18 C 62/2023

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Markem Peřinou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 1 620 USD s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 620 USD se zákonným úrokem ve výši 15 % ročně z částky 1 620 USD od 16. 1. 2023 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce částku 17 222,54 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se svým žalobním návrhem doručeným soudu dne 9. 2. 2023 domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 1 620 USD s příslušenstvím tak, jak je blíže zachyceno v návrhu.

2. Dle tvrzení žalobce bylo rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozhodnuto, že žalovaná je povinna navrátit nezletilé syny [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození], a [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození], do místa jejich obvyklého bydliště v USA, a to do 1. 7. 2022 (výrok I.). V případě, že žalovaná nezletilé děti nenavrátí do místa jejich obvyklého bydliště, je žalobce oprávněn po uplynutí stanoveného data nezletilé děti převzít za účelem jejich navrácení do místa jejich obvyklého bydliště v USA (výrok II.). Dále výrokem III. byla žalobci uložena povinnost uhradit k rukám žalované částku 10 000 USD jako přiměřenou záruku pro navrácení nezletilých dětí do USA, a to do 30. dne po vyhlášení rozsudku. Rozsudek soudu prvního stupně byl následně potvrzen Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], přičemž byla matce prodloužena lhůta pro navrácení nezletilých dětí do 1. 8. 2022. Žalobce složil záruku ve výši 10 000 USD dne 28. 6. 2022 bezhotovostním bankovním převodem na účet žalované. Žalovaná následně nesplnila povinnost jí uloženou výše uvedeným rozsudkem, kdy nezletilé děti ve lhůtě do 1. 8. 2022 do místa jejich obvyklého bydliště v USA nenavrátila. Žalobce se tak dne 12. 8. 2022 obrátil na Městský soud v Brně s návrhem na výkon rozhodnutí. Na výzvu soudu ze dne 1. 9. 2022 žalovaná reagovala následným předáním nezletilých dětí žalobci, k němuž došlo dne 10. 10. 2022 v [obec] v advokátní kanceláři jejího tehdejšího právního zástupce. Žalovaná odmítla odcestovat spolu s nezletilými dětmi do USA a rozhodla se zůstat v ČR. Žalobce tak byl nucen nejen přicestovat do ČR, ale také nezletilé děti do místa jejich obvyklého bydliště v USA navrátit sám, a to na vlastní náklady. Žalobce uvádí, že jím složené peněžní prostředky na účet žalované ve výši 10 000 USD měly sloužit k důstojnému návratu nezletilých dětí do USA. Účelem těchto peněžních prostředků mělo být zajištění letecké přepravy nezletilých dětí a žalované, jakož i zajištění jejich nezbytných potřeb v USA (zajištění a zařízení samostatného bydlení žalované, popř. dětí v USA po dobu 6 měsíců). Žalovaná však tyto peněžní prostředky na určený účel nevynaložila (nezletilé děti do místa jejich obvyklého bydliště nenavrátila a do USA společně s dětmi neodcestovala). Veškeré náklady spojené s návratem dětí do místa jejich obvyklého bydliště, jakož i náklady spojené s jejich obživou v USA, hradil a hradí výlučně žalobce ze svých prostředků. Z tohoto důvodu žalobce vyzval žalovanou k vrácení částky ve výši 10 000 USD, neboť došlo ze strany žalované k bezdůvodnému obohacení. Žalovaná následně poslala žalobci na účet částku ve výši 8 380 USD. Ve věci zbývající částky ve výši 1 620 USD se žalobce dne 6. 1. 2023 obrátil na žalovanou formou předžalobní výzvy, kterou žalovaná převzala dne 16. 1. 2023 a vyjádřila se tak, že nic vracet nebude.

