18 C 81/2021

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Peřinou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 50 335 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 50 335 Kč s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 24 800 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalovaného částku 49 948,80 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Kroměříži na svědečném částku 2 598,70 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou na Okresní soud v Kroměříži dne 11. 2. 2021 domáhá po žalovaném náhrady škody ve výši 50 335 Kč s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 24 800 Kč.

2. Svůj žalobní návrh pak žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaný dne 11. 7. 2019 fyzicky napadl zaměstnance žalobkyně, pana [jméno] [jméno]. Tím se měl dle Policie ČR dopustit přečinu ublížení na zdraví a výtržnictví, a způsobit tím zaměstnanci žalobkyně zranění, jejichž důsledkem byla pracovní neschopnost tohoto napadeného zaměstnance. Ve věci napadení bylo proti žalovanému vedeno trestní řízení. Výzvou ze dne 7. 2. 2020 informovala žalobkyně žalovaného o tom, že požaduje náhradu vzniklé škody. Zároveň žalobkyně vyzvala žalovaného k dohodě o náhradě této škody. Na to žalovaný reagoval prostřednictvím své právní zástupkyně, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], dopisem ze dne 20. 2. 2020, ve které žalovaný odmítl nároky žalobkyně s tím, že tyto nebyly řádně specifikovány a doloženy. Žalobkyně tak dle výzvy žalovaného k doložení výše škody zadala vypracování znaleckého posudku. Znalecký posudek [číslo] byl vypracován dne 31. 7. 2020. Znalec v něm dochází k závěru, že žalovaný způsobil žalobkyni škodu v důsledku prostoje nákladního vozu, který měl napadený zaměstnanec žalobkyně obsluhovat, a to ve výši 50 335 Kč. Žalobkyni dále vznikly náklady na vypracování tohoto znaleckého posudku ve výši 24 800 Kč Tyto náklady považuje žalobkyně za nutné náklady spojené s uplatněním pohledávky, tím spíše, že žalovaný sám ke konkrétnímu doložení výše škody žalobkyni vyzval. Žalobkyně proto žalovanému zaslala dne 2. 11. 2020 předžalobní výzvu k úhradě částky ve výši 75 135 Kč, skládající se z jistiny (pohledávky) a nákladů spojených s jejím uplatněním, tedy s vypracováním znaleckého posudku. Na to reagoval žalovaný dne 6. 11. 2020, kdy nárok opětovně neuznává a odmítá plnit. Žalovaný zpochybňuje závěry znaleckého posudku a závěry orgánů činných v trestním řízení. Žalobkyně však tyto považuje za prokázané bez pochybností.

3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním doručeným soudu dne 23. 4. 2021, ve kterém uvedl, že nárok žalobce, uplatněný v žalobě, zcela neuznává. Dále žalovaný uvedl, že z obsahu žalobkyní předloženého znaleckého posudku nelze učinit závěr ohledně škody vzniklé žalobkyni, když tato škoda není ničím doložena. Dále žalovaný sdělil, že i okolnosti zranění zaměstnance žalobkyně svědčí o jeho podílu na vzniku zranění. A pokud jde o náhradu škody ve výši 50 335 Kč, dle žalovaného měla žalobkyně možnost tuto škodu odvrátit, pokud vůbec nějaká vznikla a zaměstnanec žalobkyně měl podíl na vzniku svého zranění. Závěrem žalovaný zopakoval, že z předloženého znaleckého posudku nevyplývají skutečnosti, které by tvrzení žalobkyně osvědčovaly a neexistuje právní důvod, pro který by tyto náklady měl hradit žalovaný. Z tohoto důvodu žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a přiznání náhrady nákladů řízení.

4. V podáním učiněném dne 10. 5. 2021 pak žalobkyně uvedla, že je nepochybné, že žalovaný způsobil zaměstnanci žalobkyně zranění, v jehož důsledku utrpěla žalobkyně škodu v podobě ušlého zisku, který nerealizovala, jelikož byl její zaměstnanec v pracovní neschopnosti. Povaha a výše takového ušlého zisku je velmi podrobně a přesvědčivě popsána, vypočtena a podložena v předloženém znaleckém posudku. Výhrady k posudku ze strany žalovaného jsou nekonkrétní a vyjádřené pouze v rovině obecné nespokojenosti s jeho závěry. Dále dle žalobkyně žalovaný neuvedl, o jaké se mělo jednat okolnosti zranění, které žalovaný způsobil zaměstnanci žalobkyně, údajně svědčící o tom, že se tento podílel na vzniku svého zranění. Závěrem žalobkyně sdělila, že s ohledem na to, že žalovaný ke svému tvrzení, že žalobkyně měla možnost vznik škody odvrátit, dále nic neuvedl, nemůže se k němu žalobkyně vyjádřit. V odpovědi na toto podání žalobkyně pak žalovaný ve svém vyjádření ze dne 1. 6. 2021 uvedl, že předmětný znalecký posudek rozhodně nelze považovat za posudek, který by byl validní stran ušlého zisku, kdy jeho podklady rozhodně nemají vypovídající hodnotu stran případného ušlého zisku, což má vyplývat z bodu 2.1. znaleckého posudku. Dle žalovaného žalobkyně nedoložila, jaká ztráta jí vznikla za období pracovní neschopnosti (kdy navíc namítá nesprávnou metodiku použitou při zpracování posudku), když druhá řidička paní [příjmení] v pracovní neschopnosti nebyla a mohla řídit, pouze posádka mohla být doplněna dalším řidičem. Pokud jde o podíl na způsobené škodě, tak tento je dle žalovaného ze strany [jméno] [jméno] minimálně 50 %, neboť se jednalo o vzájemné napadení. Průběh děje předcházejícího vzniku zranění uvedeného zaměstnance žalobkyně je pak osvětlen v trestním spisu Okresního soudu v Kroměříži sp. zn. [spisová značka]. Závěrem žalovaný sdělil, že povinnost k odvrácení škody, je dána přímo zákonem, kdy se jedná o tzv. prevenční povinnost ve smyslu § 2900 a § 2903 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. Žalobkyně poté reagovala podáním ze dne 14. 6. 2021, ve kterém trvá na závěrech jím předloženého znaleckého posudku. Dále se vyjadřuje k argumentaci žalovaného, že paní [příjmení], řidička tvořící stabilní posádku s panem [jméno], byla schopna práci vykonávat a že v rámci předcházení vzniku škod k ní měla žalobkyně přiřadit jiného řidiče, kdy uvádí, že žalobkyně provozuje velice specializovaný druh mezinárodní dopravy zboží, což na ni klade vysoké personální a organizační nároky. Sestavení pracovního rozvrhu posádek jejích kamionů je z organizačního hlediska nesmírně náročná činnost a jakýkoli náhlý výpadek v disponibilitě řidičů je zdrojem vážných komplikací pro její činnost. V projednávaném případě pak nebylo možné výpadek řidiče řešit a vyhnout se tak nerealizovaným zakázkám a tím způsobeným ztrátám, protože žalobkyně neměla k dispozici volného řidiče, kterým by posádku [anonymizováno] doplnila. Dále žalobkyně uvedla, že podle jejích informací se v žádném případě nejednalo o vzájemné napadení, nýbrž o zcela zjevný jednostranný útok ze strany žalovaného na poškozeného pana [jméno]. K tomu žalovaný ve svém vyjádření ze dne 21. 6. 2021 sdělil, že žalobkyně měla možnost nahradit svého zaměstnance jiným a dále, že na vzniku škody se podílel sám poškozený [jméno].

5. Následně žalovaný svým podáním ze dne 8. 12. 2021 doplnil na výzvu soudu svá tvrzení a označil důkazy, kdy uvedl (a navrhl k tomu provedení důkazů), že fyzická potyčka mezi zaměstnancem žalobkyně a jím byla vzájemná a není postaveno najisto, jakým způsobem došlo ke zlomenině páté záprstní kosti pravé ruky zaměstnance žalobkyně, kdy dle žalovaného si zaměstnanec žalobkyně, který byl pod vlivem alkoholu, si mohl úderem pěstí do obličeje žalovaného přivodit zranění sám.

