18 C 62/2023

Plný text

Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Dalibora Bruka a soudkyň JUDr. Ivony Ryšánkové a Mgr. Jany Smýkalové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 1 620 USD s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 26. 9. 2023, č. j. 18 C 62/2023-51

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadeném výroku I co do částky 1 600 USD se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 600 USD od [datum] do zaplacení potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se v napadeném výroku I co do částky 20 USD se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 USD od [datum] do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 600 USD od [datum] do [datum] mění tak, že se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení před soudy obou stupňů částku 20 992 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 1 620 USD se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 620 USD od [datum] do zaplacení (výrok I) a náklady řízení ve výši 17 222,54 Kč (výrok II), to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Podle podstatné části odůvodnění napadeného rozsudku soud I. stupně zjistil, že rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. 5. 2022, č. j. [číslo jednací], ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 6. 2022, č. j. [číslo jednací], bylo žalované nařízeno navrátit nezletilé děti účastníků [jméno] [celé jméno žalovaného] a [jméno] [celé jméno žalovaného] do místa jejich obvyklého bydliště v [příjmení] [jméno], [příjmení] [příjmení], USA, a to do [datum], kdy v případě, že žalovaná nezletilé děti nenavrátí do místa jejich obvyklého bydliště, je žalobce oprávněn po uplynutí stanoveného data nezletilé děti převzít za účelem jejich navrácení do místa jejich obvyklého bydliště v USA, přičemž navrácení nezletilých dětí bylo podmíněno splněním záruky na účet žalované. Z odůvodnění citovaných rozhodnutí vyplynulo, že nezletilé děti účastníků skutečně měly obvyklé bydliště na území Spojených států amerických, měly zde těžiště svých zájmů a odtud je žalovaná bez souhlasu žalobce přemístila. Žalobce se s přemístěním nesmířil a včas podal návratovou žalobu. Při stanovení přiměřených záruk dle § 489 odst. 2 z. ř. s. soud vycházel z toho, že žalovaná nemá v zájmu opětovně založit rodinnou domácnost se žalobcem, nicméně má právo stýkat se s nezletilými a být jim nablízku, Jako výši přiměřené záruky proto shledal soud částku ve výši 10 000 USD, když vycházel ze sdělení žalobce, že průměrné měsíční náklady na bydlení v USA se pohybují kolem 2 000 až 3 000 USD. Takto určená výše přiměřené záruky umožní žalované zajistit si bezpečný návrat s nezletilými do USA a zařídit si bydlení, než bude schopna si domácnost obstarávat sama. Výše záruky nepředstavuje dle odvolacího soudu vybočení z jisté přiměřenosti nákladů potřebných jednak k letecké přepravě do Spojených států v daném čase a dále pak potřebných k zajištění nezbytných potřeb dětí a také žalované jako legitimní manželky žalobce, a to do doby rozhodnutí příslušného soudu v USA. Žalobce složil na účet žalované dne [datum] předmětnou záruku 10 000 USD bezhotovostním bankovním převodem, když žalované byla na účet připsána částka 9 985 USD. Žalovaná svou povinnost předat nezletilé děti do místa jejich trvalého bydliště nesplnila, a proto si je žalobce sám převzal v České republice dne [datum], kdy žalovaná odmítla s dětmi do USA vycestovat. Žalobce tak dopravil nezletilé děti do místa bydliště na své náklady. Na výzvu žalobce vrátila žalovaná dne [datum] částku 8 380 USD. Ve věci zbývající částky 1 620 USD zaslal žalobce dne [datum] žalované předžalobní výzvu, kterou žalovaná převzala dne [datum]. Soud I. stupně uzavřel, že žalovaná nevyužila složenou peněžitou záruku na příslušný účel stanovený rozhodnutím soudu a žalobce byl nucen na své náklady zajistit převoz nezletilých dětí zpět do místa jejich obvyklého bydliště, odpadl tak právní důvod k tomu, aby si žalovaná ponechala složenou peněžitou záruku. Na straně žalované vzniklo dle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna vydat.

3. Proti rozsudku podala žalovaná odvolání z důvodu nesprávného právního posouzení soudem I. stupně. Konkrétně žalovaná namítala, že z rozhodnutí obou soudů vyplývá, že záruka má sloužit také matce dětí. Je pravdou, že náklady na cestu dětí hradil žalobce, stejně tak vynaložil prostředky na svoji cestu do ČR k vyzvednutí nezletilých dětí. Každopádně z odůvodnění rozsudku Městského soudu v Brně (bod 23), jakož i z celkového charakteru institutu přiměřené záruky vyplývá, že rozhodnutí dle ustanovení § 489 odst. 2 z. ř. s. má založit podmínky pro možnost rodiče být dětem nablízku a podílet se na péči o ně. Žalovaná opětovně zdůrazňuje, že v daných rozhodnutích není dána žádná limitace (platnost), do kdy je oprávněna do USA odcestovat a být nablízku svým dětem. Žalovaná má za to, že soud I. stupně nejen nepřihlédl k jí tvrzeným skutečnostem, nýbrž sám ve svých úvahách a závěrech na základě zjištěného skutkového stavu a posouzení podkladových soudních rozhodnutí dospěl k nesprávnému a nelogickému závěru. Zjednodušeně řečeno, soud ve svých úvahách zcela zapomněl na matku a manželku, tj. žalovanou v jedné osobě. Soud I. stupně na jedné straně správně cituje z podkladových rozhodnutí brněnských soudů, nicméně následně zcela překvapivě tyto hodnotí tak, že žádná část složené jistoty již nemůže žalované sloužit a že je povinna vrátit jistotu jako celek. Tuto svou úvahu soud nevysvětluje. Lze uvažovat tak, že soud postavil své právní posouzení na skutečnosti (bod 17), že žalovaná odmítla nezletilé děti doprovodit a zůstala v České republice. V tomto směru však žalovaná opakovaně namítá, že soud neuložil jí jako matce odcestovat s dětmi. Lze připustit, že původně to měla být ona, kdo přiveze nezletilé do USA, z tohoto sešlo, nicméně to v žádném případě nemůže znamenat, že tím matka přišla o možnost čerpat část složené jistoty na svůj budoucí návrat a cestu za dětmi. Žalovaná má za to, že soud věc posoudil nesprávně. Soud I. stupně měl přistoupit k tomu, že provede dokazování ke skutečnostem, jakou částku vynaložil otec na přemístění dětí do USA. Matka je přesvědčena, že tato částka nedosahuje výše složené jistoty. Soud I. stupně se dále vůbec nezabýval kompenzační námitkou žalované vznesenou u jednání. Žalovaná z procesní opatrnosti opakuje tuto kompenzační námitku, když případný nárok žalobce na vrácení částky započítává vůči dlužnému výživnému na nezletilé děti. Tuto námitku činí sekundárně, když má za to, že žalobě nelze vyhovět již pro důvody uvedené výše.

4. Žalobce se k odvolání žalované vyjádřil tak, že nesouhlasí s obsahem podaného odvolání, kdy má za to, že soud I. stupně rozhodl ve věci samé po právu na základě předložených důkazů, které hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti nezávisle a nestranně. Navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil.

5. Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen„ o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.), kdy jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), a obsahuje způsobilé odvolací důvody, které lze podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., přezkoumal v celém rozsahu rozhodnutí soudu I. stupně a řízení jeho vydání předcházející (§ 212a odst. 1, 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné pouze z části, a to z jiných důvodů, než které uvádí žalovaná.