3. K žalobě se následně podáním doručeným soudu dne 11. 4. 2023 vyjádřila žalovaná s tím, že nárok žalobce neuznává, neboť má za to, že částka 1 620 USD není ve vztahu k okolnostem věci bezdůvodným obohacením. Žalovaná učinila nesporným, že ve věci nezletilých dětí rozhodoval Městský soud v Brně a následně Krajský soud v Brně. Článek I. žaloby je tedy mezi účastníky nesporný. Žalovaná taktéž potvrdila, že k jejím rukám byla řádně a včas složena částka 10 000 USD dle rozhodnutí soudů (přesná částka připsaná na účet žalované činila 9 980 USD). Žalovaná uznala, že i líčení žalobce ohledně výkonu rozhodnutí a předání dětí v advokátní kanceláři má reálný základ. Poslední nespornou skutečností je pak sdělení žalobce, že děti do USA dopravil na své vlastní náklady. Počínaje třetím odstavcem článku II. však žalovaná s žalobcem nesouhlasí, resp. souhlasí jen částečně. Není zcela pravdou tvrzení žalobce, že daný výrok rozhodnutí obou soudů uložil žalované povinnost odcestovat do USA společně s dětmi. Soud pouze příkladmo uvedl, z jakých důvodů je složena daná přiměřená záruka. Z rozhodnutí soudů vyplývalo toliko to, že jsou to nezletilé děti, kdo má být navrácena do místa bydliště. Pokud se matka v tuto chvíli rozhodla, že děti ponechá v dočasné péči otce, neodcestuje s nimi, pak to nemá vliv na výrok soudu o přiměřené záruce, neboť stejně jako žalobce, tak i oba soudy konstatují, že daná částka má sloužit také matce dětí. Žalovaná považuje za vhodné připomenout část odůvodnění (bod 23 rozsudku Městského soudu v Brně) prvního ze soudních rozhodnutí (odvolacím soudem pouze rozvedeno, nebylo negováno nebo revidováno):„ Soud při stanovení přiměřených záruk vycházel z toho, že odpůrkyně nemá v zájmu opětovně založit rodinnou domácnost s navrhovatelem, nicméně má právo stýkat se s nezletilými a být jim nablízku. Jako výši přiměřené záruky proto shledal částku ve výši 10.000 USD, když vycházel ze sdělení otce, že průměrné měsíční náklady na bydlení v USA se pohybují kolem [číslo] – 3.000 USD. Takto určená výše přiměřené záruky umožní odpůrkyni zajistit si bezpečný návrat s nezletilými do USA a zařídit si bydlení, než bude schopna si domácnost obstarávat sama.“. Žalovaná již připustila, že náklady na cestu dětí hradil žalobce, stejně tak vynaložil prostředky na svoji cestu do ČR k vyzvednutí nezletilých dětí. Každopádně z výše uvedeného a z celkového charakteru institutu přiměřené záruky vyplývá, že rozhodnutí dle ustanovení § 489 odst. 2 ZŘS má založit podmínky pro možnost rodiče být dětem nablízku a podílet se na jejich péči. Žalovaná opětovně zdůrazňuje, že v daných rozhodnutích není dána žádná limitace (platnost), do kdy je povinna se vrátit do USA a být nablízku svým dětem. Žalobce toliko ze skutečnosti, že žalovaná neodletěla do USA okamžitě, dovodil, že se bezdůvodně obohatila, aniž by zvážil právní rámec tohoto institutu, aniž by řádně nastudoval nejen výroky soudů, ale též odůvodnění soudů. Žalovaná namítá, že právní názor žalobce ohledně vzniku bezdůvodného obohacení je nesprávný, resp. minimálně co do žalované částky se o bezdůvodné obohacení mezi stranami nejedná. Předně všeho bychom měli vyloučit, že zde není právní důvod, resp. že zde je důvod, který případně odpadl. Plnění, které se žalované dostalo, je realizací pravomocného soudního rozhodnutí, které do dnešního dne nebylo nikterak zrušeno nebo změněno. V tomto směru tedy nelze ani shledat, že nevyužití dané přiměřené záruky vedlo ke vzniku bezdůvodnému obohacení, neboť zde existuje jeden z nejsilnějších právních důvodů pro plnění, a to je rozhodnutí soudu. Žalovaná připouští, že jádrem sporu ve vztahu k bezdůvodnému obohacení může být závěr ustanovení § 2991 odst. 2 NOZ, když žalobce může tvrdit (což však nečiní), že se žalovaná obohatila tím, že měla uhradit náklady na přepravu nezletilých, nicméně se to nestalo. Byť i k tomuto možnému důvodu vzniku bezdůvodného obohacení lze namítnout, že právní povinnost hradit náklady na přepravu není u žalované explicitně soudním rozhodnutím ani žádným právním předpisem dána. Vyplývá toliko z odůvodnění, které není právně závazné ve smyslu uložení povinnosti. Pokud bychom však extrahovaly z daných odůvodnění jakousi kvazi povinnost žalované náklady na přepravu hradit, můžeme se opětovně reálně bavit toliko o nákladech nezletilých dětí, nikoliv žalobce. Ve vztahu k němu neměla žádnou ani dovozenou povinnost plnit něco, co měla po právu plnit sama. Žalovaná neměla povinnost k vrácení jakékoliv částky, přesto dobrovolně zaslala žalobci zpět částku 8 380 USD, což lze také označit za nesporné tvrzení účastníků. Pokud by tedy žalobce výslovně trval na tom, že mu svědčí právo na plnění z titulu bezdůvodného obohacení v části ohledně zajištění přepravy nezletilých dětí do USA, pak tato část případného nároku (a ještě mnohem více) byla splněna, resp. vrácena žalobci. Žalovaná odhaduje (přesnou výši, nechť doloží žalobce), že za letenky žalobce zaplatil 1 800 - 2 000 USD (včetně jeho osoby, byť ve vztahu k němu se nemohlo o bezdůvodné obohacení jednat). Na základě všeho výše uvedeného tak žalovaná navrhuje, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta a žalované přiznána náhrada nákladů řízení.