6. Žalobkyně pak svým podáním ze dne 12. 12. 2021 doplnila na výzvu soudu svá tvrzení a označila důkazy, kdy předložila formou tabulky kompletní seznam řidičů, kteří pro ni v rozhodném období pracovali, přičemž u každého z nich uvedla důvod, proč nemohl pana [jméno] [jméno] zastoupit. Dále žalobkyně sdělila, že se zabývá výhradně náhradní leteckou přepravou RFS, z čehož mají vyplývat specifické požadavky na její řidiče, jež následně popsala spolu se způsobem osazování vozidel. Závěrem sdělila, že ji samotnou pan [jméno] o nemožnosti nástupu do práce informoval až dne 19. 7. 2021, tj. den před nástupem do práce. K tvrzení žalovaného o spolupodílení se poškozeného [jméno] [jméno] na vzniku škody navrhla žalobkyně vycházet z trestního spisu s tím, že jeho závěry jsou pro otázku rozsahu odpovědnosti žalovaného zcela dostačující. Následným podáním ze dne 11. 1. 2022 se žalobkyně blíže vyjádřila k doplnění tvrzení a označení důkazů ze strany žalovaného s tím, že žalovaným navržené důkazy jsou nadbytečné, příp. irelevantní.

7. Na jednání dne 17. 2. 2022 bylo rozhodnuto o návrhu žalovaného na provedení výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], kdy tento nebyl soudem z důvodu nadbytečnosti připuštěn, stejně tak nebylo z důvodu nadbytečnosti připuštěno žalovaným navrhované vyžádání lékařských zpráv o ošetření žalovaného ze dne 11. 7. 2019 a rovněž nebylo z důvodu nadbytečnosti a nehospodárnosti připuštěno žalovaným navrhované zpracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví za účelem zjištění možných příčin vzniku zranění pana [jméno] [jméno], a dále za účelem zjištění, zda zranění pana [jméno] [jméno] bylo natolik závažné a omezující, že nebyl schopen vykonávat práci dle pracovní smlouvy a vyžadovalo si pracovní neschopnost (k tomu blíže viz protokol o jednání ze dne 17. 2. 2022). Na jednání pak byl proveden výslech svědka [jméno] [jméno], který jednak popsal, jak přišel ke zlomenině na pravé ruce, kdy mj. sdělil, že incident se stal asi ve čtvrtek či pátek, další den či obden jeli na Slovensku a po týdnu se vrátili, kdy v pondělí byl na policii a od úterý na pracovní neschopnosti. Neschopenku mu napsal MUDr. [příjmení], kdy hned poté volal do práce a další den nastoupil na neschopenku. Dále uvedl, že v den, kdy měl nastoupit na pracovní neschopnost, jim zrovna začínal jeden turnus (tehdy jezdili turnus 14 dní v práci, 12 dní doma), konkrétně tedy ve středu ve 3 ráno měli vyrazit na cestu. Zaměstnavatele o neschopnosti vykonávat práci přitom informoval v pondělí, jak mu byla vystavena neschopenka. Dále uvedl, že nákladní auto ve [anonymizováno] (které měl užívat jako posádka on a paní [příjmení], přičemž vždy ve [anonymizováno] obdržel to samé nákladní vozidlo), jezdilo dál i po dobu jeho pracovní neschopnosti, místo něj tam jezdil pan [jméno] [příjmení], který nejel domů, ale zůstal tam a jízdy, které měl činit svědek, v daném období činil on (pozn. tj. pan [příjmení]). Je si jistý, že to nákladní auto tam nestálo ani minutu. Svědek si je jistý, že v inkriminovaném období 20. - 29. 7. jezdil za ně [jméno] [příjmení], kdy listinu č. l. 56 (pozn. rozpis posádek vozidla [anonymizováno] [číslo]) označil za nepravdivou, neboť v daném období tam neměl být [jméno] [příjmení], nýbrž [jméno] [příjmení] a dále nejezdili 13 dní, ale 14.

8. Následným podáním ze dne 8. 3. 2022 žalovaný navrhl provést výslech svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Žalobkyně pak podáním ze dne 10. 3. 2022 doplnila označení důkazů k prokázání, že v rozhodném období od 20. 7. 2019 do 29. 7. 2019 pan [jméno] [příjmení] nezastupoval pana [jméno] [jméno] při řízení vozidla [anonymizováno] [číslo] s tím, že tento v daném období řídil jiné vozidlo [anonymizováno] 2086.

