19 C 115/2022

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Olgou Vymazalovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 20 784 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 000 Kč.

II. Žaloba se pro částku 2 900 Kč, společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 900 Kč od 25. 7. 2021 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a částku 4 884 Kč, částečně zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 693 Kč, k rukám právní zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokátky se sídlem v [obec], [ulice a číslo].

IV. Žalovaná je povinna splnit povinnost uvedenou ve výroku I. a povinnost uvedenou ve výroku III. v pravidelných měsíčních splátkách počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku vždy do 20. dne v měsíci pod ztrátou výhody splátek, s tím, že výše každé splátky až do úplného zaplacení činí 2 000 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky 20 784 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela prostřednictvím webových stránek [webová adresa] dne 24. 6. 2021 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalované prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaná po přečtení nabídky na uzavření smlouvy vyplnila formulář – Žádost o poskytnutí půjčky, uvedla své osobní údaje a vyplnila kolonku, že si přečetla Všeobecné obchodní podmínky. Dle zaslaného skenu dokladu totožnosti a ověření bezhotovostní platbou z účtu žalované ověřila žalobkyně totožnost žalované. Dále byl žalované na její telefonní číslo zaslán [příjmení] kód, jehož zadáním do smlouvy došlo k podpisu smlouvy. Žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalované a požadovanou částku zaslala žalobkyně žalované na její bankovní účet a žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni zápůjčku 12 000 Kč spolu s poplatkem ve výši 3 900 Kč, a to do 24. 7. 2021. Žalovaná poskytnutou částku řádně a včas nehradila. Dle sdělení žalobkyně neuhradila žalovaná na předmětnou smlouvu ničeho. Žalobkyně požaduje uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 18 400 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 12 000 Kč, z dlužné částky poplatku ve výši 3 900 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, dále úrok z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15 900 Kč od 25. 7. 2021 do zaplacení a dále požaduje smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné jistiny 12 000 Kč od 25. 7. 2021 do 5. 9. 2022 v celkové výši 4 884 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na základě zaslané předžalobní výzvy.

2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že uzavřela elektronickou formou smlouvu o úvěru, kdy provedla jen potvrzení formou [příjmení] kódu, který obdržela od žalobkyně a dále uhradila platbu 1 Kč ze svého bankovního účtu. Ze strany žalobkyně nebyla posouzena její úvěruschopnost, nebyly po ní požadovány žádné doklady. Žalovaná si není jistá, zda jí byla vůbec zaslána předmětná smlouva a obchodní podmínky. Žalovaná žádá o zamítnutí smluvních pokut a nepřiznání žalobkyni nákladů řízení, dále s ohledem na svoji špatnou finanční situaci úhradu dlužné částky formou splátek. U jednání soudu žalobkyně doplnila, že se zprostředkovatelkou úvěru hovořila pouze telefonicky, kdy jí bylo sděleno, že ve vztahu ke svým výdajům může říct prakticky jakoukoliv částku, úvěr jí bude poskytnut. Nebrání se úhradě jistiny, neboť částku si půjčila a ničeho neuhradila. Nesouhlasí však s úhradou příslušenství, když nebyla řádně prověřena její úvěruschopnost.

3. Žalobkyně v doplnění uvedla, že souhlasí se splátkovým kalendářem v minimální výši 4 000 Kč. Dále uvedla, že žalovaná uzavřela smlouvu přes webové stránky, došlo k řádnému ověření úvěruschopnosti a identity žalované (sken občanského průkazu žalované). Po uzavření smlouvy spolu s podpisem všeobecných obchodních podmínek byly žalované odeslány požadované finanční prostředky. Smlouva byla podepsána elektronicky formou [příjmení] kódu, který je tzv. prostým elektronickým podpisem. O podpisu byla žalovaná informována SMS zprávou a emailem. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaná má smlouvu o úvěru k dispozici na svém klientském profilu na stránkách žalobkyně a k žádosti žalované ze dne 26. 5. 2022 jí byla emailem odeslána. Žaloba byla podána až dne 7. 9. 2022. Úvěruschopnost žalované prověřila žalobkyně dotazem na zaměstnavatele žalované, pracovní pozici, druh smlouvy, výši příjmu, dotazem na rodinný stav a druh bydlení. Ve vztahu k výdajům žalované, tyto k dispozici neměla, vycházela žalobkyně z výše částky odpovídající částce nezabavitelného minima, která ke dni žádosti o úvěr činila 7 873 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že nahlédla do centrální evidence exekucí.

4. V předmětné věci soud po provedeném dokazování zjistil následující skutkový stav: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru zjistil, že žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 24. 6. 2021 elektronicky smlouvu o úvěru, jejíž součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky a sazebník. Žalobkyně se tak zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 3 900 Kč do 24. 7. 2021. Peněžní prostředky byly žalované zaslány na účet č. [bankovní účet] do dvou dnů ode dne účinnosti smlouvy. Celková částka tak činila 15 900 Kč, RPSN pak 2969 %. Pro případ prodlení byla ve smlouvě mezi žalobkyní a žalovanou ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Dále byly ve smlouvě pro případ prodlení ujednány náklady za písemnou výzvu k úhradě ve výši 500 Kč za každou tuto výzvu. Z upomínky ze dne 31. 7. 2021, 7. 8. 2021, 14. 8. 2021, 23. 8. 2021 a 7. 9. 2021 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky, přičemž v poslední výzvě ji upozornila na možnost vymáhání soudní cestou. Z dopisu ze dne 27. 7. 2022 včetně podacího lístku soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně zaslal žalované předžalobní výzvu s vyčíslením aktuálního dluhu. K prověření úvěruschopnosti žalované doložila žalobkyně pouze kopie výplatních pásek žalované za období měsíců [číslo] a [číslo].

5. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

7. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Zjištěny skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. V předmětné věci se soud nejprve zabýval otázkou, zda mezi žalobkyní a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Žalovaná v daném právním jednání představující uzavírání smlouvy o úvěru vystupovala jako spotřebitel, z tohoto důvodu se takové právní jednání posuzuje i dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při takovém posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem, nicméně nemůže spoléhat pouze na jeho tvrzení. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda bude spotřebitel v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V tomto konkrétním případě však nebylo prokázáno, že žalobkyně dostatečně zjišťovala úvěruschopnost žalované nad rámce informací poskytnutých žalovanou. Žalobkyně, dle svých tvrzení provedla lustraci žalované v systému centrální evidence exekucí. Žalobkyně se v rámci zjišťování informací od žalované vůbec nezbývala otázkou měsíčních výdajů žalované, kdy se při absenci těchto informací spokojila pouze s konstatováním, že použila částku odpovídající částce nezabavitelného minima, která ke dni žádosti o úvěr činila 7 873 Kč. Nadto u jednání soudu žalovaná uvedla, že otázka výdajů s ní řešena nebyla. Žalobkyně nedisponuje žádnými doklady o závazcích žalované. Soud tak uzavřel, že žalobkyně se nedostatečně zabývala schopností žalované dostát v budoucnu svým závazkům ze smlouvy o úvěru a schopností úvěr vůbec splácet.

14. Dle shora uvedeného pokládá soud smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou za neplatnou, když k této neplatnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení § 588 o. z. i bez návrhu, neboť takovéto jednání žalobkyně (nedostatečné zjištění schopnosti žalované splácet úvěr) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Žalobkyně tedy na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytla žalované finanční prostředky ve výši 12 000 Kč, které byla žalovaná povinna splácet dle splátkového kalendáře. Žalovaná tak neučinila, na straně žalované tak vzniklo v rozsahu této částky bezdůvodné obohacení dle § 2991 o. z. a žalovaná je povinna bezdůvodné obohacení vydat. Soud proto zavázal žalovanou uhradit žalobkyni částku 12 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.

15. Jak vyplývá z ustanovení § 87 odst. 1 poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 dospěl k následujícím závěrům: Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. [příjmení] tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. [příjmení], J., [příjmení], L., [příjmení], P., [příjmení], L., [příjmení], J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. [číslo]).

16. Obecně lze tedy ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. S ohledem na shora citované rozhodnutí Nejvyššího soudu dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně na úroky z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím, kterou považuje soud za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

17. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měla žalobkyně ve věci úspěch pouze částečný, v rozsahu 15,47 %. V předmětné věci má soud za to, že žaloba splňuje náležitosti tzv. formulářové žaloby, kdy byla podána na ustáleném vzoru, uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a hodnota předmětu řízení nepřevyšuje 50 000 Kč. S ohledem na tyto skutečnosti přiznal soud žalobkyni náhradu nákladů řízení, jak je dále uvedeno. V daném případě náklady spočívají v zaplaceném soudním poplatku v částce 832 Kč dle položky 2 písm. c) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb. (soud však zavázal žalobkyni k doplatku částky 208 Kč, a to usnesením ze dne 30. 1. 2023, č. j. 19 C 115/2022-54) a dále nákladech právního zastoupení - odměna za zastoupení advokátem 3 x 300 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, podání návrhu, předžalobní výzva), 3 x 100 Kč režijní paušál dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky. Odměna za zastoupení advokátem 1 x 1 940 Kč dle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (písemné vyjádření ze dne 23. 11. 2022), 1 x režijní paušál po 300 Kč dle § 13 odst. 3 této vyhlášky. Právní zástupkyně žalobkyně není plátcem DPH. Celkem tedy 4 480 Kč. S ohledem na procento úspěchu žalobkyně činí náhrada nákladů řízení částku 693 Kč.

18. Soud dále posoudil žádost žalované o splátky. Žalovaná uvedla, že je v současné době v pracovní neschopnosti, její příjem je asi 17 000 Kč, měsíčně hradí částku 12 000 Kč na nájemném, 1 300 Kč za telefon, dále má výdaje se stravou, žije v domácnosti s přítelem. Žalovaná požádala o možnost úhrady dlužné částky formou splátek po částce v maximální výši 1 000 Kč nebo 2 000 Kč měsíčně. Soud za takového stavu shledal žádost žalované o splátky důvodnou a dovodil, že je i v zájmu žalobkyně dát žalované možnost dluh hradit ve splátkách, při soudem stanovených výších (i při soudem stanovené výši náhrady nákladů) bude pohledávka splacena v přiměřené době a nebude tak žalovaná nepřiměřeně zvýhodněna na úkor žalobkyně. [ulice] splátky (žalobkyní navrhované po částkách 4 000 Kč měsíčně) by dle názoru soudu nevedly k samotnému účelu splátek – tedy možnosti začít hradit dlužnou částku hned, když za dané situace by byly pro žalovanou neúnosné. Výhoda splátek je však žalované poskytnuta pouze pro případ, že bude celý svůj dluh (tj. i náklady řízení) stanoveným způsobem plnit. Pokud žalovaná nezaplatí některou - byť jen jednu - splátku včas, ztratí výhodu splátek, celý dluh se stane splatným a žalobkyně se bude moci domáhat výkonu tohoto rozsudku pro celou zbylou nezaplacenou částku. Pro úplnost soud dodává, že stanovená výše splátek rovněž nebrání žalované k úhradě splátek v částkách vyšších, než je stanovená soudem, příp. ve více měsíčních splátkách.