4. K uvedenému vyjádření žalované se následně podáním doručeným soudu dne 25. 4. 2023 vyjádřil žalobce s tím, že rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byla výrokem III. žalobci uložena povinnost uhradit k rukám žalované částku ve výši 10 000 USD jako přiměřenou záruku pro navrácení nezletilých dětí do USA, a to do 30. dne po vyhlášení rozsudku. Rozsudek soudu prvního stupně byl následně potvrzen Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Takto stanovená záruka byla podmínkou pro to, aby nezletilé děti mohly odcestovat za otcem do místa svého obvyklého bydliště v USA, přičemž tato částka byla typicky účelová k zajištění letecké přepravy nezletilých dětí a žalované, jakož i zajištění jejich nezbytných potřeb po dobu nutnou v USA. Účel peněžních prostředků byl jednoznačně účelový k důstojnému návratu nezletilých dětí do USA. Městský soud v Brně v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zdůvodnil své rozhodnutí o využití možnosti přiměřených záruk dle § 489 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízení soudních (dále je „z. ř. s.“) tím, že žalovaná nemá v zájmu opětovně založit rodinnou domácnost s navrhovatelem, nicméně má právo stýkat se s nezletilými a být jim nablízku. Při výpočtu částky ve výši 10 000 USD vycházel z průměrných měsíčních nákladů na bydlení v USA (2 000 - 3 000 USD), přičemž Městský soud v Brně výslovně stanovil v bodě 23. výše zmíněného Rozsudku, že„ Takto určená výše přiměřené záruky umožní odpůrkyni zajistit si bezpečný návrat s nezletilými do USA a zařídit si bydlení, než bude schopna si domácnost obstarávat sama.“. Krajský soud ve svém rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], poznamenal, že je vycházeno z anglosaské koncepce tzv. soft-landingu, tedy jde o zajištění prostředků pro nezletilé děti (v nezbytné míře i pro jejich matku) k určitému lidsky důstojnému návratu. Při zdůvodňování výše záruky Krajský soud vycházel z výpočtu nákladů potřebných k letecké přepravě (cen letenek do USA v konkrétní době) a dle nákladů potřebných k zajištění nezbytných potřeb dětí a popř. matky/žalované. Z výše uvedených argumentů v rozsudcích Městského soudu v Brně a Krajského soudu v Brně lze jednoznačně vyvodit, za jakým účelem byla částka ve výši 10 000 USD poskytnuta a k čemu měla sloužit. Dle názoru Ústavního soudu je účelem záruk dle ustanovení § 489 odst. 2 z. ř. s. zmírnění negativních dopadů na psychický vývoj nezletilých (srov. Usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. II. ÚS 1080/17-1). Je zřejmé, že žalovaná tím, že nevyužila poskytnutou záruku na odcestování spolu s dětmi do místa jejich obvyklého bydliště a zajištění stabilního prostředí pro nezletilé děti, neučinila nutné kroky ke zmírnění negativních dopadů na vývoj nezletilých dětí. Žalovaná příslušné peněžní prostředky na určený účel nevynaložila, jelikož s nezletilými dětmi nevycestovala (dle rozsudku Krajského soudu v Brně tak měla učinit do 1. 8. 2022) a setrvávala s nezletilými dětmi v ČR, a to v rozporu s rozhodnutím soudu. Současně nutno podotknout, že žalovaná se podvolila předat nezletilé děti otci až pod hrozbou výkonu rozhodnutí (žalobce dne 12. 8. 2022 podal návrh na výkon rozhodnutí, přičemž soud důrazně upozornil žalovanou, že takový výkon vydá). Ve chvíli, kdy žalovaná byla nucená nezletilé děti předat, žalobce přicestoval do ČR si nezletilé děti vyzvednout. Žalovaná se podřídila rozhodnutí a předala nezletilé děti do rukou žalobce 10. 10. 2022 v místě sídla advokátní kanceláře jejího právního zástupce v [obec] Nezletilé děti nikterak žalovaná nepřipravila a nevybavila na cestu, nedala jim žádné náhradní oblečení, přičemž je naprosto neadekvátně oblékla na předání, které se odehrálo v říjnu 2022 (v krátkém rukávu a kraťasech). Žalobce musel bezodkladně nezletilým dětem zakoupit nové oblečení na cestu zpět do USA. Částku ve výši 8 380 USD zaslala žalovaná po urgenci ze strany žalobce dne 19. 9. 2022 zpět na jeho účet, přičemž zbylou část peněžních prostředků si bezdůvodně ponechala, aniž by zde existoval jakýkoliv právní důvod. Žalobce s odkazem na § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) má za to, že skutečností, že žalovaná nevyužila danou peněžní záruku na příslušný účel a žalobce zajistil sám na své náklady převoz nezletilých dětí zpět do místa jejich obvyklého bydliště, odpadl právní důvod k tomu, aby si žalovaná ponechala peněžní prostředky. S ohledem na výše uvedené skutečnosti žalobce trvá na obsahu své žaloby.

