18 C 114/2023

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Markem Peřinou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 8 190,70 Kč

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 000 Kč a částky 6 190,70 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 8. 3. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 8 190,70 Kč tak, jak je blíže zachyceno v žalobním návrhu.

2. Podle tvrzení žalobkyně tato standardně uzavírá se svými zákazníky sdružené smlouvy na dodávku elektřiny a plynu (dále též„ smlouva“) na dobu neurčitou nebo na dobu určitou. Volbu typu smlouvy činí zákazník na základě svého uvážení. Informace o podmínkách a cenách, včetně vlastních formulářů smluv jsou veřejně k dispozici na internetových stránkách žalobkyně v souladu s povinností jí vyplývající z § 11a odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona. Informace jsou k dispozici také na všech zákaznických kancelářích žalobkyně. Pro smlouvy na dobu neurčitou se vždy uplatňuje ceník Standard, jenž představuje základní produkt dodávek elektřiny/plynu. Ceník Standard žalobkyně průběžně mění a upravuje zejména v souvislosti s vývojem velkoobchodních cen elektřiny/plynu, jak žalobkyně se zákazníkem předem dohodla ve smlouvě. Pro smlouvy na dobu určitou je se zákazníkem vždy sjednán produkt, který na rozdíl od ceníku Standard garantuje určitou cenu elektřiny/plynu po celou dobu trvání smlouvy (po základní dobu trvání smlouvy a pro další období - prolongaci stanoví způsob, jak bude cena určena) a představuje nižší jednotkovou cenu elektřiny/plynu. Na rozdíl od smlouvy na dobu neurčitou tak zákazník získá (i) jistotu sjednané neměnné ceny po celou dobu trvání smlouvy, čímž je účinně chráněn proti růstu cen elektřiny/plynu, a dále též získává (ii) nižší cenu elektřiny/plynu. Cena u některých produktů též může být postupně snižována (typicky u produktu elektřina/plyn Optimal), i tak se ovšem jedná o ceny předem známé na příslušné vymezené období a ze strany žalobkyně nezměnitelné. U smluv na dobu určitou žalobkyně proti těmto benefitům utvrzuje smluvní pokutou, že závazek zákazníka spočívající v řádném plnění smlouvy po sjednanou dobu bude dodržen. Ustanovení o smluvních pokutách, jež je obsaženo v oddíle smlouvy označené„ Ostatní ujednání“, pokrývá širokou řadu skutkových podstat. U smluvní pokuty, která je určena násobkem stanovené částky a počtem měsíců následujících po měsíci, kdy došlo k naplnění konkrétní hypotézy vzniku smluvní pokuty do konce sjednané délky trvání smlouvy současně platí, že tato současně představuje paušalizovanou náhradu škody žalobkyně, která jí může vzniknout neodebráním pro zákazníka nasmlouvané elektřiny/plynu, neboť žalobkyně u smluv na dobu určitou elektřinu/plyn pro zákazníka nakupuje předem pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy na volatilních velkoobchodních trzích, a to na základě tzv. důvodně předpokládané spotřeby podle energetické legislativy. Jen tak může žalobkyně zaručit pevnou cenu po sjednanou dobu. Žalobkyně se v případě uhrazení smluvní pokuty vzdává nároku na náhradu škody v důsledku porušení závazku, která by výši smluvní pokuty převyšovala. Povinnosti žalobkyně neutvrzuje smluvní pokuta, jsou však stanoveny obecně závaznými právními předpisy a při jejich porušení se žalobkyně vystavuje riziku správní sankce.

3. K tomu žalobkyně dále uvedla, že dodávala žalovanému na základě Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 18. 2. 2019 a platných obchodních podmínek, jež jsou nedílnou součástí smlouvy (dále jen„ Smlouva“), do odběrného místa na adrese [adresa], elektřinu pro kategorii domácnost a žalovaný na tomto odběrném místě elektřinu odebíral. Smluvní strany si ve smlouvě v odstavci„ Ostatní ujednání“ ujednaly pro případ, kdy zákazník učiní bez souhlasu obchodníka jakýkoliv právně relevantní projev vůle směřující k předčasnému ukončení smlouvy sjednané na dobu určitou a/nebo dodávky od obchodníka probíhající na základě takové smlouvy a/nebo zákazník způsobí svým jednáním nemožnost dodávky, smluvní pokutu zahrnující případnou náhradu škody vzniklé neodebráním pro zákazníka nasmlouvaného množství elektřiny ve výši 400 Kč pro kategorii Domácnost a 2 000 Kč pro kategorii Maloodběratel za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky od innogy do konce doby trvání smlouvy (vč. případné prolongace). V případě zákazníka zařazeného do nejnižšího pásma ročního odběru dle Ceníku obchodníka se částky smluvních pokut snižují o polovinu. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou 30 měsíců od data 9. 11. 2019 s možností automatické prolongace smlouvy. Dne 31. 12. 2021 došlo k ukončení dodávky elektřiny změnou dodavatele elektřiny, jak je patrné z komunikace obchodníků s elektřinou a [anonymizováno], jejíž kopie je přílohou žaloby. Uvedené znamená, že žalovaný jednostranně ukončil smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny změnou dodavatele. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému v souladu s uzavřenou smlouvou smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč, a to vyúčtováním smluvní pokuty [variabilní symbol] vystavené dne 2. 1. 2022, splatné dne 12. 1. 2022 Smluvní pokutu žalobkyně v souladu se smlouvou požaduje za každý měsíc od 31. 12. 2021 do 9. 5. 2022, tedy za 5 měsíců po 400 Kč. Na toto vyúčtování nebyla žalovaným provedena žádná úhrada. K úhradě zbývá částka 2 000 Kč. Výzvou ze dne 18. 5. 2022 zaslanou doporučeně na sjednanou doručovací adresu (i na žalovaným změněnou adresu - [ulice a číslo], [PSČ] [obec]) byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky. Odeslání této výzvy prokazuje žalobkyně dokladem o odeslání zásilky ze dne 20. 5. 2022.

4. Žalobkyně dále sdělila, že dodávala žalovanému na základě Smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze dne 2. 12. 2016 ve znění dodatku ze dne 29. 4. 2021 a platných obchodních podmínek, jež jsou nedílnou součástí smlouvy (dále jen„ Smlouva“), do odběrného místa na adrese [adresa], plyn pro kategorii domácnost a žalovaný na tomto odběrném místě plyn odebíral. Dodatek ke Smlouvě o sdružených službách dodávky plynu ze dne 29. 4. 2021 byl uzavřena elektronickým právním jednáním v systému dle § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, v systému žalobkyně [anonymizováno] a [webová adresa] Smluvní strany si ve smlouvě v odstavci„ Ostatní ujednání“ ujednaly pro případ, kdy zákazník učiní bez souhlasu obchodníka jakýkoliv právně relevantní projev vůle směřující k předčasnému ukončení smlouvy sjednané na dobu určitou a/nebo dodávky od obchodníka probíhající na základě takové smlouvy a/nebo zákazník způsobí svým jednáním nemožnost dodávky, smluvní pokutu zahrnující případnou náhradu škody vzniklé neodebráním pro zákazníka nasmlouvaného množství plynu ve výši 400 Kč pro kategorii Domácnost a 2 000 Kč pro kategorii Maloodběratel za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky od innogy do konce doby trvání smlouvy (vč. případné prolongace). V případě zákazníka zařazeného do nejnižšího pásma ročního odběru dle Ceníku obchodníka se částky smluvních pokut snižují o polovinu. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou 24 měsíců od data 30. 4. 2021 s možností automatické prolongace smlouvy. Dne 31. 12. 2021 došlo k ukončení dodávky plynu změnou dodavatele plynu, jak je patrné z komunikace obchodníků s plynem a [anonymizováno], jejíž kopie je přílohou žaloby. Uvedené znamená, že žalovaný jednostranně ukončil smlouvu o sdružených službách dodávky plynu změnou dodavatele. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému v souladu s uzavřenou smlouvou smluvní pokutu ve výši 6 400 Kč, a to vyúčtováním smluvní pokuty [variabilní symbol] vystavené dne 2. 1. 2022, splatné dne 12. 1. 2022 Smluvní pokutu žalobkyně v souladu se smlouvou požaduje za každý měsíc od 31. 12. 2021 do 30. 4. 2023, tedy za 16 měsíců po 400 Kč. Na toto vyúčtování byla provedena částečná úhrada ve výši 209,30 Kč. K úhradě zbývá částka 6 190,70 Kč. Výzvou ze dne 18. 5. 2022 zaslanou doporučeně na sjednanou doručovací adresu (i na žalovaným změněnou adresu - [ulice a číslo], [PSČ] [obec]) byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky. Odeslání této výzvy prokazuje žalobkyně dokladem o odeslání zásilky ze dne 20. 5. 2022.

5. Ve věci byl následně vydán dne 14. 3. 2023 elektronický platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný v zákonné lhůtě dne 3. 4. 2023 odpor, který následně podáním doručeným soudu dne 1. 4. 2023 odůvodnil s tím, že mj. uvedl, že s žalobkyní měl skutečně uzavřenou smlouvu o dodávkách energií (plyn i elektřina), nicméně k 31. 10. 2021 došlo k zániku nájemní smlouvy jejím prostým vypršením platnosti a jeho faktickém stěhováním do nového nájmu. Při předání bytu [právnická osoba] domov mu byla přebírajícími nabídnuta plná moc k přepisu energií na nového nájemníka, čímž se měly ušetřit kroky s výpovědí a uzavřením nové smlouvy a patrně též zároveň zbytečnému fyzickému odpojení elektroměru a plynoměru během přechodného období, kdy zde nebude nikdo bydlet, spojeného s dalšími náklady. Dne 2. 1. 2022 mu přišly od žalobkyně emailem faktury za smluvní pokuty. Na ty následující den reagoval telefonicky, během kterých vysvětlil výše popsanou situaci, především fakt, že odběrné místo zaniklo jeho stěhováním. Byla založena reklamace, ke které se žalobkyně vyjádřila dne 21. 1. 2022. Následně si vyměnili několik dalších zpráv, nicméně až dne 4. 5. 2022 (na čtvrtý pokus) mu byly zaslány relevantní informace. Následně situaci konzultoval s právníkem a reagoval nesouhlasem s udělením pokuty. Dne 20. 5. 2022 mu bylo doručeno další negativní stanovisko žalobkyně, na které reagoval dalším vyjádřením. Na tuto zprávu získal již jen automatickou odpověď potvrzující přijetí zprávy, čímž považoval situaci za vyřešenou. Žalovaný dále uvedl, že zatímco obchodní podmínky vystavené na portálu žalobkyně skutečně ostatní ujednaní obsahují přímo, verze z doby uzavření smlouvy, resp. jejího návrhu, tato ostatní ujednání neobsahují (viz příloha). Samotná ostatní ustanovení jsou až součástí zadní strany podpisového archu, který podepisoval kurýrovi„ na ulici“, tedy dotyčná strana byla jeho očím skryta a o existenci těchto ustanovení fakticky nevěděl až do začátku května 2022. Zároveň uvádí, že zatímco samotné obchodní podmínky jsou formulovány„ lidsky“, výše uvedená ostatní ujednání jsou již velmi špatně čitelná, a samotná citace je pouze jedinou větou. Přestože k ukončení smlouvy došlo, dle vyjádření žalobkyně„ nestandardně“, fakticky k ukončení smlouvy došlo. Faktem je, že zaniklo užívací právo žalovaného k odběrnému místu. Nelze tedy argumentovat, že žalobkyně došla ke škodě kvůli nemožnosti dodávek a neplnění smlouvy. Díky smluvní fixaci a nárůstem cen na energetickém trhu, bylo taktéž ukončení smlouvy pro společnost dost pravděpodobně finančně výhodnější než její trvání, pokud by tedy vůbec bylo, vzhledem k situaci, možné. Jediným problémem je tedy absence samotné výpovědi, resp. žádosti o výpověď ze strany žalovaného, čemuž může žalobkyně snadno předcházet jednoduchým zasláním žádosti o vyjádření, čímž mohl být celý případ vyřešen jedním emailem, potenciálně obsahujícím kopii končící nájemní smlouvy, případně předávacím protokolem a nájemní smlouvu novou. Závěrem žalovaný uvedl, že po celý smluvní závazek byl vzorně platícím a spokojeným zákazníkem, reklamace a na její vyjádření reagoval promptně. Společnost však nebyla schopna během řady zpráv (po několik měsíců) dodat relevantní a smysluplné informace a samotnou komunikaci jednostranně ukončila bez jakéhokoliv vyjádření, aby následně případ předala právnímu zastoupení k soudnímu vymáhání. Žalovaný má za to, že žalobkyně využívá kliček a pastí blízkých nekalým obchodním praktikám dle zákona č. 634/1992 Sb. běžným pro společnosti fungující na hraně zákona. Pro srovnání, žalovaným náhodně vybraní dodavatelé (ČEZ, MND) podobná ustanovení ve svých obchodních podmínkách nemají.

