18 C 100/2022

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Peřinou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 41 244 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni: a) částku ve výši 37 748 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 37 748 Kč od 8. 9. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 938,53 Kč a s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 596 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč b) částku ve výši 3 496 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně částku 3 828 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Kroměříži dne 22. 4. 2022 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 41 244 Kč s příslušenstvím tak, jak je zachyceno v návrhu.

2. Dle tvrzení žalobkyně uzavřel žalovaný dne 15. 10. 2019 se společností [právnická osoba], [IČO], Smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na základě které poskytla uvedená společnost žalovanému na jeho účet úvěr ve výši 50 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit uvedené společnosti částku 50 000 Kč s příslušenstvím formou 35 pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 979,79 Kč nejpozději do 14. 9. 2022. Žalovaný však sjednané částky nehradil řádně a včas, v důsledku čehož byl úvěr ke dni 18. 5. 2021 zesplatněn a žalovanému vznikla povinnost zaplatit celou dlužnou částku a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení.

3. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, což bylo poté žalovanému oznámeno dopisem. Z uvedeného dovozuje žalobkyně svou aktivní procesní legitimaci.

4. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 49 840 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 37 748 Kč, nesplaceného úroku ve výši 8 446 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 3 496 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč.

5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nevyjádřil. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalovaného předpokládal, že nemá žádné námitky. Soudem bylo nařízeno vyhlášení rozsudku na den 16. 6. 2022. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

6. Soud při svém rozhodování vycházel z připojených listinných důkazů na č. l. 11-35 spisu.

7. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. A dle odst. 2 téhož ustanovení váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

10. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. A dle odst. 2 téhož ustanovení může úvěrovaný vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

11. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Dle § 2049 o. z. pak zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. A dle § 2051 o. z. může soud na návrh dlužníka nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

13. Dále soud konstatuje, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni a tím je dána její aktivní věcná legitimace.

14. Na základě provedeného dokazování při hodnocení všech důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.

15. Z provedených důkazů bylo zjištěno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byl uzavřen závazkový vztah, konkrétně pak smlouva o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta finanční půjčka ve výši 50 000 Kč s tím, že se žalovaný zavázal vrátit uvedenou částku spolu s příslušenstvím formou 35 pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 979,79 Kč nejpozději do 14. 9. 2022.

16. Za tohoto stavu soud proto dospěl k závěru, že mezi původní věřitelkou a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Nárok žalobkyně na zaplacení zbývající jistiny ve výši 37 748 Kč, nesplaceného úroku ve výši 8 446 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 3 496 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč, je v souladu se zákonem. Výši úroku z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl.

17. Úspěšné žalobkyni podle § 142 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení, která sestávala z uhrazeného soudního poplatku za elektronický platební rozkaz ve výši 1 650 Kč, odměny advokáta podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 1 úkon právní služby částka 500 Kč a za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žalobní návrh a výzva k úhradě) 3 x částka 500 Kč, tj. 1 500 Kč, 3 x RP po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a dále 21 % DPH dle předloženého osvědčení o registraci plátce DPH, tedy celkem 3 828 Kč.

18. Výrok o tom, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku, má oporu v § 160 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.

19. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení k rukám advokáta, má pak oporu v § 149 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.

20. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění.