18 C 341/2023

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Markem Peřinou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/1 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 131 920,99 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 114 001,88 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč, hrazených vždy nejpozději do 25. dne příslušného měsíce, počínaje měsícem červnem 2024, to vše pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 17 919,11 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 239,26 Kč od 28. 11. 2022 do 24. 4. 2023, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7 728,12 Kč od 28. 11. 2022 do 27. 9. 2023 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 132 056,81 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně částku 51 053,99 Kč, do 1 roku od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Kroměříži nedoplatek soudního poplatku ve výši 1 319 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, a to na účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, , kdy v případě neuhrazení ve stanovené lhůtě bude nejdříve po 30 dnech tento nedoplatek postoupen k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 17. 10. 2023 se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 131 920,99 Kč s příslušenstvím tak, jak je blíže zachyceno v návrhu.

2. Dle tvrzení žalobkyně tato uzavřela s žalovanou dne 1. 12. 2020 Smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, (dále jen Smlouva o úvěru), v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 165 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit v pravidelných 96 měsíčních splátkách ve výši 2 073,21 Kč, počínaje dnem 15. 1. 2021, přičemž anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků. Strany se ve smlouvě dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 4,80 % p. a. Nedílnou součástí smlouvy pak je Sazebník poplatků žalobkyně. Žalobkyně svůj závazek splnila a dne 1. 12. 2020 úvěr žalované poskytla, jak vyplývá z výpisu z úvěrového účtu, a to bezhotovostním převodem prostředků na účet žalované. Žalobkyně přitom sděluje, že při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých klientem, kdy tyto byly hodnoceny individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Žalobkyně příjmy a výdaje žalované posuzovala na základě výpisu z běžného účtu, který měla žalovaná taktéž veden u žalobkyně. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Po provedeném individuálním hodnocení klienta, jak je uvedeno výše, banka žádosti klienta vyhověla. Žalovaná svou povinnost nesplnila a nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas, kdy poslední splátku uhradila v lednu 2023. Z tohoto důvodu žalobkyně využila svého práva a v souladu s odst. 13 a 14 Produktových podmínek žalobkyně, jež jsou nedílnou součástí Smlouvy o úvěru, prohlásila úvěr poskytnutý dle Smlouvy o úvěru dopisem ze dne 24. 4. 2023 za okamžitě splatný v celé výši, neboť byla žalovaná k tomuto dni v prodlení se splátkou, čímž ve smyslu Produktových podmínek porušila svoji splátkovou povinnost dle Smlouvy o úvěru. Žalovaná doposud svoji povinnost nesplnila a dlužný, splatný úvěr nezaplatila. Žalovaná tak nadále dluží žalobkyni na jistině částku 129 817,55 Kč (jedná se o částku poskytnutého úvěru 165 000 Kč poníženou o části splátek započtených na jistinu v celkové výši 35 182,45 Kč), dále smluvní poplatky ve výši 2 103,44 Kč a příslušenství, celkem tedy částku 131 920,99 Kč s příslušenstvím. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. I přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.

3. K žalobě se následně vyjádřil dne 29. 11. 2023 opatrovník žalované, kdy uvedl, že dne 26. 8. 2023 nabyl právní moci Rozsudek Okresního soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, , kterým bylo město , adresa, jmenováno opatrovníkem paní , Jméno zainteresované osoby 0/0, , Datum narození zainteresované osoby 0/0, , trvale bytem , adresa, . Dále sdělil, že je skutečností, že žalovaná uzavřela s žalobkyní dne 1. 12. 2020 předmětnou Smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, (dále jen Smlouva o úvěru), kdy žalobkyně svůj závazek splnila a dne 1. 12. 2020 úvěr žalované poskytla, a to bezhotovostním převodem prostředků na účet žalované. Podle zjištění opatrovníka však žalovaná již v době před podpisem Smlouvy o úvěru i v době podpisu Smlouvy o úvěru trpěla závažnou duševní poruchou, a to paranoidní schizofrenií, ke které se později přidala také bipolární porucha. První hospitalizace žalované proběhla již v roce 2009. Od tohoto roku byla hospitalizovaná opakovaně. K dnešnímu dni je opět hospitalizovaná v Kroměřížské psychiatrické nemocnici. Jak vyplývá ze znaleckého posudku soudní znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 27. 4. 2023 (originál znaleckého posudku je uložen ve spise Okresního soudu , adresa, sp. zn. , spisová značka, ), což žalovaná dokládá výňatky z tohoto znaleckého posudku, u žalované se jedná o dlouhodobé onemocnění, které ji omezuje na běžném způsobu života a není vyléčitelné dostupnými medicinskými prostředky. V době, kdy u žalované probíhá psychotická ataka, má narušený kontakt s realitou, nedokáže odhadnout, zda s ní okolí jedná v dobrém či zlém úmyslu. I po zaléčení je žalovaná velmi zranitelná a důvěřivá. U žalované je již v této chvíli také patrný postpsychotický defekt osobnosti a také deficit kognitivních a exekutivních funkcí. Myšlení žalované je psychoticky alterováno a trpí také paranoidní bludnou produkcí a poruchami vnímání. Žalovaná své jednání dokončuje na základě návodu dominantně vystupujících osob a chybně hodnotí případná rizika. Ve stálých a přehledných podmínkách má snahu jednat ve smyslu sociální žádoucnosti, je ovlivnitelná, sociálně naivní a z těchto důvodu se dá žalovaná snadno zneužít. Její způsob myšlení a usuzování je úzký a jednostranný. , tituly před jménem, , jméno FO, v závěru znaleckého posudku uvádí, že v situacích, které vyžadují komplexní posouzení a vícestupňové jednání, jehož účinek není okamžitý, ale je časově oddálený může žalovaná často selhávat. V emoční nebo intelektové zátěži jsou její psychické funkce nadměrně zranitelné a náchylné ke zkratkovitému rozhodování a k prvoplánovému jednání, nebo k úniku z nepochopené situace. Tento deficit žalované se projevuje např. v případech uzavírání smluv. Žalovaná nemá dostatečnou mentální kapacitu pro porozumění důsledků uzavření smluv, což znamená, že není schopna porozumět zejména oddáleným důsledkům uzavření smluv. Žalovaná se rozhoduje pouze s ohledem na okamžitý užitek, nebo podle návodu osob produkujících dominantní způsoby chování. Dle tvrzení žalované tato při podpisu smlouvy jednala pod vlivem svého bývalého přítele, který úvěr použil pro vlastní potřebu. Žalovaná uvádí, že je celá věc rovněž řešena Policií České republiky, obvodní oddělení , adresa, pro podezření ze spáchání trestného činu. Žalovaná má od roku 2013 přiznaný invalidní důchod III. stupně, a to z psychiatrické indikace. Z výslechu znalkyně, který proběhl u jednání u Okresního soudu v , adresa, plyne, že pod vlivem jiné osoby žalované hrozí, že bude jednat bez ohledu na své zájmy a dostane se do existenčních krizí. Dle , tituly před jménem, , jméno FO, – psychiatrička psychiatrické ambulance Centra duševního zdraví, kam žalovaná v současné době pravidelně dochází ve své lékařské zprávě, která je součástí znaleckého posudku uvedla, že žalovaná opakovaně selhává v sociálním prostředí, je zranitelná, důvěřivá a může být velmi lehce zmanipulovatelná. Žalovaná dále namítá vadnost doručení předžalobní výzvy, která byla dle Návrhu na vydání platebního rozkazu zaslána dne 29. 09. 2023 na poslední známou adresu žalované, ačkoliv v době zaslání výzvy, měla žalovaná již pravomocně jmenovaného opatrovníka, a to město , adresa, . , adresa, však výzva doručena nebyla a opatrovník tak neměl možnost reagovat na obsah této výzvy. Žalovaná uvádí, že pokud jde o její sociální a finanční situaci, tak s veškerými financemi v současné chvíli disponuje opatrovník. Finanční prostředky, které má žalovaná k dispozici pokryjí pouze náklady na zajištění bydlení, stravy a základních životních potřeb. Jak vyplývá se shora uvedeného, žalovaná v době podpisu smlouvy o úvěru prokazatelně trpěla duševní poruchou, která ji bránila pochopit smysl a zejména důsledky svého jednání. Schopnost právně jednat, tedy uzavřít smlouvu o úvěru nebyla a ani nemohla být plně zachována. Tohoto jednání nebyla žalovaná pro duševní poruchu schopna, nemohla plnohodnotně jednat. Na základě provedeného řízení a dokazování žalovaná navrhuje, aby věcně a místně příslušný soud žalobní návrh žalobkyně pro zaplacení částky 131 920,99 Kč s příslušenstvím v plném rozsahu zamítl.

