18 C 92/2022

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Peřinou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 31 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 24 500,06 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 107,01 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 003,90 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 24 500,06 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 19,53 % ročně z částky 24 500,06 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 999,94 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně částku 3 027 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobním návrhem podaným u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 18. 11. 2020 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 31 500 Kč s příslušenstvím tak, jak je zachyceno v návrhu.

2. Dle tvrzení žalobkyně mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným došlo dne 30. 11. 2017 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 5 000 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 19,53 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 750 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 24. 1. 2019. Žalovaný však neuhradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Ke dni podání žaloby po započítání částečné úhrady ze strany žalovaného však žalovaný nadále dluží žalobkyni na jistině částku 24 500,06 Kč a na poplatcích částku 6 999,94 Kč, spolu s příslušenstvím.

3. Součástí návrhu jsou listinné důkazy blíže ve spisu.

4. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jež nabyl právní moci dne 9. 3. 2022, vyslovil předmětný soud svou místní nepříslušnost a postoupil věc zdejšímu soudu.

5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nevyjádřil. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalovaného předpokládal, že nemá žádné námitky. Soudem bylo nařízeno vyhlášení rozsudku na den 16. 6. 2022. Žalovaný se k žalobnímu návrhu nevyjádřil.

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

7. Podle § 3028 odst. 1 zákona 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

10. Podle § 2397 o. z. úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

11. Podle § 2398 odst. 1 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle odst. 2 váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

12. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle odst. 2 úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

13. Podle § 2400 o. z. mají-li být peněžní prostředky použity podle smlouvy pouze na určitý účel a úvěrovaný je použije na jiný účel, může úvěrující od smlouvy odstoupit a požadovat, aby úvěrovaný bez zbytečného odkladu vrátil, co od něho získal, i s úroky. To platí i tehdy, je-li použití peněz k smluvenému účelu nemožné.

14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

16. Na základě provedeného dokazování při hodnocení všech důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům:

17. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni a postoupení žalované oznámeno dopisem. Tímto je založena aktivní legitimace žalobkyně v řízení.

18. Soud má za prokázané, že dne 30. 11. 2017 uzavřel právní předchůdce žalobkyně s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 25 000 Kč a zaplatit poplatky. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 750 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 24. 1. 2019. Ke dni podání žaloby po započítání částečné úhrady ze strany žalovaného však žalovaný nadále dluží žalobkyni na jistině částku 24 500,06 Kč a na poplatcích částku 6 999,94 Kč, spolu s příslušenstvím.

19. Na základě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně (původním věřitelem) a žalovaným (dlužníkem), byla platně uzavřena výše zmíněná smlouva o spotřebitelském úvěru, a to v části týkající se jistiny, pevně sjednaného úroku, administrativního poplatku ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení občanského zákoníku. V daném případě se jedná o reálný kontrakt, když finanční částka byla žalované právním předchůdcem předána vždy v den podpisu smlouvy o zápůjčce, což žalovaný jako dlužník stvrdil svým vlastnoručním podpisem na smlouvě. Žalovaný v průběhu řízení neprokázal, že by mu finanční částka nebyla vyplacena v den podpisu smlouvy či že by na dlužnou částku zaplatil více, než uvedla žalobkyně v podané žalobě. Za tohoto stavu soud v části jistiny ve výši 24 500,06 Kč spolu s příslušenstvím žalobě vyhověl (výrok ad I. tohoto rozsudku).

20. K části žaloby o zaplacení poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč soud uvádí, že sjednání dalšího poplatku soud shledává za ujednání jak v rozporu s dobrými mravy, tak v rozporu se zákonem na ochranu spotřebitele. Žalovaný si půjčil částku ve výši 25 000 Kč, kdy byl povinen vrátit tuto částku spolu s příslušenstvím, tedy i úroky. Vedle toho měla žalovaný povinnost svému věřiteli zaplatit částku představující odměny za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč, dále za hotovostní inkaso splátek ve výši odpovídající cca 40 % jistiny (v daném případě 10 000 Kč). Zápůjčky/úvěry z tzv. nebankovního sektoru využívají lidé, kteří ve většině případů nejsou schopni pro svojí tíživou sociální situaci získat peněžní prostředky formou úvěru od banky. Mnohdy tito lidé nemají ani vlastní účty právě z důvodu nedostatku finančních prostředků. Splácení zápůjčky/úvěru právě hotovostní formou je pro ně přijatelnější a tuto formu splácení nebankovní sektor právě hojně využívá. V těchto případech také lidé získávají finanční částku (půjčku) bezprostředně po uzavření samotné smlouvy, nikoliv s prodlením určité doby, tak jako u bankovního sektoru. Věřitel de facto ani nenabízí jinou možnost splácení půjčky než právě formou hotovostní. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem soud proto dospěl k závěru, že ujednání o odměně za hotovostní inkaso splátek je v rozporu s dobrými mravy. Za tohoto stavu soud proto žalobu v části představující poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 999,94 Kč zamítl pro rozpor s dobrými mravy, pro absolutní neplatnost takového ujednání (výrok ad II. tohoto rozsudku).

21. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je pak odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla úspěšná v části nároku na jistinu a úrok. Neúspěšná toliko v části příslušenství představující poplatek za hotovostní inkaso splátek, proto soud přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení skládající se ze soudního poplatku ve výši za žalobní návrh ve výši 1 575 Kč, odměny advokáta dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 1 úkon právní služby částka 300 Kč a za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba a kvalifikovaná výzva) 3 x částka 300 Kč, tj. 900 Kč, 3 x RP po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. 300 Kč a dále 21 % DPH dle předloženého osvědčení o registraci plátce DPH, tedy celkem 3 027 Kč (výrok ad III. tohoto rozsudku).

22. Výrok o tom, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku, má oporu v § 160 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.

23. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení k rukám advokáta, má pak oporu v § 149 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.

24. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění.