18 C 3/2022

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Peřinou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 111 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 111 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 000 Kč od 1.1.2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 000 Kč od 1.2.2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 000 Kč od 1.3.2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 000 Kč od 1.4.2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 000 Kč od 1.5.2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 000 Kč od 1.6.2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 000 Kč od 1.7.2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 000 Kč od 1.8.2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 000 Kč od 1.9.2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 000 Kč od 1.10.2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 000 Kč od 1.11.2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 000 Kč od 1.12.2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 000 Kč od 1.1.2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 000 Kč od 1.2.2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 000 Kč od 1.3.2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 000 Kč od 1.4.2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 000 Kč od 1.5.2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 000 Kč od 1.6.2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč od 1.7.2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč od 1.8.2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč od 1.9.2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč od 1.10.2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč od 1.11.2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč od 1.12.2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč od 1.1.2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč od 1.2.2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč od 1.3.2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč od 1.4.2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč od 1.5.2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč od 1.6.2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 000 Kč od 1.7.2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 000 Kč od 1.8.2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 000 Kč od 1.9.2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 000 Kč od 1.10.2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 000 Kč od 1.11.2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 000 Kč od 1.12.2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 000 Kč od 1.1.2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení k rukám právní zástupce žalobce částku 85 795 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se svým žalobním návrhem doručeným na Okresní soud [obec] dne 3. 1. 2022 (spolu se sdělením žalobce ze dne 26. 1. 2022) domáhá po žalovaném zaplacení částky 111 000 Kč s příslušenstvím tak, jak je blíže určeno v návrhu.

2. Podle tvrzení žalobce žalovaný jako dlužník uzavřel dne 19. 11. 2010 s [jméno] [příjmení], [datum narození], jako původním věřitelem, smlouvu o půjčce (dále jen„ smlouva“). Předmětem uvedené smlouvy byl závazek věřitele poskytnout žalovanému půjčku ve výši 410 000 Kč oproti závazku žalovaného půjčku vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč, počínaje měsícem lednem 2011. Věřitel poskytl žalovanému půjčku tak, že částka ve výši 195 000 Kč byla žalovanému poukázána dne 10. 11. 2010 na bankovní účet a částka ve výši 215 000 Kč byla žalovanému předána v hotovosti, přičemž žalovaný ve smlouvě potvrdil převzetí částky ve výši 410 000 Kč. Ve smlouvě bylo dále ujednáno právo věřitele požadovat úrok z prodlení ve výši běžné úrokové sazby z nezaplacené částky pro případ, že dlužník nezaplatí dlužnou částku. Žalovaný původnímu věřiteli na svůj závazek ze shora uvedené smlouvy uhradil částku 195 000 Kč tak, že: a) od ledna 2011 do července 2013 uhradil bankovním převodem ve splátkách celkem 84 000 Kč, b) dne 27. 8. 2014 uhradil bankovním převodem jednorázově částku 111 000 Kč. Poté již žalovaný původní věřitelce neuhradil ničeho. Původní věřitel svoji pohledávku za žalovaným ze shora uvedené smlouvy ve výši zbývající výši 215 000 Kč s příslušenstvím postoupila smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 21. 12. 2017 na žalobce, přičemž postoupení pohledávky oznámil žalovanému oznámením ze dne 21. 12. 2017, zaslaným dne 22. 12. 2017, v němž žalovanému sdělil, že pohledávka ze smlouvy o půjčce ve výši 215 000 Kč včetně příslušenství byla postoupena, kdy novým věřitelem se namísto původního věřitele stává žalobce. Poté žalobce vyzval žalovaného dopisem ze dne 12. 1. 2018 k úhradě splatných neuhrazených splátek v celkové výši 57 000 Kč (tj. 19 splátek po 3 000 Kč splatných měsíčně od června 2016 do prosince 2017), žalovaný však i přes tuto výzvu ničeho neuhradil a žalobce tak musel svůj nárok uplatnit u soudu. Okresní soud v Kroměříži vydal dne [datum rozhodnutí] rozsudek č. j. [číslo jednací], ve kterém uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci částku ve výši 63 000 Kč spolu s příslušenstvím; tento rozsudek byl následně potvrzen i soudem odvolacím. Částku přiznanou výše uvedeným rozsudkem žalobce uhradil. Poté již však žalovaný neuhradil žalobci ničeho, je tak v prodlení s úhradou dalších 37 dlužných splátek (od prosince 2018 do prosince 2021) v celkové výši 111 000 Kč. Žalobce vyzval žalovaného dopisem ze dne 17. 12. 2021 k úhradě dlužných splátek za období od prosince 2018 do prosince 2021 v celkové výši 111 000 Kč, kdy však žalovaný na dlužné částce neuhradil ničeho.

