18 C 18/2019

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Peřinou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno ., IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení 85 678,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 82 578,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 82 578,70 Kč od 1. 11. 2018 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 3 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 100 Kč od 1. 11. 2018 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně částku 74 706 Kč, do tří dnů od právní moci rozhodnutí.

1. Žalobním návrhem doručeným Okresnímu soudu v Kroměříži dne 24. 1. 2019 se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 85 678,70 Kč s příslušenstvím tak, jak je blíže zachyceno v návrhu na č. l. 1-5, kdy předmětem žaloby je tvrzený nárok žalobkyně na náhradu majetkové újmy způsobené žalobkyni neplatnou výpovědí smlouvy o zajišťování distribuce jídel v rámci závodního stravování ze strany žalované spolu s neplatným omezením uvedenou smlouvou sjednané přepravy, v důsledku čehož u žalobkyně došlo za období od září 2018 do prosince 2018 ke škodě v podobě ušlého zisku.

2. Svůj žalobní návrh pak žalobkyně odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne 2. 2. 2018 smlouvu o zajišťování distribuce jídel v rámci závodního stravování (dále jen „smlouva“), kdy tato smlouva byla sjednána na dobu neurčitou s možností výpovědi s tříměsíční výpovědní lhůtou. Na základě smlouvy probíhala sjednaná přeprava - distribuce jídel do provozoven , Anonymizováno, , adresa, a , Anonymizováno, , adresa, v období únor 2018 až srpen 2018, kdy žalobkyní vystavené faktury byly žalovanou řádně uhrazeny. Dne 31. 8. 2018 obdržel manžel žalobkyně na svůj mobilní telefon dvě SMS zprávy, kdy v první bylo uvedeno: „Za , Anonymizováno, , Anonymizováno, : Tímto k dnešnímu dni vypovídáme smlouvu ze dne 2.2.2018 o dopravě jídel. Listinné vyhotovení této výpovědi k dnešnímu dni Vám odesíláme poštou. , jméno FO, .“ Za touto následovala druhá SMS zpráva, kde je uvedeno: „Za , Anonymizováno, , Anonymizováno, : V souladu se smlouvou o dopravě jídel ze dne 2.2.2018, čl. II. ods.

2. Vám dávám na vědomí, že od 3.9.2018 již nebudeme využívat , právnická osoba, . , jméno FO, .“. Následně dle zjištění žalobkyně začala žalovaná počínaje měsícem září 2018 provádět přepravu - distribuci jídel do provozoven , Anonymizováno, , adresa, a , Anonymizováno, , adresa, vlastním vozidlem. Přípisem ze dne 7. 9. 2018 zaslaným žalované žalobkyně jednak rozporovala neplatný způsob výpovědi, jednak poukázala na nesprávný postup žalované, kterým jí tzv. omezila rozsah přepravy po výpovědní dobu takovým způsobem, že po žalobkyni nepovažovala přepravu žádnou. V reakci na tento přípis žalobkyně obdržela od žalované písemnou výpověď předmětné smlouvy datovanou dnem 17. 9. 2018. Dle žalobkyně žalovaná smlouvu platně vypověděla teprve až písemnou výpovědí ze 17. 9. 2018, kdy výpovědní doba počala běžet od 1. 10. 2018 a smlouva jako taková skončila uplynutím výpovědní doby k 31. 12. 2018. V důsledku uvedeného žalobkyně vyčíslila ušlý zisk za období září až prosinec 2018, o který ji žalovaná připravila svým porušením uzavřené smlouvy a kterého by jinak při obvyklém chodu věcí dosáhla, v částce 85 678,70 Kč (zde žalobkyně vypočetla obvykle fakturované částky za měsíce září až prosinec 2018, tj. částku v celkové výši 155 378,70 Kč včetně DPH a tuto ponížila o obvyklé režijní, provozní výdaje spojené s prováděnou přepravou, jež za uvedené období činily částku v celkové výši 69 700 Kč). Přes výzvu žalobkyně učiněnou e-mailem ze dne 18. 10. 2018 neuhradila žalovaná ani částečně uvedenou dlužnou částku, resp. její úhradu zcela odmítla, pročež ode dne 1. 11. 2018 požaduje žalobkyně po žalované úhradu zákonného úroku z prodlení.

3. Žalovaná se k žalobnímu návrhu vyjádřila jednak ve svém vyjádření doručeném soudu dne 6. 3. 2019, a dále v odporu doručeném soudu dne 24. 7. 2019, resp. v jeho odůvodnění doručeném soudu dne 31. 7. 2019. Žalovaná přitom uvedla několik tvrzení, na základě nichž by měla být žaloba zamítnuta. V prvé řadě žalovaná prohlásila, že dne 31. 8. 2018 byly žalobkyni ze strany žalované zaslány dvě SMS zprávy. První SMS zprávou byla řádně vypovězena smlouva o zajišťování distribuce jídel v rámci závodního stravování ze dne 2. 2. 2018 (s odkazem na ustanovení § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). A v rámci druhé SMS zprávy žalovaná oznámila žalobkyni, že v souladu s čl. II odst. 2 smlouvy od 3. 9. 2018 již nebude využívat přepravu, čímž tedy v souladu s citovaným ustanovením smlouvy využila možnost přepravu omezit (opět s odkazem na ustanovení § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Z uvedených důvodů je tak žalovaná přesvědčena, že postupovala v souladu se smlouvou, neporušila žádnou povinnost vyplývající ze smlouvy a nárok uplatněný žalobkyní je tak již co do základu nedůvodný. Žalovaná dále zpochybňuje výpočet žalobkyně ohledně výše ušlého zisku, kdy dále s odkazem na ustanovení § 2900 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, navrhuje, aby žalobkyně prokázala splnění své prevenční povinnosti, tedy že se snažila získat v předmětném období září - prosinec 2018 jinou zakázku a tím eliminovat ušlý zisk., právnická osoba, následném podání doručeném soudu dne 21. 8. 2019 se žalobkyně vyjádřila k výše uvedeným tvrzením žalované a následně podáním doručeným soudu dne 5. 9. 2019 učinila totéž žalovaná, kdy tato učinila poté další vyjádření, jež bylo soudu doručeno dne 29. 11. 2019.

5. Ve věci byl Okresním soudem v Kroměříži dne 21. 5. 2020 vydán mezitímní rozsudek, kterým soud rozhodl, že právní základ žalobou uplatněného nároku je opodstatněný, kdy o jeho výši a náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku, kdy tento mezitímní rozsudek nabyl právní moci dne 9. 7. 2020.

6. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. soud zjistil následující skutkový stav.

7. Soud vzal na základě shodných vyjádření účastníků a listinných důkazů (viz smlouva o zajišťování distribuce jídel v rámci závodního stravování) za prokázané, že účastníci spolu uzavřeli s účinností ode dne 2. 2. 2018 smlouvu o zajišťování distribuce jídel v rámci závodního stravování. Předmětem této smlouvy pak bylo zajišťování denní přepravy stravy (vyrobené v kuchyni provozované žalovanou) žalobkyní, konkrétně přepravovat z provozovny žalované v , adresa, přepravní nádoby a dopravovat je vlastním dopravním prostředkem na své náklady do provozoven v areálech , Anonymizováno, , adresa, a , Anonymizováno, , adresa, spolu s jejich předáním odpovědným zaměstnancům žalované, a to za dohodnutou cenu. Současně byly dohodnuty podrobnosti předání zásilky žalovanou každý pracovní den k přepravě žalobkyni, přičemž potřebu rozšíření nebo omezení časového rozvrhu přepravy z důvodů demonstrativně uvedených ve smlouvě oznámí žalovaná vždy nejpozději 2 dny předem. Uvedená smlouva přitom byla uzavřena na dobu neurčitou, kdy bylo dohodnuto ukončení platnosti smlouvy: a) dohodou stran, nebo b) výpovědí jedné strany bez udání důvodu s výpovědní lhůtou 3 měsíce počínající běžet od prvního dne měsíce následujícího po doručení písemné výpovědi druhé straně, nebo c) v případě podstatného porušování povinností vyplývajících ze smlouvy výpovědí s výpovědní lhůtou 1 měsíc počínající běžet od prvního dne měsíce následujícího po doručení písemné výpovědi druhé straně. Konečně bylo dohodnuto, že jakékoliv změny a dodatky předmětné smlouvy jsou platné pouze tehdy, jestliže byly učiněny v písemné formě a podepsány oprávněnými osobami smluvních stran.

8. Z listinných důkazů (viz jednotlivé faktury - daňové doklady), žalobního návrhu a provedené svědecké výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, dále vyplynulo, že žalovaná vyfakturovala žalované provedenou přepravu za měsíce únor 2018 až srpen 2018, kdy tato byla žalovanou žalobkyni řádně uhrazena.

9. Z listinného důkazu (viz SMS zprávy) a provedených svědeckých výpovědí pana , Anonymizováno, , Anonymizováno, , manžela žalobkyně a , tituly před jménem, , jméno FO, vyplynulo, že na mobilní telefon pana , Anonymizováno, , Anonymizováno, byly dne 31. 8. 2018 doručeny 2 SMS zprávy následujícího znění: 1. „Za , Anonymizováno, , Anonymizováno, : Tímto k dnešnímu dni vypovídáme smlouvu ze dne 2.2.2018 o dopravě jídel. Listinné vyhotovení této výpovědi k dnešnímu dni Vám odesíláme poštou. , jméno FO, .“ 2. „Za , Anonymizováno, , Anonymizováno, : V souladu se smlouvou o dopravě jídel ze dne 2.2.2018, čl. II. ods.

2. Vám dávám na vědomí, že od 3.9.2018 již nebudeme využívat , právnická osoba, . , jméno FO, .“.

10. Z listinného důkazu (viz výpověď smlouvy ze dne 17. 9. 2018) a žalobního návrhu pak vyplynulo, že žalovaná následně učinila v měsíci září 2018 písemnou výpověď smlouvy vůči žalobkyni.

11. Po provedeném dokazování soud a zjištění skutkového stavu soud věc posoudil po právní stránce následovně.

12. Podle § 1746 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), [z]ákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. A podle odstavce 2 tohoto ustanovení [s]trany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

13. Podle § 561 odst. 1 o. z. [k] platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

14. Podle § 562 odst. 1 o. z. [p]ísemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

15. Podle § 2913 odst. 1 o. z. [p]oruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. A podle odstavce 2 tohoto ustanovení [p]ovinnosti k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí.

16. Podle § 2952 o. z. [h]radí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

17. Podle § 2900 o. z. [v]yžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.

18. A podle § 2903 odst. 1 o. z. [n]ezakročí-li ten, komu újma hrozí, k jejímu odvrácení způsobem přiměřeným okolnostem, nese ze svého, čemu mohl zabránit.

19. Na základě provedeného dokazování při hodnocení všech důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.

20. V řízení bylo prokázáno, že účastníci spolu uzavřeli s účinností ode dne 2. 2. 2018 smlouvu o zajišťování distribuce jídel v rámci závodního stravování, jejímž předmětem byla povinnost žalobkyně učinit každý pracovní den vlastním dopravním prostředkem a na své náklady přepravu přepravních nádob žalované z provozovny žalované v , adresa, do provozoven v areálech , Anonymizováno, , adresa, a , Anonymizováno, , adresa, spolu s jejich předáním odpovědným zaměstnancům žalované, oproti povinnosti žalované hradit za to žalobkyni dohodnutou cenu. Uvedená smlouva přitom byla uzavřena na dobu neurčitou.

21. V řízení bylo dále prokázáno, že dne 31. 8. 2018 byly na mobilní telefon pana , Anonymizováno, , Anonymizováno, doručeny 2 SMS zprávy následujícího znění: 1. „Za , Anonymizováno, , Anonymizováno, : Tímto k dnešnímu dni vypovídáme smlouvu ze dne 2.2.2018 o dopravě jídel. Listinné vyhotovení této výpovědi k dnešnímu dni Vám odesíláme poštou. , jméno FO, .“ 2. „Za , Anonymizováno, , Anonymizováno, : V souladu se smlouvou o dopravě jídel ze dne 2.2.2018, čl. II. ods.

2. Vám dávám na vědomí, že od 3.9.2018 již nebudeme využívat , právnická osoba, . , jméno FO, .“.

22. V mezitímním rozsudku (blíže viz odstavec 5. tohoto rozsudku) soud dospěl v souvislosti s uvedenými SMS zprávami citovanými v předchozím odstavci rozsudku k závěru, že žalovaná těmito SMS zprávami nezrušila platně přepravu, jíž měla dle smlouvy poskytovat žalobkyně a rovněž tak nevypověděla platně smlouvu o zajišťování distribuce jídel v rámci závodního stravování. V důsledku uvedeného tak vznikl žalobkyni nárok na úhradu vzniklé škody v podobě ušlého zisku za období od 1. září do 31. prosince 2018 (k tomuto dni byla platně ukončena smlouva v důsledku písemné výpovědi ze 17. 9. 2018), kdy zmíněná neplatnost a porušení smlouvy spočívající nemožnosti žalobkyně provádět sjednanou přepravu spolu založily odpovědnost žalované za vzniklou škodu, neboť žalobkyni v příčinné souvislosti s tím vznikla majetková újma.

23. Výše majetkové újmy pak byla soudem zjišťována v dalším řízení, kdy žalobkyně tuto v žalobním návrhu vyčíslila na částku 85 678,70 Kč jakožto rozdíl mezi částkou přepravy potencionálně vyúčtovanou žalované za měsíce září - prosinec 2018 v celkové výši 155 378,70 Kč (82 pracovních dnů x 118 km á 12 Kč/km + 82 nakládek/vykládek á 150 Kč) a částkou provozních výdajů spojených s přepravou v celkové výši 69 700 Kč (82 pracovních dnů x 400 Kč/den - náklady na PHM a 450 Kč/den - mzdové náklady) a žalovaná pak žalobkyní tvrzenou výši újmy rozporovala.

24. Jedna z námitek žalované směřovala proti žalobkyní tvrzené výši provozních výdajů spojených s přepravou, konkrétně pak dle žalované měla částka nákladů na PHM činit celkem 788,50 Kč (oproti žalobkyní tvrzené částce 400 Kč) v důsledku vyhlášky MPSV č. 463/2017 Sb., v tehdy platném znění, kdy dle § 1 písm. b) vyhlášky činila základní náhrada za 1 km jízdy 4 Kč, tzn. při denním nájezdu 118 km celkem 472 Kč/den, a dále dle § 4 písm. c) vyhlášky činila průměrná cena za 1 l PHM - nafty 29,80 Kč, tzn. při předpokládané průměrné spotřebě vozidla 9 l/100 Km a denním nájezdu 118 km celkem 316,50 Kč/den.

