18 C 75/2021

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Peřinou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o výživné pro bývalého manžela

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby mu byla žalovaná povinna platit částku 18 000 Kč měsíčně pro zajištění stejné životní úrovně a rovnosti v dostatku pro jeho osobu, a to zpětně od zahájení řízení o rozvodu manželství, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalované částku 21 780 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobním návrhem na stanovení výživného rozvedenému manželovi ze dne 11. 3. 2021 doručeným Okresnímu soudu v Kroměříži se žalobce domáhá z důvodů blíže uvedených v návrhu po žalované placení výživného rozvedenému manželovi ve výši 18 000 Kč měsíčně pro zajištění stejné životní úrovně a rovnosti v dostatku pro jeho osobu, a to zpětně od zahájení řízení o rozvodu manželství. Dle žalobce bylo manželství s žalovanou rozvedeno dne 3. 2. 2021 u Okresního soudu v Kroměříži, č. j. [číslo jednací], společné jmění manželů pak dosud nebylo vypořádáno. Jeho jediným příjmem je starobní důchod ve výši 10 974 Kč měsíčně, přičemž nevlastní žádný majetek kromě osobních věcí. Bydlí v nemovitosti žalované v jednom pokoji vybaveném svým nábytkem 30 let starým, některé soukromé věci pak má uloženy v dalších prostorách nemovitosti. Na bankovním účtu má pouze měsíčně obdrženou částku starobního důchodu. Žalobce dále uvedl, že je invalidní od 4. 10. 2021 s tenzí 1. stupně. Sám upozorňoval žalovanou, že rozvodem manželství ztratí svou stejnou životní úroveň a rovnost v dostatku, což bylo zajištěno institutem manželství, když o rozvod manželství zájem neměl a se samotným rozvodem manželství nijak nesouhlasil. Dle žalobce si žalovaná za trvání manželství zrekonstruovala svoji nemovitost a své další nemovitosti na úkor nynějšího stavu žalobce.

2. Podáním ze dne 6. 4. 2021 doručeným se k žalobě vyjádřila žalovaná s tím, že nárok uplatněný žalobcem neuznává a jeho požadavek považuje ze nedůvodný. Dle žalovaná bylo její manželství s žalobcem rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 6. 3. 2021, přičemž návrh na rozvod manželství podala žalovaná z důvodu dlouholetých problémů v manželství, kdy se žalobce k ní dlouhodobě nechoval hezky, ponižoval ji a dlouhodobě ji psychicky deptal, přičemž byla nucena vyhledat pomoc psychologa. Žalobce s rozvodem manželství sice nejdříve nesouhlasil, nicméně jeho důvody pro zachování manželství byly ryze ekonomické. Je pravdou, že společné jmění manželů dosud nebylo vypořádáno. Žalobce dosud žije v domě ve výlučném vlastnictví žalované, kdy se ještě za trvání manželství v únoru 2020 odstěhoval ze společné ložnice do jednoho pokoje v domě a rozhodl se, že si bude sám také nakupovat potraviny. Nejdříve přispíval na platby energií, od listopadu 2020 již nepřispívá na žádné platby spojené s chodem domu. Žalobce má starobní důchod ve výši 10 974 Kč, kdy tuto částku má výlučně pro svou potřebu. V létě 2019 žalobce prodal svůj byt ve [obec] za částku 1 500 000 Kč, kterou si ponechal pro své potřeby, kdy měl mj. nakoupit investiční zlato (200 000 Kč), zlaté šperky (250 000 Kč) a část peněz darovat dceři (200 000 Kč). S ohledem k uvedenému je žalovaná přesvědčena, že majetkové poměry žalobce nejsou takové, aby odůvodňovaly přiznání vyživovací povinnosti.

3. Podáním ze dne 16. 4. 2021 se k podání žalované vyjádřil žalobce, kdy mj. uvedl, že v roce 2019 si objednal opravu svých zubů, ale od žalované měl zakázáno si částku okolo 400 000 Kč ze SJM použít, proto došlo i z této příčiny na prodej jeho bytu, přičemž dcera žalobce samozřejmě obdržela finance, které mu zbyly. Dle žalobce po prodeji jeho bytu žalovaná čekala, až získanou částku žalobce utratí a svůj majetek rozdá, neboť jej nebylo kam dát a až koncem roku 2020 se žalovaný dozvěděl o návrhu na rozvod manželství (žalovaná tak přišla s rozvodem manželství, až když získala jistotu, že nemá žalobce žádné finance kromě starobního důchodu k dispozici a rovněž ani nemá jít kam bydlet). Další tvrzení žalobce se pak týkala jeho zdravotního stavu a vypořádání společného jmění manželů.