9. Na jednání dne 28. 4. 2022 byl proveden výslech svědkyně [jméno] [příjmení], která popsala svou práci pro žalobkyni na pozici řidiče spolu s panem [jméno] (od r. 2018 do listopadu 2019), kdy mj. uvedla, že měli napřed jednoho střídače pana [příjmení], pak měli pana [příjmení] (který je střídal cca od května do října 2019 a to on je a oni jeho, přičemž jezdil sám, a to stejné tratě jako oni) a úplně na konci někdy v říjnu či listopadu 2019 pana [příjmení]. Svědkyně dále vypověděla, že v době od 15. 7. 2019 do 21. 7. 2019 byli s panem [jméno] na [země] s rodinou. V neděli se vrátili a v pondělí 22. 7. 2019 byli podávat výpověď na PČR, a to šel pan [jméno] i k lékaři a zjistil, že má zlomenou ruku, kdy 24. 7. 2019 měli nastoupit do práce. Svědkyně sama šla„ marodit“ od 23. 7. 2019 s ústřelem zad. Další den 24. nebo 25. 7. 2019 jí volal pan [příjmení], že ho zaměstnavatel nechal jezdit s autem místo nich, on tam byl už v rámci svého 14denního turnusu a teď i obsluhoval jejich turnus, a to až někdy do začátku srpna, cca 4-5 týdnů. Listinu na č. l. 94 (pozn. plánovaný rozpis turnusů posádky [spisová značka]) svědkyně označila za nepravdivou, neboť kupř. 20. 7. 2019 byli na Slovensku v Demenovských jeskyních a teprve 21. 7. 2019 se vraceli ze Slovenska a 22. 7. 2019 jsme byli na PČR. A pokud se jedná o střídajícího řidiče pana [příjmení], tak uvedené není pravdou. Dle svědkyně jezdili v inkriminované době s vozidlem [příjmení]. Když mluvila s panem [příjmení], tak jí sdělil, že zůstává na uvedeném kamionu [příjmení]. K listinám na č. l. 124 a 125 (pozn. záznam o provozu vozidla) svědkyně uvedla, že uvedené listiny se vystavují pro pojišťovnu, aby hradila škody na vozidle, neboť uvedené vozidlo IVECO se mělo vracet leasingové společnosti a poškození na něm mělo být kompenzováno z pojistky řidiče. Takže fakticky na tomto vozidle IVECO pan [příjmení] žádné jízdy určitě neprováděl. Uvedené vozidlo IVECO svědkyně po dobu výkonu svého zaměstnání nikdy neviděla. Svědkyně k tomu dále uvedla, že každý řidič si psal své výkazy práce, každý den je vypisovali a následně dali panu [příjmení] a on si to pak vypsal ještě sám, aby byli účetně správně a ty, co mu dali oni, si nechal schované v šuplíčku. Svědkyně závěrem trvala na tom, že má směna s panem [jméno] měla začít 24. 7. 2019.

10. Následným podáním ze dne 30. 5. 2022 žalobkyně doplnila označení důkazů k prokázání svého tvrzení, že v rozhodném období od 20. 7. 2019 do 29. 7. 2019 neměla k dispozici volného řidiče, kdy dospěla k závěru, že z listinných důkazů, označených v jeho podání ze dne 10.3. 2022 (a k němu přiložených), ve spojení s listinnými důkazy označenými v tomto podání (a k němu přiloženým), je nesporně prokázáno, že pan [jméno] [příjmení] v rozhodném období nemohl řídit vozidlo [anonymizováno] [číslo], a tedy střídat se na tomto vozidle s panem [jméno] [jméno] a paní [jméno] [příjmení], což má být patrné zejména ze skutečnosti, že v týchž dnech, a to [číslo] až 20.7. 2019, uskutečňoval přepravu s vozidlem [anonymizováno] [číslo] pan [jméno] [příjmení], zatímco pan [jméno] [příjmení] uskutečňoval jinou přepravu s vozidlem [anonymizováno] [rok]. Dále má být prokázáno, že předmětný pracovní turnus posádky vozidla [anonymizováno] [číslo] měl započít dne 20.7. 2019, což má být vedle rozpisu pracovních turnusů patrno i z objednávek přepravy pro vozidlo [anonymizováno] [číslo] a soupisek nákladních listů a záznamů o provozu tohoto vozidla - pan [jméno] [příjmení] uskutečňoval přepravu s tímto vozidlem v rámci svého pracovního turnusu do 20.7. 2019, a tohoto dne jej měla vystřídat posádka [jméno] [jméno], [jméno] [příjmení]. Poté pan [jméno] [příjmení] opět uskutečňoval přepravu s tímto vozidlem ode dne 29.7. 2019 – do tohoto dne vozidlo v provozu nebylo (pan [jméno] [příjmení] prokazatelně v tomto období uskutečňoval přepravu s vozidlem [anonymizováno] [rok]). Zároveň žalobkyně soudu předložila doklad o zaplacení faktury [číslo] ze dne 11.9.2020 za znalecký posudek.