25. K uvedenému soud konstatuje, že žalovanou užitá vyhláška MPSV č. 463/2017 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, stanoví podle § 189 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, sazbu základní náhrady za používání silničních motorových vozidel stanovenou v § 157 odst. 4 zákoníku práce, stravné stanovené v § 163 odst. 1 a § 176 odst. 1 zákoníku práce a průměrnou cenu pohonných hmot, a to podle údajů Českého statistického úřadu o cenách vozidel, o cenách jídel a nealkoholických nápojů ve veřejném stravování a o cenách pohonných hmot, a to v souvislosti s určováním náhrady jízdních výdajů zaměstnanci mj. při použití silničního motorové vozidla ve výši základní náhrady a náhrady výdajů za spotřebovanou pohonnou hmotu. Dle názoru soudu tak nelze z uvedeného důvodu, tj. že předmětná vyhláška slouží k určení náhrady jízdních výdajů zaměstnanci, uvedenou vyhlášku použít za účelem provedení výpočtu provozních výdajů spojených s přepravou, konkrétně pak nákladů na pohonné hmoty. Lze v této souvislosti souhlasit s žalobkyní, že žalobou je uplatňován ušlý zisk, daný rozdílem hodnot celkových výnosů a nákladů potřebných k jejich dosažení, přičemž ušlý zisk představuje hypotetickou kategorii, kdy jeho výše je dána rozdílem mezi celkovým příjmem z podnikání a náklady potřebnými k dosažení tohoto příjmu, bez ohledu na to, zda tyto náklady byly poškozeným skutečně vynaloženy či nikoliv (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 25 Cdo 1233/2006). V daném případě pak žalobkyně vycházela z dlouhodobého provozu svého vozidla ve výši 400 Kč/den seznatelného z částek žalobkyní vyfakturovaných a žalovanou uhrazených v předchozím období v souladu s uzavřenou smlouvou o zajišťování distribuce jídel v rámci závodního stravování ze dne 2. 2. 2018, kdy uvedená částka je (po nutném odmítnutí použití vyhlášky MPSV č. 463/2017 Sb. pro její neaplikovatelnost - viz výše) oproti žalovanou tvrzené částce 316,50 Kč/den výhodnější (v daném případě to představuje průměrnou spotřebu vozidla cca 11,3 l/100 km, tj. dle údajů dohledatelných na webových stránkách skutečnou spotřebu daného vozidla, jež činí rozmezí 10-12 l/100 km /pozn. údaj o průměrné spotřebě vozidla není v technickém průkazu vozidla předloženém žalobkyní uveden/).

26. Soud dále konstatuje, že v případě žalobkyní tvrzených mzdových nákladů ve výši 450 Kč/den, jejíž výši rovněž žalovaná rozporovala, je třeba vycházet z částky uvedené žalobkyní ve výši 10 000 Kč měsíčně, kterou při své svědecké výpovědi potvrdil i poslední řidič žalobkyně , jméno FO, (jenž následně od září 2018 začal jezdit předmětnou trasu pro žalovanou). Vzhledem k tomu, že příslušné měsíce září - prosinec 2018, za něž požaduje žalobkyně náhradu škody ve formě ušlého zisku, měly celkem , hodnota, pracovních dnů, je nutné pro výpočet denních mzdových nákladů provést následující výpočet (4 měsíce x 10 000 Kč/měsíc = 40 000 Kč/82 dnů = cca 487,805 Kč/den). V důsledku uvedeného je pak zřejmé, že žalobkyní tvrzená částka mzdových nákladů ve výši 450 Kč/den neodpovídá reálné částce stanovené předchozím výpočtem, kdy rozdíl představuje částky ve výši 3 100 Kč, o kterou je nutno zvýšit výši provozních výdajů spojených s přepravou, představujících tak nově částku ve výši 72 800 Kč (oproti žalobkyní tvrzené částce mzdových nákladů ve výši 69 700 Kč).

27. Žalovaná dále odkazovala na ustanovení § 2900 o. z., resp. § 2903 o. z., s tím, že žalobkyně nesplnila svou prevenční povinnost, kdy se měla dle žalované snažit získat v předmětném období jinou zakázku a eliminovat tak ušlý zisk.