4. Podáním ze dne 6. 5. 2021 se poté vyjádřila žalovaná s tím, že již podstatně dříve, než podala žalobu o rozvod manželství, po něm chtěla z důvodu jeho špatného chování vůči ní, aby ukončili společné soužití, aby se odstěhoval zpět do svého bytu v [obec]. Toto on odmítal a následně byt prodal s tím,„ aby ho nemohla vyhodit“. Tedy již před prodejem bytu žalobce věděl o problémech v manželském soužití, ale o nápravu se nesnažil. Žalované je známo, že pro prodej bytu žalobce uváděl více důvodů, např. potřeba finančních prostředků na úhradu zubních implantátů. Žalovaná dle svého sdělení již dlouhodobě cítila, že žalobce k ní nemá žádný kladný vztah, že pouze profituje na majetku, který získala ještě před uzavřením manželství (žalovaná takto nabyla nemovitosti, kdy jednu z nich za trvání manželství prodala) a o jehož nabytí se on nijak nezasloužil. Sám žalobce se měl o ní vyjádřit tak, že je slepice, co nese zlatá vejce a on by byl hloupý, kdyby si je nevzal. Žalobkyně dále uvedla, že má měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 34 000 Kč měsíčně a jednou ročně příjem z pronájmu pole ve výši 20 000 Kč, jiný příjem nemá. Stejně tak dle žalované žalobce záměrně zkresluje informace o svém zdravotním stavu. Má sice zdravotní potíže, nicméně v žádném případě nejsou takového charakteru, jak je popisuje, kdy je zcela soběstačný a je schopen se o sebe postarat. Žalobce denně sleduje televizi, čte si na internetu a také obrábí na soustruhu drobné komponenty na kolo. Žalobce se věnuje cyklistice. Před koronavirovou krizí se účastnil také cyklistických závodů, kdy se jedná o závody poměrně velké obtížnosti, které by měl problém zvládnout leckterý podstatně mladší člověk. Udržuje se v kondici, pravidelně běhá a posiluje. Své zdravotní potíže začal žalobce zveličovat poté, kdy mu žalovaná dala najevo, že má zájem o rozvod manželství. V té době také žalobce začal stupňovat své požadavky ohledně různých úsluh, dovozu léků, dopravy do zdravotnických zařízení, kdy ačkoliv zcela zjevně nebyl zdravotně jakkoliv omezen, toto si vynucoval také pod pohrůžkou trestního oznámení za neposkytnutí pomoci. Ze všech uvedených důvodů žalovaná nadále trvá na tom, že žalobcem uplatněný nárok na výživné rozvedeného manžela není důvodný. Žalobce se navíc domáhá doplacení částek na vyrovnání kulturní a hmotné úroveň tak, aby životní úroveň rozvedených manželů byla stejná. Pro tento požadavek však zde není již vůbec žádný právní důvod. Důvod k rozvodu manželství byl ten, že se žalobce k žalované dlouhodobě nechoval hezky a jeho chování ji dovedlo k tomu, že byla nucena vyhledat pomoc psychologa. Příčina rozvratu manželství tedy byla jednoznačně také na straně manžela a nejednalo se o případ, kdy je manželství rozvedeno za situace, kdy druhý z manželů se o rozvrat manželství převážně nezapříčinil ve smyslu § 762 odst. 1 občanského zákoníku Vedle toho žalobce není oprávněn žádat výživné zpětně od zahájení řízení o rozvodu manželství, dle § 922 občanského zákoníku je možné požadovat výživné až ode dne podání návrhu. Nárok na výživné však žalobci nevznikl ani v přiměřené výši ve smyslu § 760 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaná má za to, že majetkové poměry žalobce neodůvodňují přiznání nároku na výživné. Jeho příjem je zajištěn starobním důchodem ve výši 10 974 Kč měsíčně, kdy tato výše byla stanovena z toho důvodu, že na vlastní žádost odešel do předčasného starobního důchodu. Rovněž žalobce prodal svůj byt za částku 1 500 000 Kč a žalovaná je přesvědčena, že ačkoliv tvrdí opak, stále disponuje finančními prostředky z prodeje bytu. Ve smyslu § 760 odst. 2 písmeno b) občanského zákoníku si žalobce mohl zajistit výživu řádným hospodařením se svým majetkem. Žalobce z prodeje bytu žádné prostředky ve prospěch SJM nikdy nevynaložil a veškeré peníze měl pro svou potřebu.

5. Následným podáním ze dne 25. 5. 2021 se k podání žalované vyjádřil žalobce, kdy úvodem se vyjádřil ohledně vypořádání SJM, přičemž dle žalobce se žalovaná chtěla obohatit na jeho úkor. Dále se dle žalobce žalovaná dobrovolně vzdala po vstupu do manželství částky za pronájem své hospody ve výši 15 000 Kč měsíčně, když tuto pronajímala před manželstvím dlouhodobě za 30 000 Kč měsíčně a předmětnou provozovnu pak převedla jako majetek před rozvodem manželství na svou dceru [jméno], aby zahladila finanční machinace s tímto majetkem za trvání manželství. Žalobce se poté vyjádřil ke svému současnému zdravotnímu stavu, kdy uzavřel, že již nemůže vykonávat ani činnosti spojené s údržbou nemovitosti žalované a domácnosti a trvá na poskytnutí od žalované finanční kompenzace v podobě výživného a srovnání životních, kulturních a společenských potřeb po rozvodu manželství, když dříve toto měl zaručeno institutem manželství a nyní si toto musí nechat případně zajistit za úplatu. Jedná se o každodenní nákupy, doprovod k lékaři, domácí práce, doprovod při sportovních a kulturních aktivitách a jiné činnosti, které institut manželství zabezpečoval. Závěrem žalobce uvedl, že za částku z prodeje vlastní nemovitosti si uhradil nápravu svých akutních zdravotních dlouhodobě neřešených problémů a zbytek částky využil na obnovu svého sportovního vybavení a zbytek financí věnoval své dceři pro její naléhavou finanční potřebu, když žalovaná sama jí nikdy neposkytla ničeho.

6. Poté se podáním ze dne 14. 6. 2021 opět vyjádřila žalovaná trvajíc na tom, že nárok žalobce na placení výživného je zcela nedůvodný. Žalovaná dále zopakovala, že žalobce byl až do roku 2019 vlastníkem bytu v [obec], který v srpnu roku 2019 prodal za částku 1 500 000 Kč (což dokládá kupní smlouvou o prodeji předmětného bytu), s čímž ona nesouhlasila, naopak jej již v tomto období několikrát žádala, aby se odstěhoval zpět do svého bytu. Toto žalobce odmítal, a dokonce sdělil žalované, že byt prodal mimo jiné, aby jej nemohla vyhodit. Vzhledem k tomu, že dle uvedené kupní smlouvy žalobci byla na konci léta 2019 vyplacena částka 1 500 000 Kč, je žalovaná přesvědčena, že žalobce si mohl svým vlastním hospodařením zajistit dostatek finančních prostředků pro svou potřebu ve smyslu § 760 odst. 2 písmeno b) občanského zákoníku, kdy uvedenou částku by rozumně hospodařící člověk neměl za necelé dva roky zcela spotřebovat. Z části těchto finančních prostředků žalobce pořídil v roce 2019 investiční zlato v hodnotě 200 000 Kč, kdy převod finančních prostředků pro žalobce zařizovala na základě žádosti žalobce přímo žalovaná (což dokládá doklady o provedených transakcích), neboť žalobce nemá internetové bankovnictví. Dále pak žalobce sdělil žalované, že za částku 260 000 Kč nakoupil zlaté šperky. Žalovaná je přesvědčena, že jak investiční zlato, tak i pořízené šperky žalobce stále vlastní. Pokud se pak týká vypořádání SJM, zde nadále k žádné dohodě mezi účastníky nedošlo, především s ohledem na nereálné představy žalobce o výši vypořádání, které nemají žádnou oporu ani v rozsahu SJM ani v zákoně. Tvrzení žalobce, že o rozvodu manželství se dozvěděl až z poštovní schránky, a do té doby považoval manželství za spokojené, se dle žalované nezakládá na pravdě, neboť žalobce si musel být dlouhodobě vědom skutečnosti, že manželství je v krizi, když neutěšený stav manželství a jeho jednání vůči žalované bylo důvodem, proč žalovaná již v roce 2018 vyhledala psychologickou pomoc. Žádala také žalobce, aby s ní psychologa navštívil, žalobce toto odmítl a neučinil nic pro zlepšení situace v manželství. Od 1. 7. 2020 navštěvuje žalovaná psychiatrickou ambulanci [anonymizováno] [jméno] [příjmení], kdy důvodem byly problémy v manželství a psychické týrání ze strany žalobce (což dokládá lékařskou zprávou). Žalobce nadále bydlí v domě žalobkyně a nepřispívá na žádné platby spojené s chodem domu. Kromě běžné spotřeby energií pak žalobce využívá saunu, kterou žalovaná ještě za trvání manželství na žádost žalobce pro jeho potřeby pořídila. Rovněž využívá internet, plynové topení, elektrickou energii při práci v dílně - svařování, broušení. Pokud žalobce uvádí další skutečnosti o svém zdravotním stavu, k tomu žalovaná uvádí pouze to, co je schopna sama vnímat svými smysly, tedy, že žalobce je zcela samostatný, ve výborné fyzické kondici, kdy denně trénuje jízdu na kole nebo běh.

7. Následným podáním ze dne 30. 6. 2021 se k podání žalované vyjádřil žalobce, dle něhož odevzdával od počátku manželství svůj příjem ze starobního důchodu do společné domácnosti. Žalovaná pak měla po uzavření manželství ustanovit žalobci notářským zápisem doživotní užívání bytu 2+1 v [obec], kdy tento byt následně v roce 2019 bez náhrady žalobci prodala. Žalobce se dále ve svém podání vyjadřuje k tvrzeným prodejům a nákupům žalované a k otázce vypořádání SJM. Popírá pak, že by nakoupil zlaté šperky, kdy žádné nevlastní. Ohledně peněz z prodeje bytu se žalobce vyjádřil tak, že nejprve koupil dětský kočárek vlastní dceři pro svého vnuka, dále koupil a doplnil své sportovní vybavení, poplatil si své dluhy, zaplatil opravu zubů, doplnil vybavení vlastní dílny a zbytek peněz daroval při jejich posledním setkání své dceři, které nyní žije v USA (adresu ani kontakt na ni žádný nemá). Vyjádřil se rovněž ke svému zdravotnímu stavu před a po uzavření manželství.

8. K uvedenému vyjádření žalobce poté učinila podání ze dne 14. 8. 2021 žalovaná, když se nejprve vyjádřila k tvrzení žalobce, že od počátku manželství odevzdával svůj příjem sociální dávky svého důchodu do společné domácnosti a musel se dovolovat, pokud chtěl něco z těchto peněz použít pro svou potřebu. Dle žalované zpočátku žalobce přispíval do společného rozpočtu nejdříve částkou cca 6 500 (splácel půjčku Kontokorent) a poté 8 000 Kč. Z této částky platila žalovaná platby za žalobce - fond oprav domu, ve kterém vlastnil byt, zákonné pojištění jeho automobilu, účast na soutěžích, sportovní potřeby a další platby, které určil žalobce. Tyto částky stěží vystačily na náklady žalobce a rozhodně nebyly používány na nákup stavebního materiálu. Poté, co žalobce pronajal svůj byt, příjmy z pronájmu si ponechával pro svou potřebu. Následně postupně přestal žalované přispívat, již od února 2020 platil pouze částku 3 000 Kč, od června 2020 částku 2 300 Kč, od srpna 2020 částku 1 500 Kč, následně přestal platit úplně - od listopadu 2020 až doposud nepřispívá žalobkyni žádnou částkou. Žalobce vždy mohl svobodně rozhodovat o svých finančních prostředcích, a to také po celou dobu manželství činil, kdy rozhodoval sám, na co finanční prostředky použije a určoval žalované, jaké platby má za něj zaplatit, a takto investoval velké částky do svého sportovního vybavení a cyklistických potřeb, když jen za trvaní manželství pořídil několik závodních kol v hodnotě šestimístných částek. Příjem žalovaného nebyl použit na stavební práce na domě žalované, tyto finanční prostředky hradila a dosud hradí žalobkyně převážně z prostředků, které získala prodejem nemovitostí ze svého výlučného vlastnictví. Žalované není nic známo o tom, že by žalobce platil z prodeje svého bytu nějaké dluhy, ani ji není známo, že by nějaké dluhy měl. Pokud bylo potřeba v minulosti cokoliv zaplatit, žalobce vždy spoléhal na žalovanou s tím, že vše zaplatí. Pokud žalobce zmiňuje notářský zápis, na základě kterého měla žalobkyně ustanovit ve prospěch žalovaného doživotní užívání bytu 2 + 1 v [obec], žalobce tím zřejmě má na mysli původní závět žalobkyně, kterou sepsala ještě za trvání manželství a kde pro případ svého úmrtí zřídila věcné břemeno doživotního užívání bytové jednotky v bytovém domě, který tehdy vlastnila, ve prospěch žalobce. Tato závěť však již byla změněna a věci nemovité byly prodány. Žalobce rovněž neustále poukazuje na skutečnost, že byt ve svém vlastnictví prodal z důvodu potřeby úhrady zubních implantátů a současně tvrdí, že žalovaná měla být přítomna jednání o ceně implantátů, žalovaná však těmto jednáním přítomna nebyla, pouze vozila žalobce na jednotlivá vyšetření. To, že část peněz z prodeje bytu žalobce použil na úhradu implantátů, přitom žalovaná nezpochybňuje. Pokud se týká investičního zlata, které žalobce nakoupil, žalované je známo, že žalobce věnoval dceři pouze jednu minci, zbytek investičního zlata by měl mít žalobce stále ve svém vlastnictví. Pokud žalobce uvádí, že není s dcerou v kontaktu, zřejmě tak činí záměrně, aby nebylo možné si informace ověřit. Nicméně žalované je známo, že žalobce je s dcerou v kontaktu prostřednictví [anonymizováno]. Dcera žalobce - [jméno] [příjmení] sice žije trvale v zahraničí, nicméně je vlastníkem bytu v [obec], který dlouhodobě neužívá s ohledem na svůj pobyt mimo republiku a byt pronajímá (toto dokládá inzerátem z loňského roku). Rovněž pokud se týká tvrzení žalobce od tom, že nikdy žádné zlaté šperky nenakoupil, toto jeho tvrzení je v rozporu s tím, co tvrdil žalobce žalované, kdy se ji opakovaně o nákupu šperků zmiňoval, dokonce žalované zlaté šperky sám ukazoval, kdy se jednalo o silný řetěz na krk a náramek (náramek si nechal i upravovat, protože byl krátký) a sám žalované sdělil, že za ně zaplatil 260 000 Kč. Nad rámec uvedených skutečností by žalovaná dále ráda poukázala na skutečnost, že žalobce se pokoušel vymáhat v minulosti výživné i po své starší dceři [anonymizováno] [jméno] [příjmení], která žije pravděpodobně v [obec]. K tomu došlo ještě v době, než se se žalobcem seznámili. V rámci soudního řízení se domáhal, aby dceři z prvního manželství, se kterou příliš nevycházel a nestýkal se s ní, byla uložena povinnost jej živit. Toto řízení mělo skončit zamítnutím žaloby. Jak již bylo dokládáno k poslednímu vyjádření, žalovaná v důsledku špatného psychického zacházení ze strany žalobce vyhledala psychologickou pomoc, kdy sama lékařka na žalované shledala následky psychického týrání - o tomto žalovaná doložila potvrzení již k poslednímu vyjádření. Žalobce byl po celou dobu manželství dominantní osobou, která určovala pravidla a podmínky soužití a žalovaná až v důsledku psychologické pomoci se odhodlala řešit situaci rozvodem. Není pravdou, že by žalovaná měla psychické problémy od počátku manželství, tyto v ní byly vyvolány až v důsledku zacházení ze strany žalobce, rovněž léky žalovaná užívá až od července 2020, do té doby žádné léky neužívala. Nadále je ale situace poměrně neutěšená, neboť žalobce v domě žalované stále bydlí, odmítá se odstěhovat, kdy byl podán návrh na uložení povinnosti žalobce se z domu žalované odstěhovat a řízení je vedeno u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. [spisová značka]. Na stanovisku žalované, že žalobci právo na přiznání výživného se nic nezměnilo a žalovaná nadále navrhuje zamítnutí žaloby.