11. Na jednání dne 31. 5. 2022 byl proveden výslech svědka [jméno] [příjmení], který mj. vypověděl, že v létě 2019 jezdil i měsíc v kuse (více je schopen doložit výkazy o provedených jízdách), a to na základě domluvy s panem [příjmení]. Většinou střídal posádku [jméno] a [jméno] [příjmení], a to i v tomto období. Jednalo se o nákladní vozidlo [příjmení] [anonymizováno]. Určitě se nemohlo jednat o vozidlo IVECO, neboť s panem [příjmení] byli domluveni, že nikdy nebude muset jezdit ve vozidle IVECO. K soudem předložené listině na č. l. 122 (pozn. soupiska - předávací protokol CMR dokumentů - [anonymizováno] [rok]) svědek uvedl, že to vypadá, že to je jeho písmo; Jedná se o jím sepsanou listinu. Dle svědka jej pan [příjmení] pravidelně žádal o prodloužení turnusu jízdy. Svědek dále uvedl, že v průběhu uvedeného období se určitě stalo, že některé z vozidel stálo z toho důvodu, že nebyli lidi, povětšinou asi odešli. Svědek rovněž uvedl, že zde existoval systém střídání posádek, kdy on střídal většinou [jméno] s [jméno] (kteří jezdili nákladním vozidlem [příjmení]) nebo [jméno] [příjmení] (resp. víc řidičů). Koho střídal pan [příjmení] svědek neví. Podle svědka si pan [příjmení] psal do výkazů, co chtěl, vedl tak dvojí účetnictví. Dělal to i ohledně výplaty, kdy psal jinou než skutečnou dobu jízd. K soudu předloženým listinám na č. l. 124 a 125 (pozn. záznamy o provozu vozidla [anonymizováno] [rok]) svědek uvedl, že tyto byly psány jeho písmem, ale v roce 2019 už vozidlo IVECO žalobkyně neměla, ani značka nesedí, byla tam i ztráta značky, kvůli které se musela měnit SPZ. Určitě má v paměti, že [registrační značka] byla tou značkou, která se ztratila a musela se měnit. K předložené listině na č. l. 126 (pozn. předávací protokol - tahač [anonymizováno] [číslo]) svědek uvedl, že takové předávací protokoly se používaly, ale není zde razítko, takže si to mohl kdokoliv napsat. K předložené listině ze dne 10. 8. 2019 (na č. l. 160) svědek sdělil, že se jedná o CMR, které chodila panu [příjmení] na e-mail od [anonymizováno], nemusela být fyzicky přítomna u řidiče.

12. Následným podáním ze dne 21. 6. 2022 žalovaný předložil 5 ks fotografií opatřených daty, jež mají prokázat, že posádka [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení] nemohli nastoupit na turnus dne 20. 7. 2019, jak uvádí žalobkyně, s tím, že dne 21. 7. 2019 se oba vraceli ze Slovenska a dne 22. 7. 2019 byl p. [jméno] na Policii ČR [obec], kdy téhož dne navštívil nemocnici, přičemž dne 23. 7. 2019 mu byla vystavena pracovní neschopnost a on tuto skutečnost oznámil zaměstnavateli - žalobkyni. Žalovaný tak namítá nedostatek pasivní věcné legitimace v tomto řízení.

13. Soud provedl důkaz přílohovým spisem Okresního soudu v Kroměříži, sp. zn. [spisová značka], resp. trestního spisu č. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo].

14. Po provedeném dokazování a zjištění skutkového stavu soud věc posoudil po právní stránce následovně.

15. S ohledem na tvrzený termín vzniku škody žalobkyni (období od 20. 7. 2019 do 29. 7. 2019) soud při právním hodnocení dospěl k názoru, že je třeba projednávanou věc posuzovat podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“).

