18 C 183/2021

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Peřinou ve věci žalobců: A) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce B) celé jméno žalobce , anonymizováno datum bytem adresa žalobce oba zastoupeni advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky dvakrát 47 056,25 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit: a) žalobci [příjmení]) částku 47 244 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 45 212,75 Kč od 17. 6. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 2 031,25 Kč od 25. 1. 2022 do zaplacení a b) žalobci [příjmení]) částku 47 244 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 45 212,75 Kč od 17. 6. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 2 031,25 Kč od 25. 1. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, dle které se domáhal po žalované žalobce [příjmení]) zaplacení částky ve výši 1 843,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 1 843,50 Kč od 17. 6. 2021 do zaplacení a žalobce [příjmení]) zaplacení částky ve výši 1 843,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 1 843,50 Kč od 17. 6. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobců částku 56 953 Kč, do 3 dnů od právní moci rozhodnutí.

1. Žalobním návrhem doručeným Okresnímu soudu v Kroměříži dne 17. 6. 2021 se žalobci domáhají po žalované zaplacení částky ve výši 2 x 47 056,36 Kč s příslušenstvím tak, jak je blíže zachyceno v návrhu na č. l. 2-3, kdy předmětem žaloby je pohledávka žalobců za žalovanou z titulu bezdůvodného obohacení. Svůj žalobní návrh pak žalobci odůvodnili následovně:

2. V důsledku úmrtí otce žalobců a manžela žalované (pan [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], zemřel [datum]) se žalobci a žalobkyně stali dědici a spoluvlastníky mj. těchto věcí: [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno] a pozemek p. č. st. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří o výměře 22 m2, jehož součástí je stavba bez čp/če – garáž ([list vlastnictví], k. ú. [obec]). Vedle žalobců a žalované se stala spoluvlastnicí uvedených věcí i nezletilá dcera zemřelého a žalované, [jméno] [celé jméno žalované], [datum narození]. Dědické, resp. spoluvlastnické podíly k těmto věcem byly/jsou stejné, a to ¼ každý.

3. Osobní automobil značky Škoda Yeti i garáž měla/má od úmrtí zůstavitele po celou dobu v užívání žalovaná. Ohledně osobního automobilu se účastníkům podařilo uzavřít dohodu o vypořádání spoluvlastnictví. Žalobci prodali žalované své spoluvlastnické podíly na vozidle kupní smlouvou uzavřenou a účinnou ke dni 17. 9. 2020. A ohledně garáže byla žalovaná ze strany žalobců zatím marně vyzývána k vypořádání spoluvlastnictví. Vzhledem ke skutečnosti, že předmětné věci měla/má v držení toliko žalovaná, vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení a na straně žalobců vznikl vůči žalované nárok na náhradu za bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení přitom vzniká bez ohledu na to nakolik intenzivně věc ten, kdo ji má v dispozici, skutečně využíval (viz NS ČR [spisová značka]).

4. Pozemek p. č. st. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří o výměře 22 m2, jehož součástí je stavba bez čp/če (v textu žaloby též jen„ garáž“) má žalovaná v držení od úmrtí zůstavitele [datum] dosud. Žalobci vůči žalované nyní uplatňují nárok na zaplacení náhrady za dobu od měsíce červen 2018 do měsíce květen 2021, vycházejíc z toho, že nájemné – chybí-li ujednání – se platí měsíčně pozadu (§ 2218 občanského zákoníku). Podle oslovené místní realitní kanceláře by obvyklé nájemné za předmětnou garáž bylo v roce 2018: 1 000 až 1 100 Kč, v roce 2019: 1 200 až 1 300 Kč, v roce 2020: 1 500 až 1 550 Kč a v roce 2021: 1 550 až 1 700 Kč. Vezme-li se v potaz průměr částek, v jejichž rozmezí se pohybuje obvyklé nájemné, činilo by měsíční nájemné v roce 2018: 1 050 Kč, v roce 2019: 1 250 Kč, v roce 2020: 1 525 Kč a v roce 2021: 1 625 Kč. Za období od 1. 6. 2018 do 31. 5. 2021 by tedy nájemné činilo celkem 48 775 Kč (7 350 + 15 000 + 18 300 + 8 125). Z této částky přísluší na náhradě každému z žalobců částka 12 193,75 Kč (tj. každý dle podílu ¼ z částky nájemného).