9. Na jednání konaném dne 4. 11. 2021 pak soud po neúspěšné snaze o smírné řešení sporu nejprve učinil dotaz na účastníky ohledně výzvy v souladu s ust. § 142a o. s. ř., kdy dle žalobce tak učinil ústně u své bývalé manželky a dle žalované jí žádná písemná výzva doručena nebyla. Soud poté poučil v souladu se zněním § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. žalobce o jeho povinnost doplnit svá příslušná tvrzení a označit potřebné důkazy k jejich prokázání v soudem stanovené lhůtě a obdobně poučil i žalovanou. Žalovaná tak učinila podáním ze dne 18. 11. 2021 včetně příloh, žalovaný pak podáním ze dne 3. 12. 2021, ve kterém tento doplnil svou žalobu mj. o výčet ztrát s ohledem na rozvod manželství (blíže viz body 1 a. – 1 l.), a dále o sdělení ohledně naložení s částkou 1 500 000 Kč z prodeje jeho bytu.

10. Následný podáním ze dne 14. 2. 2022 se vyjádřila žalovaná s tím, že zopakovala, že důvodem její žádosti o rozvod manželství bylo psychické týrání ze strany žalobce, takže jeho požadavek na poskytnutí výživného je v rozporu s dobrými mravy. Na vyrovnání SJM žalovaná nabídla žalobci přiměřenou částku, nicméně požadavky žalobce jsou velmi přemrštěné a zcela neodpovídají jeho skutečným nárokům. Manželství účastníků trvalo pouze cca 7,5 roku. Před uzavřením manželství byl jediným příjmem žalobce pouze jeho starobní důchod a navíc měl sjednaný kontokorent a půjčku u [právnická osoba], které splatil během trvání manželství, takže životní úroveň žalobce před manželstvím byla v zásadě stejná jako nyní. Dále se žalovaná vyjádřila k některým žalobcem tvrzeným ztrátám a rovněž tak i ke sdělení ohledně naložení s částkou z prodeje bytu žalovaného.

11. Na následném jednání konaném dne 1. 3. 2022 soud provedl zejména výslech svědkyně - [jméno] [příjmení], dcery žalované. A na jednání konaném dne 26. 4. 2022 soud provedl účastnickou výpověď žalobce a po učinění závěrečných návrhů účastníky ve věci rozhodl.

12. Soud při svém rozhodování vycházel i z připojených listinných důkazů, konkrétně z rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], o rozvodu manželství účastníků, posudku o invaliditě žalobce ze dne 29. 3. 2012 a dalších listin obsahujících zdravotní údaj žalobce, listin a fotografií předložených žalovanou k prokázání zdravotního stavu žalobce, výpisu z katastru nemovitostí ohledně bytové jednotky žalobce v [obec], kupní smlouvy ze dne 23. 8. 2019 ohledně prodeje bytové jednotky žalobce v [obec], lékařské zprávy [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 16. 6. 2021 o zdravotním stavu žalované, zprávy od [právnická osoba] in [právnická osoba] ohledně investičního zlata koupeného žalobcem, zprávy od [právnická osoba] výpisů ohledně stavu účtu žalobce v období od 1. 8. 2019 do 8. 11. 2021, zprávy o výši příjmů žalované vč. potvrzení zaměstnavatele, pachtovních smluv ze dne 12. 8. 2019 uzavřených s žalovanou jakožto propachtovatelem a sdělení [právnická osoba] ohledně označených plateb z účtu žalobce.

13. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. soud zjistil následující skutkový stav.

14. Soud vzal na základě shodných vyjádření účastníků a listinných důkazů za prokázané, že žalobce a žalovaná spolu uzavřeli dne 6. 7. 2013 manželství, které pak bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 6. 3. 2021. V manželství se žádné děti nenarodily.

15. Soud vzal rovněž na základě shodných vyjádření účastníků učiněných v průběhu řízení za prokázané, že mezi účastníky, tj. žalobcem a žalovanou, dosud nebylo vypořádáno jejich společné jmění manželů.

16. Z přílohového spisu Okresního soudu v Kroměříži sp. zn. [spisová značka] ohledně návrhu na rozvod manželství soud zjistil, že žalovaná podala dne 3. 12. 2020 návrh na rozvod manželství s žalobcem, kdy v návrhu mj. uvedl, že manželství bylo uzavřeno po roční známosti, krátce po svatbě se však již začaly projevovat problémy v komunikaci a došlo k citovému odcizení. Manžel ji kritizoval a ponižoval. Již delší čas každý žije svůj život, netráví spolu čas, nevedou společnou domácnost. Komunikují spolu minimálně, manželství je v hluboké krizi. Manžel k žalobě uvedl, že s rozvodem manželství nesouhlasí, a to zejména z ekonomických důvodů, které podrobně rozepsal ve svém vyjádření. Dále potvrdil, že mu manželka již nenakupuje potraviny, nehospodaří spolu a nevedou společnou domácnost. U nařízeného jednání pak manželka setrvala na svém návrhu a dále v rámci své účastnické výpovědi uvedla, že obnovu manželství nepovažuje za možnou. Postupem času se vztahy v manželství ochlazovaly, v současné době spolu sice bydlí v jedné nemovitosti, ale každý má svou místnost, nehospodaří spolu. Manžel spí v jiné místnosti už od února loňského roku, sám si nakupuje. Nepřispívá ani na platby energií. Má psychické problémy spojené s rozpory v manželství. Manžel ví, že užívá léky na psychiku, několikrát se jí smál, že se předávkuje. Manžel pak u jednání uvedl, že manželství za rozvrácené nepovažuje, vidí situaci úplně jinak. Po uzavření manželství pochopil, že manželka s ním měla problémy v sexuálním vztahu, toto ale neřešil, chápal její psychické problémy. Myslí si, že manželka je spokojená. Jako důvod pro podání žádosti o rozvod manželkou vidí její snahu odklonit z manželství peníze, aby nemusela případně vyplácet dědictví po jeho osobě.