4. K tomuto se následně vyjádřila žalobkyně dne 15. 12. 2023 s tím, že trvá na žalobě v plném rozsahu. Žalobkyně sděluje, že k uzavření Smlouvy o úvěru-expres půjčka, mezi žalobkyní a žalovanou došlo již dne 1. 12. 2020, tedy necelé tři roky předtím, než byla žalovaná omezena ve svéprávnosti, kdy k tomuto došlo až rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne 11. 7. 2023, č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moc dne 26. 8. 2023. Žalobkyně má tedy za to, že k datu uzavření smlouvy byla žalovaná k tomuto plně způsobilá. V případě, že by soud shledal uzavřenou smlouvu pro nezpůsobilost žalované za neplatnou, bude žalobkyně po žalovaném požadovat vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle opatrovníka žalované také žalovaná při podpisu smlouvy jednala pod vlivem svého bývalého přítele, který úvěr použil pro vlastní potřebu. K tomu žalobkyně dodává, že věc je nyní pouze řešena Policií České republiky pro podezření ze spáchání trestného činu, a tedy nepovažuje toto sdělení opatrovnice žalované za relevantní, když další postup orgánu činného v trestním řízení nyní není znám. Co se doručení předžalobní výzvy žalobkyně namítá, že k žalobě podané dne 17. 10. 2023 přikládal i poštovní podací arch ze dne 29. 09. 2023, na němž je uvedené jméno (, Jméno zainteresované osoby 0/0, ) a poslední známá adresa žalované (, adresa, , 75131, , adresa, ). Tím žalobkyně prokazuje, že předžalobní výzvu žalované odeslala prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Dle ust. § 570 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platí, že „právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy ji projev vůle dojde.“ To znamená, že účinky právního jednání nastávají nikoliv k okamžiku, kdy došlo k projevu vůle jednajícího, nýbrž k okamžiku, kdy tento projev vůle nepřítomné osobě došel. O dojití projevu vůle pak lze hovořit tehdy, kdy se projev vůle dostane do sféry adresáta tak, že je možné počítat za normálního běhu věcí s tím, že se s tímto projevem vůle adresát seznámil. Adresát se tedy s projevem vůle fakticky seznámit nemusí, postačí pouze, že se s ním seznámit mohl. V tomto konkrétním případě, pokud bylo žalované doručováno na poslední známou adresu , adresa, , , Anonymizováno, , , adresa, , tudíž je za normálního běhu věcí možné usuzovat, že se žalovaná s předmětnými dokumenty seznámit mohla. O faktu, že žalovaná má opatrovníka, žalobkyně nevěděla, neboť tato skutečnost jí nebyla sdělena, což je v rozporu s Obchodními podmínkami. Žalobkyně má za to, že není prokázáno, že žalovaná jednala pod vlivem svého bývalého přítele a není jisté, že žalovaná prokazatelně trpěla duševní poruchou, která jí bránila pochopit smysl a zejména důsledky jejího jednání, a proto navrhuje soudu, aby žalobě vyhověl v plném rozsahu.

5. Jednání konané dne 14. 3. 2024 soud na základě sdělení obou účastníků odročil za účelem jejich jednání o mimosoudním vyřešení sporu. K tomu vyřešení však nedošlo.

6. Na jednání konaném dne 16. 5. 2024 pak žalobkyně trvala na podané žalobě v plném rozsahu, kdy případně požaduje vydání bezdůvodného obohacení, popř. s ohledem na zkoumání úvěruschopnosti jistinu, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč, a dále plnou náhradu nákladů řízení. Naopak žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila s tím, žalobkyně nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované, a navrhla žalobu zamítnout, popř. stanovit žalované s ohledem na její stav (tato je v současné době těhotná) povinnost uhradit pouze jistinu, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč.

7. Soud při svém rozhodování vycházel z připojených listinných důkazů na č. l. 12-48 a 57-67 spisu a dále z elektronického spisu Okresního soudu v Kroměříži sp. zn. , spisová značka, , obsahujícího zejména rozsudek Okresního soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, , listinu o jmenování opatrovníka č. j. , spisová značka, a znalecký posudek ze dne 27. 4. 2023 vypracovaný , tituly před jménem, , jméno FO, .

8. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. soud zjistil následující skutkový stav.

9. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že jejím prostřednictvím žalovaná požádala žalobkyni o poskytnutí úvěru, přičemž v žádosti uvedla, že žije ve vlastním bydlení, má druha, je invalidní důchodkyně s průměrným měsíčním příjmem 11 728 Kč, celkový měsíční příjem domácnosti činí 35 000 Kč, měsíční náklady činí 0 Kč. Příjem měl být ověřen z bankovního účtu žalované.

10. Ze smlouvy o úvěru ze dne 1. 12. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně uvedeného dne uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru s tím, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 165 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit v pravidelných 96 měsíčních splátkách ve výši 2 073,21 Kč a s poslední měsíční anuitní splátkou ve výši 2 523,43 Kč, počínaje dnem 15. 1. 2021. Strany se ve smlouvě dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 4,80 % p. a., RPSN pak činí 4, 91 % a celková částka, kterou má žalovaná zaplatit, činí 199 478,38 Kč.

11. Z výpisu z bankovního účtu žalované za období červenec 2020 až prosinec 2020 vyplynulo, že dne 14. 8. 2020 učinila žalovaná klientský vklad ve výši 235 000 Kč, kdy vzápětí dne 17. 8. 2020 byla učiněna předčasná splátka úvěru (pozn. jiného) ve výši 148 993,97 Kč, jinak byla platební bilance žalované dlouhodobě záporná, kdy její měsíční výdaje převyšovali měsíční příjmy, přičemž v listopadu 2020 došlo 2 okamžitými úhradami ve výši 200 000 Kč a 183 000 Kč v podstatě k vyčerpání zbývajících aktiv na účtu a poté ke zvýšení zůstatku čerpáním předmětného úvěru ve výši 165 000 Kč dne 1. 12. 2020, kdy i přes tuto částku činil zůstatek na účtu na konci roku 2020 pouze částku 74 304,11 Kč.

12. Z doložené platební historie pak vyplynulo, že žalovaná čerpala úvěr ve výši 165 000 Kč, kdy dosud uhradila částku ve výši 50 998,12 Kč.

13. Z oznámení ze dne 26. 4. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně uvedeného dne zesplatnila úvěr a vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu, kdy z podacího archu pošty vyplývá, že upomínka byla žalované odeslána dne 27. 4. 2023.

14. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 29. 9. 2023 bylo zjištěno, že touto výzvou byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, přičemž byla upozorněna na její možné soudní vymáhání, kdy z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že zásilka zástupce žalobkyně pro žalovanou byla podána k poštovní přepravě dne 29. 9. 2023.

15. Z vyjádření k procesu posouzení uvěruschopnosti ze dne 30. 8. 2023 bylo zjištěno, že deklarovaný čistý měsíční příjem žalované činil 11 728 Kč, což bylo ověřeno z běžného účtu vedeného u žalobkyně, žalovaná je invalidní důchodce s jedním příjmem, žije ve vlastním domě/bytě jako družka a podílí se 33,51 % na nákladech na bydlení, kdy nemá žádné ostatní výdaje.

16. Rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne 11. 7. 2023, č. j. , spisová značka, , byla žalovaná omezena na dobu tří let ve svéprávnosti tak, že mimo jiné není způsobilá hospodařit s částkou vyšší než 2 500 Kč týdně, uzavírat, měnit a vypovídat smlouvy s předmětem plnění vyšší než 10 000 Kč, uzavírat, měnit a vypovídat smlouvy o půjčce, zápůjčce, úvěru, ručení, darování a smlouvy s opakujícím se plněním v žádném rozsahu. Opatrovníkem žalované bylo jmenováno město , adresa, , což vyplývá rovněž z Listiny o jmenování opatrovníka ze dne 8. 9. 2023.

17. Ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 27. 4. 2023 bylo mimo jiné zjištěno, že žalovaná trpí duševní poruchou, která ji omezuje na běžném způsobu života, jde o poruchu dlouhodobého rázu, jejím podkladem jsou přetrvávající změny osobnosti po psychotických atakách, které se manifestovaly v terénu vývojových anomálií dětského věku. Jde o reziduální poruchu osobnosti – paranoidní schizofrenií. Mentální kapacita žalované pro porozumění důsledkům uzavření smluv je deficitní – není schopna porozumět oddáleným důsledkům uzavření smluv, rozhoduje se pouze s ohledem na okamžitý užitek či dle návodu druhých osob.

18. Po provedeném dokazování soud a zjištění skutkového stavu soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), po právní stránce následovně.

19. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

24. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

25. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 téhož ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce 3 téhož ustanovení změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

26. Na základě provedeného dokazování při hodnocení všech důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.

27. Na základě zjištění učiněných z předložených listin, zejména ze smlouvy o úvěru ze dne 1. 12. 2020, má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byl uzavřen závazkový vztah, konkrétně pak smlouva o úvěru, na základě níž byla žalované poskytnuta částka 165 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala tuto částku žalobkyni vrátit spolu s částkami představujícími součet příslušenství a poplatky, a to v pravidelných 96 měsíčních splátkách ve výši 2 073,21 Kč s poslední měsíční anuitní splátkou ve výši 2 523,43 Kč.

28. V této souvislosti soud uvádí, že výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru provádí v českém právu směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18 OPR , Anonymizováno, proti , Anonymizováno, . , Anonymizováno, ., dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ačkoliv směrnice nemají tzv. přímý horizontální účinek a textu směrnice se proto nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. Cpjn 200/2011, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 79/2013), když postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic směřuje i k národním soudům, které mají povinnost volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo. K předmětné problematice se vyjádřil i Ústavní soud ČR ve svém usnesení sp. zn. Pl. ÚS 3/20 ze dne 6. 10. 2021, kdy poukázal na to, že Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 rozhodl o předběžných otázkách předložených Okresním soudem v , adresa, v průběhu rozhodování sporu ohledně návrhu na zaplacení dlužných částek na základě úvěrové smlouvy. Dle Ústavního soudu SDEU uvedeným rozsudkem rozhodl následovně: „[v]nitrostátní soudy ... musí případně změnit ustálenou vnitrostátní judikaturu, vychází-li tato judikatura z výkladu vnitrostátního práva, který není slučitelný s cíli směrnice“ (bod 43). „Z toho plyne, že předkládající soud nemůže ve věci v původním řízení platně dospět k závěru, že dotčená vnitrostátní ustanovení nelze vyložit v souladu s unijním právem... Předkládajícímu soudu tedy přísluší zajistit plný účinek směrnice 2002/48 tím, že na základě své vlastní pravomoci případně nepoužije výklad českých soudů, jestliže uvedený výklad není slučitelný s unijním právem“ (bod 44). „Tato povinnost konformního výkladu však má své meze, které jsou dány obecnými právními zásadami, zejména zásadou právní jistoty, a to v tom směru, že nemůže být základem pro výklad vnitrostátního práva contra legem“ (bod 45).

29. Soud se proto v prvé řadě zabýval posouzením otázky, zda žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost dlužnice/žalované při uzavření smlouvy o úvěru ze dne 1. 12. 2020 a tedy posouzení otázky, zda byla uvedená smlouva o úvěru platně sjednána.

30. Pokud jde o zkoumání a posouzení úvěruschopnosti žalované ve smyslu § 86 odst. 1 ZSÚ, je soud nucen konstatovat, že žalobkyně nikterak nedoložila, že si opatřila dostatečné informace, aby mohla kvalifikovaně tuto úvěruschopnost posoudit (k tomu viz zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, ), přičemž tak nebyla schopna uvážit (a má přitom tak činit s odbornou péčí), zda je žalovaná schopna splácet sjednané splátky. Posouzení úvěruschopnosti žalované bez jakéhokoliv uvedení, doložení a následného ověření a posouzení výdajové stránky žalované, nemůže být považováno za dostatečné. Pouhé zaznamenání odhadovaného měsíčního výdaje žalované je zcela nedostačující (přičemž není jasné, z jakého důvodu bylo vycházeno z výdajů žalované ve výši 0 Kč odporující zdravému rozumu, ale mj. i výdajové realitě žalované patrné z výpisu z účtu), kdy žalobkyně rovněž nedoložila zjišťování, zda žalovaná v době uzavření smlouvy měla či neměla dluhy. Z výpisu z běžného účtu žalované zcela jednoznačně vyplývá, že žalovaná v době uzavření smlouvy nebyla úvěruschopná, kdy její platební bilance byla dlouhodobě záporná, přičemž její měsíční výdaje převyšovali měsíční příjmy (blíže viz odstavec 11. tohoto rozsudku). V případě celkového příjmu domácnosti uvedeného v žádosti žalované o úvěr není vůbec patrno, co má tento příjem domácnosti představovat, celkový příjem domácnosti není ani doložen.

31. Žalobkyně tak poskytnutím úvěru žalované porušila § 86 odst. 1 druhou větu ZSÚ, což má podle § 87 odst. 1 ZSÚ (potažmo § 580 o. z. a § 588 o. z.) za následek neplatnost předmětné smlouvy; žalované vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jejím možnostem. Soud přitom sankci neplatnosti zakotvenou v ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ vyložil v souladu se smyslem a účelem daného ustanovení (nikoli pouze za použití gramatického výkladu) jako neplatnost absolutní podle ustanovení § 588 o. z. (viz soudní praxe Krajského soudu v Praze sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, aj.). Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi na místo obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální ustanovení § 87 odst. 1 věty poslední ZSÚ, podle kterého vzniká žalobkyni vůči žalované pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny a na nic jiného. Uvedený způsob vypořádání neplatného závazku pak dle soudu neumožňuje jiný postup, než že se vůči této jistině musí započítat částky, které žalovaná žalobkyni na neplatný závazek již zaplatila. Proto se soud zabýval tím, zda žalovaná splnila povinnost vrátit poskytnout jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 165 000 Kč žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení, neboť získala majetkový prospěch plněním z neplatného právního důvodu. Soud zjistil, že žalovaná na svůj dluh ze smlouvy o úvěru uhradila žalobkyni před zahájením soudního řízení částky v celkové výši 50 998,12 Kč, proto již nemá žalovaná povinnost tyto části jistin vracet. Soud proto zavázal žalovanou uhradit žalobkyni zbývající část poskytnuté jistiny v částce 114 001,88 Kč (výrok ad I. tohoto rozsudku), a to z titulu bezdůvodného obohacení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok ad II. tohoto rozsudku).

32. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. podle poměru úspěchu ve věci, kdy žalobkyně byla ve sporu úspěšná pouze částečně (vzniklo jí tak právo na náhradu nákladů řízení ve výši 72,83 % požadovaného plnění), přičemž náklady řízení žalobkyně sestávaly ze stanoveného soudního poplatku za žalobní návrh ve výši 6 597 Kč, odměny advokáta podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 1 úkon právní služby částka 6 380 Kč a za 6 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žalobní návrh, předžalobní výzva k úhradě, 2 x soudní jednání a 1 x vyjádření k podání žalované) 6 x částka 6 380 Kč, 6 x RP po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., cestovného na jednání u soudu a zpět á 601 kč/cesta, ztráty času na cestě za celkem , hodnota, půlhodiny á 100 Kč, a dále 21 % DPH dle předloženého osvědčení o registraci plátce DPH, tedy celkem 70 100,22 Kč. Soud tedy žalobkyni přiznal částečnou náhradu nákladů řízení ve výši 72,83 % z částky 70 100,22 Kč, tedy ve výši 51 053,99 Kč (výrok ad III. tohoto rozsudku).

33. Lhůta k plnění pak byla soudem stanovena v souladu s vyjádřením žalobkyně na jednání, ve kterém tato souhlasila s plněním dlužné částky ve splátkách, a dále v souladu s odkazem na § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., kdy soud může určit lhůtu delší, příp. stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Soud při stanovení výše jednotlivých splátek a lhůty pro uhrazení nákladů řízení vycházel jednak z vyjádření žalované, která žádala o měsíční splátky ve výši 1 000 Kč, dále z vyjádření žalobkyně, která souhlasila s měsíčními splátkami ve výši 2 000 Kč, z výše dlužné částky a náhrad nákladů řízení a konečně i z aktuální situace (těhotenství a duševní porucha žalované), přičemž dospěl k názoru, že jak částka jednotlivé měsíční splátky 1 500 Kč, tak i délka lhůty pro úhradu nákladů řízení 1 rok, odpovídají splatnosti celé dlužné částky včetně náhrady nákladů a jsou přitom v možnostech žalované tyto uhradit.

34. Výrok o tom, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení k rukám advokáta, má pak oporu v § 149 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.

35. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2.2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1.1.b) sazebníku soudních poplatků 6 597 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 5 278 Kč. Povinností žalobkyně tudíž je doplatit soudní poplatek částkou 1 319 Kč (výrok ad IV. tohoto rozsudku), kdy v případě neuhrazení ve stanovené lhůtě bude nejdříve po 30 dnech tento nedoplatek postoupen k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.