18 C 285/2020

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem JUDr. Martinem Svobodou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 36 714,96 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 967 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 967 Kč od 9. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 34 747,96 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 34 747,96 Kč od 9. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení v částce 23 766 Kč k rukám právního zástupce žalované, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži náklady řízení v částce 10 302 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži náklady řízení v částce 588 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 9. 12. 2020 domáhal na žalované zaplacení částky 36 714,96 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 36 714,96 Kč od 9. 12. 2020 do zaplacení, a dále náhrady nákladů řízení. Tvrdil, že je vlastníkem pozemku parc. [číslo] o výměře 66 m2, v k.ú. Morkovice, obec Morkovice – Slížany, zapsaného v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Kroměříž na [list vlastnictví] pro k.ú. Morkovice, obec Morkovice – Slížany (dále jen„ pozemek parc. [číslo]“), který nabyl kupní smlouvou ze dne [datum] uzavřenou s [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], insolvenční správkyní dlužníka [jméno] [příjmení], a to v insolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v Brně pod sp. zn. [insolvenční spisová značka]. Žalovaná je vlastníkem sousedního pozemku parc. [číslo] o výměře 258 m2, v k.ú. Morkovice, obec Morkovice – Slížany, zapsaného v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Kroměříž na [list vlastnictví] pro k.ú. Morkovice, obec Morkovice – Slížany (dále jen„ pozemek parc. [číslo]“). Žalovaná pozemek parc. [číslo] nabyla v dědickém řízení po zůstavitelce [jméno] [příjmení], [rodné číslo], zemřelé [datum]. 2. [jméno] [příjmení] za života užívala pozemek žalobce parc. [číslo]. [jméno] [příjmení] (dcerou žalobce) byla opakovaně vyzývána, aby pozemek parc. [číslo] neužívala a aby umožnila jeho užívání žalobci. [jméno] [příjmení] toto slibovala, ale poté na své sliby zapomněla a nasadila na pozemek plodiny, poté opět slíbila, že pozemek předá po sklizni. [jméno] [příjmení] měla pozemek parc. [číslo] oplocen tak, že byl oplocením spojen s jejím pozemkem parc. [číslo] naopak oddělen od pozemku žalobce parc. [číslo]. Po smrti [jméno] [příjmení] žalobce vyzval žalovanou k vyklizení a předání pozemku parc. [číslo]. V květnu 2020 žalovaná odstranila uvedený plot, avšak neodstranila z pozemku suť. Část pozemku parc. [číslo] o výměře 1 m2 je zastavěn nemovitostí ve vlastnictví žalované.

3. Ze znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo] 2020 ze dne 11. 6. 2020 vyplývá, že obvyklé nájemné zastavěné části pozemku činí 44,86 [spisová značka] a pozemku užívaného jako zahrada 15 [spisová značka]. Žalobce proto požaduje vydání bezdůvodného obohacení v částce 36 714,96 Kč, tj. za období prosinec 2017 až listopad 2020, když na žalovanou přešly i dluhy [jméno] [příjmení].

4. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že se stala vlastníkem pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], objekt k bydlení, v dědickém řízení po zemřelé [jméno] [příjmení]. Pozemek parc. [číslo] spolu se stavbou nabyli již prarodiče žalované [jméno] [jméno], nar. [datum] a [jméno] [příjmení], [datum narození], kupní smlouvou [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Z náčrtu z mapování [číslo] z roku 1981 vyplývá, že původně byla vytvořena parcela [číslo] která se následně rozdělila. Stavba byla v katastru řádně evidovaná a zapsaná a právní předchůdci žalované byli v dobré víře, že stavba stojí na jejich pozemku. Teta žalované [jméno] [příjmení] se dozvěděla o existenci pozemku parc. [číslo] o tom, že užívá cizí pozemek, až v rámci dědického řízení po své zemřelé matce, a to ze znaleckého posudku číslo 2005 [číslo], znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 25. 10. 2008. [jméno] [příjmení] užívání cizích pozemků vyřešila dohodou s jejich vlastníky tak, že dne 20. 4. 2010 uhradila vlastníkovi pozemku parc. [číslo] [jméno] [příjmení] jednorázově částku 2 500 Kč a vlastníkovi pozemku parc. [číslo] [jméno] [příjmení] částku 3 000 Kč. Stavba stojí na části pozemku parc. [číslo] o výměře 1 m2, část střechy budovy je na pozemku o výměře 4 m2 a další část o výměře 13 m2, betonová plocha, která je fakticky pokračujícím základem domu a spolu s obvodovou zdí představují součást domu [adresa], jedná se tedy celkem 18 m2. Tato část pozemku parc. [číslo] byla vydržena právními předchůdci žalované, případně jde o přestavek. Bezdůvodné obohacení je proto možné uplatnit jen na užívání části pozemku parc. [číslo] ve výměře 48 m2.

5. Dluh ke dni úmrtí [jméno] [příjmení] nebyl vyčíslen a neexistoval, když vydání bezdůvodného obohacení začal žalobce uplatňovat až výzvou ze dne 19. 6. 2020, pokud nyní požaduje bezdůvodné obohacení i za dobu před úmrtím [jméno] [příjmení], pak jde o nepoctivé jednání. Plot mezi pozemkem parc. [číslo] zahradou žalobce parc. [číslo] žalovaná odstranila dne 25. 5. 2020, takže od tohoto data již v užívání pozemku žalobci nic nebrání. Žalovaná je tedy ochotná zaplatit bezdůvodné obohacení za období od 12. 3. 2019 do 25. 5. 2020. Žalovaná nesouhlasí se závěry znalce [příjmení] [příjmení] a nechala vypracovat znalecký posudek soudním znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení], kdy z tohoto znaleckého posudku vyplývají diametrálně odlišné ceny obvyklého nájemného, než uvádí znalec [příjmení] [jméno] [příjmení]. Dále žalovaná nechala vypracovat společností [právnická osoba] odhad tržní ceny, když dle odhadu činí obvyklá cena za nájem celé parcely [číslo] o výměře 66 m2 částku 1 528 [spisová značka], resp. 23,15 [spisová značka]. Žalovaná je tedy ochotna uhradit 1 342 Kč, ve zbytku nechť je žaloba zamítnuta.

6. Žalobce v replice uvedl, že žalovaná ani její předchůdci nemohli být v dobré víře stran užívání pozemku parc. [číslo] když jednak manželé [jméno] v kupní smlouvě ze dne [datum] uvádějí výměru nabývaného pozemku 253 m2 – lze stěží uvěřit, že by si nevšimli, že užívají pozemky větší o 118 m2, jednak v usnesení Okresního soudu v Kroměříži č. j. [číslo jednací], kterým soud potvrdil dědictví [jméno] [příjmení] a ani v usnesení, kterým soud potvrdil dědictví žalované, nebyl pozemek parc. [číslo] uveden. K vydržení tedy nemohlo dojít. [příjmení] [jméno] [příjmení] uhradila vlastníkům sousedních pozemků za užívání jejich pozemků peněžní částku, pak je zřejmé, že si byla vědoma, že pozemky nejsou v jejím vlastnictví. Žalobce požaduje bezdůvodné obohacení od prosince 2017 v souladu s § 171 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), a to až do listopadu 2020, když i po odstranění plotu se na jeho pozemku nacházely cihly a betonová plocha. Nesouhlasí se závěry znaleckého posudku [anonymizována dvě slova] ani s odhadem [právnická osoba]

7. Žalovaná v duplice poukázala na nesrovnalosti v posudku [anonymizováno] [příjmení], kdy nájemné za m2 pozemku je vyšší než cena pozemku. Dále souhlasila s tím, že žalovaná nabyla vlastnictví k pozemku dnem úmrtí [jméno] [příjmení] a poukázala na skutečnost, že žalobce nechal pozemek parc. [číslo] k užívání [jméno] [příjmení] výprosou. Je tedy ochotna vydat bezdůvodné obohacení za období 9. 12. 2018 až 25. 5. 2020, a to v částce 1 625 Kč. V dalším vyjádření pak poukázala na skutečnost, že žalobce nemohl být při nabytí pozemku v dobré víře, že do svého vlastnictví nabývá i část pozemku o výměře 18 m2 (k této části vizte výše odstavec 4. odůvodnění rozsudku).

8. Soud provedl dokazování listinnými důkazy a účastnickou výpovědí žalované, z čehož učinil následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu:

9. Žalobce je vlastníkem pozemku parc. [číslo] (č. l. 7 spisu), když vlastnické právo nabyl na základě kupní smlouvy uzavřené dne [datum] s [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], insolvenční správkyni dlužníka [jméno] [příjmení] (č. l. 10, 111 verte spisu). Předmětem kupní smlouvy byly rovněž pozemky parc. [číslo]. Žalovaná vlastní pozemek par. [číslo] (č. l. 6, 45 spisu), jehož součástí je budova [adresa], a to na základě usnesení Okresního soudu ze dne 12. 3. 2019 č. j. [číslo jednací] (č. l. 8, 55 spisu), kterým bylo vypořádáno dědictví po zemřelé [jméno] [příjmení]. [jméno] [příjmení] nabyla pozemek par. [číslo] spolu s budovou [adresa] usnesením Okresního soudu v Kroměříži ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] (č. l. 57, 91 spisu), kterým bylo vypořádáno dědictví po zemřelé [jméno] [příjmení]; v rámci tohoto dědického řízení byly nemovitosti oceněny znaleckým posudkem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 24. 11. 2008 (č. l. 62 spisu), kdy z přiložené katastrální mapy (č. l. 70 spisu) bylo zřejmé, že budova [adresa] přesahuje svou částí na pozemek parc. [číslo] – na této katastrální mapě jsou připojeny podpisy (nejspíše [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]) stvrzující převzetí finanční částky za dlouhodobé užívání. [jméno] [příjmení] nabyla pozemek par. [číslo] spolu s budovou [adresa] rozhodnutím Státního notářství v [obec] ze dne 14. 12. 1989 (č. l. 105 spisu), kterým bylo vypořádáno dědictví po zemřelém [jméno] [jméno]. [jméno] [jméno] nabyl tento pozemek a budovu [adresa] spolu s manželkou [jméno] [příjmení] kupní a darovací smlouvou sepsanou ve formě notářského zápisu NZ [číslo] a registrovanou Státním notářstvím [obec] dne 6. 4. 1970 (č. l. 59 spisu).

10. Žalobce vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení a vyklizení pozemku parc. [číslo] předžalobní výzvou ze dne 6. 8. 2020, která byla žalované odeslána téhož dne (č. l. 12-13 spisu). Před tím mezi účastníky byla vedena komunikace stran vydání bezdůvodného obohacení (č. l. [číslo], 75). Z výzvy ze dne 9. 12. 2019 (č. l. 14) vyplývá, že komunikace účastníků byla vedena již nejpozději od května 2019. Ve zprávě ze dne 13. 2. 2020 žalobce uvedl, že se o pozemek parc. [číslo] začal zajímat hned po koupi, s tetou žalované řešili zamezený vstup na pozemek, teta dobře věděla, že užívá cizí pozemek a že část stavby zasahuje do pozemku žalobce, výprosou z její strany ji dočasně nechali pozemek užívat s tím, že situaci napraví a po sklizni na podzim 2015 vrátí, avšak slibům nedostála ani po upozorňování následující tři roky.

11. Z map na č. l. 45 verte až 47, 50, 61, 70, 99, 101, 113 až 115, 129, 158 soud zjistil současné i historické rozložení dotčených pozemků, když z map rovněž vyplývá, že budova [adresa] svou částí přesahuje na pozemek parc. [číslo]. Ze sdělení katastru nemovitostí ze dne 6. 8. 2020 (č. l. 98) vyplývá, že změna týkající se rozdělení pozemku [parcelní číslo] na p. [číslo] byla do evidence nemovitostí vyznačena ve výkazu změn [číslo] k zápisu došlo po 18. 9. 1984. Ze sdělení Městského úřadu Morkovice (č. l. 140 spisu) vyplývá, že parc. [číslo] jsou dle územního plánu vedeny jako plocha k bydlení.