6. Po provedeném dokazování dospěl soud I. stupně v podstatě ke správným skutkovým zjištěním a ke správným právním závěrům, na něž lze pro stručnost odkázat. Ze skutkových zjištění soudu I. stupně jsou podstatná následující zjištění: Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. 5. 2022, č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 21. 6. 2022, č. j. [číslo jednací] bylo žalované nařízeno navrátit nezletilé děti účastníků ([jméno] a [jméno] [příjmení]) do místa jejich obvyklého bydliště v [příjmení] [jméno], [příjmení] [příjmení], USA, a to do [datum], přičemž navrácení nezletilých dětí žalovanou soud podmínil splněním záruky ze strany žalobce spočívající v uhrazení částky 10 000 USD na účet žalované do 30. dne po vyhlášení rozsudku. Žalobce složil na účet žalované částku 9 980 USD. Vzhledem k tomu, že žalovaná svou povinnost uloženou shora citovanými rozsudky nesplnila, podal žalobce návrh na výkon rozhodnutí. Následně dne [datum] převzal žalobce od žalované nezletilé děti v České republice a sám zajistil jejich návrat do Spojených států amerických. Žalovaná vrátila žalobci částku 8 380 USD Tyto skutečnosti jsou mezi účastníky nesporné. <i>7. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 8. Soud I. stupně nepochybil, pokud nárok žalobce posoudil dle ustanovení § 2991 o. z. a jeho právní posouzení je tak správné. Žalobce zaplatil žalované částku 9 980 USD (tyto peněžní prostředky byly připsány na účet žalované), a to na základě pravomocného a vykonatelného rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 5. 5. 2022, č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 21. 6. 2022, č. j. [číslo jednací], kterým soud nařídil žalované navrátit nezletilé děti účastníků do místa jejich obvyklého bydliště v USA, současně však navrácení dětí žalovanou podmínil splněním záruky ze strany žalobce, která spočívala v uhrazení částky 10 000 USD k rukám žalované. Záruka měla umožnit žalované zajistit si bezpečný návrat s nezletilými do USA a zařídit si bydlení, než bude schopna si domácnost obstarávat sama.

9. Jak vyplývá z ustanovení § 489 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), soud může v rozhodnutí o navrácení nezletilého dítěte do místa jeho obvyklého bydliště podmínit navrácení dítěte, a to splněním přiměřených záruk navrhovatelem. Soudy v řízení o navrácení dětí účastníků zvolily jako přiměřenou záruku navrácení dětí zaplacení částky 10 000 USD žalobcem žalované, přičemž jak vyplývá z odůvodnění obou soudů, jedná se o zajištění prostředků pro nezletilé děti (a v nezbytné míře i pro jejich matku) k určitému lidsky důstojnému návratu. Je třeba mít na zřeteli, že záruky jsou především určeny k tzv. "soft-landing", tedy k bezpečnému a bezproblémovému návratu dítěte do místa obvyklého bydliště. Prvořadou otázkou zde není materiální zajištění dítěte, příp. rodiče, který dítě unesl.

10. Jak vyplývá ze zjištěného skutkového stavu, žalovaná jako matka nezletilých dětí účastníků nezajistila návrat dětí do místa jejich obvyklého bydliště (do USA), ale předala děti jejich otci (žalobci) na území České republiky. Žalobce poté sám zajistil návrat nezletilých dětí do místa jejich obvyklého bydliště. Matka tedy nevynaložila žádné očekávané náklady spojené s navrácením dětí, a to ani na letenky, ani na zajištění bydlení pro sebe a pro děti, ani na nezbytnou výživu sebe i dětí po návratu do USA. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce plnil na základě právního důvodu, kterým bylo rozhodnutí soudů o jeho povinnosti zaplatit žalované částku 10 000 USD jako záruku pro navrácení nezletilých dětí. Následně však důvod plnění odpadl, neboť děti byly navráceny do místa jejich obvyklého bydliště v USA, nikoliv však přičiněním matky, která jejich návrat do USA nezajistila. Jinými slovy řečeno, záruka nebyla matkou využita na návrat dětí do USA, přesto si matka část složené záruky ve výši 1 600 USD ponechala, ačkoliv důvod tohoto plnění (navrácení dětí do USA) již odpadl, resp. děti byly do USA navráceny svým otcem (žalobcem).