16. Podle § 2894 odst. 1 o. z. (p) ovinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

17. Podle § 2900 o. z. (v ) yžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.

18. Podle § 2903 odst. 1 o. z. (n) ezakročí-li ten, komu újma hrozí, k jejímu odvrácení způsobem přiměřeným okolnostem, nese ze svého, čemu mohl zabránit.

19. Podle § 2952 o. z. (h) radí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

20. Na základě provedeného dokazování při hodnocení všech důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.

21. Žalobkyně se v projednávané věci domáhá: a) zaplacení částky ve výši 50 335 Kč z titulu jí ušlého zisku, který nerealizovala, jelikož byl její zaměstnanec (p. [jméno] [jméno]) v pracovní neschopnosti zapříčiněné žalovaným (který měl způsobit zranění uvedenému zaměstnanci); b) zaplacení částky ve výši 24 800 Kč jakožto nákladů spojených s uplatněním pohledávky (konkr. částky uhrazené žalobkyní na náklady znaleckého posudku [číslo] ze dne 31. 7. 2020).

22. Žalovaný naopak staví svoji obranu především na následujícím: 1) z obsahu žalobkyní předloženého znaleckého posudku nelze učinit závěr ohledně škody vzniklé žalobkyni, když tato škoda není ničím doložena; 2) okolnosti zranění zaměstnance žalobkyně svědčí o jeho podílu na vzniku zranění; 3) žalobkyně měla možnost škodu odvrátit, pokud vůbec nějaká vznikla; 4) nedostatek pasivní věcné legitimace žalovaného v tomto řízení s ohledem na tu skutečnost, že se posádka [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení] v inkriminovaný čas bezdůvodně nedostavili do zaměstnání v důsledku svého pobytu na Slovensku.

23. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný dne 11. 7. 2019 fyzicky napadl zaměstnance žalobkyně - pana [jméno] [jméno], čímž spáchal přečin výtržnictví a ublížení na zdraví, kdy způsobil zmíněnému zaměstnanci žalobkyně zranění (zlomeninu 5. záprstní kosti pravé ruky), jehož důsledkem byla pracovní neschopnost tohoto zaměstnance. Soud přitom vycházel z listin nacházejících se v přílohovém spisu Okresního soudu v Kroměříži, sp. zn. [spisová značka], resp. trestního spisu č. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo], zejména pak z úředního záznamu o podaném vysvětlení [jméno] [jméno] ze dne 22. 7. 2019, [jméno] [příjmení] ze dne 5. 8. 2019 a [jméno] [příjmení] ze dne 16. 8. 2019, z lékařské zprávy MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 22. 7. 2019 a lékařské zprávy MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 3. 9. 2019, z protokolu o výslechu osoby podezřelé - [celé jméno žalovaného] ze dne 9. 12. 2019, ze zprávy o výsledku zkráceného přípravného řízení a z trestního příkazu Okresního soudu v Kroměříži, č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. V řízení přitom přes poučení soudu dle § 118a odst. 3 o. s. ř. nebyly zjištěny, resp. žalovaným prokázány, skutečnosti svědčící tvrzení žalovaného o okolnostech zranění zaměstnance žalobkyně [jméno] [jméno] svědčících o jeho podílu na vzniku zranění (tj. že se na vzniku škody podílel sám zaměstnanec).

24. Jako zásadní pro posouzení, zda žalobkyni vzniklo vůči žalovanému právo na úhradu náhrady škody z titulu ušlého zisku a nákladů spojených s uplatněním této pohledávky, pak soud považuje následující zjištění.

