18 C 241/2020

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudcem Mgr Markem Peřinou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce pro doručení: ulice a číslo , PSČ obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o snížení a zrušení výživného zletilého dítěte

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá snížení výživného na žalovaného od 1. 5. 2019 na částku 200 Kč měsíčně, se zamítá.

II. Vyživovací povinnost žalobce k žalovanému, naposledy stanovená rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], částkou 1 500 Kč měsíčně, se s účinností od 7. 1. 2021 zrušuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na snížení vyživovací povinnosti doručeným Okresnímu soudu v Kroměříži dne 19. 10. 2020, ve znění změny žaloby učiněné žalobcem na jednání dne 18. 3. 2021, se žalobce domáhá jednak snížení vyživovací povinnosti k žalovanému na částku 200 Kč měsíčně a dále zrušení vyživovací povinnosti k žalovanému od 7. 1. 2021 (tj. od data ukončení studia žalovaného). Dle tvrzení žalobce tento žádá uvedené z důvodu své finanční situace, kdy do září 2020 byl po dobu 16 měsíců ve výkonu trestu, od 1. 9. 2020 byl podmínečně propuštěn z výkonu trestu v [obec], je registrován na Úřadu práce [obec], pobírá sociální dávky ve výši 2 490 Kč měsíčně a bydlí v Azylovém domě pro muže v [obec], přičemž ubytování je hrazeno úřadem práce formou příspěvku na bydlení. Na výživném k žalovanému má dluh, jehož výši nezná, s žalovaným se vídá náhodně, kdy tento žije se svou matkou a má studovat [ulice] [anonymizováno] školu v [obec], obor [anonymizováno], předtím studoval [ulice] učiliště, obor [anonymizováno].

2. K návrhu žalobce se žalovaný vyjádřil podáním doručeným soudu dne 16. 11. 2020 s tím, že s žalobou a snížením výživného nesouhlasí, kdy trvá na zaplacení dlužného výživného žalobcem. Dále uvedl, že žalobce byl za neplacení výživného ve vězení, kdy nemá žádné vážné zdravotní problémy, kvůli kterým by nemohl pracovat.

3. K jednání nařízeného na den 14. 1. 2021 se dostavili oba účastníci, kdy žalobce uvedl, že má základní vzdělání, před výkonem trestu pracoval jako pomocná síla v kuchyni, kdy má sjednané, že někdy v březnu, dubnu může nastoupit jako pomocná síla v kuchyni, v současné době je na úřadu práce, kdy bydlí v Azylovém domě, přičemž nájemné a náklady na bydlení platí stát, nemá žádný majetek, dluží na výživném synovi z prvního manželství cca 21 000 Kč a zdejšímu soudu za trestní řízení cca 8 000 Kč, zdravotní stav je dobrý, kdy před výkonem trestu měl omezení s manipulací břemeny do 15 kg. Žalovaný oproti tomu uvedl, že ukončil studium na [ulice] [anonymizováno] škole v [obec] a v září hodlá jít na jinou školu, žije ve společné domácnosti se svou matkou, která je nyní nezaměstnaná, předtím pracovala v [anonymizována dvě slova] [územní celek]. Jeho zdravotní stav je dobrý, bez léků a zdravotních pomůcek. Nemá žádné dluhy ani žádné zvláštní příjmy.

4. Soud si poté vyžádal zprávu od Úřadu práce v [obec] ohledně nabídek pracovních míst a běžných příjmů pro člověka se základním vzděláním, dříve pracujícím jako pomocná síla v kuchyni (tj. odpovídající žalobci), kdy dle odpovědi příslušného úřadu práce činila hrubá měsíční mzda dle klasifikace zaměstnání - pomocníka v kuchyni - 16 144 Kč měsíčně a dle stupně dosaženého vzdělání - základní a nedokončené - 23 704 Kč měsíčně. Z listiny doložené žalobcem pak soud zjistil, že žalobce je od 4. 9. 2020 evidován na úřadu práce bez nároku na podporu v nezaměstnanosti, s přiznanou dávkou příspěvku na živobytí ve výši 2 490 Kč měsíčně od září 2020.

