplnil, že žalovaný je osobou bez domova, jeho jediný příjem je invalidní důchod, jinak je nemajetný, přičemž žalobkyně řádně nezkoumala osobní a majetkové poměry žalovaného v takovém rozsahu, aby vyhověla požadavkům zákona o spotřebitelském úvěru, smlouva o úvěru je tak z tohoto důvodu neplatná. V závěrečném návrhu navrhl, aby byl žalovaný povinen žalobkyni vrátit poskytnutou jistinu poníženou o uhrazené splátky.

3. Žalobkyně v replice doplnila, že žalovaný nebyl omezen ve svéprávnosti ke dni uzavření smlouvy o úvěru, byl tak plně způsobilý tuto uzavřít. Informace ohledně duševní poruchy žalovaného mají podklad v informacích poskytnutých Centrem duševního zdraví, nicméně jelikož nebyl žalovaný v opatrovnickém řízení zhlédnut a nebyl vyšetřen znalcem, kdy dané řízení bylo zastaveno, nelze potvrdit existenci duševní poruchy ani to, že by byl žalovaný zneužit.

4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

5. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovanému byly dne , datum, poskytnuty základní údaje o úvěru – výše, čerpání, splatnost, poplatky.

6. Ze smlouvy označené jako smlouva o úvěru zjištěno, že tato byla dne , datum, uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným. Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit úroky a další poplatky a ceny. Číslo úvěrového účtu bylo , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Výše měsíční splátky činila 1 689 Kč (první splátka ve výši 415,28 Kč), úroková sazba činila 11,50 % ročně. Součástí smlouvy jsou úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele, všeobecné obchodní podmínky a sazebník.

7. Z návrhu na rozhodnutí o poskytnutí osobního úvěru, žádosti o poskytnutí úvěru, výpisu prověření v registrech bylo zjištěno, že zde jsou zaznamenány údaje o žalovaném – jméno, příjmení, bydliště, rodné číslo, dále to, že má středoškolské vzdělání, bydlí u rodičů, příjem má 13 000 Kč plynoucí z invalidního důchodu, výdaje spojené s bydlením 2 500 Kč, ostatní výdaje 500 Kč. Žalovaný měl kreditní splátkovou kartu od , datum, se zůstatkem 19 386 Kč (nebyly známy informace o nesplácení).

8. Z interního účetního dokladu pro jednoduché zápisy bylo zjištěno, že žalobkyně dne , datum, poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč.

9. Z upomínky ze dne , datum, bylo zjištěno, že toto byl žalovaný vyzván k úhradě dlužného nedoplatku.

10. Z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne , datum, bylo zjištěno, že touto byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky po splatnosti do , datum, s tím, že v opačném případě dojde ke splatnosti celé pohledávky. Z dodejky pak to, že zásilka byla podána k poštovní přepravě.

11. Z historického výpisu z úvěru č. , tel. číslo, bylo zjištěno, že částka úvěru 50 000 Kč byla načerpána , datum, , byla uhrazena první splátka ve výši 415,28 Kč, následně dalších 10 splátek po 1 689 Kč, přičemž na poslední splátku bylo uhrazeno o 118,51 Kč navíc, dále byly přijaty platby 0,47 Kč a 0,53 Kč na úroky/pokuty.

12. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, bylo zjištěno, že touto byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, byl upozorněn na její možné soudní vymáhání. Z potvrzení o podání pak to, že zásilka (na tři různé adresy) byla podána k poštovní přepravě.

13. Z rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bylo zjištěno, že žalovaný dne , datum, uzavřel se společností , právnická osoba, . smlouvu o úvěru, na základě které obdržel téhož dne částku 22 000 Kč.

14. Z usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bylo zjištěno, že řízení o jmenování opatrovníka žalovaného bylo zastaveno, neboť žalovaného se nepodařilo vyslechnout, případně zhlédnout, nebyl znalecky vyšetřen, neboť ke znalci se opakovaně nedostavil, není znám jeho pobyt.

