18 C 289/2020

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Peřinou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovaným:

1. Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 2. Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o zaplacení 1 022 044,94 Kč s příslušenstvím I. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni částku 1 022 044,94 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 993 440,71 Kč od 8. 9. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 50 579 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se svým návrhem na vydání platebního rozkazu (ve znění jeho opravy ze dne 22. 12. 2020) doručeným na Okresní soud v Kroměříži dne 15. 12. 2020 domáhá po žalovaných zaplacení částky 1 022 044,94 Kč s příslušenstvím tak, jak je zachyceno ve výroku ad I. tohoto rozhodnutí.

2. Dle tvrzení žalobkyně s ní žalovaný 1. uzavřel dne 16. 5. 2019 Smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření, dodatek ke smlouvě o stavebním spoření a o zřízení účtu a smlouvu o zřízení zástavního práva k pohledávce, reg. č. 6459/2019/01 (dále jen „Smlouva o úvěru“), na základě které mu poskytla překlenovací úvěr ve výši 1 000 000 Kč, který byl vyčerpán v celkové výši 993 450,71 Kč, a to ve dvou částkách - dne 21. 5. 2019 ve výši 769 127,32 Kč a 224 313,39 Kč. Smlouvou o přistoupení k dluhu ze dne 16. 5. 2019 (dále jen „Smlouva o přistoupení k dluhu“) se pak žalovaná 2. zavázala splnit za žalovaného 1. závazek ze Smlouvy o úvěru.

3. Posouzení úvěruschopnosti žalovaných provedla žalobkyně na základě údajů, které jí žalovaní poskytli v Žádosti o poskytnutí PÚ ke smlouvě o stavebním spoření č. , hodnota, ze dne 6. 5. 2019 (dále jen „Žádost“), ve které žalovaný 1. uvedl, že je osoba samostatně výdělečně činná a zároveň je poživatelem invalidního důchodu. Tuto skutečnost doložil Opisem vybraných údajů z DAP DPFO za zdaňovací období 2018, kde průměrný měsíční příjem činí 26 712 Kč a Potvrzením od České správy sociálního zabezpečení, pobočka OSSZ v Kroměříži, kde jeho invalidní důchod činí 6 513 Kč měsíčně. Žalovaná 2. uvedla, že pobírá rodičovský příspěvek, jehož výši 7 500 Kč doložila Oznámením o přiznání dávky státní sociální podpory vystaveným Úřadem práce ČR – krajskou pobočkou ve , adresa, , kontaktním pracovištěm , adresa, . Za účelem řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného nahlédla žalobkyně mj. do Bankovního registru klientských informací (BRKI), Nebankovního registru klientských informací (NRKI) a dále samostatně do Registru fyzických osob Sdružení SOLUS, do Databáze neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR. Žalobkyně také zkoumala, zda nejsou vůči žalovanému vedena exekuční či insolvenční řízení.

4. Dle části A. čl. III. odst. 1.1 a 1.3 Smlouvy o úvěru se žalovaný 1. zavázal splácet překlenovací úvěr na úvěrový účet č. , č. účtu, pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 3 870 Kč splatnými vždy do 25. dne každého kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po prvním čerpání překlenovacího úvěru. Vedle toho se zavázal ukládat na účet svého stavebního spoření u žalobkyně měsíčně částku 3 000 Kč (část A, čl. III, odst. 1.1 Smlouvy o úvěru). V části A. čl. IV. odst. 1.1 Smlouvy o úvěru se smluvní strany dohodly, že úroková sazba ze zůstatku jistiny překlenovacího úvěru je ve výši 4,64 % p. a. V souladu s částí A. čl. V. Smlouvy o úvěru je žalovaný 1. povinen hradit žalobkyni úhrady za poskytované služby, jejichž výše je stanovena v Sazebníku úhrad za poskytované služby. Žalovaný 1. však své smluvně převzaté povinnosti neplnil a dostal se do prodlení s ukládáním vkladů na účet stavebního spoření, když nevložil vklady v měsíci listopad 2019 a leden až červenec 2020 a zároveň neuhradil řádně a včas splátky úvěru v měsíci leden až únor a duben až červenec 2020. Žalobkyně žalovaného 1. opakovaně vyzývala k úhradě dlužných částek, ovšem bezvýsledně. Žalobkyně proto využila svého oprávnění dle části A. čl. VIII. odst. 2.2 Smlouvy o úvěru a dopisem ze dne 6. 8. 2020 vyzvala oba žalované ke splacení celého dluhu ze Smlouvy o úvěru s termínem plnění do 7. 9. 2020. Žalovaný 1. výzvu v úložní době na poště nevyzvedl, žalovaná 2. pak výzvu převzala osobně (viz doručenka). Na dluh ze Smlouvy o úvěru nebylo uhrazeno ničeho. Celková pohledávka žalobkyně ze Smlouvy o úvěru (dále jen „Pohledávka“) činila ke dni 7. 9. 2020 částku ve výši 1 022 044,94 Kč a byla tvořena jistinou ve výši 993 440,71 Kč, smluvním úrokem ve výši 28 474,23 Kč a úhradami dle sazebníku úhrad ve výši 130 Kč (za výzvu ke splacení dluhu - dle pol. 3.6). Pohledávka dále narůstá o zákonné úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně ze zůstatku jistiny.