17. Soud vzal dále na základě shodných vyjádření účastníků učiněných v průběhu řízení za prokázané, že žalovaný dosud bydlí v domě ve výlučném vlastnictví žalované, kdy z důvodu, že se odmítá z daného místa odstěhovat, byl podán návrh na uložení povinnosti žalobce se z domu žalované odstěhovat a řízení je vedeno u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. [spisová značka].

18. Soud vzal rovněž na základě shodných vyjádření účastníků učiněných v průběhu řízení za prokázané, že žalobce má starobní důchod ve výši 10 976 Kč, což je rovněž prokázáno jednotlivými výpisy z účtu žalobce u [právnická osoba] (blíže viz níže).

19. Ze zprávy o výši příjmů žalované vč. potvrzení zaměstnavatele žalované vyplynulo, že žalovaná je zaměstnankyní [anonymizována tři slova] [obec], [ulice a číslo], [obec] s průměrnou čistou mzdou za rok 2020 ve výši 35 294 Kč měsíčně a za měsíce leden-říjen 2021 ve výši 38 517 Kč měsíčně.

20. Z celkem 4 pachtovních smluv ze dne 12. 8. 2019 uzavřených s žalovanou (propachtovatelem) vyplynulo, že žalovaná má od doby uzavření jednotlivých smluv obdržet roční pachtovné za předmět pachtu ve výši 3 078 Kč, 11 171 Kč, 2 032 Kč a 3 864 Kč, tedy celkem 20 145 Kč ročně.

21. Z výpisu z katastru nemovitostí - [anonymizována dvě slova] [rok] v k. ú. [obec] vyplynulo, že žalobce byl na počátku roku 2019 jediným vlastníkem bytové jednotky [číslo] s příslušným podílem na společných částech domu č. p [anonymizováno] a pozemku parc. č. st. [číslo] v k. ú. a obci [obec], přičemž v této souvislosti pak z kupní smlouvy ze dne 23. 8. 2019 vyplynulo, že žalobce prodal zmíněnou bytové jednotku v daném roce 2019 za částku ve výši 1 500 000 Kč.

22. Ze zprávy od [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] soud zjistil, že žalobce u nich nakupoval investiční zlato v listopadu 2019, přičemž celková cena nákupu činila 198 591 Kč.

23. Z posudku o invaliditě žalobce ze dne 29. 3. 2012 soud zjistil, že tento byl zpracován za účelem posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti s tím výsledkem, že se u žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, v důsledku čehož poklesla jeho pracovní schopnost o 40 % v souvislosti s úrazem ze dne 16. 4. 2011 a žalobce je pak od 4. 10. 2011 invalidní, přičemž po vzniku této invalidity 1. stupně je schopen vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen v podstatě menším rozsahu a intenzitě. Z dalších listin obsahujících zdravotní údaje žalobce byla u páteře zjištěna sinistroskoliosa, osteochondrosa všech meziobratlových plotének, spondylosa až přemosťujícího typu, pokročilá spondylarthosa i.v. kloubů; dále bylo zjištěno: na obou očích žalobce lehké zvětšení exkavace, atrofická vrstva nervových vláken na obou očích a komplex gangliových buněk s plošnými defekty. Po dopravní nehodě, kdy byl počátkem října 2020 žalobce sražen na kole, následně vyšetřením ze dne 28. 6. 2021 zjištěna cervikalgie, dysfunkce C-THP, svalová dysbalance, porušená statika Cp.

24. Oproti tomu z listin a fotografií předložených žalovanou k prokázání zdravotního stavu žalobce soud zjistil, že tento se věnuje cyklistice, kdy se účastní různých cyklistických závodů.

25. Z lékařské zprávy [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 16. 6. 2021 soud zjistil, že žalovaná (pacientka) navštěvuje ambulanci uvedené doktorky od 1. 7. 2020 z důvodu reaktivních depresivních potíží. Dle názoru doktorky jsou tyto způsobeny dlouhodobě neuspokojivým matrimoniálním vztahem. Pacientka jevila znaky psychického týrání, působila nejistě introvertně, bylo přítomno depresivní ladění obavy pro futuro, nejistota, nízké sebehodnocení. Manžel velmi pravděpodobně manipulativní, egocentricky založený konfliktní, pacientku využíval a vystavoval ji nepřiměřenému psychickému nátlaku - v tomto případě se doktorka nebojí mluvit o psychickém týrání. Samotná pacientka hovořila o finanční situaci, kdy ji na provoz domu téměř nepřispíval a zneužíval její dobroty. Doktorka u pacientky nepozorovala poruchy vnímání ani poruchy myšlení.

26. Ze zprávy od [právnická osoba] včetně výpisů ohledně stavu účtu žalobce zde vedeného za období od 1. 8. 2019 do 8. 11. 2021 soud zjistil, že žalobce měl ke dni 5. 11. 2021 na účtu zůstatek ve výši 147,87 Kč, kdy za posledních 90 dnů činily kreditní obraty 32 928 Kč a debetní obraty - 39 000 Kč. Z výpisů za období od 1. 8. 2019 do 31. 12. 2019 bylo zejména zjištěno: každý měsíc příchozí starobní důchod žalobce ve výši 9 716 Kč, dne 16. 10. 2019 příchozí úhrada ve výši 1 500 000 Kč (pozn. prodej bytové jednotky žalobce v [obec]), dne 21. 10. 2019 výběr hotovosti ve výši 300 000 Kč, dne 22. 10. 2019 odchozí úhrada ve výši 200 000 Kč, dne 6. 11. 2019 výběr hotovosti ve výši 50 000 Kč a rovněž odchozí úhrada ve výši 200 000 Kč (pozn. na totožný účet jako odchozí úhrada dne 22. 10. 2019), dne 16. 12. 2019 výběr hotovosti ve výši 50 000 Kč a rovněž odchozí úhrada ve výši 200 000 Kč. Z výpisů za období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 bylo zejména zjištěno: každý měsíc příchozí starobní důchod žalobce ve výši 10 423 Kč, dne 4. 5. 2020 výběr hotovosti ve výši 100 000 Kč, dne 7. 7. 2020 výběr hotovosti ve výši 250 000 Kč. A z výpisů za období od 1. 1. 2021 do 8. 11. 2021 bylo zejména zjištěno: každý měsíc příchozí starobní důchod žalobce ve výši 10 976 Kč, dne 13. 1. 2021 2 x totožná transakce platební kartou ve výši 50 000 Kč, dne 12. 4. 2021 transakce platební kartou ve výši 35 000 Kč. V této souvislosti pak soud učinil z podnětu žalované dotaz na [právnická osoba] ohledně označených plateb z účtu žalobce, tj. 12. 8. 2019 - 8 000 Kč, 12. 9. 2019 - 10 000 Kč, 10. 10. 2019 - 8 000 Kč, 21. 10. 2019 - 10 000 Kč, 11. 11. 2019 - 8 000 Kč, 29. 11. 2019 - 10 000 Kč, 11. 12. 2019 - 10 000 Kč, 8. 1. 2020 - 10 000 Kč, 14. 1. 2020 - 10 000 Kč, 22. 1. 2020 - 10 000 Kč, 31. 1. 2020 - 10 000 Kč, 10. 2. 2020 - 10 000 Kč, 20. 2. 2020 - 10 000 Kč, 27. 2. 2020 - 10 000 Kč, 10. 3. 2020 - 10 000 Kč, 19. 3. 2020 - 10 000 Kč, 14. 4. 2020 - 10 000 Kč) a 19. 3. 2020 z účtu platba ve výši 20 000 Kč s určením ČP – projekt HVÚ, kdy dle sdělení [právnická osoba] ze dne 14. 3. 2022 se v případě všech částek ve výši 8 000 Kč a 10 000 Kč jednalo o výběr hotovosti platební kartou z bankomatu a v případě platby ze dne 19. 3. 2020 ve výši 20 000 Kč se jednalo o výplatu poukázkou ČSOB-ČP – Hotovost na ruku na adresu žalobce.