5. Soud si rovněž vyžádal zprávu od Úřadu práce v [obec] ohledně matky žalovaného, dle které je tato vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání v době od 1. 10. 2020 a předtím byla vedena mj. v období od 16. 1. 2012 do 2. 4. 2018 a od 1. 11. 2018 do 31. 3. 2020. Soud si též vyžádal zprávu od zaměstnavatele matky žalovaného o jejím měsíčním čistém příjmu, kdy dle odpovědi zaměstnavatele činil čistý příjem matky žalovaného za období od ledna do prosince roku 2019 celkem 80 169 Kč a od dubna do září roku 2020 částku 78 058 Kč.

6. Dále si soud vyžádal zprávu od [ulice] školy [anonymizováno] a [anonymizováno] [obec] ohledně studia žalovaného, dle které byl žalovaný přijat do tříletého oboru [anonymizováno] výroba od 1. 9. 2018, přičemž z důvodu vysoké absence a slabých studijních výsledků opakoval druhý ročník, o studium neměl zájem a z důvodu dlouhodobé neomluvené absence ve vyučování bylo jeho studium ukončeno, od 7. 1. 2021 není žákem školy.

7. Žalobce následně doložil lékařskou zprávu vystavenou [titul]. [jméno] [příjmení], dle níž jeho zdravotní stav neumožňuje práci ve stoje a zvedat břemena těžší než 15 kg, s doporučením střídavě sedavé práce bez větší fyzické zátěže.

8. K dalšímu jednání konanému dne 18. 3. 2021 se dostavili oba účastníci, kdy žalobce navrhl změnu (rozšíření) žaloby spočívající ve zrušení jeho vyživovací povinnosti vůči žalovanému od 7. 1. 2021, tj. od data ukončení studia žalovaného na [anonymizováno] [obec], kterou soud připustil v souladu s § 95 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný poté uvedl, že od doby, kdy ukončil studium na škole, je přihlášen na úřadu práce, kde si hledá zaměstnání.

9. Soud vzal za prokázané, že o výživném pro žalovaného bylo naposledy rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], [spisová značka], jenž nabyl právní moci dne 15. 11. 2018, kdy byla žalobci stanovena povinnost přispívat na výživu žalovaného počínaje dnem 1. 9. 2017 měsíčně částku 1 500 Kč, a to vždy do pátého dne každého měsíce předem k rukám matky. Na tento rozsudek pak navazoval rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], [spisová značka], jenž nabyl právní moci dne 21. 9. 2019, kterým byl zamítnut návrh žalobce na snížení výživného.

10. Dle zjištění soudu má žalobce základní vzdělání. Žije sám v Azylovém domě pro muže v [obec], přičemž nájemné a náklady na bydlení je hrazeno úřadem práce formou příspěvku na bydlení. Od 4. 9. 2020 evidován na úřadu práce bez nároku na podporu v nezaměstnanosti, s přiznanou dávkou příspěvku na živobytí ve výši 2 490 Kč měsíčně od září 2020. Jeho zdravotní stav je dobrý, kdy by musel střídat práci ve stoje a vsedě a nesměl by zvedat břemena nad 15 kg. [příjmení] vyživovací povinnost nemá. Nemá žádný majetek. Ke dni 2. 5. 2019 pak žalovaný nastoupil k výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením Krajského soudu v [obec], pobočkou ve [obec] z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které nabyly právní moci dne 28. 3. 2019, a to pro úmyslný přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1, 3 trestního zákoníku, když od prosince 2017 do prosince 2018 včetně neplnil svou vyživovací povinnost k žalovanému. Jak uvedl sám žalobce, ve výkonu trestu byl po dobu 16 měsíců do záři 2020, od 1. 9. 2020 byl podmínečně propuštěn.