5. Výpočet výše náhrady za užívání vozidla se řídí obdobně jako u nemovitých věcí dle obvyklého nájemného, případně operativního leasingu (viz např. rozsudek NS ČR sp. zn. [spisová značka], [spisová značka]). Vozidlo Škoda Yeti bylo ve spoluvlastnictví žalobců a žalované do 17. 9. 2020, kdy došlo k uzavření smlouvy o jeho převodu do výlučného vlastnictví žalované. Jako věc ze spoluvlastnictví tak bylo v dispozici žalobkyně přesně 4 roky (17. 9. 2016 - 17. 9. 2020). Výše„ půjčovného“ (obvyklého nájemného) za 4 roky by byla – dle dodatku [číslo] 2021 znaleckého posudku vypracovaného k 21. 5. 2021 [anonymizováno] [jméno] [příjmení] – celkem 248 000 Kč. Žalobci vůči žalované uplatňují nárok na zaplacení náhrady za dobu až od 17. 6. 2018. V období od 17. 6. 2018 do 17. 9. 2020 držela žalovaná předmětné vozidlo celkem 27 měsíců. Obvyklé nájemné by tak bylo celkem 139 450 Kč, z čehož přísluší na náhradě každému z žalobců částka 34 862,50 Kč (tj. každý dle podílu ¼ z částky nájemného).

6. O nároku žalobců byla žalovaná vyrozuměna, naposledy písemně dne 26. 5. 2021 na její e-mail a dne 27. 5. 2021 byla zaslána výzva doporučeně poštou. Žalovaná reagovala dopisem ze dne 14. 6. 2021, ve kterém však na výzvu k zaplacení náhrady za užívání nereagovala. Zdůraznila v něm, že nechce prodat spoluvlastnické podíly na spoluvlastněných věcech, o které by žalobci měli zájem. Pod to pak zavádějícím způsobem uvedla, že si žalobci u ní nevyzvedli klíč od garáže, který je pro ně nachystaný (pozn. žalobců - žalovaná nikdy nic takového neumožnila, přestože ji k vydání klíčů žalobci marně vyzývali).

7. Žalovaná se k žalobnímu návrhu vyjádřila podáním doručeným soudu dne 20. 7. 2021, ve kterém mj. uvedla, že žalobci uplatněný nárok na náhradu za bezdůvodné obohacení na garáži a osobním automobilu Škoda Yeti neuznává a považuje jej za neoprávněný a bezdůvodný, kdy je dědičkou ¼ pozůstalosti stejně tak jako její dcera [jméno] a každý z žalobců. Dále doplnila, že garáž zůstala v původním stavu (včetně vnitřního vybavení) tak, jak ji zanechal její zesnulý manžel. Několikrát upozorňovala, že garáž není vhodná k užívání (bude vhodná k užívání až po vyklizení), a proto ji nemohla ona ani nikdo jiný užívat a obohatit se. Naopak to byla ona, kdo po celou dobu od 17. 9. 2016 nese veškeré plynoucí náklady – každý měsíc platí elektřinu přivedenou do garáže. Dále připustila, že klíč ke garáži sice žalobci požadovali, ale nikdy neuvedli, kdy a kde má dojít k jeho předání. V případě osobního automobilu Škoda Yeti pak žalovaná uvedla, že tento v rámci urychlení ukončení dědického řízení řádně odkoupila, kdy do té doby byla nucena hradit povinné poplatky – pojištění, technickou kontrolu atd., které jí žalobci odmítli uhradit.

8. Následným podáním doručeným soudu dne 12. 8. 2021 žalobci v reakci na vyjádření žalované mj. uvedli, že vztahy mezi nimi a žalovanou jsou nedobré, kdy jakákoli dohoda o vypořádání spoluvlastnictví aj. mezi žalovanou a žalobci byla těžko uskutečnitelná. Dále konstatovali, že již v průběhu dědického řízení právní zástupci žalované a žalobců komunikovali o možnosti vypořádání spoluvlastněných věcí. Pokud žalovaná projevila zájem o odkup podílů, tak za nižší než reálnou cenu, proto k dohodě nemohlo dojít. Zároveň věci měla žalovaná v držení, přístup k nim neumožnila, pročež žalobci nehodlali platit pojistku na auto aj., když věci měla v držení a užívání žalovaná. Žalobci mají za to, že právo i skutkový stav svědčí pro jejich nárok. A přestože z judikatury (uvedena v žalobě) vyplývá, že k obohacení dochází bez ohledu na to, zda držitel věc užíval či ne, lze poukázat i na to, že žalovaná věci užívala. O užívání předmětného automobilu zn. Škoda Yeti žalovanou, resp. jejím bratrem, svědčí mj. stav tachometru (při evidenci v roce 2014 měl vůz najeto 137 026 km, při druhé evidenci v roce 2021 už 194 763 km). Pokud jde o garáž, sice ve vyjádření k žalobě žalovaná uvádí, že garáž není vhodná k užívání, a proto ji nemohla užívat, je však zřejmé, že (i pokud by její tvrzení o nevhodnosti k užívání bylo pravdivé) žalovaná byla a je schopna garáž užívat. Žalovaná ve vyjádření tvrdí, že garáž přináleží k jejímu bytu a hodlá ji užívat pro vlastní potřebu, přičemž – jak píše - by jí nevadilo, kdyby každý z žalobců užíval ¼ z garáže. Tvrzení o nutnosti garáž vyklidit a o možnosti žalobců, aby si vzali část vnitřního vybavení, je účelové, kdy o tomto slyší žalobci poprvé. O vybavení po zůstaviteli nebylo nikdy jednáno a nebyly předmětem dědictví. Nadto, v této garáži otec žalobců parkoval vozidlo zn. Škoda Octavia combi.