6. K odporu žalovaného se následně podáním doručeným soudu dne 11. 5. 2023 vyjádřila žalobkyně s tím, že považuje svůj nárok za důvodný.

7. Soud při svém rozhodování vycházel z připojených listinných důkazů založených ve spisu na č. l. 13-34, [číslo] a [číslo].

8. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. soud zjistil následující skutkový stav.

9. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 18. 2. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel uvedeného dne s žalobkyní smlouvu, na základě níž se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu a zajistit službu distribuční soustavy, žalovaný se pak zavázal zaplatit žalobkyni za dodanou elektřinu a související služby stanovenou cenu. Ve smlouvě pak bylo v odstavci„ Ostatní ujednání“ ujednáno pro případ, kdy zákazník učiní bez souhlasu obchodníka jakýkoliv právně relevantní projev vůle směřující k předčasnému ukončení smlouvy sjednané na dobu určitou a/nebo dodávky od obchodníka probíhající na základě takové smlouvy a/nebo zákazník způsobí svým jednáním nemožnost dodávky, smluvní pokutu zahrnující případnou náhradu škody vzniklé neodebráním pro zákazníka nasmlouvaného množství elektřiny ve výši 400 Kč pro kategorii Domácnost a 2 000 Kč pro kategorii Maloodběratel za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky od innogy do konce doby trvání smlouvy (vč. případné prolongace). Současně pak zde byla ujednána další smluvní pokuta, kdy pro případ, že zákazník je v prodlení s jakoukoliv platbou dle Smlouvy přesahující 10 dní, je povinen zaplatit innogy pokutu ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení.

10. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze dne 2. 12. 2016 ve znění dodatku ze dne 29. 4. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel uvedeného dne s žalobkyní smlouvu a následně dodatek ke smlouvě, na základě níž se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému plyn a zajistit službu distribuční soustavy, žalovaný se pak zavázal zaplatit žalobkyni za dodaný plyn a související služby stanovenou cenu. V dodatku ke smlouvě pak bylo v odstavci„ Ostatní ujednání“ ujednáno pro případ, kdy zákazník učiní bez souhlasu obchodníka jakýkoliv právně relevantní projev vůle směřující k předčasnému ukončení smlouvy sjednané na dobu určitou a/nebo dodávky od obchodníka probíhající na základě takové smlouvy a/nebo zákazník způsobí svým jednáním nemožnost dodávky, smluvní pokutu zahrnující případnou náhradu škody vzniklé neodebráním pro zákazníka nasmlouvaného množství plynu ve výši 400 Kč pro kategorii Domácnost a 2 000 Kč pro kategorii Maloodběratel za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky od innogy do konce doby trvání smlouvy (vč. případné prolongace). Současně pak zde byla ujednána další smluvní pokuta, kdy pro případ, že zákazník je v prodlení s jakoukoliv platbou dle Smlouvy přesahující 10 dní, je povinen zaplatit innogy pokutu ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení.

11. Z komunikace obchodníků a OTE bylo zjištěno, že dne 6. 11. 2021 zadal obchodník s elektřinou elektronicky žádost o změnu dodavatele, kdy žalobkyně neeviduje podanou výpověď ze strany zákazníka; dne 31. 11. 2021 pak byla ukončena dodávka elektřiny obchodníkem (žalobkyní). Dále bylo z komunikace obchodníků a OTE zjištěno, že dne 9. 12. 2021 zadal obchodník s plynem elektronicky žádost o změnu dodavatele, kdy žalobkyně neeviduje podanou výpověď ze strany zákazníka; dne 31. 11. 2021 pak byla ukončena dodávka plynu obchodníkem (žalobkyní).

12. Z vyúčtování smluvní pokuty ze dne 2. 1. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému smluvní pokutu za předčasné ukončení smlouvy ve výši 2 000 Kč (konkr. za 5 měsíců á 400 Kč /měsíc), se splatností dne 12. 1. 2022. Dále bylo z vyúčtování smluvní pokuty ze dne 2. 1. 2022 zjištěno, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému smluvní pokutu za předčasné ukončení smlouvy ve výši 6 400 Kč (konkr. za 16 měsíců á 400 [spisová značka]), se splatností dne 12. 1. 2022.

13. Výzvami ze dne 18. 5. 2022 byl žalovaný vyzván k úhradě částek 2 000 Kč a 6 190,70 Kč, a to do 26. 5. 2022. Z poštovního podacího archu pak bylo zjištěno odeslání této výzvy dne 20. 5. 2022.