5. Poté se podáním doručeným soudu dne 3. 5. 2023 vyjádřila žalovaná, kdy uvedla, že z podání žalobce je zřejmé, že jádrem sporu je právní hodnocení otázky vzniku bezdůvodného obohacení, zejména posouzení skutečnosti, zda právní důvod pro poskytnutí částky odpadl. Žalovaná v tomto směru za právní důvod poskytnutí dané částky považuje soudní rozhodnutí jako celek, resp. výrok rozhodnutí o této povinnosti žalobce. Tento právní důvod nijak neodpadl. Žalovaná v podstatě jen opakuje, že přiměřenou záruku neměla čerpat jen na cestování s dětmi. Dále zdůrazňuje, že nebylo nikterak rozhodnuto o péči o nezletilé, manželství nebylo rozvedeno. To jsou všechno skutečnosti, které mají vliv na posouzení celé věci. Žalovaná dále doplnila, že dne 20. 4. 2023 zaslala prostřednictvím svého právního zástupce návrh na mimosoudní vyřešení věci, dosud se jí však nedostalo odpovědi.

6. Soud při svém rozhodování vycházel z připojených listinných důkazů nacházejících se ve spisu na č. l. 5-20 a [číslo].

7. Na základě provedeného dokazování při hodnocení všech důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.

8. Za výše popsaného stavu se právní vztahy mezi žalobcem a žalovanou řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“).

9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. A dle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Soud s ohledem na provedené důkazy a vyjádření účastníků považuje za nesporné, že rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo žalované nařízeno navrátit nezletilé děti [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození], a [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození], do místa jejich obvyklého bydliště v [příjmení] [jméno], [příjmení] [příjmení], USA, a to do 1. 7. 2022, kdy v případě, že žalovaná nezletilé děti nenavrátí do místa jejich obvyklého bydliště, je žalobce oprávněn po uplynutí stanoveného data nezletilé děti převzít za účelem jejich navrácení do místa jejich obvyklého bydliště v USA, přičemž navrácení nezletilých dětí bylo podmíněno splněním záruky ze strany žalobce, a to uhrazení částky 10 000 USD splatné do 30. dne po vyhlášení rozsudku k rukám žalované. Pokud se pak jedná o zmíněnou záruku ve výši 10 000 USD, z odůvodnění rozhodnutí předmětného soudu vyplynulo, že při stanovení přiměřených záruk ve smyslu § 489 odst. 2 z. ř. s. soud vycházel z toho, že žalovaná nemá v zájmu opětovně založit rodinnou domácnost s žalobcem, nicméně má právo stýkat se s nezletilými a být jim nablízku. Jako výši přiměřené záruky proto shledal částku ve výši 10 000 USD, když vycházel ze sdělení žalobce, že průměrné měsíční náklady na bydlení v USA se pohybují kolem 2 000 - 3 000 USD. Takto určená výše přiměřené záruky umožní žalované zajistit si bezpečný návrat s nezletilými do USA a zařídit si bydlení, než bude schopna si domácnost obstarávat sama. Soud přitom dále ponechal na uvážení žalobce, zda poskytne nad rámec soudem uložené záruky žalované další finanční podporu či plnění jiného druhu.