12. Na fotografiích na č. l. 74 je zachycen stav pozemků před 25. 5. 2020, kdy na fotografiích je patrný plot mezi dotčenými pozemky, část vydlážděné plochy a cihly naskládané u zdi budovy. Na fotografiích na č. l. 100 je zachycen historický stav budovy. Na fotografii na č. l. 117 spisu je zachycen zbytek vydlážděné plochy při budově.

13. Z listin na č. l. 106 až 111, 132 až 133 spisu je patrný historický přechod/převod parc. [číslo] z právních předchůdců žalobce až na žalobce.

14. Ze znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení], aut. [anonymizováno] ze dne [datum] vyplývá, že obvyklé nájemné zastavěné části pozemku činí [anonymizováno] [spisová značka] a pozemku užívaného jako zahrada [anonymizováno] [spisová značka]. Přípisem ze dne 9. 10. 2020 právní zástupkyně žalované informovala znalce [příjmení] [příjmení] o nesrovnalostech posudku a žádala jej o kontrolu stanovených parametrů. Na tento přípis znalec reagoval emailem ze dne 11. 10. 2020, ze kterého je zřejmé, že znalec i nadále trvá na závěrech posudku. Následně znalec provedl 14. 11. 2021 opravu znaleckého posudku (č. l. 143 spisu), dle které obvyklé nájemné zastavěné části pozemku činí [anonymizováno] [spisová značka] a nájemné z pozemků za období od 12. 3. 2019 do 25. 5. 2020 činí 1 195,10 Kč. Poté znalec 2. 12. 2021 vyhotovil znalecký posudek [číslo] [rok] – Dodatek [číslo] ve kterém uvedl obvyklou cenu pronájmu pozemku parc. [číslo] na částku 11 690 Kč a cenu měsíčního nájmu pozemku zatíženého přestavkem na 2,57 Kč. S ohledem na opakované a zcela zásadní opravy výsledků znaleckého zkoumání, když z jednotlivých oprav vyplývá, že znalec zaměnil měsíční a roční částky, považuje soud znalecké závěry prezentované [anonymizováno] [jméno] [příjmení], aut. [anonymizováno] za naprosto nevěrohodné a samotný postup znalce za neprofesionální. Z tohoto důvodu soud již dále nepřistoupil k výslechu znalce a zadal vyhotovení nového znaleckého posudku znalkyni [celé jméno znalkyně].

15. Odhadem tržní ceny [právnická osoba] (č. l. 48 spisu) byla odhadnuta obvyklá cena nájmu pozemku na částku 23,15 [spisová značka]. Odhadem tržní ceny dle cenové mapy na č. l. 89 je odhadnuta tržní cena pozemku parc. [číslo] na 590,3 [spisová značka].

16. Znaleckým posudkem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 2. 2. 2021 (č. l. 76 spisu) byla stanovena obvyklá cena nájmu pozemku parc. [číslo] po dobu 441 dnů na částku 3 880 Kč.

17. Znaleckým posudkem [číslo] [celé jméno znalkyně] ze dne 9. 5. 2022 bylo zjištěno, že obvyklá cena měsíčního nájmu pozemku parc. [číslo] činí 66 Kč. Se závěry znaleckého posudku vyjádřili účastníci souhlas (č. l. 193, 194 spisu).

18. Z faktury [číslo] vyplývá, že [právnická osoba] vyúčtovala právní zástupkyni žalované za vypracování vyjádření k ceně nájmu nemovitých věcí 500 Kč. Dokladem ze dne 2. 2. 2021 vyúčtoval Ing. [jméno] [příjmení] odměnu za podaný znalecký posudek na částku 1 750 Kč. Z výpisů z účtů právní zástupkyně žalované vyplývá, že obě tyto částky byly uhrazeny.

19. Žalovaná v rámci účastnické výpovědi uvedla, že na pozemku parc. [číslo] zůstala betonová plocha po části domu, který tam již nestojí a část cihlové dlažby – chodník o šířce cca 1,5 metrů a délce cca 3-4 metry. Na pozemku nebyla žádná suť, byly tam jen cihly (jak je zachyceno na fotografii na č. l. 74 verte) a tyto cihly někdy kolem data odstranění plotu přenesla na svůj pozemek. Teta ji sdělila, že s pozemkem je problém a že část pozemku není její. [příjmení] pozemku znali přibližně, nikdy to nikdo neřešil. Plot i dlažba byly na pozemku, co si pamatuje.

