18 C 85/2022

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Janou Ivánkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 91 337,21 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) částku ve výši 55 000,33 Kč s úrokem ve výši 18,90 % ročně z částky 55 000,33 Kč od 1. 11. 2021 do zaplacení se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 55 000,33 Kč od 1. 11. 2021 do zaplacení, b) částku ve výši 36 336,88 Kč s úrokem ve výši 19,90 % z částky 35 512,44 Kč za období od 15. 10. 2021 do 14. 11. 2021 ve výši 600,21 Kč s úrokem ve výši 19,90 % ročně z částky 36 336,88 Kč od 15. 11. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 35 512,44 Kč od 15. 10. 2021 do 14. 11. 2021 ve výši 271,45 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 36 336,88 Kč od 15. 11. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se zamítá, pokud jde o: -) úrok z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 55 000,33 Kč od 1. 11. 2021 do zaplacení, -) úrok z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 35 512,44 Kč od 15. 10. 2021 do 14. 11. 2021 ve výši 15,08 Kč -) úrok z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 36 336,88 Kč od 15. 11. 2021 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 23 007,40 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne [datum] se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 55 000,33 Kč s příslušenstvím (úrokem a úrokem z prodlení) a částky 36 336,88 Kč s příslušenstvím (úrokem a úrokem z prodlení).

2. Žalobkyně v žalobě uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 16. 3. 2018 Smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru, na základě které se žalovanému zavázala na jeho běžný účet zřízený na základě Rámcové smlouvy o poskytování platebních služeb ze dne 25. 2. 2015 poskytnout kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 25 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný nereagoval na výzvu k úhradě dlužné částky ze dne 18. 2. 2019, byla smlouva ukončena k 16. 3. 2019. K 31. 10. 2021 evidovala žalobkyně za žalovaným celkový dluh ve výši 55 000,33 Kč. Žalovaný na tuto částku ničeho neuhradil ani poté, co mu byla odeslána výzva k plnění ze dne 23. 4. 2019. Kromě dlužné částky 55 000,33 Kč požaduje žalobkyně zaplacení úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 55 000,33 Kč za období od 1. 11. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z téže částky za stejné období.

3. Dále žalobkyně uvedla, že s žalovaným dne 13. 4. 2018 uzavřela Smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru a o vydání kreditní karty, na základě které se žalovanému zavázala zřídit a vést úvěrový účet a poskytnout úvěr s úvěrovým limitem ve výši 15 000 Kč. Vzhledem k tomu, že došlo k přečerpání úvěrového limitu, které se prohlubovalo a nedocházelo k žádným úhradám ze strany žalovaného, žalobkyně vypověděla smlouvu ke dni 19. 12. 2018. Ke dni 15. 11. 2021 evidovala za žalovaným dluh ve výši 36 336,88 Kč. Žalovaný na tuto částku ničeho neuhradil, ačkoli byl upomínán výzvou k plnění ze dne 23. 4. 2019. Kromě dlužné částky ve výši 36 336,88 Kč požaduje žalobkyně úrok ve výši 19,90 % z částky 35 512,44 Kč za období od 15. 10. 2021 do 14. 11. 2021 ve výši 600,21 Kč, úrok ve výši 19,90 % ročně z částky 36 336,88 Kč od 15. 11. 2021 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 35 512,44 Kč od 15. 10. 2021 do 14. 11. 2021 ve výši 271,45 Kč a úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 36 336,88 Kč od 15. 11. 2021 do zaplacení.

4. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením obou smluv náležitě posoudila úvěruschopnost žalovaného, když posoudila jeho příjmy a výdaje v přehledu pohybů na běžném účtu, který měl u ní žalovaný zřízený, dále zjišťovala, zda má žalovaný další úvěry a jiné závazky a v jaké výši. Vycházela přitom jednak z informací poskytnutých žalovaným, jednak z databáze BRKI.

5. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] vyslovil Obvodní soud pro Prahu 1 místní nepříslušnost a postoupil věc Okresnímu soudu v Kroměříži.

6. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, žaloba s výzvou k vyjádření byla žalovanému zaslána do vlastních rukou na adresu trvalého pobytu dle centrální evidence obyvatel, neboť žalovaný si neurčil jinou doručovací adresu ani nemá zřízenu datovou schránku. Jelikož adresát nebyl na adrese zastižen, byla zásilka uložena na poště a žalovanému byla zanechána výzva, aby si zásilku do deseti dnů od uložení vyzvedl. Žalovaný tak neučinil a zásilka se tak považuje za doručenou fikcí dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).