9. Poté podáním doručeným soudu dne 31. 8. 2021 žalovaná reagovala na výše zmíněné vyjádření žalobců s tím, že žalobci od samého začátku dědického řízení nejevili zájem s ní jednat či komunikovat. Zopakovala, že je dědičkou ¼ pozůstalosti stejně tak jako její dcera [jméno] a každý z žalobců, garáž a zahrádku si nepronajala, auto nezapůjčila. Po celou dobu od 17. 9. 2016 veškeré plynoucí náklady šly a jdou v plné výši k její tíži, kdy se žalobci na nich odmítli podílet a dosud jí nic neuhradili.

10. Soud poté nařídil jednání na den 23. 11. 2021, ve kterém poučil žalovanou podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o povinnosti doplnit ve stanovené lhůtě svá tvrzení a označit potřebné důkazy k jejich prokázání spolu s poučením o případných následcích spojených s nevyhověním této výzvě.

11. V návaznosti na uvedené poučení soudu učinila žalovaná podání doručené soudu dne 17. 12. 2021, v němž k automobilu Škoda Yeti označila za důkaz o vynaložených nákladech z její strany doklad o zaplacení pojistného ze dne 2. 10. 2017 na rok 2018, doklad o zaplacení pojistného ze dne 25. 9. 2018 na rok 2019 a doklad o zaplacení pojistného ze dne 17. 9. 2019 na rok 2020 s tím, že doklad roku 2020 ohledně pojistného na rok 2021 nepředkládá, neboť v září 2020 auto koupila; doklady za 2 technické kontroly nepřikládá, protože je již nemá. Ke garáži pak označila za důkaz o vynaložených nákladech z její strany vyúčtování za elektřinu za období 9. 3. 2017 - 12. 3. 2018, 13. 3. 2018 - 12. 3. 2019, 13. 3. 2019 - 10. 3. 2020 a 11. 3. 2020 - 9. 3. 2021 s tím, že vyúčtování za období od 10. 3. 2021 - dále nepředkládá, jelikož vyúčtování proběhne až v březnu 2022, kdy toto bude řešit samostatně mimo soud; doklady na nedoplatek daně z nemovitosti za období trvání dědického řízení pak nepředkládá, neboť tuto daň za žalobce neplatila (zaplatila nedoplatek pouze za sebe a svou dceru) a tudíž ji po žalobcích nepožaduje.

12. Na dalším jednání konaném u soudu dne 25. 1. 2022 se žalobci vyjádřili, že náklady spojené s elektřinou ohledně předmětné garáže neuznávají, neboť tuto garáž nebylo možno užívat, kdy k předání klíčů ke garáži došlo až dne 4. 11. 2021, a pokud se jedná o pojištění předmětného vozidla, toto lze uznat za náklad žalované a o tento poměrně ponížit nárok žalobců (a to za příslušné žalované období). Současně žalobci navrhli rozšíření žaloby co do nároku z bezdůvodného obohacení za předmětnou garáž, a to za období do 31. 10. 2021, tj. 5 x 1 625 Kč, kdy žalovaná by byla navíc povinna každému z žalobců uhradit částku 2 031,25 Kč s příslušným zákonným úrokem z prodlení. Toto rozšíření žaloby o částku 2 031,25 Kč s příslušným zákonným úrokem z prodlení pro každého z žalobců soud svým usnesením připustil.

13. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. soud zjistil následující skutkový stav.

14. Soud vzal v souladu s provedenými důkazy (zejména pak s usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]) za prokázané, že v důsledku úmrtí otce žalobců a manžela žalované (pan [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], zemřel [datum]) se oba žalobci, žalobkyně a její nezletilá dcera [jméno] [celé jméno žalované] ([datum narození]), stali dědici a spoluvlastníky (s podílem ve výši ¼ každý) předmětných věcí: a) [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno] (dále jen„ osobní automobil“) a b) pozemku p. č. st. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří o výměře 22 m2, jehož součástí je stavba bez čp/če – garáž, zapsaného na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec] (dále jen„ garáž“).

15. Dále vzal soud v souladu s provedenými důkazy (zejména pak s kupní smlouvou ze dne [datum]) za prokázané, že žalobci prodali své spoluvlastnické podíly (ve výši ¼ každý) na předmětném osobním automobilu žalované s účinností ke dni podpisu zmíněné kupní smlouvy (tj. ke dni 17. 9. 2020). Z vyjádření účastníků spolu s předloženými důkazy (dokument„ kontrola tachometru“ ohledně stavu najetých kilometrů) pak vyplynulo, že osobní automobil měla v držení žalovaná, kdy tento automobil byl v průběhu tohoto období užíván (dne 20. 6. 2016 činil stav 139 648 km, dne 21. 7. 2020 pak činil stav 186 585 km). Z žalobci předloženého dodatku [číslo] 2021 znaleckého posudku vypracovaného k 21. 5. 2021 Ing. [jméno] [příjmení] v této souvislosti vyplynulo, že výše„ půjčovného“ (obvyklého nájemného) za období od 17. 6. 2018 do 17. 9. 2020, tj. celkem 27 měsíců, činilo celkem 139 450 Kč. Oproti tomu z žalovanou předložených dokladů - poštovních poukázek z 2. 10. 2017, 25. 9. 2018 a 17. 9. 2019 vyplynulo, že tato uhradila v žalovaném období (tj. od 17. 6. 2018 do 17. 9. 2020, tj. celkem 27 měsíců) na pojištění osobního automobilu celkem částku 7 374 Kč, kterou žalobci uznali jako náklad žalované způsobilý poměrně ponížit jejich žalobní nárok.

16. Soud rovněž vzal v souladu s vyjádřením účastníků za prokázané, že žalovaná měla od smrti zůstavitele v držení předmětnou garáž, kdy z vyjádření účastníků spolu s předloženými důkazy (předávací protokol ze dne 4. 11. 2021 a e-mailové zprávy mezi žalobci a jejich právním zástupcem) pak vyplynulo, že dne 4. 11. 2021 byl ze strany žalované předán v kanceláři právního zástupce žalobců klíč od garáže, žalobcům tak bylo až od tohoto data umožněno užívání garáže. Z žalobci předloženého dokladu - posouzení ceny pronájmu garáže místní realitní kanceláří [právnická osoba] v této souvislosti vyplynulo, že obvyklé nájemné za předmětnou garáž činilo v roce 2018: 1 000 až 1 100 Kč, v roce 2019: 1 200 až 1 300 Kč, v roce 2020: 1 500 až 1 550 Kč a v roce 2021: 1 550 až 1 700 Kč, tedy dle průměru uvedených částek (v roce 2018: 1 050 Kč, v roce 2019: 1 250 Kč, v roce 2020: 1 525 Kč a v roce 2021: 1 625 Kč) činilo za období od 1. 6. 2018 do 31. 10. 2021 (viz usnesení zdejšího soudu z jednání dne 25. 1. 2022, kterým soud připustil rozšíření žaloby o částku 2 031,25 Kč s příslušným zákonným úrokem z prodlení pro každého z žalobců - blíže viz odstavec 12. rozsudku) tedy obvyklé nájemné činilo celkem 56 900 Kč.

17. Po provedeném dokazování a zjištění skutkového stavu soud věc posoudil po právní stránce následovně.

18. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný nárok na náhradu bezdůvodného obohacení je žalobci uplatňován za období od 1. 6. 2018, tedy po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku, použije se primárně úprava stanovená v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku, účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“).

19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. A dle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 2 217 odst. 1 o. z. se nájemné platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek.

21. A podle § 2 218 o. z. se nájemné platí měsíčně pozadu.

22. Na základě provedeného dokazování při hodnocení všech důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.

23. V řízení bylo prokázáno, že v důsledku úmrtí otce žalobců a manžela žalované (pan [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], zemřel [datum]) se oba žalobci, žalobkyně a její nezletilá dcera [jméno] [celé jméno žalované] ([datum narození]), stali dědici a spoluvlastníky (s podílem ve výši ¼ každý) předmětných věcí: a) [značka automobilu] 5L, [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno] (dále jen„ osobní automobil“) a b) pozemku p. č. st. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří o výměře 22 m2, jehož součástí je stavba bez čp/če – garáž, zapsaného na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec] (dále jen„ garáž“).

24. V řízení bylo dále prokázáno tvrzení žalobců, že předmětný osobní automobil měla po smrti zůstavitele v držení žalovaná, kdy tento automobil byl v průběhu tohoto období užíván. V této souvislosti bylo dále prokázáno, že výše obvyklého nájemného osobního automobilu za žalované období od 17. 6. 2018 do 17. 9. 2020 (dne podpisu kupní smlouvy - blíže viz odstavec 15. rozsudku), tj. celkem 27 měsíců, činilo celkem 139 450 Kč. Dále bylo prokázáno, že žalovaná v inkriminovaném období od 17. 6. 2018 do 17. 9. 2020 uhradila na pojištění osobního automobilu celkem částku 7 374 Kč (celkem byla na pojistném za roky 2018 – 2020 žalovanou uhrazena částka 9 831 Kč, kdy výsledná částka 7 374 Kč po zaokrouhlení je vypočítána za předmětných 27 měsíců, tj. 9 831 Kč / 36 měsíců x 27 měsíců), kdy částku žalovanou uhrazeného pojistného uznali jako její náklad způsobilý poměrně ponížit jejich žalobní nárok, což soud také učinil. Jiné náklady spojené s držením/užíváním osobního vozidla pak žalovaná v řízení neprokázala.

25. V této souvislosti soud konstatuje, že při stanovení majetkového prospěchu žalované lze vycházet z konstantní judikatury Nejvyššího soudu, dle níž platí, že majetkovým vyjádřením prospěchu, který vznikl účastníku užíváním věci bez právního důvodu, je peněžitá částka, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání věci, zpravidla právě formou nájmu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Obecně lze citované pravidlo použít i pro ocenění užívání věcí movitých, včetně automobilů (srov. např. rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Při určování výše obvyklého nájemného v daném místě a čase je třeba přihlédnout i k charakteru užívání vozidla a případným dalším službám, které vlastník vozidla jeho uživateli v souvislosti s užíváním vozidla poskytoval, tak, aby výše náhrady za užívání věci odpovídala nájemnému, které v daném místě a čase platili nájemci za užívání stejných věcí obdobným způsobem. Zde je třeba zdůraznit, že k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení není ani nezbytné, aby obohacený cizí věc fakticky užíval (a tím ji reálně opotřebovával), nýbrž postačuje, aby obohacený měl možnost věc užívat namísto jejího skutečného vlastníka (srov. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2007, sp. zn. [spisová značka], rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2010, sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2011, sp. zn. [spisová značka]).

26. V řízení bylo dále prokázáno tvrzení žalobců, že předmětnou garáž měla po smrti zůstavitele v držení žalovaná, která předala žalobcům klíč od garáže až dne 4. 11. 2021, tedy až od tohoto data bylo žalobcům umožněno užívat garáž. Tvrzení žalované, že klíč ke garáži sice žalobci požadovali, ale nikdy neuvedli, kdy a kde má dojít k jeho předání, proto jim ho nepředala, soud považuje za účelové a nic neměnící na skutečnosti, že jediné klíče ke garáži měla po celou dobu v držení žalovaná. V této souvislosti bylo dále prokázáno, že výše obvyklého nájemného garáže za žalované období od 1. 6. 2018 do 31. 10. 2021 (konkr. za 7 měsíců roku 2018: 7 350 Kč, za 12 měsíců roku 2019: 15 000 Kč, za 12 měsíců roku 2020: 18 300 Kč a za 10 měsíců roku 2021: 16 250 Kč) činilo celkem 56 900 Kč.