27. Z výslechu svědkyně - [jméno] [příjmení], dcery žalované, pak soud zjistil následující: Svědkyně vypověděla, že ze začátku se dověděli, že maminka si někoho našla, pak zjistili, že ji začal těžce organizovat život, začal nás od ní izolovat, plést se do mých a sestřiných záležitostí. Nesouhlasili jsme, aby se vzali, proto jsme nebyli ani na svatbě. Žalobce měl psa, pitbulteriéra, který byl agresivní, přesto s nim nechodil na cvičiště. Pes byl v domě. V roce 2015 napadl žalovanou (pes), pokousal ji, ona to však zapřela, protože z něj měla strach. Já jsem ji pak musela odvézt na chirurgii v [obec]. Poté ji pes pokousal ještě jednou, kdy z něj měla ještě větší hrůzu (ze psa). Musela jet na pohotovost. Můj přítel, který sám měl psa rotvajlera, nechtěl, aby náš syn chodil k účastníkům z důvodu strachu ze psa žalobce. Pokud se jedná o žalobce, tak dle jeho vykládání měl v [anonymizováno] bytový dům, kdy jsme následně zjistili, že asi jen bytovou jednotku. Poté vykládal kolik má kol (závodní, silniční), jinak ho celou dobu vydržovala mamka. Celou dobu pobíral důchod. V průběhu prodával něco ohledně kol. Říkal, že má nějaké patenty, ale myslím si, že to byly lži. Pokud se jedná o žalovanou, tak ta měla a má příjem ze zaměstnání, dále měla příjem z pronájmu bytový dům, kdy tyto peníze investovala zpět do oprav toho domu (zateplení, výměna oken). Měla také určité příjmy od nás, když jsme u ní byli v nájmu (nejsem si jistá, o jaké částky šlo). Během manželství si žalobce pořídil saunu, motorovou čtyřkolku, nevím co dalšího má zamčeno v garáži (tam se nedostaneme), dle mého názoru si maminka nic takového v průběhu manželství nepořídila, protože poskytovala servis žalobci. Pokud se jedná o partnerské soužití mezi účastníky, takto nebylo, popsala bych to jako otročinu maminky, musela kolem žalobce skákat, byla jím zaujatá. Vnoučata šla stranou. Nechápu, jak ji dokázal tak ovlivnit. Od sousedů (od paní [příjmení]) jsme slyšeli, že tento na maminku pořád jenom řve. Je jasné, že ve vztahu byl dominantní žalobce. Maminka se mu nedokázala vzepřít, zlomilo se to částečně až u toho psa (to napadení), byla vynervovaná, plakala, pak začala chodit k psychologovi a až pak se nám svěřila. Vztah účastníků bych popsala tak, že žalobce zneužil dobroty maminky, udělal si z ní loutku, zneužil ji a zdeptal. Chtěl, aby se s námi nestýkala. Závěrem svědkyně uvedla, že žalobce týral její maminku, protože to slyšeli sousedi, slyšela to i svědkyně a několikrát toho byla svědkem. Konkrétně žalobce si objednal balíček, žalované tvrdil, že si nic neobjednal, dělal z ní blázna, že si to objednala ona, chtěl po ní peníze. Dle svědkyně se žalobce oženil z toho důvodu, že potřeboval být zajištěný a aby se o něj někdo staral.

28. Z účastnické výpovědi žalobce soud pak zjistil, že tento s rozvodem manželství nesouhlasil z ekonomických i rodinných důvodů; nemá dnes k dispozici nikoho, kdo by se o něj staral, což považuje za podstatnou újmu, není schopen zabezpečit svoji situaci tak, jak ji měl zabezpečeno v manželství prostřednictvím manželky, manželka vydělávala peníze, chodila s ním na nákupy, vozila jej po závodech, které absolvoval 20x ročně, manželka jej zabezpečovala finančně, měli společně majetek za 50 milionů Kč, se kterým mohli oba hospodařit; zatím stále bydlí v domě žalované bez nájemní smlouvy, nic za to nehradí, bydlí tam zadarmo.

29. Z dalších důkazů uvedených v odstavci 12. tohoto rozsudku pak nevyplynuly žádné relevantní skutečnosti mající dopad na toto řízení.

30. Po provedeném dokazování soud a učinění závěrů o skutkovém stavu soud věc posoudil po právní stránce následovně.

31. Při právním hodnocení soud dospěl k názoru, že je třeba projednávanou věc posuzovat podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

32. Podle § 760 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), není-li rozvedený manžel schopen sám se živit a tato jeho neschopnost má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním, má vůči němu jeho bývalý manžel v přiměřeném rozsahu vyživovací povinnost, lze-li to na něm spravedlivě požadovat, zejména s ohledem na věk nebo zdravotní stav rozvedeného manžela v době rozvodu nebo skončení péče o společné dítě rozvedených manželů. Podle odst. 2 při rozhodování o výživném nebo o jeho výši vezme soud zřetel, jak dlouho rozvedené manželství trvalo a jak dlouho je rozvedeno, jakož i zda a) si rozvedený manžel neopatřil přiměřené zaměstnání, přestože mu v tom nebránila závažná překážka, b) si rozvedený manžel mohl výživu zajistit řádným hospodařením s vlastním majetkem, c) se rozvedený manžel podílel za trvání manželství na péči o rodinnou domácnost, d) se rozvedený manžel nedopustil vůči bývalému manželu nebo osobě mu blízké činu povahy trestného činu, nebo e) je dán jiný obdobně závažný důvod. Podle odst. 3 pro vyživovací povinnost rozvedených manželů platí obdobně obecná ustanovení o výživném.

