18 C 222/2020

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Peřinou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 400 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 400 Kč od 10. 6. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 200 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu (návrh na zahájení řízení) ve výši 1 000 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem na vydání platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Kroměříži dne 2. 10. 2020 se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 400 Kč s příslušenstvím tak, jak je blíže určeno v návrhu.

2. Dle žalobce byl žalovanému v souladu s ust. § 17a zákona c. 553/1991 Sb., o obecní policii, za ponechání vozidla na místě, kde to není dovoleno - v obec, ulice a číslo, dne 26. 5. 2020, namontován na vozidlo registrační značka technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla (dále jen„ TPZOV“) za přestupek B29. Protože žalovaný v uvedeném případě neuhradil cenu za přiložení a odstranění TPZOV stanovenou nařízením Rady města Brna číslo ze dne 15. 9. 2009 ve výši 400 Kč na místě, svým podpisem Uznání dluhu série A číslo dne 26. 5. 2020 uznal co do důvodu i výše, že dluží částku 400 Kč a tuto se zavázal uhradit do 14 dnů dle Poučení o způsobu zaplacení dluhu, které toho dne převzal. Jelikož žalovaný nic nezaplatil, byl k zaplacení dlužné částky vyzván předžalobní upomínkou č.j. spisová značka číslo ze dne datum rozhodnutí, neuhradil však ničeho.

3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobce i žalovaný byli vyzváni, aby se vyjádřili, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nevyjádřili. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalobce i žalovaného předpokládal, že nemají žádné námitky. Soudem bylo nařízeno vyhlášení rozsudku na den 18. 3. 2021. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud při svém rozhodování vycházel z připojených listinných důkazů na č. l. 5-8 spisu.

5. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

6. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

8. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že žalovaný ponechal své vozidlo na místě, kde to není dovoleno, v důsledku čehož byl dne 26. 5. 2020 namontován na žalované vozidlo registrační značka technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla (dále jen„ TPZOV“). Protože žalovaný v uvedeném případě neuhradil cenu za přiložení a odstranění TPZOV ve výši 400 Kč na místě, svým podpisem Uznání dluhu série A číslo dne 26. 5. 2020 uznal co do důvodu i výše, že dluží částku 400 Kč a tuto se zavázal uhradit do 14 dnů, což však neučinil. Nárok žalobce na zaplacení uvedené dlužné částky žalovaným, kterou tento navíc písemně uznal co do důvodu i výše, je přitom v souladu se zákonem, a proto soud žalobě vyhověl (výrok ad I. rozsudku).

9. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu, žalobce od něj požadoval zaplacení zákonného úroku z prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jeho výše je stanovena § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok ad I. rozsudku)

10. Úspěšnému žalobci podle § 142 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení, která sestávala ze 2 úkonů á 100 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., tedy celkem 200 Kč (výrok ad II. rozsudku).

11. Výrok o tom, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku, má oporu v § 160 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.

12. A vzhledem k tomu, že žalobce je v souladu s § 11 odst. 2 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, osvobozen od soudních poplatků, je tedy povinností žalovaného zaplatit dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, předmětný soudní poplatek ve výši 1 000 Kč (výrok ad III. rozsudku).

13. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění. Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.