14. Po provedeném dokazování a zjištění skutkového stavu soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a podle 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), po právní stránce následovně.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

18. Podle § 1813 o. z., má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

19. Podle § 1815 o. z., k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

20. Podle § 28 odst. 1 písm. e) energetického zákona, má zákazník právo na volbu a bezplatnou změnu dodavatele elektřiny.

21. Podle § 50 odst. 2 energetického zákona, se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce elektřiny se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Zahájením dodávky elektřiny podle smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku z výrobce elektřiny nebo zákazníka na výrobce elektřiny nebo na obchodníka s elektřinou. Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny musí obsahovat výčet odběrných míst a jejich předávacích míst, způsoby úhrady plateb za dodávku elektřiny a související služby v elektroenergetice, délku výpovědní doby ne delší než 3 měsíce, která začíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi, jedná-li se o smlouvu na dobu neurčitou, oprávnění zákazníka odstoupit od smlouvy v případě neplnění smluvních povinností ze strany dodavatele nebo v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, způsoby vyrozumění zákazníka o navrhované změně smluvních podmínek a poučení o právu zákazníka na odstoupení od smlouvy v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, dobu trvání smluvního závazku, rezervovaný příkon nebo výkon, typ měření a opatření přijímaná při předcházení stavu nouze, ve stavu nouze a odstraňování následků stavu nouze. Je-li tato smlouva sjednána se spotřebitelem, musí mít písemnou formu a musí obsahovat ujednání o přípustnosti či nepřípustnosti změnit cenu, případně jiné smluvní podmínky a způsobu oznámení těchto změn.

22. Podle § 62 odst. 1 písm. b) energetického zákona, má zákazník právo na volbu a bezplatnou změnu dodavatele plynu.

23. Podle § 72 odst. 2 energetického zákona, se smlouvou o sdružených službách dodávky plynu zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby v plynárenství a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za související služby cenu uplatňovanou v souladu s cenovou regulací. Zahájením dodávky plynu podle smlouvy o sdružených službách dodávky plynu dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku na výrobce plynu nebo na obchodníka s plynem. Smlouva o sdružených službách dodávky plynu musí dále obsahovat obdobné podstatné náležitosti jako smlouva o dodávce plynu se zákazníkem. Je-li tato smlouva sjednána se spotřebitelem, musí mít písemnou formu a musí obsahovat ujednání o přípustnosti či nepřípustnosti změny ceny, případně jiných smluvních podmínek, a způsobu oznámení těchto změn, jsou-li přípustné.

24. Na základě provedeného dokazování při hodnocení všech důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.

25. Na základě zjištění učiněných z předložených listin, a to zejména ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 18. 2. 2019 a ze smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze dne 2. 12. 2016 ve znění dodatku ze dne 29. 4. 2021, má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byly platně uzavřeny smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny a plynu dle energetického zákona.