5. Okresním soudem v Kroměříži byl ve věci vydán dne 25. 1. 2021 platební rozkaz, proti kterému byl podán v zákonné lhůtě odpor žalovanou 2., žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Dle žalované 2. si je tato vědoma svého přistoupení k dluhu a vzniklého závazku ze smlouvy o úvěru, kdy však o existenci nesplněného závazku, jež je předmětem žalobního návrhu, se dozvěděla až okamžikem doručení výzvy k úhradě dlužných částek dne 6. 8. 2020, kdy do té doby žila v domnění a dobré víře, že poskytnutý úvěr je řádně a včas plněn ze strany žalovaného 1., tehdejšího manžela žalované 2. Jejich manželství pak zaniklo ke dni 12. 1. 2021 rozvodem. Dále žalovaná 2. uvedla, že je na mateřské dovolené, přičemž v důsledku velkého objemu závazků vzniklých za trvání manželství je nucena přistoupit k vyhlášení osobního bankrotu a požádat soud o oddlužení. Z následného podání žalované 2. soud zjistil, že tato uzavřela dne 13. 3. 2021 nové manželství, kdy přijala příjmení , jméno FO, , a dále, že dne , datum, se jí narodil syn , jméno FO, .

6. Soud při svém rozhodování vycházel z připojených listinných důkazů na č. l. 4-18 spisu, zejména pak ze Smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření, dodatek ke smlouvě o stavebním spoření a o zřízení účtu a smlouvu o zřízení zástavního práva k pohledávce ze dne 16. 5. 2019, reg. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, a Smlouvy o přistoupení k dluhu ze dne 16. 5. 2019.

7. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

8. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Za tohoto stavu se proto právní vztahy mezi žalobkyní a žalovanými ze Smlouvy o úvěru a Smlouvy o přistoupení k dluhu řídí občanským zákoníkem ve znění účinném od 1. 1. 2014.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. A dle odst. 2 téhož ustanovení váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

11. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. A dle odst. 2 téhož ustanovení může úvěrovaný vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

12. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Dle § 2049 o. z. pak zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. A dle § 2051 o. z. může soud na návrh dlužníka nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

13. Podle § 1892 odst. 1 o. z. kdo bez dlužníkova souhlasu ujedná s věřitelem, že za dlužníka splní jeho dluh, stává se novým dlužníkem vedle původního dlužníka a je spolu s ním zavázán společně a nerozdílně.

14. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovaným 1. vznikl závazkový vztah - smlouva o úvěru, na základě něhož byl žalobkyní poskytnut žalovanému 1. překlenovací úvěr ve výši 1 000 000 Kč, který byl vyčerpán dne 21. 5. 2019 v celkové výši 993 450,71 Kč, a to ve dvou částkách ve výši 769 127,32 Kč a 224 313,39 Kč. Žalovaný 1. se uvedenou smlouvou o úvěru (část A, článek III. bodu 1.1) zavázal počínaje měsícem následujícím po prvním čerpání překlenovacího úvěru splácet překlenovací úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 3 870 Kč, vedle toho se zavázal ukládat na účet svého stavebního spoření u žalobkyně měsíčně částku 3 000 Kč. Přitom se v části A. článku IV. bodu 1.1 předmětné smlouvy smluvní strany dohodly, že úroková sazba ze zůstatku jistiny překlenovacího úvěru je ve výši 4,64 % p. a., a dále, že dle části A. článku V. uvedené smlouvy je žalovaný 1. povinen hradit žalobkyni úhrady za poskytované služby, jejichž výše je stanovena v Sazebníku úhrad za poskytované služby.