11. Soud s ohledem na provedené důkazy a vyjádření účastníků dále považuje za nesporné, že v předchozím odstavci zmíněný rozsudek soudu prvního stupně byl následně potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kdy toliko modifikoval termín navrácení nezletilých dětí zpět na území USA, kdy žalované byla prodloužena lhůta pro navrácení nezletilých dětí do 1. 8. 2022. V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud shrnul, že nezletilé děti skutečně měly obvyklé bydliště na území Spojených států amerických, měly zde těžiště svých zájmů a odtud je žalovaná bez souhlasu žalobce přemístila. Žalobce se s přemístěním nesmířil a včas podal návratovou žalobu. A pokud se jedná o přiměřenou záruku, odvolací soudu konstatoval, že návrat dětí do místa obvyklého bydliště by měl být samozřejmě podložen adekvátními zárukami, jak tomu už v únosových řízení bývá obvyklé. Vycházeno je z anglosaské koncepce tzv. soft-landingu, tedy jde o zajištění prostředků pro nezletilé děti (v nezbytné míře i pro jejich matku) k určitému lidsky důstojnému návratu. Odvolací soud samozřejmě přihlíží i k možnostem a schopnostem žalobce. Ve vztahu k cizině není jistě nemístné hovořit i o tzv. jeho sociálním statusu (společenské prestiži) v místě, kam má být dítě navráceno. Z toho plynou také nezbytné požadavky směřující k tomu, aby děti (prozatímně, tedy v období po návratu) mohly v plné míře sdílet životní úroveň žalobce jako jejich otce. Zde tedy odvolací soud uvážil toliko, že si matka s dětmi musí zajistit především samostatné a úplně zařízené bydlení, a toto bydlení hradit, neboť partnerský vztah rodičů je fakticky ukončen a není vhodné ani technicky možné, aby rodiče nadále spolu žili. Stejně tak je povinen otec uhradit pro nezletilé (zatímně) kapitalizovanou částku na výživném po dobu 6 měsíců. Odvolací soud uvážil, že vzhledem k okolnostem a jisté výjimečnosti dané věci je současně také na místě, aby žalobce žalované rovněž uhradil její jistě jen nezbytné náklady spojené s obživou ve Spojených státech amerických, poněvadž o děti trvale a celodenně pečuje a nemůže po ní být spravedlivě požadováno, aby se zapojila okamžitě po příletu do Spojených států amerických do pracovního procesu. Závěrem odvolací soud uvedl, že na první pohled možná dosti vysoká částka žalobci stanovené přiměřené záruky nepředstavuje vybočení z jisté přiměřenosti nákladů potřebných jednak k letecké přepravě do Spojených států v daném čase a dále pak potřebných k zajištění nezbytných potřeb dětí a také žalované jako legitimní manželky žalobce, a to do doby rozhodnutí příslušného soudu ve Spojených státech amerických.

12. A dále soud s ohledem na provedené důkazy a vyjádření účastníků považuje za nesporné, že žalobce složil řádně a včas dne 28. 6. 2022 předmětnou záruku 10 000 USD bezhotovostním bankovním převodem na účet žalované (této pak byla připsána na účet částka ve výši 9 985 USD), kdy žalovaná vrátila dne 19. 9. 2022 žalobci na jeho účet částku 8 380 USD. Ve věci zbývající částky ve výši 1 620 USD zaslal žalobce dne 6. 1. 2023 žalované předžalobní výzvu, kterou žalovaná převzala dne 16. 1. 2023.

13. Konečně soud s ohledem na vyjádření účastníků považuje za nesporné líčení žalobce ohledně výkonu rozhodnutí v souvislosti s nesplněním povinnosti žalované předat nezletilé děti do místa jejich obvyklého bydliště v USA do 1. 8. 2022, dále ohledně předání nezletilých dětí žalovanou žalobci dne 10. 10. 2022 v advokátní kanceláři jejího tehdejšího právního zástupce v [obec], kdy odmítla spolu s nimi odcestovat do USA a rovněž tak o tom, že žalobce dopravil nezletilé děti do USA na své vlastní náklady.

14. Vzhledem k uvedenému soud souhlasně s vyjádřením žalované dospěl k závěru, že jádrem sporu je právní hodnocení otázky vzniku bezdůvodného obohacení, zejména posouzení skutečnosti, zda právní důvod pro poskytnutí částky odpadl.