11. Pokud žalovaná namítá, že záruka měla sloužit také jí jako matce dětí a že v daných rozhodnutích není dána žádná limitace (platnost), do kdy je oprávněna do USA odcestovat a být nablízku svým dětem, pak tuto námitku nepovažuje odvolací soud za důvodnou. Účelem řízení o navrácení nezletilého dítěte ve věcech mezinárodních únosů dětí dle Haagské úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí (dále jen„ Úmluva“), publikované pod [číslo] Sb., je navrácení dítěte do místa obvyklého bydliště dítěte. Právě tomuto účelu slouží také soudem ukládané záruky. Je pravdou, že záruka uložená ve výše citovaných rozhodnutích měla sloužit také žalované jako matce nezletilých dětí, aby tato mohla zajistit návrat dětí do USA a aby si mohla zajistit spolu s dětmi důstojné bydlení a živobytí po návratu do USA. Žalovaná však složené peněžní prostředky k tomuto účelu nevyužila a návrat dětí do USA nezajistila (návrat dětí zajistil žalobce). Není pravdou, že by účelem záruky mělo být finanční zajištění matky pro případ, že se tato rozhodne za dětmi, které již byly do místa svého obvyklého bydliště v USA navráceny, vycestovat. Pokud tedy nebyla záruka využita žalovanou ke stanovenému účelu, tj. k zajištění důstojného návratu dětí (případně i žalované) do USA, právní důvod pro složení záruky odpadl, když návrat dětí do USA byl zajištěn žalobcem, a je povinností žalované předmětnou zálohu (resp. její zbytek) žalobci vrátit.

12. Žalovaná namítá, že soud neuložil jí jako matce odcestovat s dětmi. Je pravdou, že soud neuložil žalované s dětmi odcestovat, ale nařídil jí zajistit návrat dětí do USA, přičemž záruka byla stanovena pouze za účelem zajištění návratu dětí do USA. Soudy při stanovení výše záruky vycházely z toho, že žalovaná, jíž bylo nařízeno zajistit návrat dětí do USA, bude mít zájem s nimi do USA také odcestovat a v USA s nimi žít, a to odděleně od žalobce. Právě za tímto účelem stanovily soudy žalobci povinnost zaplatit žalované na tyto očekávané výdaje částku 10 000 USD, nikoliv za tím účelem, aby žalovaná mohla později (na základě svého uvážení) za dětmi do USA vycestovat.

13. Žalovaná dále namítala, že se soud I. stupně nevypořádal s kompenzační námitku žalované. Z protokolu o jednání před soudem I. stupně bylo zjištěno, že právní zástupce žalované u jednání sdělil, že si žalovaná ponechala zbytek záruky složené žalobcem z toho důvodu, že jí žalobce neplatil po dobu 3 až 3,5 měsíců ničeho. Tímto z procesní opatrnosti činí kompenzační námitku.

14. Jak vyplývá z ustanovení § 1982 o. z., dluží-li si strany vzájemně plnění stejného dluhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. Podle § 1987 odst. 2 o. z. pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

15. Z citovaných ustanovení je zřejmé, že započitatelné jsou pouze vzájemné pohledávky. Pohledávka na výživné pro nezletilé děti, kterou započítává žalovaná, však nesplňuje podmínku vzájemnosti, neboť jde o pohledávku dětí na výživné (nikoliv o pohledávku žalované na výživné), a proto ji nelze započíst proti pohledávce žalobce za žalovanou. Navíc započtení pohledávky na výživné je vyloučeno i z toho důvodu, že se jedná o pohledávku neurčitou, která není způsobilá k započtení. O výživném dosud rozhodováno nebylo, není tedy zřejmé, jaké výživné by měl žalobce na výživu dětí hradit, přičemž určení výše výživného ani nemůže být předmětem tohoto řízení. Ostatně ani sama žalovaná neuvádí konkrétní částku výživného, kterou namítá k započtení. Proto ani tuto odvolací námitku neshledal odvolací soud důvodnou.

16. Nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení je tedy po právu, nicméně odvolací soud nesouhlasí s výší bezdůvodného obohacení tak, jak ji stanovil soud I. stupně. Z obsahu spisu je zřejmé a mezi účastníky nesporné, že na účet žalobkyně byla připsána částka 9 980 USD (nikoliv částka 10 000 USD). Pokud žalovaná dosud vrátila žalobci částku 8 380 USD, zbývá k úhradě částka 1 600 USD, proto v tomto rozsahu odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil dle § 219 o. s. ř., ve zbývajícím rozsahu (tj. co do částky 20 USD se zákonným úrokem z prodlení) byl rozsudek soudu I. stupně změněn tak, že se žaloba zamítá (§ 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.).

17. Nesprávně posoudil soud I. stupně počátek prodlení. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu žalobce (srov. § 1958 odst. 2 o. z.). Z emailové komunikace na č. l. 42 spisu není zcela zřejmé, jakou částku požadoval žalobce k úhradě (nejprve částku 9 600 USD, následně 9 000 USD a následně 8 800 USD). Z toho důvodu považuje odvolací soud za řádnou výzvu k plnění až předžalobní výzvu, která byla žalované doručena dne [datum]. Ve výzvě byla stanovena lhůta k plnění do [datum]. Proto se žalovaná ocitla v prodlení až dnem [datum]. K tomuto datu činí úroky z prodlení 15 % ročně dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Proto i v tomto rozsahu byl rozsudek soudu I. stupně změněn tak, že žaloba byla zamítnuta (§ 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.).

18. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně, rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů dle § 224 odst. 2 o. s. ř.

19. Žalobce byl v řízení převážně úspěšný, když jeho neúspěch spočíval jen v nepatrné části předmětu řízení a příslušenství, proto má dle § 142 odst. 3 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení před soudy obou stupňů. Náklady řízení žalobce spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 766 Kč a v nákladech na právní zastoupení advokátem. Dle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) náleží advokátovi odměna za každý z pěti úkonů právní služby z tarifní hodnoty, kterou je výše peněžitého plnění v době započetí úkonu právní služby. Vzhledem k tomu, že předmět řízení je v cizí měně, zjistil odvolací soud cenu předmětu řízení vždy ke každému úkonu právní služby podle kurzovního lístku [obec] národní banky. Ke dni [datum] (převzetí a příprava zastoupení) byl kurz 25,28 Kč za dolar, tudíž předmět řízení činil 40 965 Kč, tomu odpovídá odměna ve výši 2 740 Kč, ke dni [datum] (podání žaloby) byl kurz 22 Kč za dolar, tudíž předmět řízení činil 35 640 Kč, tomu odpovídá odměna ve výši 2 540 Kč, ke dni [datum] (replika) byl kurz 21,40 Kč za dolar, tudíž předmět řízení činil 34 668 Kč, tomu odpovídá odměna ve výši 2 500 Kč, ke dni [datum] (jednání u soudu I. stupně) byl kurz 23 Kč za dolar, tudíž předmět řízení činil 37 260 Kč, tomu odpovídá odměna ve výši 2 620 Kč a ke dni [datum] (vyjádření k odvolání) byl kurz 22,40 Kč za dolar, tudíž předmět řízení činil 36 288 Kč, tomu odpovídá odměna ve výši 2 580 Kč. Odměna za shora uvedených pět úkonů právní služby tak činí celkem 12 980 Kč, ke každému z pěti úkonů právní služby náleží náhrada hotových výdajů ve výši 5 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT. K nákladům řízení patří též cestovné osobním automobilem Mercedes, [registrační značka], které při vzdálenosti 130 km, průměrné spotřebě 5,8 l na 100 km, vyhláškové sazbě 44,10 Kč za litr motorové nafty a paušální částce 5,20 Kč za kilometr činí 1 009 Kč, a náhrada za ztrátu času stráveného cestou z [obec] do [obec] a zpět za 4 půlhodiny po 100 Kč dle § 14 odst. 3 AT. Vzhledem k tomu, že právní zástupce žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty, byla k nákladům řízení připočtena i 21 % DPH ve výši 3 337 Kč.

20. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř. Povinnost zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobce je dána ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.