11. Dle zjištění soudu byl žalovaný studentem [ulice] školy [anonymizováno] a [anonymizováno] [obec], kdy však mu z důvodu dlouhodobé neomluvené absence ve vyučování bylo ke dni 7. 1. 2021 ukončeno studium, žije ve společné domácnosti se svou matkou, která je od 1. 10. 2020 vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání, předtím pracovala v [anonymizována dvě slova] [územní celek] (její čistý příjem činil za období od ledna do prosince roku 2019 celkem 80 169 Kč a od dubna do září roku 2020 částku 78 058 Kč). Jeho zdravotní stav je dobrý, bez léků a zdravotních pomůcek. Nemá žádné dluhy ani žádné zvláštní příjmy.

12. V novém občanském zákoníku, tj. zákoně č. 89/2012 Sb. (dále jen„ o. z.“), je vyživovací povinnost upravena v § 910 - § 923, když s ohledem na znění přechodného ustanovení § 3028 odst. 2 uvedeného zákona se řídí ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

13. Podle § 910 odst. 1 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

14. Podle § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

15. Podle § 913 odst. 1, 2 o. z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

16. Podle § 915 odst. o. z. má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

17. Podle § 921 o. z. se výživné plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.

18. Podle § 922 odst. 1 o. z. lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

19. Po provedeném a zhodnoceném dokazování soud dospěl k závěru, že od poslední úpravy výživného provedené rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], [spisová značka], jenž nabyl právní moci dne 15. 11. 2018, nedošlo do 7. 1. 2021 k podstatné změně poměrů, jež by opravňovala snížení částky výživného žalobce vůči žalovanému.

20. Soud při rozhodování posoudil odůvodněné potřeby žalovaného a jeho majetkové poměry, kdy žalovaný byl studentem [ulice] školy [anonymizováno] a [anonymizováno] [obec], kdy však mu z důvodu dlouhodobé neomluvené absence ve vyučování bylo ke dni 7. 1. 2021 ukončeno studium. Nemá žádné dluhy ani žádné zvláštní příjmy. Čistý příjem matky žalovaného, se kterou tento žije ve společné domácnosti, pak činil 6 700 Kč měsíčně, kdy dle platového výměru ze dne 30. 3. 2020 jí byl s účinností do 1. 4. 2020 stanoven základní plat ve výši 15 850 Kč.

21. Soud dále posoudil schopnosti, možnosti a majetkové poměry žalobce a jeho životní úroveň, přičemž dospěl k následujícím závěrům. V prvé řadě soud konstatuje, že žalobce byl za úmyslný přečin zanedbání povinné výživy opakovaně uznán vinným v trestním řízení, kdy prvotním rozhodnutím mu byl uložen trest odnětí svobody s tím, že tento byl podmíněně odložen se stanovením zkušební doby, avšak uvedené jej k nápravě nevedlo, výživné dále řádně a včas nehradil, zaměstnání si nehledal a tedy ani nenašel, v důsledku čehož byl uvedeným přečinem uznán vinným a byl mu uložen již trest odnětí svobody nepodmíněný. Dle nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 6. 2. 2008, IV. ÚS 1181/07, pokud se rodič svým úmyslným jednáním, pro které byl odsouzen k trestu odění svobody, zbavil objektivní možnosti plnit vyživovací povinnost ke svému nezletilému dítěti, nelze tuto skutečnost přičítat k tíži dítěte. Z uvedeného je patrné, že žalobce byl před nástupem do výkonu trestu veden v evidenci uchazečů o zaměstnání a po svém podmínečném propuštění je opět od 1. 9. 2020 veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, nedošlo tak na straně žalobce k podstatné změně poměrů odůvodňující změnu původního rozhodnutí.