15. Po provedeném dokazování a s odkazem na znění § 2991 odst. 2 o. z. pak soud konstatuje, že na základě skutečnosti, že žalovaná nevyužila složenou peněžní záruku na příslušný účel stanovený rozhodnutím soudu a žalobce byl nucen zajistit sám na své náklady převoz nezletilých dětí zpět do místa jejich obvyklého bydliště, odpadl právní důvod k tomu, aby si žalovaná ponechala složenou peněžní záruku.

16. Tento závěr pak soud opírá o rozhodnutí Městského soudu v Brně a Krajského soudu v Brně (blíže viz odstavce 10 a 11 tohoto rozsudku), kdy Městský soud v Brně podmínil navrácení nezletilých dětí do místa jejich obvyklého bydliště (tj. [příjmení] [jméno], [příjmení] [příjmení], USA) splněním záruky ze strany žalobce, a to uhrazení částky 10 000 USD k rukám žalované s odůvodněním, že takto určená výše přiměřené záruky umožní žalované zajistit si bezpečný návrat s nezletilými do USA a zařídit si bydlení, než bude schopna si domácnost obstarávat sama. K tomu pak Krajský soud v Brně doplnil, že návrat dětí do místa obvyklého bydliště by měl být samozřejmě podložen adekvátními zárukami, kdy v daném případě jde o zajištění prostředků pro nezletilé děti (v nezbytné míře i pro jejich matku) k určitému lidsky důstojnému návratu, a dále k zajištění nezbytných potřeb dětí a také žalované jako legitimní manželky žalobce ve Spojených státech amerických (konkr. zajištění, aby děti mohly v období po návratu v plné míře sdílet životní úroveň žalobce - jejich otce, zajištění samostatného a úplně zařízeného bydlení žalované s dětmi a hrazení tohoto bydlení, dále zajištění úhrady pro děti (zatímně) kapitalizované částky na výživném po dobu 6 měsíců, a dále úhrady nezbytných nákladů žalované spojených s její obživou ve Spojených státech amerických).

17. Zjednodušeně řečeno, zmíněnými rozhodnutími uvedených soudů byla stanovena (resp. potvrzena) povinnost žalobce složit na účet žalované peněžitou záruku ve výši 10 000 USD, jež měla sloužit k návratu nezletilých dětí do místa jejich obvyklého bydliště spolu s jejich matkou (žalovanou), a dále k zajištění nezbytných potřeb dětí a také žalované jako legitimní manželky žalobce ve Spojených státech amerických. Vzhledem k jednání žalované, kterážto odmítla nezletilé děti navrátit ve stanoveném termínu do jejich obvyklého bydliště a žalobce tak byl nucen sám si nezletilé děti převzít na území České republiky a s tyto dopravit na adresu jejich obvyklého bydliště ve Spojených státech amerických, kdy žalovaná odmítla nezletilé děti tam doprovodit a zůstala v České republice, zcela zřetelně odpadl právní důvod k tomu, aby si žalovaná ponechala složenou peněžní záruku či její část.

18. Na základě uvedeného pak shledal soud žalobu zcela důvodnou, kdy žalovaná nedostála svým povinnostem stanoveným výše zmíněnými rozhodnutími a byla tak povinna vrátit žalobci i zbývající částku peněžité záruky ve výši 1 620 USD z titulu bezdůvodného obohacení (kdy odpadl právní důvod k tomu, aby si žalovaná ponechala složenou peněžní záruku). S ohledem na skutečnost, že se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou dlužné částky, má žalobce nárok také na úhradu úroků z prodlení. Právo na zaplacení úroku z prodlení je tak odůvodněno § 1970 o. z., kdy po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. V daném případě požaduje žalobce úrok z prodlení v zákonné výši, soud tedy žalobci vyhověl i co do výše úroku z prodlení.

19. Úspěšnému žalobci podle § 142 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení, která sestávala z uhrazeného soudního poplatku za žalobu ve výši 1 766 Kč, odměny advokáta dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 1 úkon právní služby částka 2 540 Kč a za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, replika k vyjádření žalované a účast na soudním jednání dne 26. 9. 2023) 4 x částka 2 540 Kč, 4 x RP po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., cestovného [obec] - [obec] a zpět (celkem 130 km) ve výši 1 014 Kč, ztráty času na cestě za celkem 4 půlhodiny á 100 Kč, tj. 400 Kč, a DPH v příslušné výši, tedy celkem 17 222,54 Kč.

20. Výrok o tom, že žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku, má oporu v § 160 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.

21. Výrok o tom, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení k rukám advokáta, má pak oporu v § 149 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.