5 C 114/2021

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudkyní Mgr. Janou Smýkalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zrušení vyživovací povinnosti

I. Řízení se částečně zastavuje v rozsahu zrušení vyživovací povinnosti od 1. 12. 2020 do 30. 6. 2021.

II. Vyživovací povinnost žalobkyně k žalovanému naposledy stanovená rozsudkem Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], se s účinností od 1. 7. 2021 zrušuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 11. 1. 2021 domáhala zrušení vyživovací povinnosti vůči žalovanému (zletilému synovi) počínaje dnem 1. 12. 2020 s odůvodněním, že žalovaný se již nepřipravuje na své budoucí povolání, nestuduje, je nezaměstnaný, je tedy schopen sám se živit. U jednání žalobkyně doplnila, že žalovaný ukončil základní školu a poté již nestudoval.

2. Před zahájením jednání vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně zrušení výživného do 30. 6. 2021 s odůvodněním, že stanovené výživné ve výši 700 Kč měsíčně do konce června hradila.

3. V souladu s návrhem žalobkyně soud řízení podle § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) částečně zastavil (výrok I). Vzhledem k tomu, že k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci samé, nevyžadoval soud souhlas žalovaného.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Žalovaný se k jednání nařízenému na den 7. 7. 2021 bez důvodné omluvy nedostavil, ačkoliv mu bylo předvolání doručeno dne 21. 6. 2021 (tedy více než deset dní předem). Žalovaný doručil soudu dne 6. 7. 2021 emailovou omluvu, se kterou se soud seznámil až nejbližší pracovní den, tj. dne 7. 7. 2021. V této emailové omluvě žalovaný uvedl, že by chtěl požádat o změnu termínu z rodinných důvodů, které však nijak nespecifikoval. Z toho důvodu soud nemohl posoudit, zda je zde dán důležitý důvod, pro který by bylo třeba jednání odročit. Je věcí žalovaného, aby tvrdil a prokázal takový důležitý důvod. O tom byl žalovaný informován emailem. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti žalovaného za splnění podmínek uvedených v ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř.

6. Soud má za prokázané, že naposledy byla vyživovací povinnost žalobkyně vůči tehdy nezletilému žalovanému stanovena rozsudkem Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], a to na částku 700 Kč měsíčně (viz rozsudek č.l. 20 až 21 spisu).

7. Žalovaný, který je již zletilý, neprokázal, že by nebyl schopen sám se živit z toho důvodu, že by se připravoval na své budoucí povolání, či z jiného závažného důvodu. Žalovaný se k jednání nedostavil, nemohl být tudíž poučen o svém břemenu tvrzení a důkazním dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. <i>8. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.</i> <i>9. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.</i> <i>10. Podle § 163 o. s. ř. rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.</i> 11. Ze shora citovaných ustanovení § 910 odst. 1 a § 911 o. z. vyplývá, že rodiče mají vyživovací povinnost vůči svým zletilým dětem, ale pouze tehdy, pokud zletilé děti nejsou schopny samy se živit, ať už vlastní prací či ze svého majetku a z dávek z pojistných systémů, např. starobního důchodu či peněžité pomoci v mateřství, či z i nepojistných systémů, např. dávek státní sociální podpory. Důvodem, proč zletilé děti nejsou schopny samy se živit, bývá především to, že se připravují na své budoucí povolání (studují). Žádnou takovou skutečnost však žalovaný netvrdil, ani neprokázal, a proto soud žalobě vyhověl a zrušil vyživovací povinnost žalobkyně vůči žalovanému počínaje dnem 1. 7. 2021 (když ke změně poměrů – nabytí zletilosti žalovaným – došlo nepochybně mnohem dříve).

12. Žalobkyně byla ve sporu převážně úspěšná, práva na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému se však vzdala, a proto soud rozhodl dle § 151 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.