28. K uvedenému soud prohlašuje, že odkaz žalované na zmíněná ustanovení občanského zákoníku, nelze považovat za přiléhavý dané situaci. V případě ustanovení § 2900 o. z., navazujícího na dřívější § 415 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, se prevenční povinnost ukládá pouze při konání, tedy aktivním chování subjektu, kdy chráněný statek náleží jiné osobě než povinné osobě. Uvedené ustanovení tak dopadá na jiný druh případu, než je řešen v rámci tohoto řízení, především pak na různé sportovní činnosti. Prevenční povinnost dle § 2900 o. z. tak stíhá každého pouze při jeho aktivním postupu, při konání (komisivní jednání). Když někdo určitým způsobem aktivně jedná, může dojít k tomu, že se vmísí do právní sféry jiného; pravidlo tedy reaguje na riziko, které z toho pro jiné osoby vzniká. Zakazuje se určitý typ aktivní činnosti, čímž se však adresát pravidla neomezuje v tom, aby konal jinak, souladně s právem (jeho svoboda se omezuje méně než svoboda toho, komu by se přikazovalo jednat určitým způsobem). Je-li někdo pasivní, nekoná, nelze tedy konstruovat jeho povinnost k náhradě podle § 2900 o. z. Z uvedených důvodů tak nelze v tomto řízení žalovanou uplatňované ustanovení § 2900 o. z. použít. V případě ustanovení § 2903 o. z. se pak v odstavci 1 konstatuje následek toho, když někdo nezakročí vůči hrozící újmě v jeho sféře: újmu nese ze svého a jiné osobě nevznikne povinnost ji nahradit. Na toto pravidlo totiž navazuje § 2918 o spoluúčasti poškozeného na vzniklé újmě. K tíži ohroženého se pak přičítá chování, kterým vyvolá újmu či nezmírní její dopady, avšak pouze, když nezakročí způsobem, který byl přiměřený okolnostem. Splnění tohoto kritéria se posuzuje dle okolností každého jednotlivého případu (jaký je zdroj ohrožení, jaká je intenzita nebezpečí, jaké jsou možnosti a schopnosti ohroženého). V daném případě soud dopěl k závěru, že k tíži žalobkyně nelze přičíst, že nezískala v předmětném období (září - prosinec 2018) jinou zakázku a nezmírnila tak částku ušlého zisku, neboť dle soud postupovala způsobem přiměřeným okolnostem. Soud připomíná, že žalobkyně obdržela od žalované písemnou výpověď předmětné smlouvy datovanou dnem 17. 9. 2018, kdy až k tomuto datu žalovaná smlouvu platně vypověděla. Dále soud poukazuje na skutečnost, že předmětná smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s dohodnutým ukončením její platnosti mj. výpovědí jedné strany bez udání důvodu s výpovědní lhůtou 3 měsíce počínající běžet od prvního dne měsíce následujícího po doručení písemné výpovědi druhé straně, kdy z této skutečnosti soud dovozuje společnou vůli stran být vázán po dobu výpovědní lhůty nastalé na základě bezdůvodné výpovědí učiněné jednou či druhou stranou touto smlouvou, tedy závazkem žalobkyně jakožto provozce zajišťovat pro žalovanou denní přepravu stravy (vyrobené v kuchyni provozované žalovanou) a souběžným závazkem žalované jakožto objednatele zaplatit za poskytnutou přepravu žalobkyni dohodnuto cenu. Sjednaná výpovědní lhůta tak chrání obě strany, v případě výpovědi učiněné žalobkyní stanovenou povinností žalobkyně poskytovat smluvenou přepravu i nadále po dobu běhu výpovědní lhůty a v případě výpovědi učiněné žalovanou stanovenou povinností žalované hradit žalobkyni dohodnuto cenu za sjednanou (leč v důsledku výpovědi neposkytnutou) přepravu ještě i po dobu běhu výpovědní lhůty. Sjednanou výpovědní lhůtu pak soud považuje s ohledem na uzavření předmětné smlouvy na dobu neurčitou (tudíž na časově neohraničené období) a prokazatelně projevenou vůli obou stran za přiměřenou. Vzhledem k uvedenému tak nelze v tomto řízení ani žalovanou uplatňované ustanovení § 2903 o. z. použít pro nenaplnění podmínek jím stanovených.