33. Podle § 761 odst. 1 o. z. rozsah vyživovací povinnosti a způsob poskytování výživného se řídí dohodou manželů nebo rozvedených manželů; ujednají-li si, že se výživné nahradí odbytným, zanikne právo rozvedeného manžela na výživné poskytnutím odbytného. Podle odst. 2 nedojde-li k dohodě rozvedených manželů o výživném, může potřebný bývalý manžel navrhnout, aby o vyživovací povinnosti druhého manžela rozhodl soud.

34. Podle § 762 odst. 1 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo rozvedení manželé o výživném, může manžel, který rozvrat manželství převážně nezapříčinil nebo s rozvodem nesouhlasil a kterému byla rozvodem způsobena závažná újma, navrhnout, aby soud stanovil vyživovací povinnost bývalého manžela i v takovém rozsahu, který zajistí, aby rozvedení manželé měli v zásadě stejnou životní úroveň. Právo rozvedeného manžela na výživné lze v tomto případě považovat za důvodné jen po dobu okolnostem přiměřenou, nejdéle však po dobu tří let od rozvodu. Podle odst. 2 dopustil-li se bývalý manžel vůči druhému manželovi jednání, které naplňuje znaky domácího násilí, nemá právo na výživné podle odstavce 1, ač by jinak podmínky přiznání práva na výživné splňoval.

35. A podle § 763 o. z. právo rozvedeného manžela na výživné zanikne, uzavře-li oprávněný rozvedený manžel nové manželství, nebo vstoupí-li do registrovaného partnerství.

36. Na základě provedeného dokazování při hodnocení všech důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.

37. Soud konstatuje, že v řízení nebylo prokázáno naplnění předpokladů předvídaných výše citovaným ustanovením § 762 odst. 1 občanského zákoníku upravujícím tzv. sankční výživné, které by odůvodňovaly stanovení vyživovací povinnosti žalované v rozsahu zásadně stejné životní úrovně obou manželů i po rozvodu, neboť nelze dovozovat, že by ten který z manželů převážně nezapříčinil, či naopak zapříčinil rozvod manželství.

38. K přiznání sankčního výživného může přistoupeno toliko v případě, že se manželé na rozvodu nedohodli, nebo jeden z manželů se zánikem manželství nesouhlasil, a jestliže tento manžel rozvod svým chováním nezapříčinil a byla mu rozvodem způsobena závažná újma. Není tedy vyžadováno prokázání stavu odkázanosti, ale je nutné, aby oprávněný manžel doložil vznik závažné újmy způsobené rozvodem. Závažná újma může být jak osobního, tak ekonomického charakteru. V této souvislosti soud konstatuje, že v souladu se soudobou literaturou má za to, že jsou-li splněny zákonem stanovené předpoklady, je možno aplikovat úpravu sankčního výživného i na případy, kdy manželství bylo rozvedeno podle § 755 občanského zákoníku (rozvod se zjišťováním příčin rozvratu), neboť předpoklady vzniku práva na sankční výživné jsou formulovány samostatně a odchylně, tj. nezávisle na zákonných předpokladech tzv. ztíženého rozvodu podle § 755 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku. Naopak v případech rozvodu bez zjišťování příčin rozvratu (§ 757 občanského zákoníku) je úvaha o sankčním výživném vyloučena, jelikož manželství bylo rozvedeno za konsenzu obou manželů o existenci rozvratu a soud jeho příčiny nezjišťoval ani nehodnotil (tj. oba manželé s rozvodem souhlasili). Opačný přístup by byl v rozporu s dikcí § 762 občanského zákoníku („ s rozvodem nesouhlasil“).

39. Soud v této souvislosti konstatuje, že z předmětného přílohového spisu Okresního soudu v Kroměříži sp. zn. [spisová značka] ohledně návrhu na rozvod manželství vyplynulo, že návrh na rozvod manželství podala žalovaná, kdy žalobce s rozvodem manželství nesouhlasil zejména z ekonomických důvodů. Dle žalované se krátce po svatbě již začaly projevovat problémy v komunikaci a došlo k citovému odcizení. Manžel ji kritizoval a ponižoval. Již delší čas každý žije svůj život, netráví spolu čas, nevedou společnou domácnost. Komunikují spolu minimálně, manželství je v hluboké krizi. Obnovu manželství nepovažuje za možnou. Postupem se času vztahy v manželství ochlazovaly, v současné době spolu sice bydlí v jedné nemovitosti, ale každý má svou místnost, nehospodaří spolu. Manžel spí v jiné místnosti už od února loňského roku, sám si nakupuje. Nepřispívá ani na platby energií. Žalovaná má psychické problémy spojené s rozpory v manželství. Žalobce pak potvrdil, že mu manželka již nenakupuje potraviny, nehospodaří spolu a nevedou společnou domácnost. Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], pak bylo toto manželství rozvedeno, kdy v odůvodnění soud mj. uvedl, že manželé žijí v rozporu s ustanovením § 687 odst. 2 o. z. Manželé spolu nevedou společnou domácnost, společně nehospodaří již více jak 6 měsíce. Manželství je natolik trvale a hluboce rozvráceno, že jeho obnova již není možná. Soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky § 755 o. z., proto přistoupil k rozvodu manželství účastníků. Příčinu rozvratu soud spatřuje v citovém odcizení účastníků, jejich rozdílných povahách a názorech na společný život. Z provedeného dokazování (účastnických výpovědí) ale i z celkového obsahu spisu a vyjádření účastníků má soud za to, že manželství účastníků není funkční, z postojů obou manželů není možné dovodit, že je možná náprava manželského soužití. Proti uvedenému rozsudku o rozvodu manželství pak žalobce odvolání nepodal a uvedený rozsudek tak nabyl právní moci dne 6. 3. 2021. Na základě uvedeného soud dospěl k závěru, že úvaha o sankčním výživném je vyloučena, a to jednak s ohledem na skutečnost, že uvedené manželství již nebylo funkční, manželé spolu nehospodařili a nevedli společnou domácnost, jednak s ohledem na skutečný důvod rozpadu manželství, jímž dle názoru soudu bylo dlouhodobé psychické týrání manželky (žalované) ze strany manžela (žalobce), kdy tento názor soud opírá mj. o lékařskou zprávu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 16. 6. 2021 (blíže viz odstavec tohoto 25. rozsudku). Samotný postoj žalobce k institutu manželství a roli manželky v manželství pak lze patrně nejzřetelněji zjistit z jeho vyjádření ze dne 3. 12. 2021, ve kterém tento mj. doplnil pod body 1 a. – 1 l. svou žalobu o výčet ztrát s ohledem na rozvod manželství (blíže viz odstavec 9. tohoto rozsudku), potažmo z jeho účastnické výpovědi učiněné na jednání dne 26. 4. 2022 (blíže viz odstavec 28. tohoto rozsudku).