25. V prvé řadě žalobkyně přes poučení soudu dle § 118a odst. 3 o. s. ř. neprokázala své tvrzení, že v inkriminovaném období od 20. 7. 2019 do 29. 7. 2019 neměla volného řidiče a nebyla schopna sehnat za [jméno] [jméno] náhradu. Žalobkyně sice soudu předložila tabulku s kompletním seznamem řidičů, kteří pro ni v rozhodném období pracovali, s uvedením důvodu, proč ten který řidič nemohl [jméno] [jméno] zastoupit, leč uvedená tabulka představuje tvrzení žalobkyně, nikoliv však důkaz k prokázání předmětného tvrzení. Podle svědectví svědka [jméno] [jméno] předmětné nákladní auto ve [anonymizováno], které měl užívat jako posádka on a paní [příjmení], jezdilo dál i po dobu jeho pracovní neschopnosti, místo něj tam jezdil pan [jméno] [příjmení], kdy svědek si je jistý, že to nákladní auto tam nestálo ani minutu, nýbrž v inkriminovaném období 20. - 29. 7. za ně jezdil [jméno] [příjmení]. Listinu předloženou žalobkyní, tj. rozpis posádek vozidla [anonymizováno] [číslo] na č. l. 56, označil za nepravdivou, neboť v daném období tam neměl být [jméno] [příjmení], nýbrž [jméno] [příjmení] a dále nejezdili 13 dní, ale 14. Obdobně vypověděla při své výpovědi rovněž svědkyně [jméno] [příjmení], podle níž měli jako střídače pana [příjmení], který je střídal cca od května do října 2019, přičemž jezdil sám, a to stejné tratě jako oni a až úplně na konci někdy v říjnu či listopadu 2019 pana [příjmení]. Navíc jí měl volat dne 24. nebo 25. 7. 2019 pan [příjmení], že ho zaměstnavatel nechal jezdit s autem místo nich, on tam byl už v rámci svého 14denního turnusu a teď i obsluhoval jejich turnus, a to až někdy do začátku srpna, cca 4-5 týdnů. Listinu předloženou žalobkyní, tj. plánovaný rozpis turnusů posádky [spisová značka] na č. l. 94 označila za nepravdivou, neboť kupř. 20. 7. 2019 byli na Slovensku v Demenovských jeskyních a teprve 21. 7. 2019 se vraceli ze Slovenska a 22. 7. 2019 byli na Policii ČR. A svědek [jméno] [příjmení] v souvislosti s tím vypověděl, že v létě 2019 jezdil i měsíc v kuse, a to na základě domluvy s panem [příjmení], přičemž většinou střídal posádku [jméno] a [jméno] [příjmení]. Svědek navíc vypověděl, že v průběhu uvedeného období se určitě stalo, že některé z vozidel stálo z toho důvodu, že nebyli lidi. Výše zmínění svědkové se rovněž shodli na tom, že některé z žalobkyní předložených listin neodpovídají skutečnosti, kdy svědkyně [jméno] [příjmení] k tomu dodala, že každý řidič si psal své výkazy práce, každý den je vypisovali a následně dali panu [příjmení] a on si to pak vypsal ještě sám, aby byli účetně správně a ty, co mu dali oni, si nechal schované v šuplíčku. A svědek [jméno] [příjmení] k tomu obdobně dodal, že pan [příjmení] si psal do výkazů, co chtěl, vedl tak dvojí účetnictví. Dělal to i ohledně výplaty, kdy psal jinou než skutečnou dobu jízd.

26. Rovněž tak zde panují neshody ohledně inkriminovaného období, v němž měl [jméno] [jméno] (spolu s [jméno] [příjmení]) provádět řízení nákladního vozidla pro žalobkyni. Podle žalobkyně se jedná o období od 20. 7. 2019 do 1. 8. 2019 (viz č. l. 94, resp. č. l. 56), kdy žalovaným je pouze období od 20. 7. 2019 do 29. 7. 2019, naopak podle svědka [jméno] [jméno] tento sdělil, že incident se stal asi ve čtvrtek či pátek, další den či obden jeli na Slovensko a po týdnu se vrátili, kdy v pondělí byl na policii a od úterý na pracovní neschopnosti. Dále uvedl, že v den, kdy měl nastoupit na pracovní neschopnost, jim zrovna začínal jeden turnus, konkrétně tedy ve středu (pozn. tedy 24. 7. 2019) ve 3 ráno měli vyrazit na cestu. Svědkyně [jméno] [příjmení] k tomu shodně uvedla, že 24. 7. 2019 měli nastoupit do práce, kdy v době od 15. 7. 2019 do 21. 7. 2019 byli s panem [jméno] na Slovensku s rodinou, v neděli se vrátili a v pondělí 22. 7. 2019 byli podávat výpověď na Policii ČR, a to šel pan [jméno] i k lékaři a zjistil, že má zlomenou ruku. Tomu ostatně odpovídají i listiny založené v přílohovém spisu Okresního soudu v Kroměříži, sp. zn. [spisová značka], resp. trestního spisu č. [anonymizováno] [číslo] 2019 [číslo], konkrétně úřední záznam o podaném vysvětlení [jméno] [jméno] ze dne 22. 7. 2019 a lékařská zpráva MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 22. 7. 2019 ohledně pacienta [jméno] [jméno], a podpůrně i žalovaným předložené fotografie z 19. a 20. 7. 2019.