20. Byly-li v řízení provedeny další důkazy, ze kterých soud v rámci rozhodnutí nevycházel, je tomu tak proto, že z těchto důkazů nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by měly význam pro rozhodnutí ve věci samé.

21. Pokud bylo navrhováno provedení dalších důkazů nad rozsah, který byl soudem v řízení proveden, pak soud k jejich provedení nepřistoupil z toho důvodu, že všechny nezbytné skutečnosti byly v rozsahu potřebném pro náležité rozhodnutí věci již zjištěny v řízení provedeným dokazováním.

22. Pro úplnost soud uvádí, že pokud žalobce navrhoval výslech svědkyně [jméno] [příjmení], tak na jejím výslechu již dále netrval, a to s ohledem na hospodárnost řízení spojenou s dalším nenavyšováním nákladů řízení v souvislosti se znaleckými závěry [celé jméno znalkyně]. Stejně tak žalovaná netrvala na provedení důkazu znaleckým posudkem k prodeji pozemků insolvenční správkyní [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] žalobci (vizte protokol z jednání soudu ze dne 7. 9. 2022).

23. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Podle § 2999 odst. 1 věta prvá o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.

25. Podle § 1087 odst. 1 o. z. zasahuje-li trvalá stavba zřízená na vlastním pozemku jen malou částí na malou část cizího pozemku, stane se část pozemku zastavěného přestavkem vlastnictvím zřizovatele stavby; to neplatí, nestavěl-li zřizovatel stavby v dobré víře.

26. Podle § 3059 o. z. je-li stavba zřízena na několika pozemcích, použijí se § [číslo] až [číslo] jen ve vztahu k pozemku, na němž je převážná část stavby. Stane-li se stavba součástí tohoto pozemku, použije se ve vztahu k pozemkům, na něž části stavby přesahují, ustanovení o přestavku.

27. Podle § 171 odst. 2 písm. a) z. ř. s., pasiva pozůstalosti tvoří dluhy zůstavitele, které měl v době smrti, jakož i dluhy, které mají původ v právních skutečnostech, z nichž by měl plnit zůstavitel, kdyby mu v tom nezabránila jeho smrt.

28. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je jen částečně důvodná.

29. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná i její právní předchůdkyně užívaly pozemek žalobce parc. [číslo] bez právního důvodu, čímž žalobci vznikl v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními § 2991 a § 2999 odst. 1 o. z. nárok na vydání bezdůvodného obohacení v podobě peněžité náhrady ve výši obvyklé ceny. U bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním cizí nemovité věci bez právního důvodu soudní praxe dlouhodobě zastává názor, že výše bezdůvodného obohacení odpovídá obvyklé ceně, za kterou by předmětná nemovitá věc mohla být pronajata. V otázce obvyklé ceny nájmu soud vycházel ze závěrů znaleckého posudku [celé jméno znalkyně], se kterými rovněž shodně souhlasili také oba účastníci; soud přitom neshledal žádný relevantní důvod, pro který by se měl od závěru tohoto znaleckého posudku odklonit. Soud tedy vycházel z obvyklého nájmu pozemku parc. [číslo] v ceně [anonymizováno] [spisová značka].

30. Pokud jde o dobu, po kterou žalobci nárok na vydání bezdůvodného obohacení přísluší, pak soud v prvé řadě zkoumal, zdali žalobci lze přiznat bezdůvodné obohacení i za dobu života právní předchůdkyně žalované (tj. [jméno] [příjmení]) tak, jak je uplatňováno žalobou, nebo toliko až ode dne úmrtí [jméno] [příjmení], jak navrhovala žalovaná. S přihlédnutím k ustanovení § 171 odst. 2 z. ř. s. přitom dospěl k přesvědčení, že nic nebrání tomu, aby bezdůvodné obohacení bylo žalobci přiznáno v souladu s žalobním návrhem již od prosince 2017. Bezdůvodné obohacení má svůj původ v právních skutečnostech, které nastaly již za života [jméno] [příjmení], která bez právního důvodu užívala předmětný pozemek žalobce, a kdyby [jméno] [příjmení] nezemřela, byla by povinna bezdůvodné obohacení žalobci vydat. Dluh plynoucí z nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení proto v rámci přijatého dědictví přešel na žalovanou.