40. Soud dále konstatuje, že žalobce se svým žalobním návrhem primárně domáhal stanovení výživného na rozvedeného manžela v souladu s § 762 o. z. v požadované výši 18 000 Kč, kdy s ohledem na nenaplnění podmínek stanovených zmíněným ustanovením se dále zabýval i případným stanovením vyživovací povinnosti žalované vůči žalobci dle § 760 o. z., a to s následujícími závěry.

41. Žalobce a žalovaná jsou v poměru rozvedených manželů, jejich manželství trvalo necelých 8 let a bylo pravomocně rozvedeno několik týdnů před podáním předmětného žalobního návrhu. Žalobce žije v domě žalované, kdy jeho průměrný čistý měsíční příjem ze starobního důchodu činil v roce 2021 částku 10 976 Kč, další příjem nemá. Žádné náklady spojené s domem pak žalobce nehradí, jak se vyjádřil, bydlí tam zadarmo.

42. Oproti tomu žalovaná žije sama ve svém domě a její průměrný čistý měsíční příjem ze zaměstnání činil v roce 2021 cca 38 500 Kč. Její další příjem pak spočívá v inkasovaném pachtovném, které dle uzavřených smluv činí celkem 20 145 Kč ročně, tj. cca 1 680 Kč měsíčně. Veškeré náklady spojené s domem pak hradí sama.

43. V řízení pak vyšlo najevo, že žalobce prodal v roce 2019 bytovou jednotku ve svém výlučném vlastnictví, kdy za to inkasoval dne 16. 10. 2019 částku ve výši 1 500 000 Kč (blíže viz odstavec 21. a 26. tohoto rozsudku), kterou následně jednotlivými výběry hotovosti a odchozími úhradami v průběhu následného období z účtu vybral a použil výhradně pro své potřeby (kupř. pro nákup investičního zlata - blíže viz odstavec 22. tohoto rozsudku). Dále pak vyšlo najevo, že žalobce z uvedeného účtu čerpal v období druhé poloviny roku 2019 a první poloviny roku 2020 další částky nejčastěji ve výši 8 000 Kč a 10 000 Kč, kdy dle zjištění soudu (k tomu blíže viz odstavec 26. tohoto rozsudku) činily tyto výběry žalobce částku 184 000 Kč (pozn. jedná se částku za období 8 měsíců). Lze tedy konstatovat, že žalobce v průběhu daného období za trvání manželství použil částku za prodej své bytové jednotky ve výši 1 500 000 Kč výhradně pro své potřeby, kdy soudu doložil pouze část takto užitých peněz, ale současně žalobce v tomto období průběžně vybíral z účtu další částky ve výši cca 23 000 Kč měsíčně, docházelo tak z jeho strany k průběžnému odčerpávání peněžních prostředků z účtu v jeho prospěch bez doložení skutečného účelu jejich využití.

44. Soud závěrem uvádí, že řízení o stanovení výživného rozvedeného manžela je řízení sporné, kdy žalobce v něm nedostál své povinnosti tvrzení a důkazního břemene o vzniku a rozsahu vyživovací povinnosti, kdy v případě výživného dle § 760 občanského zákoníku se principiálně jedná o příspěvek na výživu, nikoliv o výživné ctící shodnou životní úroveň.

45. V řízení tak nebylo prokázáno splnění podmínek shora citovaného zákonného ustanovení (§ 760 občanského zákoníku) pro stanovení výživného rozvedeného manžela, když žalobce neprokázal, že není schopen se sám živit a tato jeho neschopnost má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním. Nadto je nutno podotknout, že životní úroveň žalované oproti životní úrovni žalobce nelze přeceňovat, kdy soud se nedomnívá, že by byly jejich životní úrovně výrazně odlišné. Žalobce má zaručený čistý příjem ve výši 10 976 Kč měsíčně (zde soud nepochybuje, že uvedená částka je ke dni rozsudku vyšší), který má navíc pouze sám pro sebe, zatímco žalovaná hradí ze svého příjmu všechny náklady spojené s domem (tj. energie, odpady, vodu, pojištění atp.) a rovněž tak s dalším movitým majetkem (osobní vozidla …). Pokud tedy soud dále vzal v úvahu, že rozvedenému manželovi náleží toliko přiměřené výživné, tedy výživné svým rozsahem nižší, než na jaké by vznikal nárok za trvání manželství, kdy navíc sám žalobce část finančních prostředků získaných v průběhu manželství v řádu statisíců korun zcela neekonomicky utratil (různé peněžní dary a nákup dílů a vybavení pro sport), zbylou část (nedoloženou soudu) pak má podle názoru soudu ve svém držení, a to včetně investičního zlata v hodnotě cca 200 000 Kč, je soud toho názoru, že je na místě výživné žalobci nestanovit.

46. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem soud proto návrh žalobce pro nesplnění zákonem stanovených podmínek zamítl (výrok ad I. tohoto rozsudku).

47. Výrok o tom, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení, má oporu v § 142 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Úspěšné žalované soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení dle jejího písemného vyúčtování nákladů řízení (ve kterém tato neúčtovala náklady ve výši vypočtené dle advokátního tarifu, tj. dle § 8 odst. 2 a § 7.6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 1 úkon právní služby částka 12 620 Kč, nýbrž vycházela z podstatně nižší, a pro neúspěšného žalobce výrazně výhodnější částky za 1 úkon právní služby), která sestávala z odměny advokáta za 1 úkon právní služby v částce 1 500 Kč a za 10 úkonů právní služby (1 úkon - převzetí a příprava věci, 5 úkonů - písemné vyjádření k žalobě ze dne 6. 4. 2021, 6. 5. 2021, 14. 6. 2021, 19. 8. 2021 a 14. 2. 2022, 1 úkon – porada s klientkou přesahující 1 hodinu, 3 úkony - účast na jednání u soudu dne 4. 11. 2021, 1. 3. 2022 a 26. 4. 2022) 10 x částka 1 500 Kč, tedy 15 000 Kč, 10 x RP po 300 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., tedy 3 000 Kč, a dále příslušná DPH ve výši 21 %, tedy celkem 21 780 Kč (výrok ad II. tohoto rozsudku).

48. Výrok o tom, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku, má oporu v § 160 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.

49. Výrok o tom, že žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení k rukám advokáta, má pak oporu v § 149 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.

50. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Tuto povinnost však žalovaný nemá v řízení o rozvod nebo o neplatnost manželství nebo o určení, zda tu manželství je či není.

51. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce je ze zákona osvobozen od soudních poplatků (§ 11 odst. 2 písm. c) zákona o soudních poplatcích), soud jeho žalobnímu návrhu nevyhověl, poplatková povinnost za tohoto stavu na v řízení úspěšnou žalovanou nepřešla.