17 C 72/2022

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stratilovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného žaloba na určení vlastnického práva rozsudkem pro zmeškání

I. Určuje se, že vlastníkem vozidla [příjmení] [jméno], [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno] je žalovaný [celé jméno žalovaného], [datum narození].

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem doručeným [název soudu] dne 17. 12. 2021, ve znění jeho zpřesnění ze dne 7. 6. 2022, domáhal se žalobce určení, že vozidlo [příjmení] [jméno], [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno] je ve vlastnictví žalovaného. Uvedl, že dne 21. 7. 2020 uzavřel jako prodávající kupní smlouvu s kupujícím – žalovaným. Předmětem koupě byl jím specifikovaný [značka automobilu]. Spolu s vozidlem předal žalovanému veškeré doklady – velký technický průkaz, malý technický průkaz a plnou moc k přepisu vozidla. Žalovaný se ve smlouvě zavázal, že do 10 pracovních dnů převede dané vozidlo na svou osobu. Dne 18. 7. 2021 však žalobce zjistil, že vozidlo je v registru stále zapsáno na jeho jméno, do datové schránky mu téhož dne byla doručena výzva k úhradě pokuty za přestupek. O převodu vozidla informoval [stát. instituce], ten se snažil žalovaného opakovaně kontaktovat, nicméně bezúspěšně. Nereagoval ani na telefonní výzvy žalobce. Dne 10. 11. 2021 byl poté [stát. instituce] vydán příkaz s povinností pro žalobce uhradit pokutu ve výši 1 500 Kč. Jelikož nemá k dispozici vozidlo ani příslušné dokumenty, nemůže provést přepis vozidla na žalovaného, kdy současně žalovaný s tímto páchá přestupky, zahájil předmětné řízení.

2. Usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], vyslovil tento soud svou místní nepříslušnost a spis byl po právní moci postoupen Okresnímu soudu v Kroměříži, kde je řízení dále vedeno pod sp. zn. [spisová značka].

3. Dne 21. 2. 2022 byl žalovanému doručen návrh ve věci samé (žaloba). Dne 23. 5. 2022 mu poté bylo doručeno předvolání k prvnímu jednání, v rámci kterého byl žalovaný poučen o možnosti vydání rozsudku pro zmeškání. Žalovaný se k prvnímu jednání bez důvodné a včasné omluvy nedostavil, k věci se nevyjádřil, žalobce, který se k jednání dostavil, navrhl vydání rozsudku pro zmeškání.

4. Podle § 153b odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“), zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), nebo došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky.

5. Žalovanému byla žaloba doručena do vlastních rukou, předvolání mu bylo doručeno vhozením do domovní schránky, a to na adresu jeho trvalého bydliště. K prvnímu jednání nařízenému na 7. 6. 2022 se žalovaný bez důvodné a včasné omluvy nedostavil, ač předvolání k jednání spolu s poučením o následcích nedostavení se mu bylo doručeno více než 10 dnů přede dnem konání jednání. Žalobce navrhl, aby bylo rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání.

6. Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky uvedené v § 153b odst. 1 o. s. ř., soud pokládal tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu za nesporná a na tomto základě rozhodl rozsudkem pro zmeškání.

7. Žalobce uzavřel se žalovaným kupní smlouvu v souladu s § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Žalobce žalovanému předmět koupě – vozidlo, odevzdal spolu se všemi doklady a plnou mocí umožňujícímu mu požádat o zápis změny vlastníka v registru silničních vozidel dle § 8 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Žalovaný vozidlo převzal, nicméně o zápis změny vlastníka u příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností nepožádal. Jelikož žalobce nedisponuje vozidlem ani doklady k němu, nemá možnost sám požádat o zápis změny vlastníka, kdy současně žalovaný mu dále součinnost neposkytuje a neposkytoval ji ani správnímu úřadu při řešení přestupku, vyhověl soud jeho návrhu na určení, že vlastníkem vozidla je žalovaný.

8. Soud dále dodává, že přestože není možno tímto rozhodnutím uložit žalovanému povinnost požádat o zápis změny vlastníka v registru silničních vozidel, a to neprodleně, je nutno uvést názor vyslovený plénem Ústavního soudu České republiky v nálezu ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 114/20:„ Požadavek na doložení dokumentů v řízení o žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla, neposkytl-li nový nebo dosavadní vlastník vozidla dostatečnou součinnost, není skutečnou překážkou k tomu, aby se žadatel mohl domoci změny či odstranění údaje o své osobě v registru silničních vozidel tak, aby odpovídal skutečnému stavu za podmínky, jde-li tak učinit na základě pravomocného rozsudku civilního soudu o určení vlastnictví k danému vozidlu, nebo má-li skutečný vlastník možnost domoci se u civilního soudu vydání potřebných dokladů a vozidla k tomu, aby uvedený požadavek na doložení dokumentů, byť později, splnil. Takový požadavek proto nemá žádné negativní důsledky ve sféře práv chráněných ústavním pořádkem České republiky, zejména práva každého domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť odkázání dané osoby na postupy v občanskoprávním soudním řízení nejsou nepřiměřené jeho situaci, do které se dostal porušením své zákonné povinnosti podat společnou žádost o zápis změny vlastníka v registru vozidel ve stanovené lhůtě.“ 9. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v řízení zcela úspěšný, měl by právo na náhradu nákladů řízení, nicméně výslovně uvedl, že náhradu nákladů řízení nepožaduje. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

10. Odůvodnění rozsudku je učiněno v souladu s § 157 odst. 3 o. s. ř.