22. Soud v této souvislosti dospěl k závěru, že při určování rozsahu vyživovací povinnosti je nutno vycházejí nejen z faktických příjmů, ale i z příjmů, kterých by žalobce mohl dosahovat (tzv. potencionální příjem), neboť žalobce vykazuje zřejmou neochotu hledat si práci. Při určení výše potenciálního příjmu žalobce pak soud vycházel z příjmu, kterého by žalobce s ohledem na své skutečné schopnosti a možnosti (popř. i majetkové), dané mimo jiné jeho fyzickým stavem, nadáním, vzděláním, pracovními zkušenostmi a nabídkou a poptávkou na rozumně regionálně určeném trhu práce mohl dosahovat. Za tímto účelem si soud vyžádal od regionálně odpovídajícího úřadu práce seznam aktuálních volných pracovních míst a běžných příjmů pro člověka se základním vzděláním, dříve pracujícím jako pomocná síla v kuchyni (tj. odpovídající žalobci), kdy bylo zjištěno, že hrubá měsíční mzda dle klasifikace zaměstnání - pomocníka v kuchyni, činí 16 144 Kč měsíčně a dle stupně dosaženého vzdělání - základní a nedokončené, činí 23 704 Kč měsíčně. Dle soudu jsou zde splněny podmínky uvedené v § 913 odst. 2 o. z., neboť žalobce dlouhodobě vykazuje neochotu hledat si práci. V důsledku toho je třeba na počínání žalobce pohlížet tak, že se bez důležitého důvodu vzdal možnosti zajistit si výhodnější výdělečnou činnost (pracovní poměr). Soud uzavírá, že vyživovací povinnost žalobce k žalovanému je přednostní, nelze před ní upřednostnit jiné výdaje povinného (vyjma další vyživovací povinnosti) a je proto třeba přihlížet nejen k faktickým výdělkům žalobce, ale k jeho potencionálnímu příjmu (v rozmezí 16 144 Kč - 23 704 Kč hrubého měsíčně).

23. Soud s ohledem k provedenému dokazování a v důsledku toho zjištěného stavu neshledal důvody pro snížení výživného v období od 1. 5. 2019 do 7. 1. 2021 a žalobu zamítl (výrok ad I. tohoto rozhodnutí), neboť dospěl k závěru, že předmětná částka výživného je přiměřená jak odůvodněným potřebám žalovaného a jeho majetkovým poměrům, tak i schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům žalobce, kdy nedošlo k žádné podstatné změně poměrů odůvodňující změnu původního rozhodnutí 24. Soud se v řízení dále zabýval návrhem žalobce na zrušení jeho vyživovací povinnosti k žalovanému, kdy dospěl k následujícím závěrům.

25. Ze zprávy od [ulice] školy [anonymizováno] a služeb [obec] ohledně studia žalovaného vyplývá, že tento již není od 7. 1. 2021 žákem školy. Žalovaný byl přitom přijat do tříletého oboru [anonymizováno] výroba od 1. 9. 2018, kdy však z důvodu vysoké absence a slabých studijních výsledků opakoval druhý ročník, o studium neměl zájem a z důvodu dlouhodobé neomluvené absence ve vyučování tak bylo jeho studium ukončeno. V této souvislosti soud poukazuje na skutečnost, že předtím žalovaný studoval [ulice] učiliště, obor [anonymizováno] (toto tvrzení žalobce žalovaný v průběhu řízení nikterak nezpochybnil). Na základě uvedeného pak soud dopěl k závěru, že žalovaný nemá o další studium zájem, kdy vystřídal již dvě střední školy, přičemž v té poslední byl jednak z důvodu vysoké absence a slabých studijních výsledků nucen opakovat druhý ročník, jednak bylo následně z důvodu dlouhodobé neomluvené absence ve vyučování jeho studium ukončeno. Je tedy nesporné, že tím, že žalovaný ukončil své školní studium, kdy o studium neprojevuje zájem, je schopen se z největší pravděpodobností sám živit a žalobci tak zanikla vyživovací povinnost ke zletilému žalovanému, a to ke dni 7. 1. 2021, tj. ke dni ukončení studia. Soud tedy k tomuto dni zrušil vyživovací povinnost žalobce k žalovanému (výrok ad II. tohoto rozhodnutí).

26. O nákladech řízení pak soud rozhodl tak, že právo na náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků (výrok ad III. tohoto rozhodnutí), kdy tito náhradu nákladů řízení ani nepožadovali.