3. Okresním soudem v Kroměříži byl dne 24. 2. 2022 ve věci vydán platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný v zákonné lhůtě odpor. Žalovaný za nespornou označil tu skutečnost, že dne 19. 11. 2010 byla uzavřena smlouva o půjčce v písemné formě. Dle předmětné smlouvy měla být žalovanému původním věřitelem, tj. paní [jméno] [příjmení] (dále též„ věřitel“), poskytnuta částka ve výši 410 000 Kč. Poskytnutí uvedené částky však žalovaný rozporuje s tím, že tato částka v plné výši nebyla žalovanému nikdy předána ani přikázána na jeho bankovní účet. Žalovaný nikdy takovou částkou z rukou původního věřitele nedisponoval, a tudíž nemohlo dojít k řádnému splnění smlouvy ze strany původního věřitele. Žalovaný zde konstatoval, že od původního věřitele [jméno] [příjmení] částku ve výši 195 000 Kč na účet neobdržel, stejně tak nikdy nedostal částku ve výši 215 000 Kč v hotovosti. Dle žalovaného je tedy na žalobci, aby prokázal, že došlo k naplnění reálného kontraktu (tedy k reálnému předání předmětu půjčky - peněz), tj. že smlouva o půjčce vůbec vznikla. Dále se žalovaný vyjádřil k předchozímu soudnímu řízení vedenému u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] ve věci vymožení části plnění z předmětné smlouvy o půjčce s tím, že soud není dle ustanovení § 135 o. s. ř. vázán výsledkem zmíněného řízení a je povinen provést nové dokazování, kdy žalovaný navrhne takové důkazy (listinné, svědci), kterými zásadně hodlá nabourat údajnou věrohodnost rodinných příslušníku v postavení svědků (žalovaný má za to, že rodina žalobce je negativně postavena vůči žalovanému). Žalovaný tvrdí a je schopen zpětně dohledat a prokázat, že předmětného dne (tvrzeného žalobou) se nenacházel v místech, kde mělo dojít k předání hotovosti.

4. K odporu žalovaného se poté vyjádřil žalobce s tím, že netvrdí, že by soud měl být formálně vázán rozhodnutím Okresního soudu v Kroměříži sp. zn. [spisová značka], když však tento rozsudek ve spojení s rozsudkem soudu odvolacího nicméně vypovídá o tom, že nárok žalobce byl v základu úspěšný a ani odvolací soud nenašel v postupu soudu prvního stupně žádné nedostatky (a to ani pokud se jde o provedení a hodnocení svědeckých výpovědí osob žalobci blízkých, na které upozorňuje žalovaný). Žalobce se s ohledem na potvrzení uvedeného rozsudku soudem odvolacím domnívá, že tento rozsudek je přesvědčivý a na jeho závěrech není třeba ničeho měnit.

5. V následném vyjádření žalovaný uvedl, že výstupy předchozích dokazování nebude možné použít, neboť svědci z předchozí věci byly nedostatečně konfrontováni ze strany soudu, kdy současně budou nyní konfrontováni s řadou nových skutečností a dalších důkazů, kterými žalovaný bude prokazovat, že smlouva o půjčce reálně nevznikla. Na výzvu soudu pak žalovaný v dalším podání doplnil k jím označeným svědkům skutková tvrzení, kdy zejména uvedl, že byl dne 5. 11. 2010 do pozdních večerních hodin na školení zaměstnanců a obchodních partnerů [právnická osoba], přičemž z tohoto školení jej na cestě domů doprovázel navrhovaný svědek [příjmení] [jméno] [příjmení]. Stejně tak tohoto dne byl svědek [celé jméno žalobce] st. ([číslo]) na služební cestě v Rusku, nemohl tak být v předvečer narozenin své ženy (jak uvádí ve své svědecké výpovědi) přítomen u předání finanční hotovosti, jeho výpověď v tomto směru je tak zcela nepravdivá. Žalovaný dále uvedl, že jsou nepravdivé i výpovědi svědkyň [příjmení] st. a [příjmení], kdy dle svědkyně [příjmení] byl iniciátorem a tvůrcem smlouvy o půjčce žalovaný, oproti tomu žalovaný přikládá e-mail z 19. 11. 2010 ze 7:20 hod., z něhož dovozuje, že vše chystala a připravovala paní [příjmení]. Dále svědkyně [příjmení] i [příjmení] dle žalovaného tvrdí, že u podpisu smlouvy byl p. [celé jméno žalobce] starší, ten však ve výpovědi uvádí, že tam nebyl. Za zcela podstatné pak žalovaný považuje to, že si žádný ze svědků (zejména paní [příjmení]) nevzpomněl na dohodu uzavřenou s žalovaným, kdy paní [příjmení] doložila pouze první stranu této dohody o styku s dcerou, která je úředně ověřena; druhou část dohody - Finanční vyrovnání, však nedoložila. Žalovaný tuto podepsanou část nemohl nikde najít, posléze našel ve svém počítači oskenovanou kopii této dohody, stejně tak našel ve svém e-mailu, že mu návrh Dohody o styku s dcerou a Finanční vypořádání paní [příjmení] zaslala. Tyto dvě listiny byly součástí jednoho dokumentu k tisku, byly to dva listy. Z této dohody o finančním vyrovnání je patrné, že žalovaný svůj závazek ve výši 111 000 Kč splnil, a to dne (viz žaloba) 27. 8. 2014, tj. necelý rok po podpisu vyrovnání. Jelikož se další části závazku rodina [příjmení] vzdala, nemohla jej platně postoupit na stávajícího žalobce.

6. Na jednání dne 29. 11. 2022 soud provedl výslech svědků:

1. Ing. [jméno] [příjmení], 2. [celé jméno žalobce], 3. [jméno] [příjmení] a 4. [jméno] [příjmení] a dále účastnickou výpověď žalovaného [celé jméno žalovaného]. K výzvě soudu pak žalovaný uvedl, že jím předložená dohoda o finančním vypořádání byla skutečně uzavřena s paní [příjmení] mladší, nyní [příjmení], kdy tímto finančním vypořádáním došlo k převzetí dluhu a žalovaný má za to, že tato listina je jednáním, kterým na sebe paní [jméno] [příjmení] mladší převzala závazek za pana [celé jméno žalovaného] a došlo tedy k zániku dluhu.

7. V následném podání se žalobce vyjádřil k listinám předloženým žalovaným u předchozího jednání, konkrétně pak: a) potvrzení o sjednání cestovního pojištění – pojistka, společnosti [právnická osoba], s platností 1. 11. 2010 - 6. 11. 2010 a b) vyúčtování pojistného vystaveného společností [právnická osoba], ze dne 26. 10. 2010, kdy nabyl podezření, že předmětné listiny byly padělány nebo pozměněny za účelem, aby byly v soudním řízení použity jako pravé, a takto byly soudu předloženy, přičemž uvedl důvody pro výše uvedený závěr.

8. Na jednání dne 14. 3. 2023 soud provedl výslech svědkyně [jméno] [příjmení] a dále rozhodl, že žalovaným navrhované provedení výslechu svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] se z důvodu nadbytečnosti nepřipouští, neboť tyto výslechy shledal s ohledem na provedené dokazování (zejména čestné prohlášení a výslech svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] a provedené výslechy svědků [jméno] [příjmení], [celé jméno žalobce], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a účastnické výpovědi žalovaného) nadbytečnými s tím, že nemají význam pro rozhodnutí ve věci samé. Na uvedeném závěru o nadbytečnosti provedení výslechu svědka [jméno] [příjmení] pak soud setrval i u následného jednání dne 16. 5. 2023.

9. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. soud zjistil následující skutkový stav.

10. Soud vzal v souladu s provedenými důkazy (smlouva o půjčce ze dne 19. 11. 2010) a souhlasnými prohlášeními účastníků za prokázané, že žalovaný jako dlužník uzavřel dne 19. 11. 2010 s [jméno] [příjmení] ([číslo]) jako věřitelem písemnou smlouvu o půjčce. Uvedenou smlouvou pak věřitel přenechal dlužníkovi částku 410 000 Kč, kdy dlužník podpisem této smlouvy potvrdil převzetí uvedené částky 410 000 Kč a zavázal se tuto částku splatit věřiteli tak, že každý měsíc bude zasílat na účet věřitele částku 3 000 Kč počínaje měsícem leden 2011. Dále bylo mezi stranami pro případ, že dlužník nezaplatí dlužnou částku, sjednána povinnost dlužníka zaplatit věřiteli úrok z prodlení ve výši běžné úrokové sazby z nezaplacené částky. Z potvrzení o provedení transakce pak bylo v této souvislosti soudem zjištěno, že [jméno] [příjmení] ([číslo]), nyní [příjmení], jako odesílatel zaslala na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] dne 10. 11. 2010 částku 195 000 Kč.

11. Soud vzal v souladu s provedenými důkazy (smlouva o postoupení pohledávky ze dne 21. 12. 2017) dále za prokázané, že [jméno] [příjmení] ([číslo]) jako postupitel uzavřela dne 21. 12. 2017 s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávky, kdy touto smlouvou postoupila svoji pohledávku za žalovaným ze smlouvy o půjčce ze dne 19. 11. 2010 ve výši 215 000 Kč s příslušenstvím sestávající z částky 54 000 Kč odpovídající již splatným 18 měsíčním splátkám á 3 000 Kč za měsíce červen 2016 - listopad 2017 a z částky 161 000 Kč odpovídající dosud nesplatným měsíčním splátkám á 3 000 Kč počínaje měsícem prosinec 2017. Postoupení pohledávky bylo [jméno] [příjmení] ([číslo]) oznámeno žalovanému oznámením ze dne 21. 12. 2017, zaslaným dne 22. 12. 2017. Tímto je tedy založena aktivní legitimace žalobce v řízení.

12. Dále vzal soud na základě tvrzení žalobce doloženého výpisy z účtu za období od 9. 1. 2011 do 1. 10. 2013 (č. l. 17-18 spisu) a za srpen 2014 (č. l. 19 spisu) za prokázané, že žalovaný uhradil právním předchůdci žalobce - [jméno] [příjmení] ([číslo]) na svůj závazek ze shora uvedené smlouvy částku 195 000 Kč, kdy od ledna 2011 do července 2013 uhradil bankovním převodem ve splátkách celkem částku 84 000 Kč a poté dne 27. 8. 2014 uhradil bankovním převodem jednorázově částku 111 000 Kč. Poté žalovaný uhradil na svůj závazek ze shora uvedené smlouvy částku 63 000 Kč, a to žalobci na základě rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 17. 7. 2019. Poté již však žalovaný neuhradil žalobci ničeho, kdy předmětem žalobního návrhu žalobce je úhrada dalších 37 dlužných splátek (od prosince 2018 do prosince 2021) v celkové výši 111 000 Kč, k níž byla žalovaný vyzván dopisem žalobce ze dne 17. 12. 2021.

13. Po provedeném dokazování soud a zjištění skutkového stavu soud věc posoudil po právní stránce následovně.

14. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 3028 odst. 3 občanského zákoníku není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

15. Za tohoto stavu se proto právní vztahy mezi účastníky řízení ze smlouvy o půjčce nadále řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“).

16. Podle § 657 obč. zák. (s ) mlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

17. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. (p) ři půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

18. Podle § 517 odst. 1 obč. zák. (d) lužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle odst. 2 (j) de-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

19. Na základě provedeného dokazování při hodnocení všech důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.

20. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný jako dlužník uzavřel dne 19. 11. 2010 s právním předchůdcem žalobce - [jméno] [příjmení] ([číslo]) písemnou smlouvu o půjčce, kdy žalovanému byla poskytnuta částka v celkové výši 410 000 Kč, a to formou dvou splátek. [příjmení] ve výši 195 000 Kč byla převedena dne 10. 11. 2010 z účtu [jméno] [příjmení] ([číslo]), nyní [příjmení], jako odesílatele na účet žalovaného č. [bankovní účet], kdy tato skutečnost je doložena jednak potvrzením o provedení transakce, jednak výpověďmi svědků [celé jméno žalobce], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. [příjmení] ve výši 215 000 Kč pak byla předána v hotovosti za přítomnosti svědků v domě rodičů žalobce dne 5. 11. 2010, což je doloženo výpověďmi svědků [celé jméno žalobce], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Soud k tomu doplňuje, že sám žalovaný svým podpisem předmětné smlouvy o půjčce ze dne 19. 11. 2010 v souladu se zněním jejího bodu 2. článku I. potvrdil převzetí uvedené částky 410 000 Kč, přičemž se zavázal tuto částku splatit věřiteli tak, že každý měsíc bude zasílat na účet věřitele částku 3 000 Kč počínaje měsícem leden 2011.

21. Soud přitom v případě částky ve výši 195 000 Kč převedené dne 10. 11. 2010 z účtu [jméno] [příjmení] ([číslo]), nyní [příjmení], jako odesílatele na účet žalovaného č. [bankovní účet] (pozn. s ohledem na předložené výpisy z účtu za období od 9. 1. 2011 do 1. 10. 2013 na č. l. 17-18 spisu a za srpen 2014 na č. l. 19 spisu je zcela zřejmé, že se v případě zmíněného bankovního účtu č. [bankovní účet] se jednalo o účet žalovaného), vycházel jednak z potvrzení o provedení transakce (č. l. 9 spisu), jednak z výpovědí svědků [celé jméno žalobce], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. V případě poskytnutí hotovosti ve výši 215 000 Kč pak soud vycházel z tvrzení žalobce, podpořeného shodnými výpověďmi svědků - jeho otce [celé jméno žalobce], jeho matky [jméno] [příjmení] a jeho sestry [jméno] [příjmení], kteří se všichni nacházeli v inkriminované době na místě předání finanční částky 215 000 Kč v hotovosti žalovanému a dosvědčili, že se jednalo o půjčku uvedené částky žalovanému, uskutečněnou v hotovosti dne 5. 11. 2010 ve večerních hodinách při oslavě narozenin paní [jméno] [příjmení] ([číslo]) v domě manželů [příjmení]. V této souvislosti soud posoudil věrohodnost všech zmíněných svědků, kteří jsou rodinnými příslušníky žalobce a mají tak zájem na výsledku sporu. Soud však u těchto svědků kromě jejich vzájemného rodinného vztahu nezjistil žádné další okolnosti nasvědčující nevěrohodnost jejich svědeckých výpovědí. Uvedení svědci dle názoru soudu souvisle, podrobně a bez podstatných rozporů ve výpovědích popsali skutečnosti a okolnosti vážící se k poskytnutí finanční půjčky žalovanému.

22. Oproti tomu svědeckou výpověď svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] soud vyhodnotil jako vnitřně rozpornou a odporující nejenom soudem zjištěným skutečnostem, ale rovněž i čestnému prohlášení uvedeného svědka ze dne 15. 2. 2019, nacházejícího se na č. l. 51 spisu. Přestože se svědek při své výpovědi několikrát odkázal na toto své prohlášení, ve kterém mj. prohlásil, že„ kolem 20:30 hodin mě [jméno] vysadil na [ulice] ulici v [obec], v blízkosti bytu na [anonymizováno] náměstí, kde jsem v té době bydlel“, v rozporu s ním ve své svědecké výpovědi uvedl:„ Pokud jsme se v listopadu vrátili v pozdních hodinách, když už byla tma, tak se dá předpokládat, že to byla [číslo] hodina, to si pamatuji naprosto přesně.“, kdy však ještě předtím ve své svědecké výpovědi uvedl:„ Co se týče 5. 11., za celý týden proběhlo vyhodnocení celého školení a konec se protáhl do pozdních hodin, byla už tma, tak si myslím, že po páté, šesté hodině, domů jsme se dostali někdy po osmé hodině. Poté mě pan [celé jméno žalovaného] vezl domů do [obec], tehdy jsem tu bydlel, vystoupil jsem na Riegrově náměstí a šli jsme každý zvlášť.“, přičemž k následnému dotazu právního zástupce žalovaného sdělil:„ Po školení, které končilo po [číslo] hodině, bylo vyhodnocení, kolegiální rozhovory, pak jsme se rozjeli domů, ze školení jsme mohli odjíždět za další hodinu, hodinu a půl. V [obec] jsme mohli být zhruba za další hodinu, hodinu a něco.“. Dále svědek ve své výpovědi uvedl:„ Co se týče [ulice] náměstí - nepamatuji si přesně, jestli jsem zde v r. 2010 s naprostou jistotou bydlel, v tu dobu jsem se rozváděl. S naprostou jistotou nedokáži říci, jestli mě pan [celé jméno žalovaného] v listopadu 2010 tedy na [anonymizováno] náměstí vysadil. Vím však, že mě po školení pan [celé jméno žalovaného] vezl do [obec]“, kdy k následnému dotazu právního zástupce žalovaného sdělil:„ v r. 2010 jsem bydlel buď v [obec] nebo v [část obce]“, zatímco k dotazu právního zástupce žalobce ohledně svého trvalého bydliště v listopadu 2010 svědek uvedl:„ trvalé bydliště jsem měl v [obec], ale tuším, že jsem fakticky bydlel v [část obce]“ a poté dodal:„ je možné, že jsem měl v [obec] auto a dále jsem postupoval svým vozem do [část obce]. Určitě vím, že mě pan [celé jméno žalovaného] vezl do [obec]“. Výše uvedený rozpor jak v časovém okamžiku, kdy měl spolu s žalovaným dorazit do [obec], tak v místě jeho tehdejšího bydliště, pak soud vedl k závěru o nevěrohodnosti výpovědi uvedeného svědka.

23. Ke zmíněnému závěru o nevěrohodnosti výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] rovněž přispělo i písemné vyjádření [jméno] [jméno] [webová adresa]), nacházejícího se spolu s přílohou na č. l. 124-130 spisu, ve kterém uvedený soudu sdělil, že žádný trénink nebyl v termínu 1. - 5. 11. 2010 realizován, ale pro [právnická osoba], byl realizován 5. - 6. 11. 2012. V této souvislosti soud uvádí, že výše zmíněné vyjádření [jméno] [jméno] bylo vyžádáno na základě žádosti žalovaného (jenž tímto chtěl doložit, že předmětné školení se v termínu 1. - 5. 11. 2010 ve [obec] konalo, byly na něm účastníkům předány předkládané materiály a žalovaný byl účastníkem takového školení), který soudu rovněž zaslal studijní materiál, který měl žalovaný dle svého tvrzení obdržet na předmětném školení [právnická osoba], jež se mělo konat ve [obec] v termínu 1. - 5. 11. 2010. V odpovědi [jméno] [jméno] ze dne 17. 3. 2023 obsahující část příslušného studijního materiálu však tento soudu sdělil:„ přiložený tréninkový materiál byl uložený na mém PC 1. 11. 2012. Je to materiál na dvoudenní trénink - viz program tréninku a nikdy jsme pro [anonymizováno] nerealizovali pětidenní trénink ve [obec]. To mi v telefonu potvrdil kolega J. [příjmení] a asistentka [jméno] [příjmení]. Text na titulní straně byl někým doplněn, je v jiném fontu než jsme používali.“. V doplnění své odpovědi ze dne 18. 3. 2023 pak [jméno] [jméno] [anonymizováno]:„ Ještě asistentka [příjmení] poslala náš starý kalendář. Vyplývá z něj žádný trénink nebyl 1. - 5. 11. 2010 realizován. Ale byl realizován 5. - 6. 11. 2012 pro Allianz. To je v souladu se souborem, který jsem vám poslal z 1. 11. 2012. Termínový kalendář přikládám.“.

24. V souvislosti s tím je soud nucen rovněž konstatovat, že mu byly ze strany žalovaného v průběhu řízení předloženy i další listiny, u nichž vyvstaly pochybnosti o jejich pravosti, konkrétně pak: a) Potvrzení o sjednání cestovního pojištění – pojistka, společnosti [právnická osoba], s platností 1. 11. 2010 – 6. 11. 2010 (č. l. 52 spisu) a b) Vyúčtování pojistného, vystaveného společností [právnická osoba], ze dne 26. 10. 2010 (č. l. 56 spisu). Uvedené listiny byly zaslány společnosti [právnická osoba], která v odpovědi ze dne 31. 3. 2023 doručené soudu dne 5. 4. 2023 (blíže viz č. l. 137 spisu), vyjádřila pochybnosti o jejich pravosti, kdy uvedla celkem 5 indicií vedoucích k tomuto závěru, přičemž uzavřela, že„ z těchto indicií vyplývá, že ani dokument Vyúčtování pojistného, ani Potvrzení o sjednání cestovního pojištění – pojistka, které jste nám poslali k posouzení, nejsou pravými listinami vyhotovenými pojišťovnou Allianz.“. V příloze pak zaslala kopie dokumentu Vyúčtování pojistného s vyznačenými nesrovnalostmi, popsanými ve zmíněné odpovědi.

25. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] pak soud nezjistil žádné právně relevantní skutečnosti k předmětu žaloby, kdy svědkyně nemohla potvrdit ani vyvrátit, že by ji dne 5. 11. 2010 navštívil žalovaný, nebyl jí přitom znám účel ani doba případné návštěvy.

26. Pokud se týká návrhu právního zástupce žalovaného ohledně provedení výslechu svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], soud tento návrh zamítl z důvodu, že tyto výslechy shledal s ohledem na provedené dokazování (zejména čestné prohlášení a výslech svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] a provedený výslech svědkyně [jméno] [příjmení], spolu s provedenými výslechy svědků [celé jméno žalobce], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a účastnickou výpovědí žalovaného) nadbytečnými s tím, že nemají význam pro rozhodnutí ve věci samé.

27. V souladu s výše uvedeným pak soud dospěl k následujícím závěrům.

28. Žalovanému se nepodařilo v řízení prokázat jeho tvrzení, že byl dne 5. 11. 2010 do pozdních večerních hodin na školení zaměstnanců a obchodních partnerů [právnická osoba], přičemž z tohoto školení jej na cestě domů doprovázel navrhovaný svědek [příjmení] [jméno] [příjmení]. Jak již soud uvedl výše (blíže viz odstavce 21.- 23. rozsudku), zatímco výpovědi svědků navržených žalobcem - [celé jméno žalobce], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] ohledně událostí, jež se odehrály předmětného dne 5. 11. 2010 večer, byly konzistentní, dostatečně podrobné, bez podstatných rozporů a ve svých závěrech přesvědčivé, výpověď svědka navrženého žalovaným - [anonymizováno] [jméno] [příjmení] soud vyhodnotil jako vnitřně rozpornou a odporující sobě i zjištěným skutečnostem. Výpověď svědkyně navržené žalovaným - [jméno] [příjmení] lze pak vyhodnotit jako zcela nepřínosnou. A z vyjádření [jméno] [jméno] [webová adresa]), dotazovaného na žádost žalovaného, vyšlo najevo, že žalovaným popsané školení se s největší pravděpodobností odehrálo až o 2 roky později, a to v termínu 5. - 6. 11. 2012, přičemž žalovaným předložený studijní materiál z tohoto školení byl na titulní straně někým dodatečně doplněn (pozn. dle zjištění soudu daného porovnáním této strany u obou dokumentů tak byla úvodní strana doplněna o následující část“„ [anonymizována tři slova] 1.- 5. 11. 2010“, což ovšem neodpovídá skutečnosti).

29. Stejně tak se žalovanému nepodařilo prokázat, že svědek [celé jméno žalobce] byl inkriminovaného dne 5. 11. 2010 na služební cestě v Rusku a nemohl tak být v předvečer narozenin své ženy přítomen u předání finanční hotovosti, neboť jím předložené listiny, jež měly prokázat uvedené tvrzení, tj. Potvrzení o sjednání cestovního pojištění – pojistka a Vyúčtování pojistného, byly s ohledem na vyjádření společnosti [právnická osoba] (blíže viz odstavec 24. rozsudku) soud shledal nepravými. Tvrzení o uskutečnění uvedené služební cesty v daném termínu svědkem [celé jméno žalobce] pak je rovněž v rozporu s dalšími předloženými doklady, konkr. cestovním pasem svědka, mzdovým výpisem svědka za měsíc listopad 2010, mzdovým listem svědka za rok 2010 a přehledem cestovného k proplacení za měsíc listopad 2010 (viz č. l. 67-70 spisu).

30. Pokud se pak jedná o tvrzení žalovaného o nepravdivé výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] ([číslo]), dle jejíž výpovědi byl iniciátorem a tvůrcem smlouvy o půjčce žalovaný, kdy oproti tomu žalovaný přiložil e-mailovou zprávu z 19. 11. 2010 (viz č. l. 53 spisu), z něhož dovozuje, že vše chystala a připravovala paní [příjmení], soud konstatuje, že jemu z této zprávy nevyplývá, kdo konkrétně byl iniciátorem a tvůrcem smlouvy o půjčce, pouze lze dovodit, že [jméno] [příjmení] ([číslo]), nyní [příjmení], zaslala daného dne žalovanému předmětnou zprávu (jejíž přílohou byla smlouva o půjčce) s žádostí o doplnění r.č. a případnou změnu toho, co se mu tam nezdá. Z uvedeného důvodu tedy soud nebyl s to dovodit nepravdivost výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] ([číslo]).

31. Soud se dále zabýval žalovaným předloženou listinou - [anonymizováno] vypořádání ze dne 1. 10. 2013 (viz č. l. 54 spisu), jejíž oskenovanou kopii měl žalovaný dle svého tvrzení posléze najít ve svém počítači, kdy stejně tak měl nalézt ve svém e-mailu, že mu návrh Dohody o styku s dcerou a Finanční vypořádání zaslala paní [jméno] [příjmení], přičemž na základě uvedené listiny žalovaný dovodil, že další části závazku se rodina [příjmení] vzdala a nemohla jej tak platně postoupit na stávajícího žalobce. Na jednání dne 29. 11. 2022 soud s ohledem k uvedenému poučil žalovaného podle § 118 odst. 1 a 3 o. s. ř., k jeho výzvě pak žalovaný uvedl, že jím předložená dohoda o finančním vypořádání byla skutečně uzavřena s paní [příjmení] mladší, nyní [příjmení], kdy tímto finančním vypořádáním došlo k převzetí dluhu a žalovaný má za to, že tato listina je jednáním, kterým na sebe paní [jméno] [příjmení] mladší (pozn. nyní [příjmení]) převzala závazek za pana [celé jméno žalovaného] a došlo tedy k zániku dluhu. U téhož jednání pak svědkyně [jméno] [příjmení] ohledně žalovaným předložených dohod uvedla, že žalovaný jí předložil návrhy dohod, jedna byla ohledně dcery a druhá ohledně finančního vypořádání, ve které bylo uvedeno, že 215 tisíc mělo být použito na byt, s čímž by ona nikdy nesouhlasila. Podepsala tedy jen tu část ohledně dcery. Dále pak po nahlédnutí návrhů dohod z připojeného spisu (pozn. tedy spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka]) svědkyně uvedla, že dohodu uzavřela v té části na č. l. 49 Dohodu na č. l. 49v finanční vypořádání nikdy neuzavřela. A po shlédnutí dohody na č. l. 54 spisu svědkyně sdělila, že tuto část nikdy nepodepsala. U téhož jednání pak svědkyně [jméno] [příjmení] ohledně žalovaným předložených dohod uvedla, že neví o tom, že by její dcera s žalovaným po své rozchodu řešila v rámci svého vypořádání i tuto půjčku, kdy k prominutí nedošlo a v žádném případě nedošlo k tomu, že by dluh měla dále vymáhat dcera nebo oni po ní. Svědkyně by nikdy nedala souhlas k nějakému převodu dluhu. Naopak žalovaný u téhož jednání k předložené dohodě včetně emailu na č. l. 48-51 připojeného spisu uvedl, že dohoda na č. l. 51 podepsána nebyla, část ve vztahu k dceři byla podepsána, podpisy byly ověřeny, byla podepsána i dohoda o finančním vypořádání, a to ve stejný den. V r. 2018 v rámci předchozího soudního řízení si žalovaný dle svých slov nevzpomněl, že tato dohoda byla skutečně uzavřena, neboť návrhů dohod bylo více. Dohodu chápal tak, že pokud je byt paní [příjmení], a bylo investováno do jejího bytu, je tato záležitost vyřešena ve vztahu k jeho osobě. Tuto záležitost on sám s [anonymizováno] neřešil, měla to s nimi řešit dcera. [příjmení] sám to s paní [příjmení] neřešil ani písemně, kdy si myslel si, že pokud s její dcerou podepsal dohodu, bude s tím souhlasit a přistoupí k tomu. Žalovaný dále uvedl, že na dohodě o finančním vypořádání z 1. 10. 2013 je jeho podpis, přičemž má sken dohody, originál ne. Poté byl žalovaný poučen soudem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. s tím, že pokud tvrdí, že došlo k převzetí dluhu paní [příjmení], nechť k těmto tvrzením označí a předloží důkazy, jinak nemůže být stran tohoto tvrzení úspěšný. K tomu již žalovaný ničeho nenavrhl. Soud uzavírá, že žalovanému se zejména přes poučení soudu nepodařilo dotvrdit a prokázat, že došlo k převzetí dluhu [jméno] [příjmení]. Obě případné účastnice takovéto dohody, tedy [jméno] [příjmení] i [jméno] [příjmení], uvedené tvrzení o převodu dluhu popřely. Je přitom zřejmé, že bez předchozí dohody ohledně převodu dluhu žalovaného vůči věřitelce [jméno] [příjmení] nebylo možné uzavřít žalovaným předložené Finanční vypořádání ze dne 1. 10. 2013 s [jméno] [příjmení] (tehdy [příjmení]), neboť by k tomu byl nutný souhlas věřitele - [jméno] [příjmení], který však doložen nebyl. Současně soud upozorňuje na skutečnost, že tento dokument se měl zachovat pouze v oskenované kopii, kterou měl žalovaný nalézt ve svém počítači, přičemž ji však nepředložil v průběhu řízení vedeného mezi týmiž účastníky u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] (zde předložil pouze nepodepsaný návrh), nýbrž až v rámci svého podání ze dne 22. 8. 2022, což samo o sobě vyvolává pochybnosti o pravosti žalovaným předložené listiny, násobené zjištěními soudu o předložení nepravých listin v tomto řízení (blíže viz odstavce 23. a 24. rozsudku). Nad rámec uvedeného se soud ještě pozastavuje nad tím, že žalovaný v předmětné listině (tj. Finanční vypořádání) podepsal mj. i to prohlášení, že v roce 2011 mu bylo zapůjčeno 400 000 Kč od rodiny [příjmení], které postupně splácí, přitom však v tomto řízení žalovaný trvá na tom, že od původního věřitele [jméno] [příjmení] částku ve výši 195 000 Kč na účet neobdržel, stejně tak nikdy nedostal částku ve výši 215 000 Kč v hotovosti.

32. Závěrem soud konstatuje, že na základě provedených důkazů, zejména pak smlouvy o půjčce ze dne 19. 11. 2010 a potvrzení o provedení transakce, spolu s výpověďmi svědků [celé jméno žalobce], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], bylo v řízení prokázáno, že žalovaný obdržel od [jméno] [příjmení] ([číslo]) peněžní částku v celkové výši 410 000 Kč, a to dne 5. 11. 2010 v domě rodičů žalobce v hotovosti částku 215 000 Kč a následně převodem ze dne 10. 11. 2010 na jeho bankovní účet prostřednictvím účtu [jméno] [příjmení], nyní [příjmení], částku 195 000 Kč, což mimo jiné potvrdil svým podpisem zmíněné smlouvy, kdy se zavázal tuto částku splatit věřiteli tak, že každý měsíc bude zasílat na účet věřitele částku 3 000 Kč počínaje měsícem leden 2011. Tvrzení žalovaného o neobdržení této částky pak soud považuje za účelové, neboť je v přímém rozporu s uvedenými důkazy prokazujícími obdržení obou částek.

33. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem pak soud dospěl k závěru, že žaloba je rozsahu žalované částky v celkové výši 111 000 Kč představující celkem 37 měsíčních splátek á 3 000 Kč (tj. za měsíce prosinec 2018 - prosince 2021) nesplacených ke dni vyhlášení rozsudku, spolu s příslušným zákonným úrokem z prodlení z té které dlužné splátky, počínaje dnem následujícím po její splatnosti, důvodná, proto bylo žalobě plně vyhověno (výrok ad I. tohoto rozsudku).

34. V tomto sporu byl žalobce zcela úspěšný, proto má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, jež tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 5 550 Kč, odměna za 11 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, kvalifikovaná předžalobní výzva, žaloba, vyjádření k odporu žalovaného ze dne 22. 4. 2022, vyjádření k podání žalovaného ze dne 2. 6. 2022, účast na soudním jednání dne 29. 11. 2022 - 3 úkony s ohledem na délku jednání, účast na soudním jednání dne 14. 3. 2023, písemné vyjádření ze dne 8. 3. 2023 a účast na soudním jednání dne 16. 5. 2023; nahlédnutí do spisu u soudu dne 15. 5. 2023 pak nebylo soudem kvalifikováno jako uznatelný právní úkon dle § 11 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) po 5 540 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. 60 940 Kč, náhrada hotových výdajů za 11 úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tedy 3 300 Kč, jízdné v celkové výši 1 477,80 Kč (při průměrné spotřebě 4,9 l/100km, ceně PHM 47,10 Kč - rok 2022 a 44,10 Kč - rok 2023 a celkem 3 x 68 ujetých km), náhrada za ztrátu času za celkem 6 půlhodin á 100 Kč, tj. 600 Kč, a dále DPH v příslušné výši. Náklady řízení tak činí celkem částku po zaokrouhlení 85 795 Kč (výrok ad II. tohoto rozsudku).

35. Výrok o tom, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku, má oporu v § 160 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.

36. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení k rukám advokáta, má pak oporu v § 149 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.