15. Provedeným dokazováním bylo dále zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovanou 2. vznikl smluvní vztah, kdy na základě smlouvy o přistoupení k dluhu ze dne 16. 5. 2019 (uzavřené téhož dne jako smlouva o úvěru) se žalovaná 2. zavázala splnit za žalovaného 1. závazek ze smlouvy o úvěru. V článku II. uvedené smlouvy o přistoupení k dluhu pak žalovaná 2. prohlásila, že byla řádně seznámena se smlouvou o úvěru včetně předsmluvních informací, dle článku III. bodu 1. předmětné smlouvy pak žalovaná 2. s žalobkyní ujednaly, že žalovaná 2. splní za žalovaného 1. jeho dluh, přičemž dle článku III. bodu 2. předmětné smlouvy vzala žalovaná 2. na vědomí, že se přistoupením k dluhu stává novým dlužníkem vedle žalovaného 1. a je spolu s ním zavázána společně a nerozdílně.

16. K tomu soud dodává, že z výše citovaného ustanovení § 1892 o. z. vyplývá, že jestliže se někdo dohodne přímo s věřitelem, že za jeho dlužníka jeho dluh splní, nemůže sice dlužníka bez jeho souhlasu od jeho povinnosti osvobodit, ale stane se dlužníkem vedle něj. Dohodou takové osoby s věřitelem se tedy počet dlužníků rozmnoží (proto se přistoupení k dluhu označuje jako kumulativní intercese). Přistoupení k dluhu představuje vstup třetí osoby do závazku, jakožto dalšího dlužníka vede dlužníka původního, který však dlužníkem zůstává i nadále, kdy se jedná o rozšíření počtu osob vystupujících na dlužnické straně. Jak judikoval Nejvyšší soud, jde o přístup dalšího dlužníka do závazkového vztahu, který však v době takového přístupu musí (již i ještě) existovat. Přistoupení k dluhu je dohodou mezi věřitelem a třetí osobou. Souhlas dlužníka se k takové dohodě nevyžaduje a je právně bezvýznamný, stejně tak nemá žádný právní význam ani jeho případný výslovný nesouhlas. Přistoupení k dluhu zakládá pasivní solidaritu. , adresa, dlužník je zavázán společně a nerozdílně s původním dlužníkem, přičemž plně platí režim pasivní solidarity včetně práva regresu mezi spoludlužníky. Podle § 1872 odst. 1 o. z. je-li několik dlužníků zavázáno plnit společně a nerozdílně, jsou povinni plnit jeden za všechny a všichni za jednoho. Věřitel přitom může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých, nebo na kterémkoli ze spoludlužníků. Případná zvláštní ujednání věřitele a spoludlužníka nepůsobí vůči ostatním spoludlužníkům (podle § 1872 odst. 2 o. z.).

17. S ohledem k uvedenému pak soud shledal všechny námitky žalované 2. spojené s dlužnou částkou a jejím přistoupením k dluhu za liché, kdy dle jeho zjištění byla žalovaná 2. v inkriminované době manželkou žalovaného 1. a byla si vědoma jak skutečností vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným 1., tak skutečnosti, že se přistoupením k dluhu stala novým dlužníkem vedle žalovaného 1. a je spolu s ním zavázána společně a nerozdílně, kdy bylo rovněž ujednáno, že žalovaná 2. splní za žalovaného 1. jeho dluh (blíže viz předchozí odstavec tohoto rozsudku). Stejně tak soud shledal jako nepřiléhavé námitky žalované 2., nesouhlasící s vyčíslením jistiny a příslušenství a také se způsobem doručování, jež dle jejího tvrzení nebylo v souladu se smluvními podmínkami. Soud k tomu uvádí, že žalovaná 2. blíže nekonkretizovala uvedené námitky, tedy nijak blíže nespecifikovala, v čem je vyčíslení jistiny a příslušenství žalobkyní nesprávné či v čem byl způsob doručování ze strany žalobkyně chybný. Soud v této souvislosti konstatuje, že dle jeho názoru bylo jak vyčíslení dlužné částky s příslušenstvím, tak i způsob doručování žalované 2. v souladu s uzavřenými smlouvami.

18. A pokud se jedná o návrh právního zástupce žalované 2. na provedení účastnické výpovědi žalované 2., tomuto návrhu nebylo ze strany soudu vyhověno z důvodu nadbytečnosti a nehospodárnosti s tím, že soud měl již dostatek relevantních důkazů nacházejících se v soudním spise, přičemž účastnický výslech by byl v rozporu s § 131 odst. 1 o. s. ř., neboť dokazovanou skutečnost lze prokázat jinak a to, co účastník hodlá soudu sdělit, již měl napsat do svého vyjádření k žalobě, resp. mohl uvést ve svém závěrečném návrhu, kdy navíc nebyla žalovaná 2. přítomna u daného jednání k možnému provedení její účastnické výpovědi. Soud k tomu dodává, že právní zástupce žalované 2. neuvedl jediný fakt nasvědčující tomu, že nelze skutečnost prokázat jinak a proč a z jakých důvodů je nutné tento podpůrný důkaz provést.

19. Soud v této kauze dospěl k závěru, že žalovaný 1. své smluvně převzaté povinnosti neplnil a dostal se do prodlení s ukládáním vkladů na účet stavebního spoření, když nevložil vklady v měsíci listopad 2019 a leden až červenec 2020 a zároveň neuhradil řádně a včas splátky úvěru v měsíci leden až únor a duben až červenec 2020. Žalobkyně žalovaného 1. opakovaně vyzývala k úhradě dlužných částek, ovšem bezvýsledně. Žalovaná 2. se přitom v důsledku svého přistoupení k dluhu stala novým dlužníkem vedle žalovaného 1. Žalobkyně v důsledku uvedeného využila svého oprávnění dle části A. článku VIII. odst. 2.2 smlouvy o úvěru a dopisem ze dne 6. 8. 2020 vyzvala oba žalované ke splacení celého dluhu ze smlouvy o úvěru s termínem plnění do 7. 9. 2020 činícího k uvedenému dni částku v celkové výši 1 022 044,94 Kč tvořenou jistinou ve výši 993 440,71 Kč, smluvním úrokem ve výši 28 474,23 Kč a úhradami dle sazebníku úhrad za výzvu ke splacení dluhu (položka 3.6) ve výši 130 Kč, žalovaní však na uvedený dluh neuhradili ničeho. Pohledávka dále narůstá o zákonné úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně ze zůstatku jistiny.

20. Soud uzavírá, že ke dni rozhodování nebyl ani jeden z žalovaných v insolvenčním řízení a nebyla tak dána překážka pro rozhodnutí.

21. Na základě uvedeného tak žalobkyni vnikl nárok vůči žalovaným na zaplacení pohledávky v žalované výši 1 022 044,94 Kč spolu s nárokem na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši od 8. 9. 2020 do zaplacení (výrok ad I. tohoto rozsudku).

22. Úspěšné žalobkyni podle § 142 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení, která sestávala ze soudního poplatku za žalobní návrh ve výši 49 679 Kč a paušální náhrady nákladů řízení za celkem , hodnota, úkony dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 3 x 300 Kč (výrok ad II. tohoto rozsudku).

23. Výrok o tom, že žalovaní jsou povinni nahradit žalobkyni náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku, má oporu v § 160 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.

24. Soud zavázal žalované zaplatit náhradu nákladů řízení společně a nerozdílně, a to v souladu s § 140 o. s. ř., podle kterého platí společné náklady společně a nerozdílně ti účastníci, u nichž jde v řízení o taková práva a povinnosti, že se rozsudek musí vztahovat na všechny účastníky vystupující na jedné straně.