27. Soud s ohledem k výše uvedenému konstatuje, že žalobkyně nesplnila svou prevenční povinnost předvídanou citovanými ustanoveními § 2900 o. z. a § 2903 odst. 1 o. z., v důsledku čehož nebylo možné její žalobě vyhovět.

28. Soud k tomu dodává, že další skutečností svědčící v neprospěch žalobkyně je ten fakt, že v žalovaném období byla na neschopence rovněž druhá z posádky, tedy [jméno] [příjmení]. Uvedené vyplývá nejenom z její svědecké výpovědi, že ona sama šla„ marodit“ od 23. 7. 2019 s ústřelem zad, ale též z slitin předložených žalobkyní (k tomu viz listina na č. l. 62 - 0009 [příjmení] [příjmení], červenec 2019, nemoc; listina na č. l. 73 - 0009 [příjmení] [příjmení], [číslo] 29.7.2019, DPN - nemoc). Pokud by soud vycházel z tvrzení žalobkyně o komplikovanosti sestavení pracovního rozvrhu posádek kamionů a nemožnosti doplnit posádku Herman-Opelíková o volného řidiče z důvodu, že takového volného řidiče žalobkyně neměla k dispozici, nutně by dospěl k závěru, že i z důvodu nemoci [jméno] [příjmení], tj. druhé z posádky [spisová značka], v inkriminovaném období nebylo možné nákladní vozidlo žalobkyně provozovat.

29. V souladu se závěry učiněnými v předchozích odstavcích rozsudku lze uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že jí v důsledku pracovní neschopnosti jejího zaměstnance [jméno] [jméno] v důsledku jeho zranění způsobeného žalovaným vznikla škoda - ušlý zisk, který nerealizovala, žaloba proto byla v plném rozsahu, tj. včetně nákladů spojenými s uplatněním pohledávky spočívajících v žalobkyní uhrazeném znaleckém posudku, zamítnuta (výrok ad I. tohoto rozsudku).

30. S ohledem k uvedenému se soud již nezabýval tvrzeními žalovaného proti obsahu žalobkyní předloženého znaleckého posudku [číslo] ze dne 31. 7. 2020, jímž žalobkyně dokládá výši jí vzniklé škody.

31. Výrok o tom, že žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení, má oporu v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Úspěšnému žalovanému soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení, která sestávala z odměny advokáta podle § 7.5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 12 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, 5 písemných vyjádření a účast na jednání dne 14. 10. 2021, 2. 12. 2021, 17. 2. 2022, 28. 4. 2022, 31. 5. 2022 a 28. 2. 2023) počítané z tarifní hodnoty 50 335 Kč, tj. 12 x 3 140 Kč, 12 x RP po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a dále 21 % DPH dle předloženého osvědčení o registraci plátce DPH, tedy celkem 49 948,80 Kč (výrok ad II. tohoto rozsudku).

32. Výrok o tom, že žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku, má oporu v § 160 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. A výrok o tom, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady řízení k rukám advokáta, má pak oporu v § 149 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.

33. Podle § 139 odst. 1 o. s. ř. mají svědci a fyzické osoby uvedené v § 126a právo na náhradu hotových výdajů a ušlého výdělku (svědečné). Toto právo zaniká, není-li uplatněno do tří dnů od výslechu nebo ode dne, kdy bylo svědku oznámeno, že k výslechu nedojde. O tom musí soud svědka a fyzické osoby uvedené v § 126a poučit. A podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

34. V řízení pak bylo soudem přiznáno svědečné svědku [jméno] [jméno] ve výši 2 598,70 Kč. S ohledem na skutečnost, že soud v tomto rozsudku přiznal úspěšnému žalovanému plnou náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni, stanovil soud žalobkyni povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Kroměříži v předchozím odstavci určené svědečné (výrok ad III. tohoto rozsudku). Lhůta k plnění pak byla stanovena analogicky s odkazem na § 160 odst. 1 o. s. ř.