26. Soud úvodem konstatuje, že ve výše citovaných ustanoveních § 1813 a násl. o. z. je provedena směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, přičemž smyslem je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli, především v případě jednostranných formulovaných typových smluv, a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Jde o ochranu před nepoctivým jednáním podnikatele. Zakázaná jsou přitom ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Je tedy nutné postupně zjistit, zda: a) jde o smluvní ujednání, b) zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran, c) jde o nerovnováhu v neprospěch spotřebitele, d) tato nerovnováha je v rozporu s požadavkem přiměřenosti. Přezkumu podle § 1813 o. z. pak podléhají pouze ujednání (ovšem veškerá smluvní ujednání) spotřebitelských smluv. Přezkumu přiměřenosti předchází posouzení, zda konkrétní ujednání je vůbec součástí smlouvy. Posuzování významné nerovnováhy v právech a povinnostech stran má dvě úrovně. Je možné posuzovat rozsah nerovnováhy v poměru smluvního ujednání a absence smluvního ujednání, či v poměru práva jedné strany a strany druhé. Pouhá skutečnost, že strany mají stejné právo (např. smluvní pokuta, promlčení), neznamená, že nemůže jít o významnou nerovnováhu v právech a povinnostech, je nutné posuzovat reálný význam ujednání pro postavení každé ze stran (např. riziko prodlení). Na druhou stranu pouhá skutečnost, že ujednání zakládá jedné ze smluvních stran odlišné postavení od postavení strany druhé, ještě neznamená, že musí jít o nepřiměřené ujednání. Z § 1813 druhé věty o. z. vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde i o zkoumání, zda neexistuje hrubý nepoměr vzájemného plnění, zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikateli poskytuje. Relevantní při zkoumání nepřiměřenosti ujednání je pouze významná nerovnováha. Je proto nutné zkoumat rozsah, v jakém dochází k odchýlení od zákonného rozsahu práv a povinností (např. od zákonné výše úroků z prodlení, od možné škody, která hrozí, v případě smluvní pokuty), v jakém jsou práva stran v nerovnováze, v jakém rozsahu dochází k nerovnováze vzájemných plnění obou stran. Přiměřenost ujednání nemůže být přezkoumávána izolovaně, musí být zkoumána v souvislosti s dalšími ujednáními. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze nerovnováha v právech a povinnostech v neprospěch spotřebitele. Skutečnost, že určité ujednání zhoršuje právní postavení spotřebitele, však může být kompenzována jiným ujednáním, např. nižší cenou, zárukou, vyšší kvalitou zboží. K prokázání takové kompenzace však obvykle nepostačí pouhé prohlášení v ujednání, které nebylo individuálně sjednáno. Při hodnocení kritéria přiměřenosti je nutno vzít v úvahu sílu vyjednávacích pozic stran. Podnikatel splňuje požadavek přiměřenosti, jestliže jedná poctivě a přiměřeně s druhou stranou, jejíž oprávněné zájmy musí vzít v úvahu. Podnikatel musí jednat v souladu s očekáváními, která svým jednáním vyvolal. Musí respektovat, že plnění ze smlouvy má uspokojit potřeby obou stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám, nemělo by být zneužíváno. Spotřebitel musí mít možnost se s obsahem smlouvy seznámit. Při hodnocení přiměřenosti by měla být zohledněna skutečnost, zda obsah smlouvy byl sepsán jasným a spotřebiteli srozumitelným jazykem, stejně jako zda k uzavření smlouvy nebyl spotřebitel pohnut nekalými obchodními praktikami. V úvahu je nutno také brát, zda bylo ujednání sjednáno individuálně či nikoliv. Ujednání není sjednáno individuálně, jestliže smluvní strana neměla reálnou možnost ovlivnit jeho obsah, zejména jestliže je připraveno jednou stranou předem, a to nezávisle na tom, zda tvoří součást obchodních podmínek nebo formuláře. Nicméně přezkum se vztahuje i na ujednání sjednaná individuálně. I v případě takového ujednání může podnikatel zneužít svého silnějšího postavení, např. při využití agresivních nebo klamavých obchodních praktik či nejasných ujednání, a spotřebitel může uzavřít smlouvu, kterou by bez takového zneužití neuzavřel. Posouzení nepřiměřené povahy podmínek se netýká definice hlavního předmětu smlouvy, přiměřenosti ceny a odměny na straně jedné ani služeb nebo zboží dodávaných výměnou na straně druhé, pokud jsou tyto podmínky sepsány jasným a srozumitelným jazykem. Podstata této výjimky vychází z toho, že rozhodnutí ve vztahu k předmětu plnění a jeho ceně jsou základní prvky autonomie vůle, do nichž není stát oprávněn zasahovat, pokud jsou vyjádřeny jasným a srozumitelným způsobem. Test nepřiměřenosti by neměl vést k odstraňování následků špatného rozhodnutí spotřebitele, nejde o cenovou regulaci. Aplikace jiných ustanovení k řešení hrubého nepoměru vzájemného plnění tím není vyloučena. Jestliže je ujednání posouzeno jako nepřiměřené, nepřihlíží se k němu. Takové ujednání jako by nebylo vůbec učiněno, nemá žádné právní účinky a jde o ujednání zdánlivé (§ 551 o. z.), kdy plnění na jeho základě může představovat bezdůvodné obohacení (§ 2991 o. z.). Soud zkoumá, zda se k ujednání nepřihlíží, z úřední moci. Spotřebitel nemusí namítat nepřiměřenost, nemusí se jí dovolávat. § 1815 o. z. však dává prostor spotřebiteli, aby se, přestože je ujednání nepřiměřené, takového ujednání dovolal. Spotřebitel se může vůči podnikateli domáhat plnění podle nepřiměřeného ujednání, aniž by měl podnikatel možnost nepřiměřenost konkrétního ujednání vůči němu namítnout.