29. Žalovaná rovněž v řízení uplatnila svůj nesouhlas s žalobkyní uplatňovanou délkou denní trasy 118 km, kdy soudu předložila mj. prohlášení , jméno FO, , který jako řidič prováděl přepravu, o trase přepravy v tvrzené délce 105,6 km. K tomu soud sděluje, že při stanovení délky denní trasy vycházel z údajů uvedených na jednotlivých fakturách vystavených žalobkyní a řádně proplacených žalovanou, kdy na každé z těchto faktur je zřetelně uveden údaj 118 km. Skutečnost, že žalovaná po dobu poskytování sjednané přepravy nikterak nerozporovala tento údaj, tj. délku hrazené trasy, pak soud přičítá k tíži žalované. Pokud se ve smlouvě o zajišťování distribuce jídel v rámci závodního stravování účastníci dohodli, že cena za řádně provedenou přepravu bude hrazena měsíčně na základě vystavené faktury (daňového dokladu) ve výši 12 Kč bez DPH za ujetý kilometr a následně žalovaná zaplatí v plné výši všechny žalobkyní vystavené faktury, na nichž je mj. uveden údaj 118 km, odsouhlasila tak délku příslušné trasy dle uvedeného údaje. Z uvedeného důvodu tak soud námitce žalované spočívající v nesprávné délce trasy nevyhověl. V této souvislosti se soud rovněž zabýval kompenzační námitkou v částce 32 670 Kč vznesenou žalovanou podáním doručeným soudu dne 29. 11. 2019, kdy na základě výše uvedeného (zejména pak závěru o správnosti žalobkyní uplatněného údaje o délce denní trasy 118 km) dospěl k závěru o neexistenci pohledávky žalované způsobilé k započtení. Nad rámec toho pak soud uvádí, že i v případě opačného závěru ohledně uplatňované délky denní trasy by se s ohledem na skutečnost, že žalobkyně v řízení zpochybnila existenci pohledávky namítané žalovanou k započtení, přičemž tyto námitky žalobkyně nejsou zcela nepodložené a vyvolávají potřebu dalšího šetření či dokazování, jednalo o pohledávku nejistou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., a tedy k započtení nezpůsobilou (k tomu srovnej rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 7 Co 591/2018).

30. S ohledem k výše uvedenému soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, kdy žalobkyni vznikl nárok požadovat po žalované náhradu škody v podobě ušlého zisku za období od 1. září do 31. prosince 2018 ve výši 82 578,70 Kč, přičemž soud současně žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení z dlužné částky dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., počínaje dnem následujícím po uplynutí lhůty stanovené žalované výzvou žalobkyně ze dne 18. 10. 2018 k náhradě ušlého zisku, když ve zbytku žalobu žádající přiznání zbývající částky ve výši 3 100 Kč spolu s úrokem z prodlení z důvodů blíže uvedených v odstavci 26. tohoto rozsudku zamítl (výrok ad I. a II. tohoto rozsudku).

31. Výrok o tom, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení, má oporu v § 142 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Úspěšné žalobkyni (jenž byla neúspěšná pouze v zanedbatelné části žalované částky) soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení v souladu s jejím písemným vyúčtováním, která sestávala z odměny žalobkyně v řízení, konkrétně ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 284 Kč, odměny advokáta dle § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 1 úkon právní služby částka 4 540 Kč a za 11,5 úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, ½ úkon - odvolání proti usnesení, 2 x písemné vyjádření, 4 x účast na jednání - dne 3. 12. 2019, 6. 2. 2020, 12. 1. 2021 a 18. 6. 2021 a 2 úkon - účast na jednání dne 14. 5. 2020 v délce více než 2 hodiny) 11,5 x částka 4 540 Kč, 12 x RP po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jízdného v celkové výši 1 390 Kč (při průměrné spotřebě 5,1 l nafty na 100km a celkem , hodnota, ujetých km), náhrady za ztrátu času za celkem , hodnota, půlhodin á 100 Kč, tj. 1 000 Kč, a dále DPH v příslušné výši, celkem ve výši 12 222 Kč; tedy celkem 74 706 Kč (výrok ad III. tohoto rozsudku).

32. Výrok o tom, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku, má oporu v § 160 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.

33. Výrok o tom, že žalovaná je povinna zaplatit ž žalobkyni náklady řízení k rukám advokáta, má pak oporu v § 149 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.