7. Spolu se žalobou byla žalovanému rovněž zaslána výzva, aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů podle § 115a o. s. ř. Soud žalovaného poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě, žalovaný se nevyjádřil, soud tedy předpokládal jeho souhlas, a rozhodl bez nařízení jednání. <i>8. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>9. Podle ust. § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.</i> <i>10. Podle ust. § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.</i> 11. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

12. Skutková zjištění a právní závěr: Účastníci uzavřeli dne 16. 3. 2018 Smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru (viz č. l. 24, obchodní podmínky č. l. 27), na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr na jeho běžný účet č. [bankovní účet], který byl žalovanému zřízen na základě Rámcové smlouvy o poskytování platebních služeb ze dne 25. 2. 2015 (viz č. l. 31, podmínky č. l. 32). Součástí smlouvy byly obchodní podmínky, ceník a sazebník (č. l. 42, 46). Smlouvou byl sjednán úvěrový rámec ve výši 25 000 Kč a úrok ve výši 18,90 % ročně. Z přehledu pohybu na účtu a přehledu zůstatku (č. l. 49-74) vyplývá, že žalovaný nesplácel úvěr řádně dle smluvních podmínek, proto mu byla dne 18. 2. 2019 zaslána výpověď smlouvy o kontokorentním úvěru (č. l. 47) podle čl. IX odst. 1 obchodních podmínek, a to na adresu trvalého pobytu žalovaného, která byla dle smlouvy zároveň adresou korespondenční. Zásilka se přesto žalobkyni vrátila nedoručená (č. l. 48), dle uvedeného článku IX obchodních podmínek však pro účinnost výpovědi postačuje její předání k přepravě. Smlouva byla ukončena k 16. 3. 2019. Výzvou ze dne 23. 4. 2019 (č. l. 75) byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, na tuto však ničeho neuhradil. Z přehledu zůstatků vyplývá, že ke dni 31. 10. 2021 činil dlužný zůstatek na účtu 55 000,33 Kč.

13. Dále účastníci uzavřeli dne 13. 4. 2018 Smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru a o vydání kreditní karty (návrh smlouvy č. l. 77, přijetí smlouvy č. l. 81), jejíž součástí byly obchodní podmínky, ceník a sazebník (č. l. 82-92). Smlouvou byl sjednán úvěrový rámec 15 000 Kč a úrok ve výši 19,90 % ročně. Jelikož žalovaný neplnil své povinnosti ze smlouvy, když na účtu docházelo k přečerpání úvěrového rámce (viz výpis z účtu č. l. 93-97), přistoupila žalobkyně k výpovědi smlouvy dle čl. X obchodních podmínek, která byla žalovanému zaslána dne 15. 10. 2018 (č. l. 98). Zásilka se sice vrátila žalobkyni jako nedoručená (č. l. 99), to však nemá dle obchodních podmínek vliv na její účinnost. Výzvou ze dne 23. 4. 2019 (č. l. 75) byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, na tuto však ničeho neuhradil. Z přehledu pohybů na účtu a přehledu zůstatků (č. l. 100-110) vyplývá, že ke dni 15. 10. 2021 činila dlužná částka 35 512,44 Kč a ke dni 15. 11. 2021 36 336,88 Kč.

14. Soud vzal dále za prokázané, že žalobkyně před uzavřením obou smluv řádně ověřila schopnost žalovaného úvěr splácet ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přičemž vycházela jednak z informací poskytnutých přímo žalovaným (č. l. 111), z přehledu pohybů na běžném účtu žalovaného (č. l. 113-153, [číslo]), z přehledu příjmů (č. l. 154, 202) a výpisu z databáze BRKI (č. l. 155, 203). Soud shledal, že takto zjištěné informace byly pro žalobkyni dostačující k závěru o tom, že žalovaný je schopen v obou případech úvěr splácet, a že tedy byly splněny podmínky § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně žalovanému v obou případech poskytla úvěr až poté, co si výše uvedeným způsobem ověřila, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

15. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem soud proto dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť mezi účastníky byly platně sjednány obě výše uvedené smlouvy, na základě kterých žalovaný čerpal úvěr formou kontokorentu na běžném účtu, resp. prostřednictvím kreditní karty, avšak vzhledem k tomu, že úvěry nesplácel řádně dle smluvních podmínek, přistoupila žalobkyně v obou případech k výpovědi smlouvy. Výše dlužné částky byla ověřena z přehledů zůstatků a žalobkyně prokázala, že jí žalovaný dluží obě uvedené částky. Nárok na úrok vyplývá z ustanovení občanského zákoníku i ze smluvních ujednání, přičemž výše úroku byla v obou případech výslovně sjednána smlouvou. Soud tedy pro obě pohledávky žalobě vyhověl co do jistiny i úroku.

16. Jelikož se žalovaný v obou případech ocitl v prodlení s placením dlužné částky, vznikl žalobkyni rovněž nárok na úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, přičemž výše úroku je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 9 % ročně, avšak výše úroku z prodlení dle výše uvedených předpisů činila pro dané kalendářní pololetí, ve kterém došlo k prodlení s platbou dlužných částek v žalované výši, 8,5 % ročně, proto bylo žalobě vyhověno, pokud jde o úrok z prodlení ve výši 8,5%, a ve zbývající části (úrok z prodlení ve výši 0,5 %) byla žaloba zamítnuta.

17. V případě smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru a vydání kreditní karty byl úrok i úrok z prodlení přiznán z dlužné částky odpovídající přehledu zůstatků na účtu ke dni 15. 10. 2021 a 15. 11. 2021, přičemž za období 15. 10. 2021 14. 11. 2021 byl kapitalizován.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná (resp. byla neúspěšná pouze v zanedbatelné části příslušenství), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23 007,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 567 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 91 337,21 Kč sestávající z částky 4 780 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t., 3x paušální náhrada výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 240 Kč ve výši 3 200,40 Kč.

19. Povinnost žalovaného uhradit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř.

20. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. (část věty před středníkem), neboť soud neshledal důvody pro určení delší lhůty.