18 C 318/2021

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Peřinou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím rozsudkem pro uznání

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 50 000 Kč od 2. 3. 2019 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně částku 15 542 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Kroměříži náklady právního zastoupení žalobkyně ve výši 4 300 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem na vydání platebního rozkazu doručeným soudu dne 3. 11. 2021 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím tak, jak je zachyceno ve výroku ad I. tohoto rozhodnutí.

2. Dle tvrzení žalobkyně tato uzavřela s žalovaným dne 29. 11. 2018 smlouvu o půjčce, na základě níž mu půjčila částku ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit žalobkyni do 1. 3. 2019, dosud však nezaplatil ničeho, a to přes četné urgence žalobkyně.

3. Žalobkyně spolu s žalobním návrhem předložila soudu listinné důkazy, zejména kopii smlouvy o půjčce ze dne 29. 11. 2018 a předžalobní výzvu včetně podacího lístku.

4. Okresním soudem v Kroměříži byl ve věci vydán dne 10. 12. 2021 platební rozkaz doručený žalovanému dne 21. 12. 2021, proti kterému si podal žalovaný v zákonné lhůtě dne 4. 1. 2022 odpor.

5. Soud ve věci nařídil na den 9. 2. 2023 jednání, na kterém žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně trvala na žalobním návrhu, žalovaný pak uznal žalovanou částku co do důvodu i výše.

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, kdy žalobkyně uzavřela dne 29. 11. 2018 s žalovaným smlouvu o zápůjčce (pozn. dle zjištění soudu se jednalo o návrh smlouvy učiněný žalovaným), na základě níž mu půjčila částku 50 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal jí vrátit uvedenou částku do 1. 3. 2019.

7. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po právní stránce tak, že právní vztahy mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.).

8. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 větu první občanského zákoníku lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

9. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

10. Podle § 153a odst. 1 věta první o. s. ř., uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání.

11. Na základě provedeného dokazování při hodnocení všech důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.

12. Z provedených důkazů bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovaným byl uzavřen závazkový vztah, konkrétně pak smlouva o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta finanční zápůjčka ve výši 50 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný se dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu, žalobkyně od něj požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení. Žalovaný se k podanému žalobnímu návrhu vyjádřil naposledy u jednání dne 9. 2. 2023, kdy uznal žalovanou částku co do důvodu i výše, soud má tedy za to, že tvrzení žalobkyně byla prokázána.

13. Za tohoto stavu soud proto dospěl k závěru, že žalovaný žalobkyni nevrátil zapůjčenou částku ve výši 50 000 Kč, proto v rozsahu žalované částky spolu s příslušenstvím představujícím zákonný úrok z prodlení soud žalobě vyhověl, kdy v souladu s ustanovením § 153a odst. 3 o. s. ř. rozhodl rozsudkem pro uznání (výrok ad I. rozsudku).

14. Úspěšné žalobkyni podle § 142 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení, která sestávala jednak: a) z nákladů řízení přiznaných ustanovené zástupkyni žalobkyně - advokátce Mgr. jméno příjmení usnesením ze dne 19. 5. 2022, č.j. číslo jednací, které nabylo právní moci dne 16. 6. 2022 ve výši 4 300 Kč (výrok ad III. rozsudku) a b) z odměny advokáta podle § 7.5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 1 úkon právní služby částka 3 100 Kč a za 3,5 úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání, účast na jednání dne 9. 2. 2023 a ½ úkon – dostavení se k jednání dne 16. 11. 2022, jež se nekonalo) 3,5 x 3 100 Kč, 3 x RP po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., cestovného ve výši 329,60 Kč (obec - obec a zpět na jednání dne 16. 11. 2022) a 365 Kč (obec - obec a zpět na jednání dne 9. 2. 2023) a náhrady za promeškaný čas v délce celkem 4 půlhodin á 100 Kč (obec - obec a zpět na jednání dne 16. 11. 2022 a dne 9. 2. 2023) a 21 % DPH dle předloženého osvědčení o registraci plátce DPH, tedy celkem 15 542 Kč (výrok ad II. rozsudku).

15. Výrok o tom, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku, má oporu v § 160 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.

16. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení k rukám advokáta, má pak oporu v § 149 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Podle § 205b o. s. ř. u odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. (nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud I. stupně, rozhodoval vyloučený soudce, soud I. stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát) a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (§ l53a, l53b o. s. ř.). Nebude-li dobrovolně splněna povinnost stanovená tímto rozhodnutím, lze podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.