31. Poté se soud zabýval otázkou, do kdy byly naplněny předpoklady zavdávající příčinu vzniku bezdůvodného obohacení, kdy má za to, že bezdůvodné obohacení lze požadovat maximálně do 25. 5. 2020, neboť k tomuto dni žalovaná odstranila plot oddělující pozemky žalobce parc. [číslo] [parcelní číslo], čímž žalobci umožnila volný přístup na pozemek parc. [číslo]. Tvrdil-li žalobce, že mu i po 25. 5. 2020 bránil v užívání pozemku parc. [číslo] výskyt cihel na pozemku, betonová plocha, jakožto pozůstatku po dřevníku, či snad suť na pozemku, pak soud konstatuje, že z provedeného dokazování nevyplynulo, že se na pozemku žalobce nacházely uvedené zábrany, a to v množství a rozsahu znemožňujícím žalobci užívání pozemku. Bezdůvodné obohacení proto bylo žalobci přiznáno za období od prosince 2017 do 25. 5. 2020, a to v částce 1 [spisová značka], což při rozloze pozemku 66 m2 činí částku 1 967 Kč. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta.

32. Pokud žalovaná poukazovala na vydržení části pozemku parc. [číslo] o rozloze 18 m2, pak se soud s jejím tvrzení neztotožnil. Je tomu tak proto, že dobrá víra ve vlastnictví předmětné části pozemku parc. [číslo] byla na straně právních předchůdců žalované přetržena nejpozději ke dni 14. 12. 1989, kdy nabylo právní moci rozhodnutí Státního notářství v [obec], kterým bylo vypořádáno dědictví po [jméno] [jméno]. Z výroku II. tohoto rozhodnutí totiž zcela jasně vyplývá, že zůstavitelova manželka [jméno] [příjmení] v rámci dědictví nabyla dům [adresa] a pozemek parc. [číslo] nikoli i pozemek parc [číslo]. To muselo v [jméno] [příjmení] minimálně vzbudit důvodné pochybnosti o vlastnictví celého pozemku (myšleno jak pozemku parc [číslo] tak pozemku parc. [číslo]) a tím i o běhu hranice zděděného pozemku. Logicky si tedy ani nemohla být jistá tím, zdali budova [adresa] leží zcela na zděděném pozemku parc. [číslo] či nikoli. Kdyby tehdy [jméno] [příjmení] vynaložila alespoň minimální bdělost a o svá práva se odpovídajícím způsobem zajímala (s ohledem na pochybnosti vzbuzující označení pozemku v dědickém rozhodnutí), mohla si snadno ověřit (např. nahlédnutím do příslušných map), že se zděděný dům částečně nachází na cizím pozemku (byť o pouhý 1 m2).

33. K tomu třeba uvést, že s ohledem na absenci právní úpravy vydržení v občanském zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění účinném před novelou č. 131/1982 Sb., nebylo možné vlastnické právo k nemovitostem vydržet. Po 1. 4. 1983 bylo sice vydržení v právní úpravě obsaženo, ale pozemek nebyl až do 1. 1. 1992, kdy nabyla účinnosti novela občanského zákoníku, provedená zákonem č. 509/1991 Sb., způsobilým předmětem vydržení vlastnického práva. K vydržení vlastnického práva k pozemku fyzickými osobami mohlo dojít až od 1. 1. 1992. Z textu zákona přitom vyplývá, že vlastnické právo k pozemku nabude vydržením osoba, která kdykoliv po 1. 1. 1992 splní podmínky stanovené § 134 občanského zákoníku, přičemž do vydržecí doby se započítává i doba, po kterou měl oprávněný držitel pozemek v nepřetržité držbě před 1. 1. 1992 (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze 7. 1. 1999, sp. zn. 22 Cdo 1193/98). Oprávněným držitelem přitom byl dle § 130 odst. 1 občanského zákoníku takový držitel, který byl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří. Jelikož na straně právních předchůdců žalované byla dobrá víra přetržena nejpozději k 14. 12. 1989 (jak je uvedeno výše) a [jméno] [příjmení] tím pádem nebyla oprávněným držitelem, nemohlo dojít k vydržení vlastnického práva k dotčené části pozemku parc. č [číslo] k datu 1. 1. 1992 a ani nikdy později.

34. Pokud žalovaná poukazovala na uplatnění ustanovení o přestavku ve vztahu k části pozemku parc. [číslo] v rozsahu 18 m2, pak soud uvádí, že na stavby zřízené před 1. 1. 2014 se ustanovení o přestavku (§ 1087 o. z.) aplikuje ve spojení s § 3059 o. z. Jestliže přechodná ustanovení pojí možnost nabytí vlastnického práva k sousednímu pozemku (tj. k pozemku pod přestavkem) u staveb zřízených před 1. 1. 2014 právě k 1. 1. 2014, je nezbytné, aby dobrá víra vlastníka stavby ve vlastnictví pozemku pod stavbou (resp. pod přestavkem) byla splněna právě k tomuto datu, neboť je prvotním okamžikem, ke kterému může dojít k „ přírůstku“ (k tomu srov. např. Spáčil, J. a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 351-365). V projednávané věci přitom není sporu o tom, že [jméno] [příjmení] k 1. 1. 2014 nabyla v dobré víře, že vlastní část pozemku parc. [číslo] pod přestavkem, resp. moc dobře si byla vědoma toho, že její dům stojí částečně na cizím pozemku. K nabytí vlastnického práva tudíž z titulu přestavku nemohlo dojít. To ovšem žalované ani žalobci jakkoli nebrání v případném budoucím naplnění předkupního práva dle § 3056 o. z.

35. Namítala-li žalovaná, že žalobce nebyl při koupi pozemku parc. [číslo] v dobré víře, že kupuje i pozemek pod budovou [parcelní číslo], pak tato námitka neobstojí, neboť žalobce jistě znal hranici kupovaného pozemku a taktéž si byl jistě vědom, že stavba [parcelní číslo] přesahuje na kupovaný pozemek (když přesah stavby na pozemek byl zřejmý i z katastrálních map). O tom ostatně svědčí i následný postup žalobce, který de facto ihned začal řešit neoprávněné užívání pozemku s [jméno] [příjmení] (jak se podává z komunikace na č. l. 15 až 17 spisu), která toho času také moc dobře věděla, že její dům přesahuje na sousední pozemek (o tomto [jméno] [příjmení] věděla minimálně již ze znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 24. 11. 2008).

36. Uvedl-li žalobce prostřednictvím zastoupení [jméno] [příjmení] v rámci předžalobní komunikace se žalovanou, že [jméno] [příjmení] výprosou z její strany dočasně nechali pozemek užívat s tím, že pozemek po sklizní úrody na podzim 2015 navrátí (č. l. 16 spisu), pak soud má za to, že [jméno] [příjmení] nemá právní vzdělání a takto namátkově užité slovo„ výprosa“ jistě nezamýšlela užít ve smyslu právní výprosy podle § 2189 o. z. O tom ostatně svědčí i použitá formulace„ výprosou z její strany (pozn. ve smyslu ze strany [jméno] [příjmení])“ z čehož lze naopak dovodit, že pojem„ výprosa“ byl [jméno] [příjmení] užit jako synonymum slova„ prosba“. Ostatně užívání pozemku mělo být [jméno] [příjmení] povoleno toliko do podzimu 2015, zatímco nárok na vydání bezdůvodného obohacení je uplatňován až od prosince 2017, kdy již pozemek parc. [číslo] měl být více než 2 roky předán žalobci.

37. Nárok na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. Do prodlení s úhradou dlužné částky se žalovaná dostala nejpozději dnem 21. 8. 2020, když neuhradila vymáhanou částku ve lhůtě splatnosti dle předžalobní výzvy. K tomuto datu činí sazba zákonného úroku z prodlení 8,25 % ročně dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud žalobce požaduje úroky z prodlení až od 9. 12. 2020, jde o postup pro žalovanou výhodnější.

38. Výrok o tom, že žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení, má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kde se uvádí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalovaná byla v řízení úspěšnější než žalobce v rozsahu 89,2 %, soud ji proto v tomto rozsahu přiznal náhradu nákladů řízení, a to dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ advokátní tarif“) za právní zastoupení advokátkou za 7 úkonů právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) cit. vyhl., za písemná podání ze dne 3. 3. 2021, 10. 6. 2021 a 29. 7. 2021 dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) cit. vyhl., za doloženou další poradu s klientem přesahující jednu hodinu a uskutečněnou dne 3. 6. 2021 dle ust. § 11 odst. 1 písm. c) cit. vyhl., za účast na jednání soudu dne 7. 12. 2021 a 7. 9. 2022 dle ust. § 11 odst. 1 písm. g) cit. vyhl. se sazbou mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby 2 580 Kč (§ 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5 advokátního tarifu). Za uvedené úkony byla tedy přiznána odměna v celkové výši 18 060 Kč. Za tyto úkony byl dále přiznán v souladu s ust. § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu 7x režijní paušál á 300 Kč, celkem tedy 2 100 Kč. Jelikož advokátka osvědčila, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznána 21 % DPH z odměny (4 233,60 Kč). Dále byla žalované přiznána náhrada hotových výdajů spočívající v nákladech znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] v částce 1 750 Kč a v nákladech odborného vyjádření [právnická osoba] v částce 500 Kč Celkem by tedy při plném úspěchu žalované náleželo na náhradě nákladů řízení 26 643,60 Kč. Jelikož žalovaná byla úspěšná v rozsahu 89,2 %, byla jí přiznána náhrada nákladů řízení v částce 23 766 Kč.

39. Výrok o tom, že žalobce je povinen uhradit náklady řízení do 3 dnů od právní moci rozsudku, má oporu v ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do 3 dnů od právní moci rozsudku.

40. Výrok o tom, že žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení k rukám advokátky, má oporu v ust. § 149 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.

41. Navrhoval-li žalobce přiznání nákladů řízení jemu za současné aplikace ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., s tvrzením, že rozhodnutí záviselo na znaleckém posudku, a případně nepřiznání náhrady nákladů řízení žádné ze stran za užití ust. § 150 o. s. ř., pak soud tomuto návrhu nevyhověl. Je tomu tak proto, že žalovaná od počátku řízení brojila proti prezentovaným závěrům znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení], aut. Ing., k čemuž rovněž doložila znalecký posudek Ing. [jméno] [příjmení] a odborné vyjádření [právnická osoba], jejichž závěry stran obvyklé ceny nájmu byly diametrálně odlišné od závěrů znalce [příjmení] [příjmení], znalce [příjmení] [příjmení] dokonce prostřednictvím právní zástupkyně konfrontovala s nepřesnostmi posudku. Žalobce přesto i nadále trval na žalobou uplatněné částce, i když si již v té době musel být vědom toho, že závěry znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení] jsou„ nepřesné“ nebo alespoň toho, že tyto závěry jsou s velkou mírou pravděpodobnosti nesprávné. Za tohoto stavu věci by bylo vůči většinově úspěšné žalované, která od počátku namítala vady posudku [anonymizováno] [příjmení], nespravedlivé, kdyby nákladovému návrhu žalobce bylo vyhověno. Soud žalobci jakkoli neupírá, že byl ve svém postoji veden zkreslením zapříčiněným posudkem znalce [příjmení] [příjmení], ovšem nelze přehlížet, že znalecký posudek byl vyhotoven na objednávku žalobce (nikoli žalované) a tedy že to byl právě žalobce, kdo tohoto znalce pro účely zpracování posudku vybral. Naopak žalovaná se na zpracování posudku nikterak nepodílela a nebylo by vůči ní ani spravedlivé, kdyby měla nést odpovědnost za výsledky tohoto posudku v podobě upření náhrady nákladů řízení.

42. Výroky o náhradě nákladů řízení státu (výrok IV. a V.) mají oporu v ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř., kdy stát má právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náklady řízení státu spočívají ve znalečném a soud k jejich náhradě zavázal oba účastníky dle úspěšnosti ve věci.