27. Další tvrzení žalované o tom, že garáž zůstala v původním stavu (včetně vnitřního vybavení) tak, jak ji zanechal její zesnulý manžel, kdy několikrát upozorňovala, že garáž není vhodná k užívání (bude vhodná k užívání až po vyklizení), a proto ji nemohla ona ani nikdo jiný užívat a obohatit se, přičemž to byla ona, kdo po celou dobu nese veškeré plynoucí náklady, kdy každý měsíc platí elektřinu přivedenou do garáže, soud neshledal důvodným. Soud k tomu doplňuje, že Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi již dříve dovodil, že bezdůvodné obohacení vzniká i tomu, kdo svým jednáním dosáhl na úkor vlastníka postavení detentora jeho pozemku tím, že celý oplocený pozemek uzamkl a učinil jej přístupným pro sebe a svou potřebu, a to bez ohledu na to, nakolik intenzivně jej skutečně užíval (jakou plochu, jak často, případně kolikrát konkrétně se na něm zdržoval). I v takovém případě se výše bezdůvodného obohacení musí odvíjet od výše nájemného odpovídající nájemní smlouvě v daném místě a čase ve vztahu k celému pozemku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2001, sp. zn. 25 Cdo 845/1999, nebo jeho rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Byť právě uvedené Nejvyšší soud vyslovil ve vztahu k detenci oploceného pozemku, lze závěry, že bezdůvodné obohacení vzniká i držiteli nemovitosti, který ji učinil přístupnou pro sebe a svoji potřebu přiměřeně použít i v nyní projednávané věci. K tomu je třeba doplnit, že dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněného v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C [číslo], svazek 30, ročník 2004, nelze z pohledu bezdůvodného obohacení majetkový prospěch žalovaného vázat výhradně na skutečnost, zda předmět nájmu fakticky užíval. Faktické užívání věci je totiž pouze realizací užívacího práva, jež samo o sobě má majetkovou hodnotu. Pro určení výše bezdůvodného obohacení je tak nerozhodné, v jakém rozsahu žalovaný nemovitost fakticky užíval (dále přiměřeně srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Žalovaná se v tomto případě bezdůvodně obohatila již tím, že v situaci, kdy měla k předmětné garáži přístup pouze ona, fakticky vykonávala užívací právo. Náklady žalované spojené s úhradou elektřiny v souvislosti s garáží soud neposoudil jako nutné/nevyhnutelné náklady nezbytně spojené s řádnou péčí o věc, kdy opětně konstatuje, že jediný, kdo měl přístup do garáže, byla právě žalovaná.

28. S ohledem k výše uvedenému soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, kdy žalobcům vznikl nárok požadovat po žalované bezdůvodného obohacení spočívající v držbě osobního automobilu a garáže (obě věci ve spoluvlastnictví s podílem ¼ každého ze spoluvlastníků). V důsledku toho vzniklo na straně žalované: a) u osobního automobilu bezdůvodné obohacení ve výši 139 450 Kč, ponížené o nutné náklady žalované spočívající v uhrazeném pojistném ve výši 7 374 Kč (tedy s ohledem pak na výši podílu každého z žalobců k předmětným věcem (¼ podíl) ve výši 1 843,50 Kč, kdy v této části soud žalobu zamítl), tedy celkem ve výši 132 076 Kč, a dále b) u garáže bezdůvodné obohacení ve výši 56 900 Kč, celkem tedy činí bezdůvodné obohacení žalované částku 188 976 Kč, s ohledem pak na výši podílu každého z žalobců k předmětným věcem (¼ podíl) tak činí bezdůvodné obohacení částku 47 244 Kč, přičemž soud současně žalobcům přiznal zákonný úrok z prodlení z dlužné částky dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok ad I. a II. tohoto rozsudku).

29. Výrok o tom, že žalovaná je povinna nahradit žalobcům náklady řízení, má oporu v § 142 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Úspěšným žalobcům (jenž byli neúspěšní pouze v zanedbatelné části příslušenství) soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení v souladu s jejich písemným vyúčtováním, která sestávala ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 x 2 353 Kč (tj. 4 706 Kč), odměny advokáta dle § 7 a § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 1 úkon právní služby částka 7 840 Kč a za 5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, 2 x účast na jednání - dne 23. 11. 2021 a 25. 1. 2022) 5 x částka 7 840 Kč (tj. 39 200 Kč), 5 x RP po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (tj. 1 500 Kč), dále DPH v příslušné výši (tj. 8 547 Kč), a dále nákladů na vypracování znaleckého posudku ve výši 3 000 Kč, tedy celkem ve výši 56 953 Kč (výrok ad III. tohoto rozsudku).

30. Výrok o tom, že žalovaná je povinna nahradit žalobcům náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku, má oporu v § 160 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.

31. Výrok o tom, že žalovaná je povinna zaplatit žalobcům náklady řízení k rukám advokáta, má pak oporu v § 149 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.