18 C 125/2023

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Markem Peřinou ve věci osvojitele: osobní údaje osvojitele zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa osvojence: osobní údaje osvojence o návrhu osvojitele na osvojení zletilé osoby

I. Zletilý celé jméno osvojence, rozený příjmení, datum narození v obec, syn matky jméno příjmení, rozené příjmení, dříve příjmení, narozené datum, a otce jméno příjmení, narozeného datum, se od právní moci tohoto rozsudku stává osvojencem osvojitele celé jméno osvojitele, narozeného datum, bytem adresa osvojence a osvojitele.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem podaným dne datum požádal celé jméno osvojitele (dále jen„ osvojitel“) o osvojení zletilého celé jméno osvojence (dále jen„ osvojenec“). Návrh odůvodnil tím, že osvojenec je potomkem jméno příjmení, rozené příjmení, datum narození a jméno příjmení, datum narození, narodil se dne datum z jejich manželství, které uzavřeli dne datum před MNV obec. Manželství biologických rodičů osvojence se rozpadlo, následně rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži č.j. číslo jednací z datum rozhodnutí byl tehdy nezletilý osvojenec svěřen do výchovy své matky, jeho biologický otec se zavázal přispívat na jeho výživu sjednaným výživným a manželství biologických rodičů osvojence bylo uvedeným rozsudkem pravomocně rozvedeno. Soužití ve společné domácnosti skončilo v září 1992. Osvojenec byl po skončení soužití svých biologických rodičů od svých 4 let vychováván svojí matkou, jeho biologický otec se s ním nestýkal, nevychovával jej, o jeho výchovu neprojevil nikdy nejmenší zájem a jejich vzájemný vztah tedy přirozeně slábl a nakonec zcela vymizel. Matka osvojence následně navázala vztah s osvojitelem, započala s ním žít ve společné domácnosti, a to nejprve v bytě na adrese adresa, následně na adrese adresa osvojence a osvojitele. Mezi osvojitelem a osvojencem vznikl vztah svoji kvalitou rovnocenný vztahu otce a syna, osvojitel osvojence vychoval od jeho 4 let až do jeho dospělosti. Osvojitel je tak osvojencovým de-facto otcem. Osvojenec považuje osvojitele za svého otce, takto jej též oslovuje. Osvojitel následně uzavřel dne datum manželství s jméno příjmení před Městským úřadem Bystřice pod Hostýnem. Jak již je uvedeno, osvojence vychovala od věku 4 let jeho matka spolu s jejím manželem, takto osvojitelem. S cílem vyřešit praktické problémy vznikající z důvodu rozdílného příjmení matky (jméno Saksová) a osvojence (osvojenec se jmenoval původně jméno příjmení dle příjmení svého biologického otce) a též s cílem respektovat přání nezletilého se matka osvojence s jeho souhlasem obrátila s návrhem na Okresní soud v Kroměříži, který udělil rozsudkem č.j. číslo jednací matce osvojence souhlas s podáním žádosti o změnu příjmení u osvojence z rodného příjmení příjmení. Žádosti matky následně vyhověl Městský úřad v Bystřici pod Hostýnem svým rozhodnutím o změně příjmení osvojence ze dne datum. Na tomto místě lze doplnit, že ani v pozdějším věku osvojence, resp. ani poté co osvojenec nabyl zletilosti o něj a o kontakt s ním jeho biologický otec neprojevil zájem, nestýkal se s ním, neplnil ani svoji vyživovací povinnost od věku 10 let osvojence, ať již placením uloženého výživného či jinak. Výše uvedené okolnosti tedy zcela logicky přivedly osvojitele, osvojence a osvojitelovu matku k úvahám o podání předmětného návrhu. Osvojenec se k tomuto návrhu připojuje, jak vyplývá z přiložené listiny.

2. Osvojovaný se k návrhu připojil a vyslovil s ním souhlas.

3. Soud při svém rozhodování vycházel z listinných důkazů založených ve spisu na č. l. 5-10.

4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. soud zjistil následující skutkový stav.

5. Osvojenec je potomkem jméno příjmení, rozené příjmení, datum narození a jméno příjmení, datum narození, narodil se dne datum z jejich manželství, které uzavřeli dne datum před MNV obec. Manželství biologických rodičů osvojence se rozpadlo, následně rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži č.j. číslo jednací z datum rozhodnutí byl tehdy nezletilý osvojenec svěřen do výchovy své matky, jeho biologický otec se zavázal přispívat na jeho výživu sjednaným výživným a manželství biologických rodičů osvojence bylo uvedeným rozsudkem pravomocně rozvedeno. Soužití ve společné domácnosti skončilo v září 1992. Osvojenec byl po skončení soužití svých biologických rodičů od svých 4 let vychováván svojí matkou, jeho biologický otec se s ním nestýkal, nevychovával jej, o jeho výchovu neprojevil nikdy nejmenší zájem. Matka osvojence následně navázala vztah s osvojitelem, započala s ním žít ve společné domácnosti. Mezi osvojitelem a osvojencem vznikl vztah svoji kvalitou rovnocenný vztahu otce a syna, osvojitel osvojence vychoval od jeho 4 let až do jeho dospělosti. Osvojenec považuje osvojitele za svého otce, takto jej též oslovuje. Osvojitel následně uzavřel dne datum manželství s jméno příjmení před Městským úřadem Bystřice pod Hostýnem. S cílem vyřešit praktické problémy vznikající z důvodu rozdílného příjmení matky (jméno Saksová) a osvojence (osvojenec se jmenoval původně jméno příjmení dle příjmení svého biologického otce) a též s cílem respektovat přání nezletilého se matka osvojence s jeho souhlasem obrátila s návrhem na Okresní soud v Kroměříži, který udělil rozsudkem č.j. číslo jednací matce osvojence souhlas s podáním žádosti o změnu příjmení u osvojence z rodného příjmení příjmení. Žádosti matky následně vyhověl Městský úřad v Bystřici pod Hostýnem svým rozhodnutím o změně příjmení osvojence ze dne datum Ani v pozdějším věku osvojence o něj a o kontakt s ním jeho biologický otec neprojevil zájem, nestýkal se s ním, neplnil ani svoji vyživovací povinnost od věku 10 let osvojence, ať již placením uloženého výživného či jinak. Osvojitele podal předmětný návrh na osvojení zletilého osvojence, který se k tomuto návrhu připojil.

6. Po provedeném dokazování soud a zjištění skutkového stavu soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) po právní stránce následovně.

7. Podle § 847 odst. 1 o. z. zletilého lze osvojit, jestliže a) přirozený sourozenec osvojovaného byl osvojen týmž osvojitelem, b) v době podání návrhu na osvojení byl osvojovaný nezletilý, c) osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti nebo d) osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela. Podle odstavce 2. zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů. A podle odstavce 3. ustanovení o osvojení nezletilého, včetně ustanovení o následcích osvojení, se použijí, s výjimkou § 838 a 839, obdobně.

8. K osvojení zletilého, které je obdobou nezletilého, lze přistoupit pouze za předpokladu, že je dán některý z taxativně vymezených důvodů uvedených v § 847 odst. 1 o. z. V daném případě soud na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že jsou splněny veškeré podmínky pro osvojení zletilého, které je obdobou osvojení nezletilého, podle § 847 odst. 1 písm. c), d) o. z.

9. Návrh na osvojení podal osvojitel a osvojenec se k tomuto návrhu připojil. Osvojitel žil s osvojencem ve společné domácnosti a staral se o něho jako o vlastního již od jeho čtyř let věku (tedy v době jeho nezletilosti), mají mezi sebou vytvořen blízký a velmi hezký vztah otec - syn a současně je osvojenec synem manželky osvojitele. Osvojenec je zletilý a mezi osvojencem a osvojitelem je přirozený věkový rozdíl (21 let). Mezi osvojitelem a osvojencem neexistuje příbuzenský ani jiný poměr, který by bránil osvojení, není pak dána ani jiná zákonná překážka osvojení, především osvojení není v rozporu s dobrými mravy, ani se zájmy společné dcery osvojitele a matky osvojence, kdy tato odmala s osvojencem vyrůstala a považovala ho za svého bratra, ani s odůvodněným zájmem pokrevních rodičů osvojence, když matka osvojence s osvojením výslovně souhlasila, biologický otec osvojence se k nařízenému jednání nedostavil a v průběhu řízení neprojevil s osvojením nesouhlas.

10. Soud tedy za splnění všech zákonných podmínek rozhodl, že navrhovatel celé jméno osvojitele se stává právní mocí tohoto rozsudku osvojitelem zletilého celé jméno osvojence.

11. Jelikož je možno toto řízení zahájit pouze k návrhu, není možno o nákladech řízení rozhodnout dle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“). O těchto je rozhodnuto v souladu s § 1 odst. 3 z. ř. s. a § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ani jeden z nich náklady řízení výslovně nepožadoval. Proti tomuto rozhodnutí nelze podat odvolání, neboť účastníci se tohoto práva výslovně vzdali po vyhlášení rozhodnutí.