27. V daném případě pak soud dospěl k závěru, se smluvní pokuta sjednaná ve výši 400 Kč za každý kalendářní měsíc či jeho část až do konce doby trvání smlouvy tvoří významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalovaného coby spotřebitele (§ 1813 o. z.), a jde tak o zakázané ujednání, k němuž se podle § 1815 o. z. nepřihlíží a které musí soud aplikovat z úřední povinnosti (ex officio), aniž by se žalovaný takového postupu dovolával. V této souvislosti soud upozorňuje, že v každé z předmětných smluv byl současně sjednán další postih žalovaného, který je za porušení platebních povinností sankcionován smluvní pokutou ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s jakoukoliv platbou přesahující 10 dní, přičemž smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny i smlouva o sdružených službách dodávky plynu ze dne 2. 12. 2016 ve znění dodatku ze dne 29. 4. 2021, které jsou smlouvami formulářovými, nikoliv individuálně sjednanými, žádnou z povinností žalobkyně obdobným způsobem neutvrzuje. Smluvní pokuta je tedy ve smlouvě využita jednostranně pouze k utvrzení závazků žalovaného. Navíc předmětná smluvní pokuta je ve své podstatě skrytým odstupným za předčasné ukončení smlouvy, které omezuje právo volby spotřebitele na dodavatele elektřiny a plynu. Neobstojí argumentace žalobkyně, že jde o kompenzaci za neuskutečnění dodávky elektřiny a plynu, neboť smluvní pokuta byla vázána na předčasné ukončení smlouvy, nikoli na nerealizovaný odběr. Tvrzená škoda, která má být pokutou paušálně kompenzována, žalobkyni přitom vzniká i za trvání smluvního vztahu v situaci, kdy v odběrném místě žalovaného nebyla elektřina/plyn reálně odebírána (šlo o tzv. nulový odběr). [jméno] žalobkyně navíc doznává, že u smluv na dobu určitou (jako je tomu v tomto případě) elektřina a plyn pro zákazníka nakupuje předem pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy na volatilních velkoobchodních trzích, a to na základě tzv. důvodně předpokládané spotřeby podle energetické legislativy, reálně tedy mnohem dříve, než byla smlouva mezi stranami vůbec uzavřena. Jde o standardní náklad a riziko podnikání žalobkyně, které se předmětnou smluvní pokutou snaží přenášet na spotřebitele. V případě předčasného ukončení smlouvy jde navíc o uvolněnou kapacitu pro dodávku téže elektřiny a téhož plynu jinému zákazníkovi, takže tato škoda vůbec nemusí vzniknout.

28. Soud dále konstatuje, že o vychýlení rovnováhy v právech a povinnostech stran v neprospěch žalovaného ve smyslu ustanovení § 1813 o z. svědčí i to, že institut smluvní pokuty je ve smlouvě využíván jednostranně pouze k utvrzování závazků žalovaného (viz předchozí odstavec rozsudku), zatímco nedodržení povinností ze strany žalobkyně (např. nedodržení standardu dodávky nebo nedodržení standardu přepravy a distribuce) smluvní pokutou utvrzováno není, přičemž je třeba připomenout, že za protiprávní a protiústavní bylo Ústavním soudem označováno právě takové ujednání ve spotřebitelské smlouvě, v němž byly kumulovány sankce výlučně pro spotřebitele (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 1/10 ze dne 9. 2. 2011). Takový přístup neospravedlňuje ani skutečnost, že žalobkyně může být pro neplnění svých povinností sankcionována jinými subjekty, neboť ve vztahu k druhé smluvní straně tyto prostředky nemohou zcela nahradit funkci smluvní pokuty (např. její reparační funkci).

29. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Pokud se žalovaný nepřiměřeného ujednání nedovolal, má to za následek jeho neplatnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 387/2016 ze dne 31. 10. 2017, zveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 10/2019), a to neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že úprava závazků ze smluv uzavíraných se spotřebitelem je součástí tzv. spotřebitelského práva, jehož právní normy mají charakter norem kogentních, tedy norem, jejichž porušení je vnímáno jako narušení veřejného pořádku (§ 1 odst. 2 o. z.).

