18 C 47/2022

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Peřinou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 567 066,89 Kč s příslušenstvím rozsudkem pro uznání

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 567 066,89 Kč s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 505 445,23 Kč od 10. 11. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 505 445,23 Kč od 10. 11. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 23 583 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se svým žalobním návrhem doručeným Okresnímu soudu v Kroměříži dne 10. 11. 2021 domáhá po žalovaném zaplacení částky 567 066,89 Kč s příslušenstvím tak, jak je zachyceno v návrhu.

2. Dle svých tvrzení žalobkyně tato uzavřela dne 7. 12. 2018 s žalovaným smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 550 995 Kč. Za poskytnuté prostředky se žalovaný zavázal platit úrok ve výši 8,9 % ročně a další poplatky za případné služby dle aktuálního ceníku. Mezi stranami bylo dohodnuto splácení poskytnutého úvěru v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 7 024 Kč. Žalovaný platil dohodnuté splátky, tyto splátky však přestaly následně být žalovaným řádně hrazeny. Žalobkyně upomínala žalovaného k zaplacení dlužných splátek upomínkami ze dne 24. 11. 2020 a 2. 1. 2021. Vzhledem k tomu, že žalovaný na upomínky nereagoval a dlužné splátky nezaplatil, byl úvěr dne 3. 2. 2021 zesplatněn, o této skutečnosti byl žalovaný informován přípisem. Předžalobní upomínku ze dne 22. 9. 2021 byl žalovaný vyzván k zaplacení celého zůstatku úvěru. Žalovaný svou povinnost nesplnil a pohledávku žalobkyně nezaplatil, kdy ke dni podání žalobního návrhu činila dlužná částka 567 066,89 Kč, skládajíc se z jistiny ve výši 505 445,23 Kč, úroku ve výši 31 389,78 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 30 231,88 Kč a příslušenství.

3. Žalobkyně se z následně nařízeného jednání omluvila. Žalovaný se k jednání dostavil, kdy uznal žalovanou částku co do důvodu i výše.

4. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po právní stránce takto.

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2397 občanského zákoníku může úvěrovaný uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

7. Podle § 2398 odst. 1 občanského zákoníku poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. A dle odst. 2 téhož ustanovení váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

8. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. A dle odst. 2 téhož ustanovení může úvěrovaný vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

9. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

11. Podle § 153a odst. 1 věta první o. s. ř., uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání.

12. Na základě provedeného dokazování při hodnocení všech důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.

13. Z provedených důkazů bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovaným byl uzavřen závazkový vztah, konkrétně pak smlouva o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnut úvěr ve výši 550 995 Kč s tím, že žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutý úvěr ve výši 8,9 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 7 024 Kč.

14. Za tohoto stavu soud proto dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Nárok žalobkyně na zaplacení zbývající částky 567 066,89 Kč spolu s příslušenstvím je v souladu se zákonem. Výši úroku z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Poněvadž žalovaný u nařízeného jednání uznal nárok žalobkyně, bylo rozhodnuto, že je povinen zaplatit žalobkyni její pohledávku tak, jak je podrobně uvedeno ve výroku rozsudku, a to rozsudkem pro uznání podle § 153a odst. 1 o. s. ř.

15. Úspěšné žalobkyni podle § 142 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení, která sestávala z uhrazeného soudního poplatku za žalobní návrh ve výši 22 683 Kč a paušální náhrady hotových výdajů nezastoupeného účastníka za 3 úkony á 300 Kč, tedy celkem ve výši 23 583 Kč.

16. Výrok o tom, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku, má oporu v § 160 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.