15. Závěr o skutkovém stavu:

16. Dne , datum, byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva označená jako smlouva o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit úroky a další ceny. Úvěr byl žalovanému vyplacen téhož dne.

17. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě informací získaných od žalovaného a výpisem z registrů. Zjistila základní identifikační údaje žalovaného, způsob jeho bydlení a vzdělání. Dále to, že má příjem 13 000 Kč a výdaje spojené s bydlením u rodičů 2 500 Kč a další výdaje 500 Kč, nicméně aniž by tyto informace i ověřila. Z registrů zjistila to, že žalovaný má od roku 2021 kreditní kartu. Soudu je dále z úřední činnosti známo, že dne , datum, obdržel žalovaný částku 22 000 Kč od jiného subjektu, se kterým uzavřel smlouvu o úvěru.

18. Žalovaný na svůj dluh dosud uhradil celkem 17 424,79 Kč – první splátku 415,28 Kč, dále deset splátek po 1 689 Kč, dále 118,51 Kč na splátkách a 1 Kč na úrocích/pokutách. Žalovanému byly zaslány výzvy k úhradě dlužných částek, byla mu zaslána i předžalobní upomínka.

19. Stran svéprávnost žalovaného bylo zjištěno to, že žalovaný není omezen ve svéprávnosti. U zdejšího soudu bylo zahájeno řízení o jmenování opatrovníka, nicméně jelikož není znám pobyt žalovaného, nepodařilo se ho vyslechnout, zhlédnout ani vyšetřit znalcem, bylo toto řízení zastaveno.

20. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do , datum, , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do , datum, , poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

26. Právní posouzení věci:

27. Jelikož smlouva uzavřená mezi žalovaným a žalobkyní je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přistoupil soud nejdříve k posouzení toho, zda žalobkyně splnila před uzavřením předmětné smlouvy povinnost uloženou § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. zda s řádnou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně získala informace od žalovaného stran jeho příjmů a výdajů, nicméně tyto nijak neověřovala a nepřistoupila k tomu ani poté, co zjistila jeho velmi nízký příjem, pocházející nad to z invalidního důchodu, tedy bez minimální možnosti navyšování příjmů (např. formou přivýdělku), se sdělením až enormně nízkých životních nákladů 500 Kč (vyjma nákladů na bydlení 2 500 Kč) a již existujícího úvěrového produktu (kreditní karty). Ze všech těchto informací vyplývá, že žalobkyně měla úvěruschopnost žalovaného posuzovat s vyšší mírou pečlivosti, zejména ve stránce výdajové. Pokud si však žalobkyně za výdaje žalovaného doložila částku životního minima, nebyl její přístup správný, neboť tato částka nemusí (a často není) být vypovídající ve vztahu ke konkrétní osobě.

28. Soud se zcela ztotožňuje s názorem vysloveným v nálezu Finančního arbitra ze dne , datum, , č. j. FA/SR/SU/1320/2023-34: „Ohledně pravidelných výdajů Navrhovatele finanční arbitr odkazuje, že životní minimum představuje podle § 1 odst. 1 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů, „minimální hranici peněžních příjmů fyzických osob k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb“. Hodnoty stanovené nařízením vlády č. 204/2022 Sb., o zvýšení částek životního minima a existenčního minima, slouží k výpočtu životního minima tak, aby dotčené osoby mohly pokrýt své výdaje, tyto hodnoty však nevyjadřují reálné výdaje konkrétního spotřebitele nebo domácnosti spotřebitele. Věřitel by měl při posouzení úvěruschopnosti ověřit skutečné a aktuální výdaje spotřebitele. Nestačí vycházet ani z výše životního minima, ani ze statistických údajů o průměrných výdajích domácností. Není totiž vyloučené, že výdaje jednotlivých spotřebitelů ve srovnatelném postavení se mohou výrazně lišit.“29. Dále je nutno doplnit, že pokud věřitel nemá na počátku všechny potřebné vstupní informace (a tyto i ověřené), je následné porovnání neúplných údajů s dalšími daty (např. statistickými, demografickými) nadbytečné. Nad to bylo zjištěno, že žalovaný ve shodném měsíci obdržel finanční produkty z jiného úvěrového produktu, což vůbec nesvědčí o jeho dobré finanční situaci.

30. Soud proto dospěl k závěru, že postup žalobkyně neodpovídá požadavkům uvedeným v ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru – úvěruschopnost prověřovala, nicméně dospěla k nesprávným závěrům.

31. S ohledem na vše výše uvedené považuje soud smlouvu o úvěru za neplatnou podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do , datum, . Tento závěr odpovídá rovněž obecné úpravě obsažené v § 580 a § 588 občanského zákoníku, dle které je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu (v tomto případě § 86 zákona o spotřebitelském úvěru) a soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Pro doplnění soud dodává, že v kontextu rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne , datum, ve věci C-679/18 OPR-Finance proti GK, je povinností soudu zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení následek, tedy absolutní neplatnost smlouvy.

32. Žalobkyně má právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do , datum, . V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 50 000 Kč. Žalovaný již na svůj dluh zaplatil částku 17 424,79 Kč. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni částku 32 575,21 Kč. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta, neboť úrok (poplatky) byl sjednán neplatně (smlouva je neplatná v celém rozsahu).

33. Jelikož podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru „v době přiměřené jeho možnostem“, nelze uzavřít, že se žalovaný dostala do prodlení ve smyslu § 1970 o. z., žalobkyni nelze tedy přiznat ani zákonný úrok z prodlení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

34. Žalovaný není omezen ve svéprávnosti a nebyl ani ke dni uzavření smlouvy o úvěru. Současně vzhledem k tomu, že se nedostavil k vyšetření soudním znalcem, nebylo možno zjistit, zda trpí či mohl trpět v době uzavření smlouvy se žalobkyní duševní poruchou. Zneužití žalovaného jinou osobou prokázáno nebylo, k tomuto tvrzení nebyly přes poučení označeny důkazy.

35. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když žalobkyně byla úspěšná se svým návrhem pouze částečně. V návrhu požadovala částku 51 759,86 Kč (je nutno přihlížet i k příslušenství zkapitalizovanému ke dni vyhlášení rozhodnutí), přičemž úspěšná byla v části nároku ve výši 32 575,21 Kč, tedy v rozsahu 63 %. Žalobkyni tak přísluší náhrada nákladů řízení v rozsahu 26 % (od úspěchu 63 % se odečítá neúspěch 37 %).

36. Žalobkyni vzniklé náklady řízení představují uhrazený soudní poplatek ve výši 1 571 Kč a náklady zastoupení. Pokud jde o náklady zastoupení, soud při jejich výpočtu vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“). Zástupce žalobkyně má nárok na odměnu za pět úkonů právní služby po 2 700 Kč dle § 7 bodu 5 (příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé, předžalobní upomínka, vyjádření ve věci ze dne , datum, , účast u jednání dne , datum, ), vše z tarifní hodnoty 39 250,24 Kč. Za tyto úkony byla zástupci žalobkyně přiznána náhrada hotových výdajů ve výši 1 500 Kč (5 x 300 Kč) dle § 13 advokátního tarifu. Jelikož je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty, byla mu v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznána náhrada za tuto daň ve výši 21 %, tj. 3 150 Kč. Celkem by tedy byly přiznány žalobkyni náklady řízení ve výši 19 721 Kč. Jelikož má žalobkyně nárok na 26 % nákladů řízení, byly jí tyto přiznány ve výši 5 127,50 Kč.

37. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení spojených s doplněním návrhu ze dne , datum, , neboť skutečnosti zde uvedené měla žalobkyně tvrdit již v návrhu ve věci samé. Nejedná se tak o účelně vynaložený náklad řízení.

38. Výrok IV. o nákladech státu je odůvodněn § 149 odst. 2 o. s. ř., neboť opatrovník zastupoval účastníka, kterému nebyla přisouzena náhrada nákladů řízení.

39. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.