30. Soud v této souvislosti upozorňuje, že problematika závazků na dobu určitou byla v minulosti již řešena na úseku telekomunikačních služeb v poměrech zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, kdy z důvodu rozbití monopolu v telekomunikacích vzniklo konkurenční prostředí, v němž si zákazníci mohli začít zdarma vybírat poskytovatele těchto služeb, avšak současně v rámci konkurenčního boje došlo u řady poskytovatelů ke vzniku praktik zakomponovaných do formulářových smluvních návrhů, prostřednictvím nichž se poskytovatelé těchto služeb snažili udržet zákazníky po nepřiměřeně dlouhou dobu mimo hospodářskou soutěž, například právě uzavíráním smluv na dobu určitou s automatickou prolongací a stanovením nepřiměřeně vysokých sankcí v případě předčasného ukončení smlouvy. Kvůli těmto praktikám, které ve svém důsledku vedly k výraznému narušení hospodářské soutěže a k překážkám řádného fungování vnitřního trhu, byly do zákona o elektronických komunikacích přijaty limity a opatření, které tuto činnost regulovaly a mezi něž patří například stanovení maximální doby trvání závazku na dobu určitou (§ 63b odst. 1) a zákaz automatického prodlužování smluv na další dobu určitou bez předchozího kontaktu zákazníka (§ 63b odst. 3), dále pak stanovení limitů pro finanční vypořádání závazků u předčasně ukončených smluv na dobu určitou (§ 63b odst. 8) tak, aby výše tohoto vypořádání byla přiměřená poskytované službě.

31. Soud k tomu dodává, že energetický zákon prozatím obdobná ustanovení k posílení ochrany spotřebitelů (viz předchozí odstavec rozsudku) neobsahuje. K posuzovanému ujednání o časovém závazku žalovaného setrvat ve smluvním vztahu má soud z pohledu ochrany spotřebitele výhrady vzhledem k tomu, že závazek je automaticky prolongován, bez nutnosti vyrozumění zákazníka o konci trvání smlouvy a jeho souhlasu, na další poměrně dlouhou dobu (24, resp. 23 měsíců), a to i opakovaně. To, jak je tento institut automatické prolongace závazku koncipován, nesvědčí o tom, že by jeho smyslem byla ochrana spotřebitele před tím, aby nezůstal bez dodávky elektřiny a plynu, naopak vede k tomu, že spotřebitel je po nepřiměřeně dlouhou dobu vázán na jediného dodavatele dané komodity a je tak omezován v právu na změnu dodavatele z hlediska nabídek lepších či výhodnějších služeb, což ve svém důsledku vede k paralyzaci účinků hospodářské soutěže. Takovou praxi nemůže odůvodňovat ani skutečnost, že v rámci produktů poskytovaných toliko žalobkyní (nikoli jinými dodavateli) je ten, který se váže na smlouvu na dobu určitou cenově nejvýhodnější. Soud s ohledem k výše uvedenému proto dospěl k závěru, že pokud se ujednání posuzované smlouvy dostávají do rozporu se shora naznačeným korektivem zákazu narušování hospodářské soutěže a vytváření překážek pro řádné fungování vnitřního trhu na úseku energetiky, lze u předmětného ujednání o smluvní pokutě dovodit i jeho rozpor s dobrými mravy s důsledkem jeho absolutní neplatnosti podle § 588 o. z.

32. Lze tedy shrnout, že ve své pravé podstatě představují předmětné smluvní pokuty snahu žalobkyně přenést své vlastní podnikatelské riziko na konečného zákazníka - spotřebitele, který uzavřel smlouvu na dobu určitou, tedy o snahu nepřiměřeně omezovat po určitou dobu jeho právo bezplatné volby dodavatele elektřiny a plynu, aniž by za to spotřebitel obdržel adekvátní protiplnění. Prostřednictvím předpřipraveného ujednání o době určité (s automatickou prolongací) a o smluvní pokutě, která ekonomicky představuje odstupné za předčasné ukončení smlouvy (iniciované druhou stranou), je na spotřebitele (žalovaného) vyvíjen nepřiměřený tlak směřující k vynucení sjednané doby smlouvy. [jméno] žalobkyně ale podobně ve smlouvě omezována (sankcionována) není. Takové ujednání je zjevně nevyvážené v neprospěch spotřebitele a nelze k němu přihlížet. S ohledem k uvedenému se soud již nezabýval dalšími tvrzeními žalovaného ohledně podmínek uzavření příslušné smlouvy, stejně tak již nebylo třeba posuzovat z hlediska přiměřenosti samotnou výši sjednané pokuty.

33. Za tohoto stavu soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl pro zjevnou nevyváženost předmětných ustanovení o smluvní pokutě v neprospěch žalovaného, k němž tak nelze přihlížet a dále pro rozpor s dobrými mravy, pro absolutní neplatnost takového ujednání (výrok ad I. rozsudku).

34. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

35. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl tak, že žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok ad II. rozsudku), kdy úspěšný žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval.